--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vachalovský Přemysl
Název: Úspěchy a neúspěchy ministerstva vnitra (StB)
Zdroj: NN Ročník........: 0006/006 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

"Úspěchy" a neúspěchy ministerstva vnitra (StB) Uplynulých čtrnáct dní přineslo několik podivných soudních rozhodnutí. Při sou dních líčeních se rozhodovalo o tom, zda některé osoby vědomě spolupracovaly s e Státní bezpečností. O jednom rozporuplném rozsudku, týkajícího se spolupráce StB a Jana Kavana, byl otištěn v č.4, rozsáhlý materiál. "Kauza Kavan a StB" však měla další pokračování.

Šéf zahraniční komise Zemanových "socdemáků", zvítězil v dalším soudním sporu, tentokráte ne proti ministerstvu vnitra, ale proti deníku Telegraf. V jeho pr ospěch svědčily navýsost významné osoby z okruhu "disentu" - Jan Ruml, Jiřina Šiklová a Petr Uhl. Tato trojice vyvrátila tvrzení redaktora Telegrafu, že by v roce 1981 Kavan - Kato vyzradil přepravu literatury kamiónem, určené pro "di sent", jenž byl v roce 1981 na našem území Státní bezpečností zadržen. V někte rých denících bylo otištěno, že svědci vyvrátili svým svědectvím Kavanovu spol upráci s StB. Pravdou však je, že o to při soudním líčení vůbec nešlo. Soud ro zhodoval pouze ve věci zadrženého kamiónu, z jehož vyzrazení byl Kavan - Kato v deníku Telegraf napaden.

Nepochybně zajímavým bylo svědectví Jana Rumla, který v souvislosti s vyzrazen ím inkriminované kamionové zásilky byl tehdy StB vyslýchán. Před soudem totiž prohlásil, že v průběhu jednotlivých výslechů tehdy nabyl přesvědčení, že StB měla o kanálu a organizování zásilek minimální informace. Důkazem podle něj je to, že se v dalších zásilkách i jiným způsobem pokračovalo a to i po prozraze ní tohoto kamiónu. (Ale pane Ruml, vždyť jste, jestli se nemýlím ministrem vni tra, a za těch "pár" let co se v tomto rezortu pohybujete, jste nepochybně poc hytil něco z praktik policejní a zpravodajské práce. Žádná z uvedených složek nejen u nás, ale i v zahraničí, by neprovedla zajištění jedné zásilky, kdyby n eměla pod kontrolou další, pocházející ze stejného či podobného kanálu. Jestli že tomu ve skutečnosti však bylo tak, k čemu jste při svém "mezivýslechovém" p řemýšlení dospěl, pak zcela nechápu, proč nadále zaměstnáváte takové "nepostra datelné odborníky", které navíc vybavujete různými vyjímkami, když ve skutečno sti jde o naprosté diletanty.)

Vzhledem k tomu, že z vyzrazení zásilky byl před soudem obviněn další agent St B Pavel Muraško (poslanec FS, stejně jako Kavan za OF) a Kavanova "zásluha" by la údajně vyvrácena, dohodla se Integra a.s. (vydavatel Telegrafu), že zaplatí žalobci 100 tisíc korun a zveřejní omluvu na stránkách svého deníku. VZPOMÍNKA NA TZV."DIVOKÉ" LUSTRACE

S prvním obviněním Kavana ze spolupráce s StB přišel dnešní prozatímní ředitel BIS Stanislav Devátý, tehdy však ještě coby poslanec Federálního shromáždění za OF. Kavanovu spolupráci tehdy masmédiím zpřístupnil a doložil objemným svaz kem, založeným na agenta s krycím jménem KATO. Vzhledem k tomu, co se dnes oko lo této osoby odehrává a dále vzhledem k tomu, že Kavan (a stovky dalších) své dosavadní soudní spory vyhrává, nabízí se několik možností k vysvětlení: a) petity žalob jsou postaveny tak, aby se "vlk nažral a koza zůstala celá" (c ož je vzhledem k úspěchům jeho právního zástupce v této problematice pravděpod obné)

b) Devátým kdysi zveřejněný svazek agenta KATO změnil zásadně svůj obsah (málo pravděpodobné, vzhledem k tomu, že ke svazku měl svého času přístup větší poč et osob - 1990)

c) anebo Kavan - Kato toho ví na své kolegy z disentu o něco více než byl dopo sud ochoten sdělit a došlo k vzájemné dohodě o "neútočení" (jedna z nejpravděp odobnějších verzí)

