--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Fripertinger Barbara
Název: Mahátma Gandhí
Zdroj: NN Ročník........: 0006/011 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Mahátma Gándhí Síla pravdy
"Ovládnout sklony a tužby své vlastní povahy je těžší než ovládat svět silou zbraní."
Mahátma Gándhí (1869-1948) nebyl žádný "pacifista". Celý svůj živo t bojoval. Gándhího vlastní jméno zní: Mohandás Karamčand Gándhí. Mohand ás znamená "ve službách lásky" (mohan=láska, dás=služba, služebník) a Ka ramčand znamená "nositel karmy". Tato dvě jména byla určující pro celý j eho život: pro jeho službu lidem a pro to, že osud své země učinil svým vlastním.
Gándhího neúnavný zápas začal už po ukončení studia práv v Londýně . Zkusil, že barva pleti může být mezi lidmi a národy nepřekonatelnou př ekážkou a může vyvolávat povýšené pohrdání a zničující utlačování. Nebojoval jen za osvobození a nezávislost svého národa, ale i za o svobození a nezávislost člověka vůbec.
Gándhího zbraně:
Pravda - Satyagraha
Satyagraha je Gándhího nová forma boje - v boji za svobodu Indie, i o mnoho víc v boji života. Satya znamená pravdu, agraha znamená uchope ní či pevné držení. Satyagraha tedy znamená "neomylné přidržení se pravd y" nebo uchopení pravdy, důvěru v pravdu a nebo heslovitě "sílu pravdy". Satya se prakticky nedá přeložit: neznamená jen pravdu, ale spíše pravdivost, kterou Gándhí pokládal za základ všech ctností, protože v s atya je skrytý sanskritský kořen sat (=pravé Bytí). Pro Gándhího je Saty a srdcem všech věcí - identická s Bohem.
"Moje hledání mě v modlitbách přivedlo k poznání, že Bůh je Pravda . Proto je pravda mocnější než každá moc světa a žádný jiný prostředek n edokáže to, co zmůže Pravda."
Nejdu tu nyní o to používat ostří intelektu jako zbraň namísto bra chiálního fyzického násilí, ale o nasazení Pravdy a Lásky, tedy těch sil , které pozdvihují člověka ze světa džungle, ve kterém platí právo silně jšího, do světa lidí. Pravá satyagraha je disciplína, která vyžaduje zac hovávání pravdivosti ne v první řadě od protivníka, ale především ve vztahu k sobě samému. Pravdě a spravedlnosti se na cestě do srdce pro tivníka nesmí postavit do cesty žádné násilné činy z naší strany. Jak Gándhí vždy zdůrazňoval, nejde tu jen o pasivní odpor, který j e zbraní slabých, kteří zatím nedisponují silnějšími zbraněmi. Pasivní o dpůrce neodmítá násilí z principu, ale jen takticky. Avšak satyagrahí re zignuje na násilí, protože z násilí nikdy nemůže vzniknout nic dobré. To nebránilo Gandhímu říct, že ti, co na násilí věří, by se měli dále cvičit v používání zbraní: "Radši bych viděl, kdyby Indie sáhla ke zbr aním, aby bránila svoji čest, než aby zůstala bezmocným svědkem svého zn euctění". Jen ti, kteří skutečně věří v sílu pravdy, poznají, že nenásil í má nad násilím obrovskou převahu, protože síla člověka neprýští z jeho tělesných schopností, ale z hluboké víry a nezlomné vůle. "Neubli žovaní" (ahimsa) je zbraní udatného", protože ahimsa vyžaduje sílu a odv ahu a nedovoluje odplatu. "Meč je možné ztratit, ale ne statečnost, se k terou člověk umírá bez toho, aby sám uhodil." Ahimsa je proti násilí, ne ve smyslu násilí proti násilí, ale v tom, že násilí násilníka se připra ví o účinek. Protože co zmůže násilí proti lidem, kteří se ničím n enechají zastrašit, protože se ničeho víc nebojí; ani ztráty majetku, an i zdraví, svobody, ani života? "Můj nepřítel mě může zabít, rozdrtit, ja k chce. V tom případě získá moje bezduché těle, ne však moji poslušnost. Nakonec jsem potom vítěz já, ne on, protože jemu se nepodařil pokus naložit se mnou podle své vůle." Tak je satyagraha bojem, který musí být vybojovaný na více rovinách: Odporu navenek předchází odpor dovnitř - proti své vlastní zbabělosti a slabosti. Vše, co zatemňuje pravdu, mus í zmizet. Pro lež, klam anebo prostou taktiku tu není žádné místo. Modlitba
Nejdůležitějším bojovým prostředkem je pro Gándhího modlitba, kter á prýští z čisté nevyhnutnosti: "Modlitba je tak nepostradatelná pro duš i jako potrava pro tělo. Vskutku potrava pro tělo není ani tak potřebná jako modlitba pro duši. Protože půst je často potřebný k tomu, aby se tě lo udrželo zdravé, avšak něco jako půst od modlitby neexistuje." Modlitba musí vycházet z čistého srdce, lásky a pokory. Forma modl itby jako taková není rozhodující - ale jen jedno: "Nenechte ducha bloud it v dálce, zatímco rty drmolí venkovní formulky". Tak se Gándhímu z mod litby stává nevyčerpatelný rezervoár síly a prostředek na očistění srdce , který nikdy nezklame.
Půst
Tak jako se z modlitby může stát jen čistě mechanický venkovní pro jev, může se i z hladovky stát čistě mechanické mučení těla. Takováto me chanická cvičení jsou bezcenná, důležitý je jen duchovní postoj. Samozře jmě i mechanický půst může podpořit očistu organismu, ale nebude působit na duši. Půst poskytuje příležitost cvičit vládu ducha nad tělem. To je však možné jen tehdy, když je tělesný půst spojený se správným du chovním postojem, duchovním půstem: půst je neužitečný, když není prováz en nepolevujícím úsilím o sebeovládání se. Protože vášně a žádostivost m ohou být nakonec překonané len sebezkoušením a důvěrou v Boha. Dieta a půst jsou přitom jen průvodní podpůrné prostředky. Gándhího půst te dy není žádná hladovková stávka a nikdy se ani nesmí chápat jako zjemněn ý nátlakový prostředek "potrhlého" politika. Úmysl a cíl Gándhího půstu vždy zůstává jen duchovní posila a očista samotné. Hladovka byla j eho odpovědí i na ozbrojené výstřelky na straně Indů - pokání ve smyslu očisty. Půstem chtěl Gándhí vyrovnat a odpykat nepravost: národ se měl s tát vnitřně disciplinovanějším a celé hnutí se mělo očistit. "Kajícník se spoléhá pouze na svého Boha. Pokání nepodniká lehkovážně, ne v h něvu a určitě ne proto, aby dosáhnul osobní výhody... A vždy se předpokl ádá osobní čistota jako i živá víra v pravdu a nenásilí. Očividně nezůst ává při takovém pokání žádné místo pro nějakou ctižádost." Gándhí nikdy nehladoval z čiré politické taktiky, ale vždy jen na pokyn tichého vnitřního hlasu, "the still small voice".
Všechna tato sebedisciplína - a nebo lépe sebekontrola - nemá pro Gándhího žádnou cenu sama o sobě, ale jen jako prostředek k cíli. Jde o to získat úplnou kontrolu nad myšlením, řečí a konáním (=trojitá čistota ) tak, aby duch panoval nad tělem. Je to oddanost Bohu, náboženský úkon očistění nitra, aby Bůh (Pravda) sám v něm mohl vládnout. Sebekont rola je při satyagrahe zvláště důležitá. Nereagovat na urážky hněvem a u rážkami, na násilí násilím, předpokládá ovládnutí vlastních pocitů. Jen ten, kdo se naučil držet sebe samého za každých okolností na uzdě, zacho vá si nadhled i v kritických momentech. Podle staroindické moudrosti o sublimaci energií, která říká, že energie, která má být vedená do u rčitého směru, nemůže současně odtékat jiným směrem, bylo Gándhímu napro sto jasné, že všechny energie jsou v tomto boji pravdy (satyagraha) nutn ě potřebné a nesmí se promarňovat na uspokojení vášní. Gándhí říká: "Sebepřekonání se je zákonem našeho bytí!" a přece mu připadalo "stát se pánem nad svými vlastními sklony a tužbami daleko těžší než dobytí sv ěta silou zbraní."
Náboženství a politika
Gándhí podnikl dobrodružný pokus spojit náboženství a politiku do jednoho celku. Protože už tehdy byly náboženství a politika v Indii - st ejně jako všude jinde - dvě zcela protichůdné věci. Tilak, vůdce indické ho hnutí za osvobození až do roku 1920, politik v prostém slova smyslu, byl zvyklý říkat, že politika není nic pro sádhy (zbožné muže), protože v politice je vše dovolené. V tomto smyslu není Gándhí žádný polit ik. Praktiky vžité v politice byli jeho čistému instinktu a celé přiroze nosti proti srsti. A přece byl povolaný do čela svého národa, aby rozhod ujícím způsobem zasáhnul do indické politiky. Vždy, když se sešla národn í rada, musel rozhodovat o tom, co udělat, čeho se vzdát a jaký po stoj zaujmout ve vztahu k Anglii. "Co se týká mého vůdcovství, je dané z evnitř. Nikdy jsem o něho neusiloval, spíš mi připadlo přirozeně jako vý sledek věrných služeb. Takovýto druh vůdcovství může člověk stejně tak m álo odmítnout nebo od sebe odhodit jako barvu vlastní kůže." Gándh ímu tedy nezůstalo nic jiné, jak se sám vyjádřil, než bojovat proti hado vi politiky, hadovi, který svými ?slučkami všechno ovíjí. Vysvobození z toho je i přes nejvyšší úsilí sotva možné. Proto doufal "... že se sebou nepřináším žádnou politiku, kromě politiky pravdy a nenásilí". Mahatma
Gándhí nám ukázal naprostou jednotu učení a života, myšlení a bytí . Jeho neuvěřitelná síla koncentrace - v myšlení a konání - několikrát z násobila sílu tohoto fyzicky slabého muže, takže se stala silou mohutnéh o veletoku. Možná ho to učinilo mahátmou, velkou duší Indie. A přece sám sebe nikdy neviděl jako mahátmu, ale jen jako na alpa-átmu (jako malého, slabého člověka), který však hledá pravdu. Šel po cestě satyagra hy, na které je vidět stopy jen zřídka, pohled nepřetržitě upřený do slu nce Pravdy.
"Znovu a znovu před námi uhýbá cíl, i když je už na dosah ruky. Čí m větší pokrok, tím větší poznání naší nedokonalosti. Zadostiučinění spo čívá v úsilí, ne v dosáhnutí. Úsilí je největším vítězstvím. A i když ví c než jindy vidím, jak daleko jsem od cíle, zůstává přece zákon do konalé Lásky a Pravdy zákonem mého bytí. A každý mylný krok mě má povzbu dit jen k ještě většímu úsilí."
Barbara Fripertinger,
Nová Akropolis