--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0006/005 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Pokud se minulý týden změnilo chápání priorit na české politické scéně, ve svě tě tomu bylo poněkud jinak: Tady totiž vše zůstalo při starém. Čili jinak řeče no, Rusko nadále zůstává v centru pozornosti. Jistě, situace v Bosně a Hercego vině pořád nedává záruky k rapidnějšímu zklidnění, ale veřejné mínění stále mn ohem pozorněji sleduje raději Moskvu. A to nejen z hlediska čečenského konflik tu či rozmáhajícího se mocenského boje po parlamentních a před presidentskými volbami: Zajímavé signály jsme například mohli pozorovat také ve čtvrtek 25. l edna, kdy se ve Štrasburku rozhodovalo o členství Ruska v Radě Evropy. "Bouřno " je pak nadále také v Polsku, kde den před tím, ve středu 24. ledna, konečně rezignoval premiér, podezřelý ze špionáže ve prospěch KGB. Nejasná je však i s ituace v Itálii, která už pár týdnů rovněž čelí vládní krizi. V USA zase presi dent Bill Clinton pronesl před Kongresem každoročně tradiční "poselství o stav u Unie", navíc se mu podařilo v předvolebních průzkumech veřejného mínění znov u předběhnout svého republikánského protivníka Roberta Doleho. A konečně, jist ý rozruh způsobila také Česká republika svou žádostí o přijetí do Evropské uni e, kterou podala v útery 23. ledna. Nejen v Itálii, ale například i v Německu. ..
Jak již bylo řečeno, nejvíce rozruchu, a hlavně pozornosti, poutá snad už trva le Rusko. A to nejen svými vztahy k Čečensku, nadále rozjitřenou situací po po sledních parlamentních volbách či spekulacemi o eventuální nové Jelcinově kand idatuře v nastávajících presidentských volbách: Z globálního hlediska jsou tot iž stále důležitější jeho stanoviska k budoucímu zoršiřování NATO směrem ke sv ým hranicím. Což se potvrdilo při poslední návštěvě německého ministra zahrani čí Klause Kinkela, který navštívil Moskvu koncem minulého týdne. Jeho protějše k, ministr zahraničí Jevgenij Primakov v této souvislosti znovu vyzval Západ, aby upustil od plánovaného rozšíření aliance na východ.
(Obdobné stanovisko zaujal při setkání s Klausem Kinkelem také president Boris Jelcin. Ten navíc požádal německého ministra zahraničí, aby se zasadil proti začlenění východních zemí do NATO a dodal, že jeho názory se "prakticky ve vše ch otázkách shodují se stanovisky kancléře Helmuta Kohla, s výjimkou rozšíření NATO..." Na oplátku Klaus Kinkel zase na tiskové konferenci v Moskvě označil Rusko pod Jelcinovým vedením za spolehlivou zemi: Mimo to konstatoval, že Jelc in je nadále "vypočitatelným partnerem". Možná i proto vzápětí ruský president tlumočil stejný protest proti rozšiřování Severoatlantické aliance o země stř ední a východní Evropy telefonicky americkému presidentu Billu Clintonovi. Jak poté řekl novinářům, "rozšíření aliance na východ by poškodilo nejen Rusko, a le také Evropu a cedlý svět..." Clinton prý Jelcinovi odpověděl, že se s argum enty ruské strany důkladně seznámí...)
