--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0006/004 Str.: 005
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Zdá se, že v uplynulém týdnu vše, co se ve světě stalo, ustoupilo do pozadí po d tlakem posledních událostí v Rusku. Nejen v Moskvě, kde po nedávném vítězstv í komunistů a extrémních nacionalistů dochází k postupné výměně stráží ve pros pěch právě obou zmíněných politických uskupení. Stejně, ne-li více důležitější m, se totiž pro budoucí vývoj Evropy a možná i onoho celého světa zdá čečenský konflikt: Tedy přesněji řečeno způsob, jakým se jej Rusko rozhodlo řešit. A z cela jistě i ohlasy, které se na adresu Moskvy a Čečenců zaznívají, či naopak nezaznívají, například z Prahy, Bonnu, Washingtonu, Paříže, Londýna... To, co se pak děje v současné době třeba v Bosně, ve vztazích České republiky k souse dnímu Německu, jak se vyvíjí tzv. otázka "špionství" polského premiéra vůči KG B, nebo vládní krize v Římě či výsledky voleb do autonomních orgánů palestinsk é samosprávy, je sice rovněž důležité, ale prestižní světové sdělovací prostře dky tomu věnují podstatně méně pozornosti. Prostě, Rusko, stejně jako dříve So větský svaz, se opět, a zřejmě na dost dlouhé údobí, dostává do popředí zájmu. Bohužel, tak jako vždy v minulosti, zejména z toho negativního pohledu... Rusko se zmítá v křeči, zatím jen vnitropolitické, ale ta stojí za to, dalo by se říct: V Moskvě pokračují po nedávných parlamentních volbách kádrové změny, armáda a jednotky ministerstva vnitra utrpěly těžký debakl v řešení vleklé če čenské krize, a vedení v čele v presidentem Borisem Jelcinem je oslavuje jako vítěze a lže. Jak svému národu, tak i směrem k zahraničí. Ano, to jsou základn í atributy současné politické scény v oné bývalé supervelmoci. Atributy, které ovšem vzhledem k blížícím se volbám presidentským, mohou v blízké budoucnosti uvrhnout svět do ještě větší nejistoty, v níž se nachází teď. Zvítězí dosavad ní president? Či exponent komunistů? Šéf liberálních demokratů Vladimir Žirino vskij resp. generál Lebeď?
(Zatím se v těchto souvislostech další vývoj dá těžko odhadnout. I když, zdá s e, komunisté začínají po svém parlamentním vítězství "zpětně" dobyté pozice "t vrdě opevňovat". Ve středu se napřiklad předsedou Státní dumy - dolní komory r uského parlamentu - stal komunistický kandidát Gennadij Selezňov, z pěti náměs tků pak obsadili po jednom místě komunisté a Žirinovského liberální demokraté. Pod tlakem vítězů také Boris Jelcin odvolal z funkce vicepremiéra Anatolije Č ubajse, odpovědného za ekonomické reformy. Takže, za poslední měsíc už "čtvrtá " hlava z Jelcinova nejbližšího okolí, kterou obětoval. Dokonce by se dalo říc i, že s tichou radostí. Přičemž úspěch zaznamenal i na summitu nezávislých stá tů, který se konal v Moskvě v pátek 19. ledna. Ruský president zde obhajoval v ětší vojenskou a ekonomickou integritu 12 republik společenství, pochopitelně za svého vůdcovství, jež bylo de facto znovu potvrzeno. Během summitu, který p robíhal za zavřenými dveřmi, měl Jelcin také prohlásit, že zlepšení mezinárodn ího ovzduší v devadesátých letech bylo výhradně způsobeno jednostrannými ústup ky Ruska a dalších někdejších sovětských republik, a že nyní je třeba zachovat unikátní vojenské systémy, chránící dříve Sovětský svaz...)
* * *
Avšak, hlavní pozornost světového veřejného mínění byla v předešlém týdnu sous tředěna především na Čečensko, přesněji na vesnici Pervomajskoje. Speciální je dnotky ruské armády a ministerstva vnitra společně s letectvem a helikoptérami ji totiž prakticky rozstřílely, přičemž svými akcemi zabily i většinu z někol ika stovek rukojmích, snad jen přes osmdesát jich "údajně" bylo zachráněno. Ne zabránily však tomu, aby se část čečenských ozbrojenců se zbytkem rukojmích, ú dajně 70 lidmi, neprobila z obklíčení.
(Je příznačné, že celou akci doprovázela bombastická propagační kampaň, založe ná ovšem po vzoru fašistického Německa na lživých tvrzeních. Čečenci prý začal i rukojmí vraždit, proto musela armáda a bezpečnost zasáhnout. Všichni Čečenci byli při dobývání vesnice Pervomajskoje zabiti... Nakonec, jak se ukázalo, ni c z toho se nezakládalo na pravdě. Naopak sami příslušníci armády odhalili, že koordinace "osvobozovacích" akcí téměř neexistovala, že vojáci často stříleli sami po sobě, "osvobození" rukojmí odmítli tvrzení, že by Čečenci jejich druh y popravovali, odmítli však i své "osvobození" ruskými speciálními jednotkami: Prostě, při útoku na Pervomajskoje utekli, naopak z oněch utečenců jich část zabili právě Rusové...)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
A jak vypadala v uplynulých dnech česká zahraničně politická scéna? Lze říci, že jí dominovala otázka německo českých vztahů. Protože o nich píšeme na jiném místě Necenzurovaných novin, zaměřme se spíše na návštěvu premiéra Václava Kl ause v Bonnu, kde se o víkendu zúčastnil jednání Bertelsmannova fóra. Už proto , že se zmíněné problematiky podstatnou měrou dotýkala též. Václav Klaus se to tiž nejenže podílel na panelové diskusi o politicko ekonomických změnách a cel kové situaci ve střední Evropě, ale osobně se setkal též s některými politiky. Z německé strany například se spolkovým presidentem Romanem Herzogem, ministr em zahraničí Klausem Kinkelem a předsedou poslaneckého klubu CDU/CSU ve Spolko vém sněmu Wolfgangem Schäublem, ze Slovenska pak s předsedou vlády Vladimírem Mečiarem.
(Jestliže s Mečiarem Klaus jednal o některých problémech vzájemných bilateráln ích vztahů, zejména o smlouvě o společných slovensko českých hranicích, pak s německými politiky byly rozhovory zaměřeny především na status quo, který vzni kl po posledním prohlášení ministrů zahraničí obou zemí Josefa Zielence a Klau se Kinkela. "Bylo dobré, že jsme všichni udělali pár uklidňujících slov, proto že není dobré pro nikoho, abychom zesilovali jakýsi spor, který, myslím, funda mentální není... Hlavně se podařilo trošku sejmout pel dramatu z česko německý ch vztahů. Bylo to zapotřebí, protože nesmíme dopustit, aby se mohlo říci, že se vztahy dramatizují...," řekl po své návštěvě Bonnu Václav Klaus. A stanovis ko ministra zahraničí Klause Kinkela? "Je pro mne důležité, aby lidé v České r epublice věděli, že spolková vláda si přeje usmíření. Nevzdal jsem se naděje, že společná dohoda se podaří nebo že najdeme každopádně cestu k absolutnímu a konečnému usmíření..." Navíc Kinkel dodal, že nechce potlačovat problémy minul osti. "Chceme také odškodnit nacistické bezpráví, musí ale být jasné to, o co se snažíme, že vyhnání bylo bezprávím...")
* * *
Vedle zmíněné cesty českého premiéra do Bonnu se mezinárodně angažoval snad je n ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý. V první polovině minulého týdne ukončil návštěvu USA, Kuby a Venezuely, v pátek 19. ledna se spolu s ministrem financí Ivanem Kočárníkem zúčastnil pravidelného zasedání Rady česko slovensk é celní unie v Bratislavě. Vedle toho, že se Vladimír Dlouhý na dalšího půl ro ku stal jejím předsedou, se zde podařilo dosáhnout i dohody v citlivé otázce c ertifikování zboží s tím, že od 1. dubna tohoto roku si obě země budou certifi káty vzájemně uznávat. Jednalo se též o budoucím rozšíření Celní unie o Izrael .
(Konečně, v pondělí 22. ledna odletěl premiér Václav Klaus na oficiální návště vu do Itálie, aby v Římě slavnostně předal do rukou úřadujícího předsedy vlády a současného šéfa Evropské unie Lamberta Diniho českou přihlášku do Evropské unie: Její součástí je i rozsáhlé memorandum, které z historických a politický ch aspektů onen krok zdůvodňuje.)
UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO" ZAHRANIČÍ
Z hlediska dění bezprostředně v regionu střední Evropy je pozornost masmédií p ochopitelně upřena už víc než měsíc především na Polsko. Jednak proto, že nový polský president Aleksander Kwasniewsi počátkem minulého týdne navštívil vedl e Bonnu a Paříže též hlavní stan NATO v Bruselu, kde demonstroval prioritu pol ské zahraniční politiky směrem k integraci země do západoevropských hospodářsk ých a vojenských struktur. Mnohem důležitější se však u našich severních souse dů jeví vnitropolitická situace: Krize kolem tamního premiéra Józefa Oleksyho totiž nadále trvá a nic nenasvědčuje tomu, že by v brzké době měla skončit... (Vojenská prokuratura zatím obvinění premiéra ze špionáže ve prospěch KGB vyše třuje, teprve v polovině tohoto týdne má oznámit, zda bude na Oleksyho podáno trestní oznámení. Stejně tak dosud probíhá i jednání mimořádné parlamentní kom ise, která kvůli této cause byla ustavena 22. prosince 1995. Józef Oleksy trvá na tom, že je nevinen, připouští však možnost rezignace na funkci. Ostatně, z a této situace se už nejen opozice, ale i vládní Svaz demokratické levice a li dová strana kloní k reorganizaci vlády, případně k vypsání předčasných parlame ntních voleb. Zejména poté, co koaliční lidová strana expremiéra Waldemara Paw laka vyhrožuje, že pokud v nové vládě nedostane post předsedy, přejde k opozic i. Do sporu se v posledních dnech zamíchal i president Aleksander Kwasniewski, který připravuje zákon, podle něhož by všechny dokumenty, týkající se případu Oleksy, mohly být odtajněny a zveřejněny: Zároveň navrhuje, aby všechna zased ání mimořádné parlamentní komise byla veřejná. Což ovšem je chápáno jako pokus zmanipulovat celou záležitost, protože pracovníci výzvědné služby a kontraroz vědky těžko budou souhlasit s odhalením své totožnosti před televizními kamera mi a radiomikrofony...)
