--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NEXT
Název: O lidské povaze
Zdroj: NN Ročník........: 0006/012 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

O lidské povaze

Bylo po dešti. Sem tam ještě spadla kapka, na ulici byly malé i velké kaluže a pomalu se blížil večer. Měl jsem ten den hodně práce za sebou. Stál jsem na zastávce městského autobusu a hlavou mně šly všechny případy, které jsem ten den měl. Probíral jsem jeden po druhém, hodnotil, rozvažoval a byl jsem více či méně mimo reál.

Za rohem vyjelo auto. Bílé, zahraniční, napucované, no prostě paráda. I značky jsem si všiml, ale na té přece vůbec nezáleží. Objel velikým obloukem křižovatku, zpomalil a začal najíždět pěkně opatrně těsně kolem okraje chodníku, na kterém jsem stál. Couvnout jsem nemohl. Za mnou stála lavička, na bocích byla ocelová konstrukce přístřešku zastávky. Skákat po lavičce se mně zas tak moc nechtělo, a tak jsem zůstal stát a vyčkával dějů příštích. Taky jsem doufal, že na mně zůstane alespoň jedna jediná nitka suchá... Nezůstala. Řidič napucovaného auťáku přidal a mne zkropil mohutný gejzír vody. Řidič se otočil, pokud mu to kurty dovolily, pokynul rukou a klidně pokračoval v jízdě.

Zalapal jsem po dechu, vytřeštil oči: "To snad není možné!!!" Na víc jsem se nezmohl. Až za chvíli mně to došlo. Je to v naprostém pořádku. Lidské povahy jsou různé. Rovnováha musí být, nic naplat. A tak se stalo, že se do podvečerního ticha nesl můj hurónský řehot.

(NEXT)