* * *
A aktuální situace kolem Čečenska? Na velitele Osamělých vlků Salmana Radujeva byl vydán zatykač a vyhlášeno celostátní pátrání, z necelé osmdesátky zbývají cích rukojmí jich Rudajev už počátkem minulého týdne část propustil, někteří p ak byli vyměněni za zabité čečenské bojovníky. Zůstává ještě 17 příslušníků sp eciálních bezpečnostních jednotek a Milicí, které Čečenci hodlají vyměnit za 3 0 svých bojovníků, jež drží Rusové od skončení bojů ve vesnici Pervomajskoje v zajetí: Mimo to se v rukou Čečenců nachází 26 ruských stavbařů ze Stavropolu, 29 energetiků z Grozného a od čtvrtka 25. ledna i ministr proruské čečenské v lády Leča Saligov. Přesto všechno je však otázka, zda Moskva bude chtít o oněc h rukojmích vyjednávat. Ve zmíněném už telefonátu Borise Jelcina s presidentem Billem Clintonem totiž prvně jmenovaný prohlásil: "Dudajev a dudajevština se staly světovým terorismem..." A oficiálně dal najevo, že nehodlá ustupovat. Už proto ne, že se rozhodl kandidovat v presidentských volbách. A vidina silného presidenta pro nacionalistické a neokomunistické voliče zatím cosi znamená. (Lze říci, že situace v Rusku je tedy dost nepřehledná a jeho reakce na evrops ké dění dost nevyzpytatelné. Přesto ale, zdá se, převládá názor německého mini stra zahraničí Kinkela o "vypočitatelnosti" Jelcinovy politiky: Jinak by zřejm ě nemohli ve čtvrtek 25. ledna poslanci Parlamentního shromáždění Rady Evropy podle slov britského liberálního demokrata sira Russela Johnstona učinit "své nejdůležitější rozhodnutí na posledních třicet let". Totiž, dvoutřetinovou vět šinou hlasů doporučit přijmout do této prestižní organizace Rusko. A to bez oh ledu na jeho porušování lidských práv, na bezprecedentní vraždění v Čečensku.. . Prostě, za daného stavu věcí zvítězilo heslo, že "integrace Ruska je lepší n ež izolace, a kooperace s ním je lepší než konfrontace..." A že postkomunistic ké země jako Polsko, Česká republika, Slovensko či Maďarsko byly při přijímací procedxuře posuzovány mnohem kritičtěji a tvrději? Jistě, jenomže ony neměly atomové zbraně jako Rusko...Příznačná je však v této souvislosti téměř okamžit á odpověď Moskvy, kde byl v zápětí na to zastřelen v bytě další nepohodlný nov inář, známý televizní komentátor...)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Je pochopitelné, že zmíněného zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy s e zúčastnila i delegace naší Poslanecké sněmovny. Proti přijetí Ruska se vyjád řili Jaromír Kalus a Libor Novák starší za ODS, Radim Špaček za ODA, Jiří Kara s za lidovce, Zdeněk Trojan za sociální demokraty a Miroslav Raška za Svobodné demokraty - Liberální stranu národně sociální, pro hlasovala pouze Marie Stib orová za Levý blok. Podle předsedy Parlamentu Milana Uhdeho, který se jednání zúčastnil, ale bez hlasovacího práva, odpor většiny české delegace nebyl myšle n na "věčné časy", ale pro danou chvíli. "Jde o nesmírně závažné, zásadní téma , podle mého odhadu si vyžádá hluboké a důkladné zvážení bez ohledu na spěch.. .", řekl Milan Uhde. A k výsledku hlasování, zejména ke kladnému stanovisku Ně mecka, pak dodal: "Oni mají konsensuálnější uvažování a na rozdíl od nás se ob ávají, že po odmítnutí se Rusové už o přijetí znovu nepokusí, což je od Evropy oddělí..." Pro zajímavost jen uveďme, že pro přijetí Russka do Rady Evropy hl asovaly mimo jiné i polská a slovenská delegace, předseda Národní rady Slovens ka Ivan Gašparovič navíc postavil otázku odmítnutí Ruska jako návrat k nové že lezné oponě.
(Česká republika konečně, po dlouhých odkladech, podala přihlášku do Evropské unie. Tak by se dala z hlediska naší země charakterizovat nejdůležitější "domá cí" zahraničně politická událost minulého týdne, k níž došlo v úterý 23. ledna v Římě při oficiální návštěvě premiéra Václava Klause v Itálii. Reakce na one n krok byla dost zajímavá: Přitom ani ne tak v Itálii: Tam totiž vzhledem k tě žké vnitropolitické krizi Klausově návštěvě a naší přihlášce do Evropské unie nevěnovali téměř žádnou pozornost. Naopak, uspokojení projevilo Rakousko, kde v souvislosti s touto událostí už v polovině minulého týdne spolkový kancléř F ranz Wranitzky přijal našeho velvyslance a ubezpečil ho všestrannou podporou R akouska. Velmi pozitivně pak reagovalo též Německo a i ústředí Evropské unie v Bruselu. Odevšad ovšem zároveň zaznívaly hlasy, že to je teprve začátek a že záleží pouze na nás, kdy se do Evropské unie dostaneme. Přičemž coby za optimá lní datum se všeobecně považuje rok 20003...)
* * *
Hladinu veřejného mínění ze zahraničně politického hlediska ale poněkud rozvíř ila i událost tak trochu pikantního charakteru. Čestný předseda Levého bloku, někdejší disident, chartista, emigrant a jistou dobu také obviněný Úřadem pro dokumentaci a stíhání zločinů komunismu z vlastizrady Zdeněk Mlynář totiž minu lý týden prohlásil o českém velvyslanci v Bonnu Jiřím Grušovi, že má jak české , tak i německé státní občanství a tudíž při jednáních o česko německé deklara ci není nestranný a preferuje zájmy Německa. Což bylo ve vztahu k německému ob čanství, jehož se Jiří Gruša vzdal v okamžiku své nominace na post velvyslance , bezpředmětné: Takže po oznámení, že český velvyslanec zvažuje žádat satisfak ci soudní cestou, se profesor Zdeněk Mlynář za své prohlášení jako celek veřej ně omluvil.
(Z dalších zahraničně politických "aktualit" České republiky lze ještě uvést u ž definitivní potvrzení faktu, že čelný předstevitel někdejšího Občanského hnu tí a později Svobodných demokratů, federální exministr obrany a od roku 1993 v edoucí presidentské kanceláře Luboš Dobrovský definitivně, zřejmě koncem února , odchází do Moskvy na post našeho velvyslance v Rusku. "Velvyslanecká funkce v Moskvě bude vzhledem k vývoji v Rusku možná nejdůležitější zastupitelská fun kce vůbec a já jsem přesvědčen, že pan Dobrovský je jeden z nejlepších lidí, k terý ji může zastávat...", řekl k této otázce president Václav Havel...) UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO" ZAHRANIČÍ
Tady už tradičně nejvíc rozruchu pochází od severních hranic České republiky, z Polska. Dá se totiž konstatovat, že krize kolem tamního premiéra Józefa Olek syho, obviněného z úzkých kontaktů s vysokými důstojníky KGB či přímo ze špion áže ve prospěch SSSR a později Ruska, jen tak lehce neskončí. Vojenská prokura tura ve Varšavě už zahájila vyšetřování, a pod dojmem tohoto faktu a na stále sílící nátlak opozice zatím Józef Oleksy na post předsedy vlády resignoval: Vz ápětí však oznámil svou kandidaturu na Aleksandrem Kwasniewským uvolněnou funk ci předsedy Polské sociálně demokratické strany coby nesilnějšího člena vládní ho Svazu demokratické levice. A je paradoxem současné polské vnitropolitické s cény, že v sobotu 27. ledna drtivá většina, 308 z 325 delegátů mimořádné celos tátní konference sociálních demokratů, Oleksyho zvolila.