Není pochyb, že redaktor Telegrafu Dušan Šrámek (autor inkriminovaného článku) , nečerpal ze vzduchu, ale bylo mu v době kdy článek vznikal, umožněno nahlédn utí do části inkriminovaného Kavanova svazku. Nepatřil totiž v žádném případě k těm novinářům, kteří ve svých komentářích vycházeli z informací agentury JPP (Jedna Paní Povídala). Při této příležitosti by bylo namístě připomenout si, že Kavan nebyl jediný a nebyl ani první, kdo byl pro svoji spolupráci se Státn í bezpečností parlamentní nezávislou komisí či jiným subjektem obviněn. Stačí připomenout i další podivný komplot, který se odehrál okolo ambiciózního "lidovce" Bartončíka. "Odtajnění" jeho svazku měl tehdy na svědomí další ze s oučasných mocných - ministr vnitra Jan Ruml, který s Bartončíkovými materiály osobně seznamoval i prezidenta Havla. Ten tehdy doporučil Bartončíkovi, který byl díky své popularitě určitým nebezpečím pro vyvolence a jak se později ukáz alo i "připravence" do státních funkcí ze řad nečitelného OF, aby se stáhl z v rcholové politiky do ústraní, než se celá záležitost okolo jeho osoby prošetří . (Zajímavé bylo sledovat, jak se s tímto únikem, dnes již opět "přísně tajnýc h" informací, vyrovnala tehdejší vnitrácká generalita. Jak již jsme před časem na stránkách NN informovali, byl tehdy vydán závazný interní pokyn, respektiv e rozklad, vypracovaný kompetentním odborem FMV, podle nějž materiály StB nejs ou a ani nemohou být předmětem jakéhokoliv utajení. Od té doby však uplynulo n ěkolik let a situace se jak známo, velice radikálně změnila. Materiály StB se staly opět přísně tajnými dokumenty, zpřístupněnými jen několika málo vyvolený m. Další blamáží se může stát zákon, kterým mají být svazky StB po dlouhých še sti letech zpřístupněny. Nutno upozornit na to, že pod pojmem "svazky StB", js ou ze strany MV ČR myšleny pouze materiály II. Správy StB, takže dokumenty ost atních "stáťáckých" institucí zůstanou nadále tabu. A přitom, například "záslu hy" I. a III. Správy StB o destrukci společnosti byly zcela nezpochybnitelné. Dopředu jsme se také z úst nejpovolanějších dozvěděli, že svazky doznaly v prů běhu polistopadových let velice podstatných změn, neboť se jich měla údajně do chovat pouze necelá třetina. Jak dojemné, že svazky byly podrobeny tak úzkostl ivé a dlouhodobé péči. Je zřejmé, že tomu tak bylo proto, aby se v nich náhodo u neobjevilo něco, co by mohlo kohokoliv ze současných či budoucích adeptů na státní funkce ohrozit. Jak prosté, vždyť "svět přece chce být klamán" a překru cování historických faktů není pro nás žádné novum.)

NEVĚDOMÝ KAVAN - VĚDOMÝ BURIÁN

Vraťme se však nazpět, k odhalování agentů StB ve Federálním shromáždění. Mezi poslance, kteří byli tomuto prvnímu a na dlouhou dobu poslednímu veřejnému od halování podrobeni, patřil mimo již výše uvedeného Jana Kavana a Pavla Muraška i Petr Burián (také OF). Jeho cesta za očištěním trvala stejně dlouho, jako K avanova, výsledek však byl zcela opačný. Soud v jeho případě shledal a rozsudk em stvrdil, že se Státní bezpečností spolupracoval a navíc vědomě. Bylo šťastn ou náhodou, že se oba případy, jak Kavanův tak Buriánův, projednávaly téměř so učasně. Každý, kdo oba procesy sledoval, mohl posoudit absurdnost rozsudků. Za tímco Kavan svůj proces vyhrál a byl částečně očištěn, ačkoliv svazky od roku 1968 do roku 1970, vedené na něj I. správou StB nedávaly téměř žádnou šanci na podobný výsledek, tak Petr Burián, který měl vázací akt údajně podepsat v záv ěru roku 1989, svoji pětiletou soudní pouť prohrál.

Jeho údajná vědomá spolupráce s StB, byla započata údajným příslibem spoluprác e necelé dva měsíce před 17. listopadem 1989 - 4. října. Podle "svědectví" své ho údajného řídícího pracovníka si měl pro spolupráci s ním, sám vybrat krycí jméno - Sokrates a přislíbit pomoc při odhalování aktivit amerických zpravodaj ských služeb, na něž se měl nakontaktovat přes Václava Havla a Václava Bendu. Jak tohoto kontaktu měl Burián dosáhnout, když oba Václavy důvěrně neznal, neh ledě k tomu, že neuměl ani slovo anglicky, soud nevzal vůbec v potaz. Navíc lz e důvodně pochybovat o tom, že by Petr Burián byl takový hlupák, aby vázací ak t podepsal v době, kdy Prahu zaplavili tisíce Trabantů a Wartburgů, které k ná m dopravily desetitisíce utečenců z bývalé NDR. V té době totiž, bylo již každ ému, tedy i méně informovanému jasné, že se neodvratitelně blíží konec nenávid ěného režimu a otázkou zůstávalo pouze kdy k němu dojde. Konec totality se teh dy měřil na dny, maximálně týdny.

Podivným a značně podezřelým se musí nutně jevit i ta skutečnost, že v jeho ne prospěch před soudem svědčil právě příslušník StB, když jak známo z doposud pr oběhlých soudních sporů v této problematice, je tomu v téměř všech případech p rávě naopak. Výpověď svědka Kopince (bývalý příslušník StB a údajný řídící pra covník Buriána), svědčícího ve prospěch ministerstva vnitra proti Buriánovi, b yla v procesu rozhodující, neboť soud přihlédl k tomu, že po celou dobu vypoví dal stejně a jako rozhodující mělo být, že byl všemi spolupracovníky (StB) hod nocen jako čestný člověk, který dodržoval služební předpisy. Kopinec dále u so udu vypověděl, že z taktických důvodů nebyl Buriánovi předložen k podpisu váza cí akt, ale údajně mu osobně spolupráci přislíbil. (Jako zajímavé se jeví i ta skutečnost, že údajný Buriánův agenturní svazek osobně likvidoval - pálil Kop inec v peci na Veleslavíně - objekt FMV v Praze 6. Tento fakt je údajně uveden v soudním spise.)

Bývalí řídící pracovníci při soudním líčení rozprostírají nad svými agenty och raná křídla a vesměs si sypou popel na hlavu. Nic totiž neriskují. O tom, že p racovali u StB se ví a soudní poplatek v případě příznivého rozsudku pro jimi vytěžované a naverbované agenty ve výši cca tisíc korun rádi zaplatí (pochopit elně, že plátcem je ve skutečnosti jejich chráněnec). Proč se podobného vyvině ní nedočkal Petr Burián, když měl stejného, velice úspěšného obhájce jako Kava n?

Odpovědí se nabízí několik naráz. Málokdo dnes již ví, že to byla právě skupin a k níž patřil mimo jiné i Petr Burián, scházející se pravidelně od prosince 1 989 do února 1990 každý týden ve VŠE v Praze, která se nejvyšší měrou zaslouži la o to, že byla rozkazem tehdejšího ministra vnitra Richarda Sachra v únoru z rušena StB. Tento akt osobně projednával se Sachrem právě Burián, a vzhledem k tomu, že šlo o velice ožehavý problém, jednání neproběhlo v ministrově pracov ně, ale v kanceláři jeho strany v Revoluční ulici. Burián tehdy přednesl Sachr ovi argument, na němž se den před tím usnesla téměř stočlená skupina stálých ú častníků (bohužel, jak se později ukázalo, částečně prorostlá příslušníky či s polupracovníky StB a dokonce jedním KGB), podle nějž v případě nezrušení Státn í bezpečnosti do určitého termínu, se Václavské náměstí opět zaplní (že by prá vě tato aktivita mohla být pravým důvodem komplotu proti němu, ze strany jeho údajných řídících pracovníků?). Vzhledem k tomu, že všech jednání se tehdy zúč astňovalo i několik zástupců vysokých škol, tak nešlo v žádném případě o plano u výhružku.

Faktem je, že týden nato (v polovině února 1990), byl požadovaný akt ministrem Sachrem proveden. Ponechám stranou, že rozkaz v té době nic nevyřešil a Státn í bezpečnost fungovala vesele až do června 1990 dál (a funguje vesele ve všech sférách dodnes). Klukovskou chybou Petra Buriána v té době snad bylo, že nedo kázal utlumit své ambice a pomýšlel na posty, které byly již dávno před tím re servované pro určité, předem vytypované a vyvolené "osobnosti". Navíc, smůlu m ěl v tom, že zůstal náhle zcela osamocen, bez jakékoliv podpory bývalých přáte l, přitom v poslaneckých křeslech sedí několik osob, jimž právě Burián otevřel cestu do politiky. Na rozdíl od Kavana a několika dalších, napadených ze spol upráce s StB, o něj neprojevilo žádné politické uskupení zájem.

Je třeba si totiž uvědomit nezanedbatelný fakt, že totiž na rozdíl od Kavana, Burián nevstoupil do politiky ze vzdáleného a bezpečného exilu, ale z nebezpeč ných pražských ulic a náměstí, v nichž téměř nikdy nechyběl, když o něco právě šlo a ono v nich téměř vždy šlo o hodně. Mimo vlastní ohrožení účastníků i o důkaz toho, že všichni naštěstí nebyli slepým, hluchým a nic nevnímajícím stád em, ochotným podřídit se bez odporu totalitní moci a kolaborovat s ní. P.S. Rozsudkem ve prospěch ministerstva vnitra (bývalé StB) a v neprospěch Pet ra Buriána, se podle sdělení Johna Boka bude zabývat spolek pro nezávislou jus tici "Šalamoun".

Tento případ je podle Boka jasným příkladem závislosti některých soudců na pol itických a mocenských strukturách. Nezpochybnitelným důkazem tohoto stavu, jso u rozdílné výroky soudu v případě nadprůměrně inteligentního Jana Kavana, kter ý údajně nevěděl s kým se na našich zahraničních ambasádách stýkal a Petra Bur iána. Druhému jmenovanému bylo u soudu podsouváno, "že měl přes Václava Havla a Václava Bendu proniknout koncem roku 1989 na americké velvyslanectví a pomáh at Státní bezpečnosti rozkrýt činnost americké zpravodajské služby" (citace ro zsudku).

John Bok k tomuto konstatování soudu prohlásil, že ten kdo neznal důvěrně Václ ava Havla a Václava Bendu a navíc neuměl vůbec anglicky či jiný světový jazyk, což byl případ Petra Buriána, mohl být těžko pro splnění takovéhoto úkolu vůb ec vytypován natož jím pověřen a z těchto důvodů se toto obvinění jeví jako na prosto stupidní. Tragedií doby je fakt, že o čistotě a morálce rozhodují dnes před soudy bývalí příslušníci StB, vesměs, kromě Petra Buriána, ve prospěch sv ých spolupracovníků. Lze se oprávněně domnívat, že v případě Petra Buriána moh lo jít ze strany StB o dodatečně zinscenovaný komplot (prosinec 1989 - leden 1 990), proti předlistopadovému aktivistovi, o čemž svědčí právě zcela nesmyslný termín údajného slibu spolupráce - říjen 1989.

Přemysl Vachalovský