--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pilous Jiří F.
Název: Fakta a události ze zahraničí
Zdroj: NN Ročník........: 0006/009 Str.: 003
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
FAKTA A UDÁLOSTI ZE ZAHRANIČÍ Bosenská krize a stupňující se velmocenská aktivita Ruska, to jsou dva nejhlav nější problémy, které už hodně dlouho zaměstnávají Evropu a potažmo celý svět. A zdá se, že ani v jednom případě nelze očekávat cokoliv pozitivního. Tedy, z ejména ne ve vztahu Moskvy ke svému bývalému impériu a zahraničnímu dění obecn ě. Ostatně, přesvědčily nás o tom výsledky návštěvy bonnského kancléře Helmuta Kohla v Rusku z počátku minulého týdne. Nebo následné prohlášení Borise Jelci na před poslanci Státní dumy či poslední události v Čečensku. A Bosna? Tam nad ále trvá nejasná situace a zdá se, že vojska IFOR v oné zemi pobudou rozhodně déle než avizovaný jeden jediný rok. Navíc, vedle už zmíněných dvou centrálníc h bodů, kolem nichž se vše teď "točí", bude budoucí vývoj především záležet na presidentských volbách v USA, kde právě uplynulý týden začaly tolik očekávané primárky. Nwesmíme však zapomenout ani na jih Evropy, kde po kratším uklidněn í znovu zhoustla atmosféry vzájemných vztahů mezi Řeckem a Tureckem. Nebo na S lovensko, jehož vztahy k Polsku a sousednímu Rakousku v posledních dnech silně ochladly. Připočteme-li pak k tomu dva víkendové atentíty Palestinců v Izrael i a kubánské sestřelení dvou soukromých amerických letadel, můžeme konstatovat , že, vlastně už několik týdnů v Evropě a ve světě zrovna moc veselo není... Lze říci, že Rusko dosáhlo začátkem minulého týdne díky bonnskému kancléři Hel mutu Kohlovi výrazného mezinárodního úspěchu. Ten totiž při příležitosti své o ficiální návštěvy souhlasil na nátlak presidenta Borise Jelcina (a možná dokon ce i z vlastní iniciativy) se zablokováním jednání o rozšiřování Severoatlanti cké unie nejméně pro období letošního roku. "My se stavíme proti rozšiřování N ATO na východ k ruským hranicím tvrdě a ostře. Můj přítel Helmut ale soudí, že bychom tento problém měli na delší dobu odložit, aby se o tom nemluvilo, aby se lidé uklidnili a abychom popřemýšleli nad případnými jinými řešeními," řekl Boris Jelcin v přítomnosati Helmuta Kohla v pondělí 19. února v Moskvě před n ovináři. A bonnský kancléř? Mlčel k tomu. Ba víc: S výjimkou premiéra Viktora Černomyrdina a ministra zahraničí Jevgenije Primakova se nesetkal ani s předst aviteli opozice, ani s dalšími kandidáty na funkci šéfa ruského státu v nadchá zejících presidentských volbách. Čímž dal za pravdu kritice německých masmédií , že jeho cesta do Moskvy a Petrohradu včetně následných prohlášení měla za cí l podpořit vratkou pozici Borise Jelcina na domácí politické scéně a dát mu do rukou trumf v předvolebním boji.
(Den na to, v úterý, šel však Helmut Kohl ještě dál. Prohlásil totiž, že zasta vit pomoc Moskvě by bylo hloupé. Bez pomoci západních demokracií prý hrozí neb ezpečí, že vývoj v Rusku nabere negativní směr. V témže duchu pak probíhalo i jednání ve čtvrtek 22. února, jehož výsledkem bylo prohlášení výkonného ředite le Mezinárodního měnového fondu Michela Cemdessuse a presidenta Borise Jelcina o poskytnutí ze strany Mezinárodního měnového fondu Rusku 10,2 miliardy dolar ů na tříletý úvěr. Je to dosud zatím největší půjčka poskytnutá Moskvě a došlo k ní poté, co ministr financí Vladimír Panskov přistoupil na požadavek Fondu zrušit exportní cla na zemní plyn a naftu. Takže, Jelcin znovu díky Západu v p ředvolební kampani zabodoval...)