(Ještě větším paradoxem se však jeví skutečnost, prezentovaná posledními výzku my veřejného mínění. Podle nich totiž, kdyby teď v Polsku byly parlamentní vol by, přesvědčivě by opět zvítězil Svaz demokratické levice: Dostal by celkově 2 8 procent hlasů. Možná i proto sociální demokraté odmítají uvolnit post předse dy vlády svým koaličním partnerům, lidové straně Waldemara Pawlaka. Protože po kud se nedohodnou, budou předčasné volby a lidovci v nich zřejmě totálně propa dnou. Ledaže by v nejbližších dnech opustili koalici se Svazem demokratické le vice a spojili se s opozicí, jmenovitě s Unií svobody a některými pravicovými politickými stranami. Ostatně, tahle varianta už má i svého kandidáta na post premiéra. Avšak, je zatím zbytečné dělat závěry. Zvláště, když nevíme, jak dop adne vyšetřování Oleksyho případu. A hlavně, nevíme, kdo z dnešní vládnoucí ga rnitury bude obviněn dál. Zatím se objevily informace o údajné spolupráci Lech a Walesy s KGB, šéfredaktor týdeníku WPROST, který zveřejňuje na pokračování k ompromitující materiály o případu Oleksy, byl levicí taktéž označen za agenta, tentokrát polské obdoby StB...)
* * *
Zčeřenou hladinu veřejného mínění mají však v současné době také v sousedním R akousku. Vrcholí totiž aféra s tajnými skladišti zbraní, pořízenými počátkem p adesátých let v okupačních sektorech téhle země. Dnes už se ví, že vedle USA t akováto tajná skladiště zakládaly i Velká Británie a Francie. Ví se rovněž, že byly připravovány pro případ partyzánské války, kdyby tehdejší sovětská armád a v případě mezinárodního konfliktu obsadila celé Rakousko. Konečně se i ví, ž e Američané spolu s Brity obdobná skladiště zbraní tajně budovali také v sovět ské okupační zóně Rakouska, pochopitelně bez vědomí SSSR. Vojenské orgány USA už přislíbily, že dodají přesné plány skladišť, aby mohla být likvidována, Fra ncie a Velká Británie tvrdí, že ve svých okupačních sektorech ona skladiště v době vyhlášení neutrality Rakouska bezezbytku odstranily...
(A Německo? Pomineme-li rozruch kolem česko německé deklarace, tak veselo nema jí ani tam. Necelý týden poté, co vyhořela ubytovna pro uprchlíky v Lübecku, r ozsáhlý požár zcela zničil v sobotu 27. ledna obdobné zařízení v Rheinböllenu u Koblenze. V obou případech se zatím neví, kdo byl pachatelem. Jinak se o pos ledním víkendu v bavorském městě Wildbad Kreuth sešla vedení koaličních stran CDU a CSU, aby ztvrdila svou nerozbornou jednotu v rámci budoucí strategie koa lice, a odhodlání i po parlamentních volbách v roce 1998 setrvat ve vládě. Zár oveň zde padlo i rozhodnutí udělalt vše pro to, aby v koalici i nadále zůstali liberálové. Nejen teď, ale i v budoucnu. Protože spojení se stranou Zelených se pro CDU/CSU jeví jako nemožné...)
BALKÁNSKÁ KRIZE
Přes stoupající počet příslušníků mnohonárodních sil NATO v Bosně zde situace zdaleka neuspokojuje a daytonská dohoda dosud není naplněna v těch bodech, kte ré měly termín do půlnoci 19. ledna. Například taková výměna zajatců mezi všem i zúčastněnými stranami konfliktu: Zatím jich bylo vyměněno minimálně, teprve v sobotu 27. ledna začala v Sarajevu a na několika dalších místech Bosny pod d ohledem Mezinárodního výboru Červeného kříže a mnohonárodních sil IFOR výměna celkem 645 osob. Avšak už den nato, v neděli, celá akce znovu vázla: Muslimové a Chorvati totiž propustili na 350 zajatců, Srbové jen skupinu 74 lidí. Bosen ská muslimská vláda prohlásila, že už žádné zajatce nedrží, zástupci bosenskýc h Chorvatů ovšem tvrdí, že nebudou v žádném případě vyměněni bosenští Srbové, obvinění z válečných zločinů.
(Vrchní velitel jednotek IFOR, americký admirál Leighton Smith koncem minulého týdne prohlásil, že v Bosně existuje 200 až 300 masových hrobů. Jejich ostrah a příslušníky mnohonárodních sil NATO by však vyžadovala velké nasazení person álu a vojenské techniky. Přesto ale jsou vojáci IFOR podle Leightona Smithe př ipraveni podporovat vyšetřovatele Mezinárodního tribunálu pro válečné zložiny v bývalé Jugoslávii při jejich práci. Admirál též vyzval vlády vysílajících ze mí, aby co možná nejdříve poslaly do Bosny 1712 příslušníků mezinárodních civi lních policejních jednotek. IFOR nemohou být nasazeni k boji proti krimibnalit ě, navíc na jaře se očekává návrat mnoha uprchlíků zpět do svých domovů...) * * *
Pokud jde o válečné zložiny na území bývalé Jugoslávie, stále víc se ozývají h lasy také ze samotného Srbska, žádající postavit před soud i presidenta Srbska Slobodana Miloševiče. "Mám nezvratné důkazy o tom, že vojenské operace v Bosn ě neřídili Radovan Karadžič a generál Ratko Mladič, ale Slobodan Miloševič," p rohlásil o víkendu vůdce Srbské radikální strany Vojislav Šešelj. Skutečnost, zda srbský president měl nějaký podíl na válečných zločinech v Bosně a Hercego vině, začíná podle listu International Herald Tribune prý také prošetřovat pot ichu americká špionáž: Pro Mezinárodní tribunál v Haagu zatím pracuje 22 kmeno vých zaměstnanců FBI, ministerstev obrany, spravedlnosti a dalších institucí. Američtí představitelé však upozorňují, že vypracovat proti Miloševičovi solid ní obžalobu, nebude snadné. Podle zdrojů blízkých americké špionáži, jež infor mace o srbském presidentu shromažďuje, byl Miloševič v tom, co říkal do telefo nu nebo psal, mimořádně obezřetný.
SVĚT KOLEM NÁS
Pokud pomineme události, o nichž jsme se zmínili na předešlých řádcích, tak lz e říci, že nejvíce pozornosti upoutala po čase zase Francie: Ta totiž v sobotu 27. ledna provedla na atolu Fangataufa v jižním Tichomoří další, v pořadí už šestý jaderný pokusný výbuch, podle francouzského presidenta zřejmě poslední. Proti němu okamžitě protestoval australský premiér Paul Keating, odsoudil jej ministerský předseda Nového Zálandu Jim Bolger, mlčet nezůstalo ani Japonsko: "Je mimořádně politováníhodné, že navzdory opakovaným výzvám mezinárodního spo lečenství včetně Japonska Francie podnikla svůj šestý jaderný výbuch...", uved l mluvčí vlády Serioku Kajijama.
(Pozadu "v mezinárodní popularitě" ovšem nezůstaly ani USA. Ty se sice přímému komentáři na téma francouzských jaderných pokusů vyhnuly, ovšem obrátek stále větších zde nabírají aféry "Whitewater" a "Travelgate". V souvislosti s nimi, totiž v pátek 26. ledna před velkou porotou ve Washingtonu vypovádala manželk a amerického presidenta Billa Clintona Hillary. Zřejmě úspěšně, protože z poro tního sálu vyšla s úsměvem a s prohlášením, že se snaží napomoci pravdě...) * * *
Zdá se, že vystoupení Hillary na veřejnosti zabralo. A zřejmě i tradiční "Pose lství o stavu Unie", které přednesl president Clintom před Kongresem začátkem minulého týdne, protože jeho popularita po krátkodobém poklesu znovu stoupla. V minulých dnech totiž zase o hezkých pár procent předstihl republikána Robert a Doleho, svého potencionálního rivala v listopadových presidentských volbách. Jenomže, to jsou zatím jen průzkumy veřejného mínění: Skutečně do tuhého půjd e až v primárkách, které začnou 20. února ve státě New Hampshire. Navíc není d osud ukončen Clintonův boj s Kongresem o federální rozpočet. President sice po depsal prozatimní verzi, která bude platit do konce března, avšak Senát znovu zamítl jeho návrh na zvýšení limitu národního dluhu ze 4,9 na 5,4 biliónu dola rů.