* * *
A jaká je situace v sousedním Německu? O problémech česko německých vzájemných vztahů jsme psali v předešlé kapitole, takže jen krátce připomeňme, že koncem minulého týdne nebývale ostře vyzvali kancléře Helmuta Kohla k urychlenému ře šení vzniáklé situace jak místopředseda sociálních demokratů Rudolf Scharping, tak i místopředsedkyně Spolkového sněmu za stranu Zelených Antje Wollmerová, ta dokonce už v poslední době několikrát. Hrozí však krize v koalici. Proslých á se totiž, že několik poslanců vládních Svobodných demokratů hodlá přestoupit k opozičním sociálním demokratům. Rudolf Scharping hovoří o třech až pěti pos lancích, kteří nesouhlasí se současnou politikou strany v rámci koalice s CDU/ CSU. Pokud by se to stalo, hrozí buď změna vlády, nebo předčasné parlamentní v olby: Současná vládní koalice má totiž většinu pouze deseti mandátů.) (Problémy začínají mít ovšem i v sousedním Rakousku. Nikoliv ale proto, že dos ud nejsou ukončeny rozhovory mezi sociálními demokraty a lidovci o sestavení s taronové koalice po předčasných parlamentních volbách. Na "světlo Boží" totiž vypluly údaje o tom, že počátkem padesátých let CIA zřídila v tehdejším americ kém okupačním sektoru tajná skladiště zbraní, jež tam jsou dodnes: Hovoří se a si o 80 místech, s výzbrojá a municí vždy přibližně pro 200 mužů. A zdá se, že obdobným způsobem mohly postupovat také Angličané, Francouzi a Rusové. Vláda Franze Wranitzského už oficiální cestou tyto země požádala o poskytnutí inform ací, v případě USA o podrobné dislokační plány těchto skladišť...) BALKÁNSKÁ KRIZE
V pátek 19. ledna o půlnoci končily lhůty, dané Bosně a Hercegovině daytonskou smlouvou, o některých aspektech mírového uspořádání v zemi. Podle vyjádření t iskového mluvčího mnohonárodních mírových sil NATO byly s výjimkou výměny výle čnách zajatců všech tří zúčastněných stran konfliktu, tedy Muslimů, Chorvatů a Srbů, v podstatě dodrženy. Ještě v pátek sice došlo na sarajevském letišti k výměně 225 srbských a bosenských zajatců, zástupci Mezinárodního výboru Červen ého kříže však nejsou spokojeni a tvrdí, že akce se zatím dotkla jen malého po čtu válečných zajatců, zadržovaných na různých částech Bosny. Rovněž není zatí m uspokojivě dořešena otázka Sarajeva, jehož správa má včetně srbských čtvrtí přejít pod federální správu.
(Daytonská dohoda rovněž předpokládala vyřešení problému Bosensko charvatskévl ády. Jejím šéfem se měl původně stát dosavadní premiér Haris Silajdžič, který se však o předešlém víkendu nominace vzdal, protože se mu nepodařilo dohodnout se s některými kandidáty na posty ministrů. V něděli 21. ledna pak bylo oznám eno, že úkolem sestavit kabinet byl pověřen Hasan Muratovič, dosavadní ministr pověřený vztahy s mezinárodními mírovými silami IFOR...)
* * *
Naopak problémy nastaly kolem vyhledávání masových hrobů v Bosně. Velení mezin árodních sil NATO IFOR v neděli 21. ledna potvrdilo, že bude sledovat místa, k de se údajně v Bosně nacházejí ony masové hroby, ale nerozmístí tam své vojáky . Podle prohlášení velitele IFOR admirála Leightona Smithe budou probíhat jen letecká pozorování některých podezřelých míst. NATO nebude ani poskytovat zvlá štní ochranu týmům OSN, vyšetřujícím podezřelé hroby, zdůraznil Smith. Jednotk y IFOR nebudou hlídat jednotlivé hroby ani poskytovat jednotlivcům nebo týmům ochranu, protože jde údajně o emotivní záležitosti. Což ovšem odporuje dřívějš ím informacím, podle nichž měly mezinárodní síly NATO k hrobům vysílat stráže. ..
SVĚT KOLEM NÁS
Vedle událostí v Rusku a postupné stabilizace v Bosně lze konstatovat, že nejv ětší pozornost připoutaly první svobodné demokratické volby na palestinských a utonomních územích: Už proto, že arabští politikové a četní pozorovatelé je po važují za první krok v cestě k budoucímu vlastnímu palestinskému státu. Voleb, které monitoroval tým nezávislých pozorovatelů pod vedením amerického expresi denta Jamese Cartera, se podle předběžných výsledků zúčastnilo kolem 80 procen t oprávněných voličů, tedy zhruba na 800.000 Palestinců: Jásir Arafat byl 88 p rocenty všech odevzdaných hlasů zvolen předsedou osmdesátiosmičlenné Palestins ké rady, tedy jakéhosi autonomního Parlamentu, členové hnutí Fatah, které je f rakcí Organizace pro osvobození Palestiny, zíslali v Národní radě zatím rovnýc h padesát křesel. Blahopřání Jásiru Arafatovi k vítězství zaslali už například izraelský ministerský předseda Šimon Peres, egyptský president Husní Murabak, jménem Evropské komise úřadující italský premiér Lamberto Dini, český preside nt Václav Havel...
(Jestliže pernamentní mnohaletá krize na Předním východě může být palestinským i volbami zažehnána, krize naopak hrozí Velké Británii. Tam totiž vládnoucí ko nzervativci stále víc ztrácejí půdu pod nohama. Před pár týdny jim z poslaneck ého klubu Dolní sněmovny utekla jedna z čelných funkcionářek strany k liberálů m, brzy na to nebývale ostře konzervativce kritizovala sama Margaret Thatchero vá, někdejší premiérka a šéfová strany, teď se hlásí i liberálové, kteří jsou připraveni vstoupit do koalice s labouristy. Většina konzervativní strany v Do lní sněmovně britského Parlamentu se totiž v současné době počátá na několik p oslanců a v případě neúspěchu v doplňovacích volbách, které v příštích dnech m ají být v pěti poslaneckých obvodech, může vláda Johna Majora skončit jako men šinová: Čili buď kabinet liberálů s Labour Party, nebo předčasné parlamentní v olby. v druhém případě však konzervativci nemají šanci uspět, zaostávají totiž silně v průzkumech veřejného mínění za labouristy. Možná i proto se z konzerv ativních kuloárů stále hlasitěji ozývají hlasy sesadit Johna Majora. Podle bri tského listu The Times z 19. ledna by se jeho nástupcem měl stát nynější vicep remiér Michael Heseltine...)
* * *
Naopak krize byla zažehnána V Řecku. Od 20. listopadu loňského roku dlouhodobě těžce nemocný premiér a šéf vládního Panhelénského socialistického hnutí Andr eas Papandreu se konečně rozhodl na vládní funkci rezignovat, jeho nástupcem b yl poslaneckým klubem ze tří kandidátů ve čtvrtek 18. ledna zvolen někdejší mi nistr průmyslu Kostas Simitis: Řecký president Kostis Stefanopulos jej ihned p ověřil sestavením nové vlády... Krize však stále přetrvává v Itálii. Odstoupiv ší vláda Lamberta Diniho nadále zůstává ve funkci, president Oscar Lugi Scalfa ro vede konzultace o překonání status quo, bývalý premiér a šéf pravicově cent ristické Aliance svobody Silvio Berlusconi je souzen za podvody a uplácení, a Itálie v tomto pololetí předsedá Evropské unii. Situace, zdá se, nikoliv právě záviděníhodná.
(Stejně tak ovšem není záviděníhodna situace současného presidenta USA Billa C lintona, který díky aférám "Whitewater" a ""Travelgate" a z toho plynoucí stál e větší neoblíbenosti své ženy Hillary, ztrácí popularitu: Do té míry, že popr vé při výzkumu veřejného mínění klesl za svého rivala, vůdce republikánů Rober ta Doleho. Podle Today a televize CNN, kdyby byly presidentské volby právě teď , získal by Dole 49 a Clinton 48 procent hlasů. Ve stejný den, tedy ve středu 17. ledna, zveřejnilo své výsledky i výzkumné centrum Pew Research Centre: Tam je rozdíl ještě větší, Dole by porazil Clintona 53 ku 41 procentům. A to je, zdá se, 10 měsíců před presidentskými volbami, na pováženou...)
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ MOSKVA VRAŽDÍ A SVĚT DĚLÁ, ŽE NIC
Je už to vlastně "ohraná" písnička: V Čečensku se víc než rok střílí, k deseti tisícům zabitých civilistů přibývají další tisícovky, celá města a vesnice jso u srovnány se zemí, a nic se neděje: Krize totiž "bezproblémově" vsoupila do d alšího kola. Kolikátého už? A konec zdá se, stále v nedohlednu. Ruská vojska v Čečensku nadále bezostyšně vraždí a ničí další vesnice či města, a svět mlčí. Čečenci se brání dostupnými prostředky, tedy čas od času i únosy, a svět prot estuje. Ba víc: Po vzoru Moskvy všichni považují čečenské bojovníky za teroris ty a, obviňují je z násilí. Prý proti násilí nelze použít stejných metod, tvrd í například drtivá většina českých politiků. Prý jen trpělivé jednání s Moskvo u může změnit situaci, říkají. A zdejší masmédia, až na ojedinělé výjimky, to "vzorně" papuuškují.
(Snad jen Lidové noviny díky svým zpravodajům Petře Procházkové a Jiřímu Štěti novi, kteří tam žijí a pracují už několik let, nazývají věci správnými jmény. Ne Čečenci, ale president Boris Jelcin, ministr obrany Pavel Gračov, někdejší šéf Zahraniční zpravodajské služby a dnešní ministr zahraničí Jevgenij Primako v, ministr vnitra Viktor Jerin, šéf Federální služby Bezpečnosti Sergej Stěpaš in jsou teroristé. A také "stateční" generálové, kteří nechávají zabíjet starc e a děti, kteří, stejně jako v Afghánistánu nebojují proti partyzánům, ale vyp alují jejich vesnice. Dávno před akcemi Šamila Basajeva a před pár dny i Salma na Radujeva podnikli ruští vojáci trestné výpravy do Šali a Samašek a vraždili tam děti: Na Basajeva a Radujeva svět, tedy i čeští politici nadávali, tady s e neozval nikdo...)
* * *
Ano. Je to všechno nějak divně zamotané. Původní pojmy ztrácejí svůj staletý s mysl a dostávají nový, ideologicky zabarvený význam. Stejně jako za Lenina, St alina, Brežněva, Červoněnka. Tenkrát ovšem svět, alespoň ten demokratický, nem lčel: Protestovali nejen politici, ale též tisk, který seznamoval veřejnost s tehdejšími zvěrstvy komunistů na vlastním lidu. Dnes, za vlády Borise Jelcina, stejný demokratický svět včetně svých masmédií "tiše" mlčí. Toleruje vraždy a zoufalou obranu naopak nazývá vraždami resp. terorem. Lež povyšuje na pravdu a pravdu odsuzuje. Ze strachu před ruskou armádou, která, jak vidno z poslední operace ve vesnici Pervomajskoje, je v desolátním stavu? Ze strachu z atomový ch zbraní, jež tato totálně rozložená někdejší pýcha Sovětského svazu má ještě k dispozici? Z obavy před "demokratem" Borisem Jelcinem, jemuž už dnes místo označení president spíše přísluší titul car "Boris krvavý"? Kdo ví. (Věru, je to smutné, co se děje necelých šest let po zbourání železné opony na "matičce Zemi". Mnohem smutnější je však ještě cosi jiného: Co bude, když "de mokratický svět" i nadále setrvá na svých pozicích "mrtvého brouka"? Další bez uzdné vraždění? Nemylme se: Dnes je to zatím jen Čečensko. Zítra možná další n árod z bývalého sovětského impéria. Jenomže pozítří to mohou být například Pol áci, Slováci, Maďaři, Češi... Ostatně, ruská armáda už v Evropě, mimo hranice svého impéria, je. V Bosně: Dokonce v elitním vybavení zabijáky z Afghánistánu . Lze předpokládat, že odtud se jen tak lehce nehne. Ba naopak, k sousednímu S rbsku to není tak daleko. A co pak? Co na to svět, USA a Severoatlantická alia nce? Co na to Česká republika, která dnes ruský teror v Čečensku mlčky schvalu je, ba dokonce i opatrně obhajuje? Neměli bychom se pomalu začít bát?) (fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS