--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN
Název: Kuchařka
Zdroj: NN Ročník........: 0006/012 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
KURZ SPOLEČENSKÉ SEBEOBRANY KUCHAŘKA VIII.
aneb Jak by to mělo být
Motto: To , o čem zde redakce NN informuje, je určeno pro všechny slušné lidi. Zkušení zločinci to již dávno vědí.
Předem se omlouváme čtenářům za přestávku v pokračování našeho seriálu. V období před volbami a těsně po nich jsme preferovali témata vztahující se k volbám.
DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ
Policie tvůj pomocník
Pomocnou ruku policie by si leckco přál pevně uchopit. Pobyt na zdravém vzduchu po půlnočním dešti může však často končit v nemocnici, ne-li v márnici. Má občan právo dožadovati se pomocné ruky policie? I na to pamatuje zákon o Policii ČR. Leč jediným skromným ustanovením - ş43. Každý má právo obrátit se na policistu a policejní útvary se žádostí o pomoc. Policista a policejní útvary jsou povinní v rozsahu své působnosti tuto pomoc poskytnout. Jak vidno, zákon o Policii ČR to, co by občané od policistů očekávali nejvíce, řeší ustanovením velice skromným. Abychom však zákonodárcům nekřivdili. Byť nepřímo, ale přece jen se dají některá ustanovení zákona o Policii ČR. Takovým ustanovením je jeho ş7. Policista ve službě je povinen v mezích tohoto zákona provést služební zákrok, služební úkon, popřípadě učinit jiná opatření nezbytná k provedení služebního zákroku nebo služebního úkonu, zejména vyrozumět nejbližší policejní útvar, je-li spáchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání. Z toho všeho se dá snadno odvodit, že nárok na ono podání pomocné ruky prostě má a že policista je dokonce povinen vám tu svoji pomocnou ruku podat.
Co na to listina
Konstrukce Listiny základních práv a svobod je koncipována jako obrana jednotlivce proti státní moci. Vedena duchem liberalismu, pozapomněla na důvod existence moderního státu. Stále v něm vidí zdroj útlaku více, než nástroj aktivní ochrany jednotlivce. Jde bezesporu o liberalistický pohled na nerozlučnou dvojici - stát a jednotlivec, pohled stavící oba proti sobě. Přesto nelze než obhajovat jediný snesitelný názor na vztah státu a jednotlivce. Dle něho je stát zařízením jednotlivce, a to každého jeho jednotlivce - občana. Třeba nazírat na stát, jako na zařízení všech jednotlivců, k témuž státu se hlásících. Uvědomujeme si, že budeme možná nařčeni z toho, co je v naší zemi považováno za extremismus nejhrubšího zrna z republikanismu. Přesto otevřeně říkáme - stát musí být věcí veřejnou. Všechny základní zákony jimiž se řídí, musí z tohoto předpokladu vycházet. Jinak se stát stane vrchností jíž se třeba se bát. Vrchností, které občan nestojí za více, než za tři řádky jednoho ş zákona o policii.
Ani v dobách charty 77
Vznik Charty 77 byl motivován přijetím zákona číslo 120/1976Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Ani tyto dva pakty neformulují nijak povinnosti státu vůči občanu. I v nich jsou formulace že se to či onu vůči občanu nesmí, že každý má na to či ono právo. Z této konstrukce občanských a politických práv pak vycházela i různá prohlášení Charty 77. Její mluvčí se angažovali ve věcech porušování práv občanů. Nikdy však nikoho z nich nenapadlo formulovat povinnosti státu vůči občanu.
Stát po listopadu
Po listopadu 1989 se vyrojili mnohé nemarxistické názory na stát. Nakonec se všichni alespoň slovně shodli na tom, že stát má být státem občanským. Odvážnější teoretici hovořili o společenské smlouvě jako základu státu. V praxi však vedoucí státní činitelé pokračovali v předlistopadových kolejích. Stát tu stále stojí nad občanem. Vylepšilo se jen to, že se ti, kdož jeho jménem hovoří a jednají alespoň zčásti obměňují co 4 roky ve volbách . Nakonec vše dopadlo tak, jak je výše ukázáno na příkladu zákona o Policii České republiky, kdy je sice občan oprávněn obrátit se se žádostí o pomoc na policistu, který je pak povinen v rozsahu své působnosti pomoc poskytnout, ale tato policistova povinnost je pak svazována těmi ustanoveními zákona o policii a zákona o služebním poměru policistů, která určují rozsah jeho působnosti tak, aby se vždy mohl vymluvit na Listinu základních práv a svobod, Ústavu a jiné zákony chránící prý zájmy toho, proti jehož jednání je občanem pomoc po policii požadována.
Dobře míněné rady
Zde je každá rada drahá. Mnozí z Vás, čtenářů, se setkali s neochotou policistů zasáhnout tam, kde je rušen veřejný pořádek, kde je ohrožováno zdraví osob a majetku. Výmluvy typu ............. to není naše věc, to si musíte vyřídit sami mezi sebou, s tím se obraťte na Obecní úřad. Co s tímto přístupem dělat? Ačkoliv je již po volbách, ty však ostatně velký výběr neposkytly, volte alespoň napříště toho, kdo se zasadí za uskutečnění ideje státu jako zařízení občanů pro uspokojování jejich potřeb. Kdo bude prosazovat takovou společenskou smlouvu mezi občanem a státem, v níž bude mít stát vůči občanu stanoveny povinnosti.
( POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ)