--------------------------------------------------------------------------------
Autor: mladý student
Název: Podivní vyznamenaní
Zdroj: NN Ročník........: 0006/005 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Podivní vyznamenaní Stalo se u nás již dobrým zvykem, udělovat na státní svátek řády a medai le významným osobnostem naší minulosti i přítomnosti. Nejinak tomu bylo i leto s 28. října, v den 77. výročí vzniku samostatné Československé republiky, kdy prezident republiky soudruh Havel propůjčil či udělil 54 řádů a medailí. Byly to: Řád bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Medaile Za statečnost a Medaile Za zás luhy. Necelá polovina vyznamenání byla udělena in memoriam. Mezi tyto osoby pa tří např. bývalí ministři arm. gen. Antonín Hasal, Ladislav Feierabend, Antoní n Hampl a František Hála, spisovatelé Karel Čapek, František Langer a Karel Po láček, poslanec Ladislav Rašín či vynikající novinář Josef Josten. Z žijících vyznamenaných lze uvést např. biskupa královehradeckého msgra. Karla Otčenáška , ministra Pavla Tigrida, spisovatele Milana Kunderu a Zdeňka Rotrekla, filoso fa Ladislava Hejdánka či novináře Jožku Pejskara. Všichni výši zmínění si jist ě zaslouží naši úctu. O některých vyznamenaných se však toto říci nedá. Čím si své vyznamenání zasloužila třeba Věra Čáslavská, spolupracovník StB v kategor ii důvěrník s krycím jménem FAUST Jiří Suchý, zpěvačka Marta Kubišová, jistě v ýborný herec, ale člověk nízkých morálních kvalit Jan Werich (který, ač nemuse l, pošpinil své jméno nejen podpisem Anticharty, ale i manifestu "Kupředu, zpá tky ni krok" z 25. 2. 1948, kde se mj. praví: "Vstupujte do akčních výborů Nár odní fronty, pomáhejte zneškodňovat síly temna a zpátečnictví." (Nebo předseda Rady svobodného Československa Mojmír Povolný, který byl podle Lidových novin z 15. 12. 1994 na západ vysazen jako agent StB, aby tam mapoval činnost exilo vých skupin.

Nezmínil jsem zde ještě jednu osobu, a to záměrně. Tento muž by svým živ otem a dílem patřil samozřejmě k první skupině. Jeho jméno je Karel Kryl. Vyne chal jsem ho schválně, protože jeho osoba byla tento den pošpiněna dvakrát, a to navíc posmrtně. Poprvé se tak stalo ve Stavovském divadle, kdy K. Kryl obdr žel od předsedy Nadace Charty 77 neprofesora Janoucha cenu Františka Kriegla i n memoriam. Pošpinění jeho jména cenou, která nese v záhlaví jméno velitele Li dových milicí z února 1948 a kovaného bolševika Kriegla, je možné jen proto, ž e Karel Kryl je již bohužel mrtev. Tento posudek můžeme použít i na udělení Me daile Za zásluhy in memoriam z rukou soudruha Havla. Tento člověk, který mu kd ysi nepřišel ani na pohřeb, se nyní nezastaví před posmrtným využitím jeho jmé na ve svůj prospěch. Je známo, že K. Kryl měl na V. Havla názor velmi kritický . "Vzpomínám na jednu Krylogii, kde se K. Kryl mj. zmínil, že čeká, zda Havel zítra podepíše paragrafy 102 a 103. Hned večer po představení odjíždí k bavors kým hranicím, když podepíše, tak prý se s Cibulkou odeberou na druhou stranu. Druhý den Václav Havel samozřejmě podepsal a Karel Kryl samozřejmě zůstal..", napsala ve Vzpomínce na Karla Kryla Simona Prokopcová. Po známém soudu mezi Pe trem Cibulkou a V. Havlem na jednom ze svých koncertů proslovil i tuto větu: " ... já jsem se tam přestěhoval, abych si tam mohl obdělávat pole. Já tam prost ě proto prase hodlám pěstovat cibulky." Nechci se přiřadit k zástupům těch mno ha nečestných lidí, kteří se po jeho smrti vydávali za jeho přátele. Přesto zo dpovědně prohlašuji, že živý Karel Kryl by nikdy od soudruhů Havla ani Janouch a žádnou medaili nebo cenu nepřijal.

P.S. V poslední době se rozmohlo zneužívání jména Karla Kryla i na strán kách Českého týdeníku v článcích Josefa Kudláčka. Tento pán stále více dokazuj e, že o morálce dokáže pouze psát.

Mladý student

Motto:

"Demokracie zavládla:

zpívá nám Gott i Walda,

zbaštíme soju bez sádla

u strejdy Mc Donalda.

Král Václav jedna parta je

se šmelinářským šmejdem:

pod střechou jedné partaje

se u koryta sejdem.

K. Kryl, Demokracie