--------------------------------------------------------------------------------
Autor: polopatě
Název: Necháme problém drog spát ?
Zdroj: NN Ročník........: 0006/008 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Necháme problém drog spát?

Ještě před cca 30 lety stačilo středoškoláku, aby si někde zapálil ci garetu či dal pivo a měl rázem plno problémů, pakliže byl při tom sptřen např. učitelem. V extrémních případech mohlo dojít až na návrh vloučení ze školy. n etoužím po návratu podobných poměrů, považuji však přesto za nutné připomenout i kladné důsledky takové výchovy. Ať už se nám taková přísnost líbila či nelí bila, byla zde jednou dána jasná pravidla, která jsme přes reptání víceméně do držovali. Jak jsme až časem pochopili, naučili jsme se současně dodržovat celo u řadu jiných věcí a pravidel. Poznání, že člověk nemusí mít všechno hned, že je velmi často nucen si řadu věcí odříci (mnohdy ku svému prospěchu, jak se po zději ukázalo), nám v dalším jen prospělo. Byla to metoda, jak nás, rozjívené spratky, uznávající jen svou vlastní pravdu, aspoň trochu vychovat ke slušnost i. Ať již byli naši učitelé jacíkoliv (a že byli mezi nimi i strašlivé exemplá ře), v jednom měli pravdu: pro dobrý chod dobré společnosti (byť i v krunýři k omunismu), ve které jsme i my chtěli žít, bylo nutné jasně stanovit pravidla t oho, co se smí a co ne. Čím přísnější pravidla, tím (pochopitelně) větší nelib ost, tím (obvykle) lépe se v takové společnosti žilo. A studovat tehdy např. n a gymnáziu bylo považováno za určitou výsadu (tehdy ještě ne záležitost protek ce a bohatých rodičů), za kterou se platilo určitou úrovní chování. Kdo pravod la porušoval, neměl na škole co pohledávat.

Uplynulo něco let, dočkali jsme se svodody a, jak jsme aspoň doufali, lepší, slušnější společnosti. Výše uvedené problémy jsou dnešním vysokoškolák ů k smíchu, pro ně je to doba kamenná. Dnes považují za své nezadatelné právo nejen kouřit a pít, ale dokonce i brát "svobodně" drogy. Aby to měli opravdu l ehké, poučí ho nezívislí novináři, že je to v pořádku a ti, co by chtěli zálež itosti kolem drog kriminalizovat, jsou tmáři. Nic nevadí, že celou aktivitu pr otivníků (v tomto případě poslance za KDU-ČSL Severy) hrubě zkreslují. A tak z de máme dva naprosto rzdílné obrazy středoškoláka: studenta, který má po vypit í panáka rumu vážné kázeňské problémy, a studenta, který dnes bere pervitin a svého učitele klidně (a legálně) pošle do háje. Student, pijící rum, si jej ko upil legálně v příslušném zařízení a kromě sebe sama nikoho nepoškodil. Studen t, píchající si pervitin, jej především získal nelegálně. Také škodí především sobě (a podstatně víc), kromě toho však už samotným faktem koupě drogy podpoř il zločineckou síť distributorů. Navíc časem dojde zákonitě k tomu, že na koup i další dávky si bude muset opatřit peníze trestnou činností, tj. zejména loup ežným přepadením. Ani znalost všech těchto konců dnes ale neopravňuje nikoho k jakémukoliv opatření vůči takovému studentovi, tj. ani k jakkoliv mírnému káz eňskému postihu, neboť by "porušil jeho základní lidská práva". Že fungující a zakotvená síť distributorů, žijící i z takových studentů, svými dalšími zloči neckými aktivitami budou narušovat lidská práva nás všech, už zdá se, nikoho n ezajímá.

Zatímco nás nějaká ta tajně vykouřená cigareta či vypitá láhev vodky nijak výchovně nenarušila, je to s budoucností dnešních studentů-narkomanů pod statně horší. Přesto většina sdělovacích prostředků spustí bojový pokřik, jakm ile nekde zvedne karatelsky prst, zaštiťujíc se hesly o "lidských právech". A co naše lidská práva, co práva našich dětí? Opilého řidičetrestáme zatím bez s krupulí - nenarušujeme tím jeho nezadatelné právo řídit auto ať je v jakémkoli v stavu?

Nechci zde obhajovat názor, že samotné užívání drog je kriminální del ikt. Je však nepopiratelné, že užívání drog (a tudíž i samotní uživatelé) vede k rozvoji kriminálních deliktů. Uznávám, že narkomané jsou v podstatě nemocní lidé, na druhé straně je nutné zdůraznit, že takový stav si narkoman zavinil částečně sám. Částečně k tomu pak přispívá podivnžý liberální postoj, zaštiťuj ící se formulkami o lidských právech (nijak by mě nepřekvapilo, kdyby hlavními bijci za takto pojatá lidská práva byli dodavatelé drob). Šíření drog nezasta víme, pokud nestanovíme aspoň nějaké sankce nejen za distribuci (to je snad sa mozřejmé) ale také za konzumaci. Není to pochopitelně všelék, ale jestliže pož ívání drog bude u středoškoláků i učňů atuomaticky vést ke kázeňskému řešení, pak přece jen celá řada zatím ještě nezralých studentů si spíše rozmyslí si ně co s drogou začít, než když - jako nyní - bude mít pocit naprosté neztrestnost i.

Nejde o to, kriminalizovat každého uživatele drogy, jak to lehkomysln ě a zcela zkreslujícím způsobem prezentuje např. ministr Novák (kdo také jiný umí tak zarážejícím způsobem mluvit o tak závažné věci). Jde o to, začít se ko nečně problémem drog zabývat. Sankcionovat určitým způsobem už samotné užívání drog by rozhodně mělo být součástí takového programu.

Polopatě