* * *
V pátek 23. února přednesl president Boris Jelcin dost zajímavý projev o tzv. "stavu federace" před oběma komorami tamního parlamentu. Na rozdíl od předešlé bezvýhradné podpory premiéru Viktoru Černomyrdinovi totiž překvapivě prohlási l: "Buď se vládě podaří zajistit sociální práva, nebo to bude muset udělat vlá da jiná..." Pokud jde o čečenský konflikt, Potvrdil president své odhodlání př istoupit na kompromisní dohodu o statutu Čečenské republiky v rámci Ruské fede race, ovšem ne na úkor bezpečnosti obyvatel: Moskva chce hovořit se všemi sila mi, jež si v této severokavkazské republice přejí mír. Celkově se ale Jelcin d ržel dosavadního stanoviska, že s vládou neuznávaného presidenta Džochara Duda jeva nelze jednat. Vyslovil se též jak proti okamžitému stažení ruských vojsk z této republiky, tak i proti rozsáhlým vojenským operacím s cílem likvidace č ečenského odporu.
(Jak to však ve skutečnosti president myslel, vyplývá ze status quo v dané obl asti. Po praktickém rozstřílení bašty čečenských bojovníků, vesnice Novogrozně nskij a téměř totální izolaci hlavního města Groznyj, se schyluje k dalším akc ím, jež mají likvidovat hnutí čečenského odporu proti ruské okupaci. Zatím byl o v posledních dnech zabito více než 200 příslušníků čečenských ozbrojených si l, ztráty na civilním obyvatelstvu ale zřejmě budou vzhledem k demonstracím u příležitosti 52. stalinských deportací Čečenců poněkud větší...)
Z PRAHY DO SVĚTA A OBRÁCENĚ
Koncem minulého týdne premiér Václav Klaus pobýval na oficiální návštěvě v Irs ku. Údajně sbíral zkušenosti téhle země z hlediska jejího soužití s mnohem sil nějším sousedem, Velkou Británií. Mimo jiné pak jednal i s předsedou tamní vlá dy Johnem Brutonem o bilaterálních vztazích: Vysvětloval též irským hostitelům stanoviska České republiky vzhledem k evropské integraci, protože Irsko bude ve druhém pololetí letošního roku předsedat Evropské unii. Podle předběžného h odnocení Klausovy návštěvy v Dublinu se českému hostu podařilo naladit s hosti telem "společnou tóninu" a prohloubit vzájemný respekt. Měla k tomu přispět i okolnost, že oba jsou typově blízké osobnosti s obdobným stylem řízení vlády, což prý může být plus pro součinnost při budoucím posuzování české přihlášky d o Evropské unie.
(V sobotu 24. února se pak Václav Klaus zastavil ve Velké Británii, kde přijal z rukou tamní expremiérky Margaret Thatcherové, čestné rektorky soukromé Univ ersity of Buckingham, čestný doktorát za úspěchy ve funkci ministra financí če skoslovenské federace a předsedy české vlády i při ekonomické transformaci Čes ké republiky. "Železná lady" při této příležitosti označila Václava Klause za muže, který "přivedl svou zemi z tyranie ke svobodě...")
* * *
Z dalších událostí mezinárodně politického charakteru pak lze uvést ještě návš těvu předsedy zahraničního výboru polského Parlamentu a bývalého čelného disid enta Bronislawa Geremka v České republice. Při setkání s předsedou Poslanecké sněmovny Milanem Uhdem, jež se uskutečnilo dne 21. února, bylo konstatováno, ž e "polsko české styky jsou tak dobré, jak od časů jagellonských nikdy nebyly". Při této příležitosti Milan Uhde dále uvedl, že mezi námi a Poláky neexistuje jakýkoliv rozpor nebo něco, co bychom potřebovali napravit. Ostatně, velmi do bré vztahy dokumentuje i fakt, že dne 3. března se premiér Václav Klaus setká s polským ministerským předsedou Wlodzimierzem Cimosziewiczem: Dne 22. února s e měl setkat v Náchodě i český president Václav Havel se svým polským protějšk em Aleksandrem Kwasniewským, návštěva však byla odložena kvůli operaci Václava Havla...
UDÁLOSTI Z "BLÍZKÉHO" ZAHRANIČÍ
Jak už jsme uvedli minule, nejvíce vzruchu kolem našich hranic v poslední době pochází ze Slovenska. A lze řící, že každý týden je tam cosi nového, a do zna čné míry i neobvyklého. Teď například vyvrcholila aféra ze zavlečením syna slo venského presidenta Michala Kováče mladšího do Rakouska. V úterý 20. února víd eňský soud zamítl žádost německé prokuratury o jeho vydání do Spolkové republi ky Německo, navíc soud obvinil Slovenskou informační službu z toho, že se na ú nosu Michala Kováče mladšího podílela. Předtím ještě byli vyslechnuti někteří bývalí příslušníci slovenské kontrarozvědky, kteří se celé akce měli zúčastnit , u soudu svědčil také slovenský president Michal Kováč. Ještě než se v pátek 23. února Michal Kováč mladší vrátil z Rakouska domů, ale zareagovalo nebývale ostře bratislavské ministerstvo zahraničí: V diplomatické nótě obvinilo Rakou sko ze zasahování jeho soudu do vnitřních záležitostí sousedního suverenního s tátu a požadovalo, aby rakouské úřady de facto nařídily změnu v odůvodnění roz sudku.
(Což pochopitelně vídeňské ministerstvo zahraničí odmítlo: A konstatovalo, že Rakousko je demokratická země a tamní soudy požívají naprosté nezávislosti na státní moci. A aby to bylo ještě zajímavější, ředitel Slovenské informační slu žby a jeden z nejužších spolupracovníků premiéra Vladimíra Mečiara Ivan Lexa s e v pátek 23. února rozhodl podat žalobu na slovenského presidenta Michala Kov áče. Prý proto, že se údajně během své výpovědi před soudem ve Vídni dotkl jeh o cti. Inu, na východ od nás, to už je asi zcela jiný kraj, a platí tam tudíž jiné zvyklosti než tady. Ostatně, názorně to dokazuje i případ zahraničně poli tického komentátora Slovenského rozhlasu Michala Berka, který na pokyn Slovens ké informační služby musel v minulých dnech na hodinu odejít z rádia proto, že před dvěma týdny informoval o výslechu jednoho z důstojníků kontrarozvědky ve Vídni...)
* * *
Jistě, o poněkud "pitoresním" vývoji na Slovensku by se toho dalo uvést ještě mnohem víc. Nechme si to však na závěrečný komentář a podívejme se teď do Pols ka, které do nedávna mělo také dost velké problémy. Napřáklad s obviněním dnes už expremiéra Józefa Oleksyho ze špionáže ve prospěch Ruska. Polská vojenská prokuratura v pátek dne 23. února oznámila, že vyšetřování celého případu je v rozhodující fázi, ale definitivní verdikt padne až koncem dubna. Avšak už teď jsou vidět místy dost zajímavé postoje oficiálních činitelů k celé cause: Pre sident Aleksander Kwasniewski normálně s Oleksym komunikuje a dává nepokrytě n ajevo, že všechno je vlastně v pořádku, nový premiér zase tvrdí, že věc už je de facto "uzavřená", mimořádná parlamentní komise o záležitosti taktně mlčí. S tejně tak, jako je "ticho po pěšině" o nedávném referendu k otázkám privatizac e, jež voliči prakticky ignorovali. Vlastně, něco je v Polsku ale přece jen no vého: Kwasniewski se ve čtvrtek 22. února ve vysílání soukromé televizní stani ce Polsat vyjádřil k postoji Ruska k rozšiřování Severoatlantické unie směrem na východ: "NATO je dnes základ bezpečnostního systému, v němž se musí najít m ísto jak pro střední Evropu, tak i pro Rusko a Ukrajinu."
(A Německo? Tam minulý týden doznívaly ohlasy Kohlovy návštěvy v Moskvě, a lze říci, že velmi kritické a pro bonnského kanckéře dost nepříznivě laděné. Větš ina německých politiků si totiž zřejmě uvědomuje, že ustupování Rusku v budouc nu nepřinese nic moc dobrého. Své místo ve veřejném mínění ovšem vedle toho na lezla také neustále ventilovaná otázka česko německých vztahů, přesněji požada vky sudetských Němců vůči České republice. I když i zde se začínaly objevovat střízlivé pohledy, upřednostňující dohodu s naší zemí. Například ministr zahra ničí Klaus Kinkel v rozhovoru pro list Stuttgarter Nachrichten sice tvrdí, že Postupimská dohoda neposkytovala právní základ k vyhnání Němců z východní Evro py, na druhé straně však uznává jejich vinu: "Na pozadí naší společné historie má pro nás Němce vztah k českým sousedům ústřední význam. My Němci jsme Čechů m způsobili strašlivé bezpráví a přivodily rány, jež se dodnes nezacelily. Ale i vyhnání a vyvlastnění sudetských Němců bylo bezprávím. Musíme se dívat do s polečné budoucnosti, aniž zapomeneme na to, co se stalo," řekl Klaus Kinkel... )
BALKÁNSKÁ KRIZE
Lze říci, že v této části Evropy situace nadále rozhodně není plně optimistick á. Zejména v Sarajevu panuje značný neklid. V okamžiku, kdy přechází celé hlav ní město Bosny pod federální, převážně muslimskou správu, z jeho srbských čtvr tí odcházejí desetitisíce Srbů do blízkého centra bosenských Srbů Pale. Soudí se, že za tím vším stojí srbsko bosensští činitelé, například předseda bosensk o srbského parlamentu Momčilo Krajišnik, jež k oněm útěkům přímo vyzývá. Podle mluvčího Úřadu vysoké komisařky OSN pro uprchlíky Krise Janowského tim však d ochází v rámci daytonské dohody k nežádoucímu precedensu, který se nepříznivě promítne do soužití etnik v jiných oblastech Bosny. Ostatně, precedensem se st ává i skutečnost, že mnohonárodní vojenské síly IFOR poskytují k onomu stěhová ní svá vozidla, dokonce kolonám poskytují ozbrojenou ochranu.
(Na pozadí těchhle událostí se však přece jen objevila nějaká pozitiva. Zejmén a byly obnoveny kontakty nejen bosensko srbských úřadů, ale i tamní armády s m nohonárodními silami IFOR. Uklidnila se i situace v Mostaru, kde po zavedení s vobody pohybu mezi muslimským a chorvatským sektorem denně přechází už víc než tisíc lidí: Přesto ovšem administrátor Evropské unie pro toto město Hans Kosc hnick oznámil, že v létě svou misi v Mostaru končí. Podle informací z poslední ho víkendu ale na svou funkci hlavního vyjednavače rezignoval též americký nám ěstek ministra zahraničí Richard Holbrooke, ten odchází navíc úplně ze služeb washingronské administrativy a hodlá se napříště věnovat bankovnictví... A kon ečně, mnohonárodní vojenské sily pod velením NATO už dostaly sezmany válečných zajatců všetně fotografií: Je na nich zatím uvedeno přes padesát jmen a vojác i IFOR mají oprávnění podezřelé zatknout a deportovat je do Haagu k Mezinárodn ímu soudu...)
* * *
O tom, že situace je do značné míry stálepřece jen ještě napjatá, svědčí i inf ormace, podle níž ve čtvrtek 22. února byl náhle hospitalizován pro srdeční po tíže bosenský president Alija Izetbegovič. "Život presidenta není ohrožen a ne ní žádný důvod k obavám," uvedl pro vládní rozhlas místopředseda Izetbegovičov y Strany demokratické akce Edhem Bičakčič. Přesto však ještě počátkem tohoto t ýdne zůstával bosenský president stále v nemocničním ošetření.
SVĚT KOLEM NÁS
Svět je poznamenán atentáty. I tak se dá hovořit o posledním víkendu v souvisl osti s událostmi na Předním východě, přesněji v Izraeli, u kubánských hranic a v Albánii. Zatím 26 obětí a 73 zraněných si vyžádaly dva nedělní atentáty v J eruzalémě a Aškalonu: První útok byl proveden na autobus plný lidí, druhý asi o 50 minut později u zastávky vojenského autostopu: Při obou zahynuli pachatel é atentátů a k útoku se přihlásil Kásam, ozbrojená složka Hnutí islámského odp oru - Hamas. Obě akce byly uskutečněny údajně jako odveta za zavraždění Jahjá Ajáše, hlavního pyrotechnika hnutí, odpovědného za řadu útoků proti Izraeli. T el avivská vláda zatím uzavřela pásmo Gazy a západního břehu Jordánu, atentáty odsoudil i president palestinské samosprávy Jásir Arafat, ovšem, zdá se, nikd o už nevěří, že svá slova myslí vážně. Stále častěji se objevují úvahy o zmraz ení, ne-li zastavení mírového procesu na Předním východě. V okamžiku, kdy v po ndělí 26. února navečer jednala o situaci izraelská vlády, vybuchla v zemi dal ší bomba...
(Další de facto teroristický útok se odehrál v sobotu odpoledne poblíž kubánsk ých hranic. Stíhačky, patřící Castrovu režimu, totiž sestřelily dvě civilní le tadla typu Cessna, patřící kubánské exilové skupině z Miami: Stroje pátraly po kubánských exulantech, utíkajících na primitivních plavidlech z "ostrova svob ody" do USA. Kubánci tvrdí, že letadla porušila vzdušný prostor Kuby, třetí Ce ssna, jež se zachránila, říká opak. USA žádaly o mimořádné svolání Rady bezpeč nosti OSN, ta se v pondělí večer sešla, rezoluce, odsuzující Cubu za zestřelen í civilních letadel, však byla mírná. Podle posledních informací z 26. února S pojené státy zvažují adekvátní odvetné akce... Z pondělka večer pak pochází in formace o dalším pumovém útoku, tentokrát na supermarket v hlavním městě Albín ie Tiraně...)
* * *
Předvolební presidentská kampaň v USA se začíná rozjíždět: Svědčí o tom uskute čnění republikánských primárek minulý týden. V těch prvních, konaných v polovi ně minulého týdne ve státě New Hampshire, zvítězil překvapivě před favoritem, vůdcem republikánské větčiny v Senátu Bobem Doleem, sedmapadesátiletý televizn í komentátor Pat Buchanan, který je tiskem označován za amerického nacionalist u. Získal celkem 27 procent hlasů, na druhém místě se pak umístil Bob Dole s 2 6 procenty hlasů, třetí skončil s 23 procenty Lamar Alexander. Teprve s velkým odstupem, s 12 procenty příznivců, se umístil americký multimilionář Steve Fo rbes... V sobotu 24. února však už byla situace úplně odlišná: V primárních vo lbách ve státě Delaware zvítězil Steve Forbes s 35 procenty hlasů, druhý Bob D ole obdržel 26 procent, nacionalista Pat Buchanan získal 19,5 procenta a Lamar Alexander obdržel pouhých 12 procent.
(A jinde ve světě? Tady za zmínku stojí poslední události z Iráku. Někdejší vy socí představitelé státní moci, zeťzové presidenta Saddáma Husajna, bratři gen erál Husajn Kámil Madžíd a plukjovník Saddám Kámil Hasan, se překvapivě počátk em minulého týdne vrátili z Jordánska, kam loni emigrovali se svými manželkami , dcerami Saddáma Husajna. Ten prý jim slovně slíbil beztrestnost. Ve čtvrtek 22. února se však Sadsdámovy dcery se svými manžely okamžitě rozvedly, den na to prý byli oba důstojníci za zradu na presidentu Husajnovi svými vlastními př íbuznými zastřeleni. Podle nejnovějších informací z pondělka 26. února však ob a bratry zastřelil sám Saddám Husajn po předchozím velkém mučení...) ------------------------------------------------------------
Zahraniční komentář pro čtenáře Necenzurovaných novin ------------------------------------------------------------
NA VÝCHOD OD ČESKÝCH HRANIC...
O tom, že Slovensko se od rozdělení federace ubírá podstatně jiným směrem než Česká republika, bylo za poslední tři roky popsáno papíru víc než dost. Připom eňme jen namátkou stále intenzívnější styky Mečiarova kabinetu s Moskvou, rozh áranost a nejistotu bratislavské politické scény, kde každý výsostně nenávidí každého, netoleranci k maďarské národnostní menšině, hrubé útoky vládní koalic e proti presidentu Michalu Kováčovi či porušování dalších demokratických princ ipů, které jsou vlastní těm zemím, k nimž Slováci chtějí integrovat z lůna něk dejšího bolševického barbarství. Přes veškerá upozornování západních diplomatů včetně představitelů Evropské unie se však k lepšímu neobrací nic, ba naopak: Situace se zhoršuje. Posledním příkladem toho budiž třeba zrovna causa presid entova syna Michala Kováče mladšího.
(Ne, není nutné zde znovu popisovat to, co už bylo uvedeno kdesi na začátku to hoto přehledu. Dokonce ani rostoucí nacionalismus našeho východního souseda už není v této souvislosti rozhodující. Jde pouze o konstatování, že slovenská v láda ve své nenávisti k vlastnímu presidentovi zinscenuje únos svého občana do sousedního Rakouska, a pak, když tamní soud usvědčí z onoho činu slovenskou k montrarozvědku, nehorázně protestuje a žádá omluvu. Jde o to, že jakmile státn í masmédia, v tomto případě Slovenská rozhlas, na zmíněné choulostivé téma sdě lí pravdu, příslušný redaktor je okamžitě vyhozen na dlažbu. Jde o to, že vlád noucí HZDS de facto rozdává obrovské komplexy národního majetku do rukou svých členů a příznivců, a přitom nezaměstnanost rapidně roste a životní úroveň nao pak rapidně klesá. Prostě, Slovensko se vzdaluje Evropě...)
* * *
Vlastně, stejnou měrou, jakou Bratislava utíká od Evropy, se přibližuje Východ u. Přesněji k Ukrajině a Rusku. Navíc lze dnes stěží odhadnout, jaký to je kon krétní rozdíl mezi Slovenskou republikou na jedné straně a Rumunskem či Bulhar skem na straně druhé. Nikoliv v oné výše citované životní úrovni, ale v patřič ných vazbách na Moskvu. Atomová elektrárna v Mošovcích se bude dostavovat s fi nancemi a pod patronací Mosky. Pro Moskvu Slovensko vyrábí zbraně, od Moskvy z ase jiné zbraně kupuje. Stává se plně závsilé na ruské naftě, na ruském plynu, o železné rudě pro Východoslovenské železárny ani nemluvě. Zpravodajské služb y obou států jsou dnes ve stavu více než bratrském, armády málem rovněž tak: D alo by se říct, že zbývají už jen ty cizí vojska s rudými hvězdami na čepicích . Ale i k tomu možná za nějaký ten čas dojde. Rusko přece moc dobře ví, proč s e o Slovenskou republiku tak vzorně a pečlivě stará.
(Ano. Takový je obraz suverenního samostatného Slovenska roku tři. Země, s kte rou nás pojilo čtyřiasedmdesát roků společného života. Země s níž jsme měli a dosud máme mnoho společného. Bohužel, v současné době stále míň a míň. Snad už jen tu hranici na řece Moravě. Jenomže, právě ta se stále víc stává dělicí ča rou mezi dvěma světy. Při rozpadu federace Slovenská republika tvrdě protestov ala proti standardnímu hraničnímu režimu. Bála se, že onen režim ji může posun out na Východ směrem k Rusku. Zdá se, že obavy Bratislavy se staly skutečností . Nikoliv ovšem díky České republice či Evropě, ale díky vlastnímu přičinění s lovenské politické scény. Že cesta, po které naši bývalí spoluopčané kráčí, ne vede k demokracii, ale k totalitě, je dnes už nanejvýš zřejmé. Škoda. Jenomže, ví tohle normální Slováci?)
(fakta a události ze zahraničí připravil)
Jiří F. PILOUS