------------------------------------------------------------ Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin
------------------------------------------------------------ DĚJINNÁ PARALERA NIKOLIV NÁHODNÁ
Bylo by dobré, aby si občané nejen České republiky, ale všichni, kdo žijí v Ev ropě, zapamatovali dobře datum 24. ledna 1995. Proč? Toho dne se totiž Parlame ntní shromáždění Rady Evropy nesmazatelně zapsalo do historie a svým doporučen ím přijmout do svých řad Rusko učinilo snad nejdůležitější krok v dějinách naš eho světadílu. Ne ovšem vpřed, jak by se na takovouto ctihodnou organizaci pat řilo a slušelo, ale hodně dozadu. Vlastně, až do počátku třicátých let, snad p ouze s jedním malým rozdílem: Tenkrát všichni ustupovali Adolfu Hitlerovi a je ho nacionálně zfanatizovanému Německu, onoho 25. ledna ustoupili Borisi Jelcin ovi a jeho nacionálně zfanatizovanému Rusku.
(Že ona paralera neobstojí? Omyl. Tehdy se rovněž argumentovalo tvrzením neizo lovat "hnědý teror". Prý v zájmu bezpečnosti Evropy. Západní mocnosti dokazova ly světové veřejnosti, že jen úzkou spoluprací s fašistickým Německem bude Ado lf Hitler a jeho politika pod demokratickou kontrolou. Představitelé Francie a Anglie Německu ustupovali, usmiřovali s ním kde koho, aby nakonec ze strachu před válečným konfliktem zradili sami sebe. Obětovali mnohé státy, počínaje Ra kouskem přes Československo či Polsko a konče obsazením téměř celé Evropy, mír však nezachránili: Ba naopak, "zatím" nejstrašnější válka v dějinách lidstva vypukla do značné míry právě vinou jejich ústupků Německu...)
* * *
Ne, skutečně to není náhodná paralera. Německo v roce 1933, v době nástupu Hit lera k moci, bylo totálně v rozkladu: Stejně jako Rusko nyní. Od druhé polovin y třicátých let mělo Německo silnou armádu a všeho schopné generály: Stejně ja ko Rusko nyní. Bylo prostoupeno fanatickým nacionalismem a socialistickou dema gogií: Stejně jako Rusko nyní. Jistě, Německom tenkrát nemělo atomové zbraně, které naopak Rusové už nejméně čtyřicet let vlastní. Zato ale Němci vyhlašoval i a vzápětí i realizovali plán "Drang nach Osten", a využívali k tomu "pátou k olonu" svých soukmenovců. A co Rusové? Plán "Drang nach Westen" je dnes už dos tatečně znám, "pátá" kolona též. Nikoliv z "rodných" soukmenovců, ale z těch p olitických. Neokomunistických pohrobků ve střední a východní Evropě, zbytků bo lševického podhoubí na Západě, hlavně však z dosud většinou nedotčených mohutn ých agenturních sítí KGB na celém světě. Heslo "Proletáři světa, spojte se", p latí dosud, byť v poněkud upravené podobě.
(Bohužel, zdá se, že tohle není pohádka, ale holá skutečnost, drsná pravda. Pa rlamentní shromáždění prostě přijetím Ruska do Rady Evropy otevřelo Moskvě ces tu k nahlodávání svých demokratických principů, k devastaci svých zásad. Ne Ra da Evropy bude ode dneška kontrolovat a usměrňovat konání Ruska, ale naopak ta hle supervelmoc bude kontrolovat a usměrňovat Evropu podle svých představ. Tep rve teď Moskva dosáhla svého cíle, vytyčeného nejprve Leninem a poté "sovětský m" programem studené války po roce 1945, zamontovaným umně do světové revoluce . Rusko Dostalo Evropu morálně na kolena, stejně, jak to udělal Hitler v druhé polovině třicátých let. Rád bych se mýlil. Jenomže...)
(fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS