--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NEXT
Název: Nekonečný příběh
Zdroj: NN Ročník........: 0006/012 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Nekonečný příběh
Kdysi dávno jsem přemýšlel o definici děje zvaného život. Sama definice je pojmem lehce zavádějícím. Občas platí. Život je okamžikem mezi zrozením a smrtí. Okamžik, zvaný život, můžeme pojmout jako nádobu. Také může být plná nebo prázdná. Závisí na tom, jak je naplněn. Také záleží na hranici únosnosti lidského utrpení. Kam až sahá tato hranice?
S Martinem jsem se setkal spíše náhodou. Přišel k nám jen tak. Přinesl s sebou zvláštní dřevěnou sošku, kterou sám vyřezal. Představovala ženskou postavu s dlouhými vlasy, v něčem, co připomínalo dlouhou řízu, s oběma rukama zkříženou na prsou. Její postavu obepínal kovový had. Sledoval jsem výraz tváře této sošky. Byla tam prosba, zoufalství, volání o pomoc. Přemýšlel jsem, co mě tento výraz na její tváři připomíná. Už to vím. Je to volání lidství o pomoc. Později jsem se dozvěděl celý Martinův příběh a snad jsem i pochopil. Martinovo manželství trvá devět let. Před devíti lety potkal velice milou, hodnou a pracovitou dívku. Byla zdravotní sestrou, tuším pracovala na plicním oddělení, Martin byl technikem. Po nějaké době došlo k oné události, že se jejich cesty spojily v cestu společnou. Jejich manželství bylo naplněno vzájemnou úctou, láskou a tolerancí. Tady by mohl jejich příběh skončit téměř jako v pohádce. Jenže! Kdeže loňské sněhy jsou? Po nějaké době, téměř po pěti letech, v době, kdy Martinova Lenka čekala miminko, se setkala s Letnickým hnutím. Upřímně řečeno, vím jen, že se jedná o skupinu, která o sobě říká, že naslouchá hlasům z nebe a podle toho pak řídí své životy. Máme demokracii, máme naprosto svobodnou volbu. Prosím. Má to ale malý háček. Nesmí to ohrozit ani jedince, ani rodinu. Tu už vůbec ne. Navíc si myslím, že v období gravidity je naprosto nemoudré se s něčím podobným setkat, či dokonce se snad takovým praktikám oddat. Nicméně člověk je tvor zvídavý a k tomu možnost svobodné volby.
Po určité době se na scéně rodiny objevili Svědci Jehovovi. Začalo to tím, že rodinku navštívili bezdětní manželé, kteří prováděli nábor do sekty. Myslím, že snad každého z nás už alespoň jednou navštívili. Vždy při náboru upravení, kravaty a omluvný úsměv na tváři. Po několika nepřesvědčivých a trochu zmatečních návštěvách byli úspěšní. Téměř. Celkem třičtvrtě roku chodili Martin spolu s Lenkou na schůzky sekty. Třičtvrtě roku stačí k tomu, aby se dalo hodně věcí poznat, že celá myšlenka víry této sekty je zavádějící, odtržená od reality, od současného světa. Martin pochopil, že vše vychází z velmi přísného drilu, že v mezilidských vztazích uvnitř sekty není ani stopy po přirozenosti, ani stopy po opravdovém lidském citu. Dril jako na vojně. Navíc odmítání vánoc, narozenin dítěte, život bez normálních dětských prožitků radosti, život plný slepé poslušnosti.
Z počátku se Martin snažil Lenku zadržet. Marně. K konci spíše dostal od ní označení jako satanův služebník. Lenka, která dříve dbala na svůj zevnějšek, oblečení, vystupování, která dříve dbala na svou úroveň, přešla do roviny ošacení z bazaru. V odborné terminologii se tomu říká úpadek osobnosti. Současný stav trvá už čtyři roky. Tahanice u rozvodového soudu. Na jedno soudní stání si Lenka pozvala čtyřicet členů sekty, jako duchovní podporu. Soud stále své rozhodnutí odkládá.
Příběh by nebyl úplný, kdyby nebylo uvedeno, že před čtyřmi lety se Lence narodil malý Pavlík. Po pravdě, nelze u Lenky mluvit o absenci mateřské lásky, ale hierarchie hodnot uvnitř sekty je trochu jiná. Dril vládne i zde. Tato posunutá hierarchie hodnot je na hony vzdálená od normálního lidství, od skutečných emotivních potřeb normálního vitálního dítěte. Lenka je stále s Pavlíkem, ale namísto pohádek a opravdového lidského mateřského povídání, které dítě potřebuje, - výklad Bible. Lenka navíc Pavlíkovi stále poskytuje ústupky. Za hlavní považuje převedení syna na víru své sekty. Vlastně celý její život se smrsknul na tvrdý boj o dítě pro sektu.
Lenka sama už dnes považuje normální práci jako potupu. Pracovní poměr chápe jako otrocký úvazek.
Když byly Pavlíkovi tři roky, Lenka odešla od rodiny na dva měsíce. Martinovi neřekla ani slovo. Ten se dozvěděl pravdu až u soudu. Lenka byla povolána sektou.
Martin má chlapce rád. Je mu otcem, je to jeho syn. Chce Pavlíkovi nabídnout normální dětství. Naplněné normálními mezilidskými vztahy, dětským smíchem, hrou s mičudou, pohádkami a malým, každodenním štěstím každého všedního dne, ale i Vánocemi, narozeninami, dárky. Takovým dětstvím, jaké máme všichni ve svých vzpomínkách na to své. Bez deformace sektářského fanatismu. Šel jsem potom s Martinem i s Pavlíkem k tramvajové zastávce. Pozoroval jsem Martina. Pochopil jsem. Je to všechno pryč. Ale vím i to, že Martin má stále Lenku rád. Už proto, že je mámou Pavlíka. A taky proto, co bylo před čtyřmi lety, co bylo před tím vším.
Šli jsme tak tři. Martin, Pavlík a já. Nakonec ten větší kluk vzal toho menšího na ramena. Viděl jsem tátu se synem. Viděl jsem to, co vidí každý. Mám rád pohádky. Často o nich píši, jsou o našich dětech, taky o našich dětech v nás. Někdy za letních nocí poslouchám smích Malých princů ze svých hvězd. Starají se tam o své růže. O růže svého dětství. Prosím Vás, chraňme dětství našich dětí, neberme jim jejich růže. Mají nás rády. Všechny! Martin je dnes na dně svých sil. Nechce moc, chce jen šťastné dětství pro svého Pavlíka.
NEXT
Vážení čtenáři,
přečetli jste si článek, který má co říci ke každému z nás. Prosíme Vás za Martina a Pavlíka, pokud Vás tento příběh oslovil, napište svoje názory na tuto problematiku do našeho listu. Nechceme vnášet rozpory do náboženského cítění našich spoluobčanů, myslíme ale, že nelze tyto názory šířit bezohledně, rozvracet rodiny, ničit štěstí našich dětí, dělat nešťastným kohokoliv. Každá víra má svoji etiku, každá víra má mít za cíl štěstí jednotlivce, rodiny, celku. Každé hnutí respektuje právo na cítění. Chceme být především prvkem integrujícím, k tomu má především sloužit naše rubrika. V našich dětech je naše budoucnost. Pamatujme na to!
Poznámka redakce