--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zábrš Jiří
Název: Kam se ztrácejí státní peníze ?
Zdroj: NN Ročník........: 0006/012 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
KAM SE ZTRÁCEJÍ STÁTNÍ PENÍZE
Již 6 let se neustále opakuje tvrzení některých politiků, že nejsou peníze na zdravotnictví, na školství, na kulturu, na důchody, prostě na nic. Pan Václav Havel ještě před nástupem do funkce prezidenta tvrdil, že se bude něco spravovat po komunistech a proto si lidé mají utahovat opasky. Takové tvrzení mi bylo hned podezřelé. Již dávno je zřejmé, že tím připravoval veřejnost na mizení státních peněz. V následujícím textu rozebírám, kam se ztrácejí státní peníze , co se spravuje po komunistech a kolik to stojí. Uváděná čísla jsou pouze orientační, protože nemám přístup k trezorů ministerstva financí.
Trocha historie
Když vláda uvolnila ceny v r. 1991, omezila tak jejich růst tím, že snížila kupní schopnost obyvatelstva. Samotné zvýšení cen výrobci a prodejci by na to, podle názoru vlády, nestačilo a proto byly ceny dále zvýšeny zavedením nové daně, které říkají daň z obratu. Omezení dotací vedlo k dalšímu zvýšení cen , a aby toho nebylo dost, tak bylo zakázáno zvyšovat mzdy. Omezení dotací ovšem snížilo státní výdaje a zavedení nové daně zvýšilo státní příjmy. Tím se stalo, že stát začal tahat z obyvatelstva mnohem více peněz než kolik vydával. Rozdíl mezi státními příjmy a výdaji není malý. Vycházelo mi to tenkrát asi kolem 200 miliard korun ročně a vláda to nakonec přiznala. V červnu 1992 Hospodářské noviny zveřejnily předpokládané státní výdaje na rok 1992, kde bylo rozepsáno, kolik se na co vydá. Kromě drobotin, jako třeba 3 miliardy na řešení etnických problémů (na Cikány?), 4 miliardy na vysoké školy, je tam také položka "jiné" : 207 miliard korun. To je asi tak málo, že nestojí za to uvést, na co to je.
Nevím, jestli to byl únik informací nebo záměr. Mohl to být záměr. Bylo to těsně po volbách 1992. Stará vláda věděla , že bude muset odejít a chtěla znepříjemnit situaci nové vládě. Proto vypustila do světa trochu pravdy, aby nová vláda musela odpovídat na otázky veřejnosti, kam se ztrácejí peníze . co to je ta položka "jiné". Nová vláda však na to nezareagovala. Tohle ignoruje, protože vysvětlení položky "jiné" není pro veřejnost.
Důsledky hospodářské politiky vlády
Ztráta oněch 200 miliard korun ročně je ovšem dost peněz na naše hospodářství. Když se vytáhne z hospodářství tolik peněz a nevrátí se tam tak, aby obyvatelstvo mělo ty peníze k dispozici pro nákup zboží, tak lidé omezí nakupování. Proto zboží nejde na odbyt a proto výrobci omezují výrobu. Vždyť by to neprodali a neměli by z čeho financovat výrobu. To znamená, že úpadek hospodářství byl takto záměrně navozen. Tato hospodářská politika vlády má další souvislosti. Do privatizace šel majetek v účetní hodnotě asi 900 miliard korun. Z toho asi 300 miliard na kupóny a 600 miliard standartně. Standartní privatizace spočívá převážně v nákupu státních podniků jejich bývalými řediteli - zasloužilými soudruhy. Oni na to peníze nemají a proto si je půjčují od bank. A je mi divné, kde banky najednou vzaly tolik peněz. Zřejmě to jsou peníze, které vláda defrauduje ze státního rozpočtu. Česká národní banka je půjčuje komerčním bankám a ty je půjčují dál - třeba soudruhům kapitalistům. Že peníze daňových poplatníků se ztrácejí do bank, to nedávno naznačil Rudolf Baránek, předseda Strany podnikatelů, živnostníků a rolníků. V pátém bodě svého volebního programu požaduje, aby státní rozpočet více přispíval do Českomoravské záruční a rozvojové banky. Zřejmě to bylo prořeknutí z nepozornosti. Pan Baránek se ovšem může spolehnout , že většina veřejnosti není schopna dát si souvislosti dohromady a úniku informace si nevšimne. Můžeme tedy udělat závěr: Životní úroveň obyvatelstva byla snížena o třetinu, aby zasloužilí soudruzi si mohli půjčovat na nákup státních podniků za peníze daňových poplatníků. V tom spočívá to spravování po komunistech, jak o tom mluvil pan Havel v prosinci 1989. Říkal tehdy, aby si lidé utahovali opasky, že se bude něco spravovat po komunistech. Nikdo nikdy nevysvětlil, co se spravuje a kolik to stojí, ale přesto byli lidé donuceni si opasky utahovat (dobře jim tak, když volili převlečené komunisty a jejich komplice) a zasloužilí soudruzi se cpou.
Zamlžování
Komunisté měli celý postup dobře promyšlen než spustili listopadový puč zvaný sametová revoluce. Jistě o tom dlouho koumali. Václav Klaus již na jaře 1989 v Anglii prohlašoval, že bude ministrem financí. Dobře také zvládli demagogické zpracování velké části obyvatelstva. Aby snáze oblafli veřejnost, tak nastrčili Václava Havla a ten se s nimi spolčil, když mu slíbili, že bude prezidentem. Dobře vystihli jeho slabou stránku - slávychtivost. Často se stává, že utlačovaný se přidá k utlačovatelům, aby získal výhody, které jiní nemají. Solženicyn píše v " Souostroví gulag", že největší nepřítel trestance je trestanec. Vláda samozřejmě dobře věděla, že taková hospodářská politika povede k úpadku hospodářství a k poklesu životní úrovně obyvatelstva. Měla trochu obavy , co tomu řekne veřejnost a proto začala tvrdit, že hrozí nebezpečí rudého puče. Chtěla tím zastrašit veřejnost a přimět ji, aby podpořila úmysly vlády. To byl stejný blaf jako když pan Klaus tvrdí, že přirážka k ceně je sleva (rabat). Každý přece ví, že řada nových stran, jako např. OH, ODS, ODA, SD, ČSSD aj. byla založena a je vedena převlečenými komunisty. To je ta rudá mafie. Ale ta nikdy neztratila moc, proč by dělala puč proti sobě. Když je nějaká kritika proti vládě, tak ta mafie se cítí ohrožena a vypouští takovéto dezinformace. K oblíbené demagogii vlády patří tvrzení, že úpadek hospodářství byl zaviněn úpadkem obchodu s východní Evropou. To je jen z malé části pravda. Úpadek obchodu s Východem byl z větší části kompenzován výšeným obchodem se Západem, ale i kdyby nebyl vůbec kompenzován, tak by mohl zavinit pokles hospodářství asi o 6%, ne o 31%.
Proč to tak udělali
Samozřejmě, že by se privatizace dala udělat i bez ruinování hospodářství. Není potřeba kvůli tomu umrtvovat tolik peněz v převodech majetku. Peníze by mohly kolovat mezi obyvatelstvem a oživovat hospodářství. Např. soudruzi by si mohli rozdat státní podniky mezi sebou rovnou, bez okliky přes peníze daňových poplatníků. Jenže to by každý prokoukl a nedělalo by to dobrý dojem na veřejnosti. Nebo mohli dát všechno na kupóny . Pak by se ale o majetek museli dělit se vším obyvatelstvem a na ně by připadla jen poměrná část. Vtom případě by jim nestálo za to dělat kvůli tomu ten listopadový puč. Přece jej dělali proto, aby převzali většinu státního majetku a stali se kapitalisty. Oni nestojí o majetek za 20.000Kč. Proto dvě třetiny majetku nechali na privatizování standardně a nějaké kosti shodili se stolu na kupóny pro veřejnost, aby moc nenadávala. Je pravděpodobné, že při jednání tajných služeb Východu a Západu o tom, jak udělat převraty ve východní Evropě, si komunisté kladli podmínku, že při tom převezmou do svého vlastnictví většinu státního majetku a stanou se kapitalisty. Proto převraty proběhly tak hladce. Byly v zájmu komunistů.
K čemu to povede
Na podzim 1990, než byla spuštěna ekonomická reforma, vláda tvrdila, že nejhorší budou první 4 měsíce. To znamená , že po čtyřech měsících (tj.od května 1991) se hospodářská situace měla zlepšit. Kdy skončí ty 4 měsíce? Ani v současné době, tj. po pěti letech reformy, životní úroveň nedosahuje úrovně z r. 1990. Způsob privatizace, který vláda dělá, bude mít ještě dlouhodobé následky. Státní podniky, které si soudruzi privatizují do své kapsy za peníze daňových poplatníků, byly již jednou zaplaceny. Stát měl na jejich stavbu peníze třeba z daní nebo z cen zboží. Obyvatelstvo je zaplatilo. Starší podniky byly vyvlastněny bez náhrady, ale jejich původní majitelé na ně museli vydělat cenami zboží. V současné době obyvatelstvo platí tyto podniky znovu ve formě nehorázných daní, za které si soudruzi kupují státní podniky na dluh. Tím se podniky zadluží, dluh pak budou muset splácet a splácení zahrnou do cen zboží. Obyvatelstvo tady bude platit tyto podniky potřetí v cenách zboží. Splácení ovšem nebude trvat 4 měsíce, spíše desítky let, a splátky půjdou do bank, ne zpět k daňovým poplatníkům. Takto hospodařit může jen stát, kterému všechny ztráty hradí daňoví poplatníci ze své životní úrovně. Je to zřejmě silně zakořeněná tradice komunistů, ať už převlečených nebo nepřevlečených. Současná ekonomická reforma vlády je nejdelší a nejhorší možná cesta. Hůře to snad už ani nešlo.
Šoková terapie
V této souvislosti bych vysvětlil, co je to šoková terapie. Nikde to pořádně nevysvětlil, ale podle řeči některých politiků může vzniknout dojem, že se mávne proutkem a všechno bude jiné. To je samozřejmě nesmysl. Hospodářství se nedá předělat pes noc, ale rychle se dá udělat něco jiného. Převést státní majetek do vlastnictví zasloužilých soudruhů. Když jej budou mít v kapsách, tak bude těžší jim jej vzít. Převlečení komunisté budou řvát, že to jsou komunistické manýry. Převod majetku je ten šok. Ovšem ne terapie. Každopádně však mají důvod, proč s tím spěchat. Co kdyby příští volby dopadly jinak a oni by pak neměli možnost defraudovat ze státního rozpočtu tolik peněz, aby si za ně kupovali státní podniky. Daňoví poplatníci jim půjčují peníze na věčnou oplátku pod hrozbou trestu za neplacení daní. Šoková terapie je snad nejdokonalejší podvod, jaký se kdy komunistům povedl.
Psst..........
"Voličům jsme toho naslibovali víc, než Novotný s Husákem a Jakešem dohromady a že jsme přitom nedostali předpokládaných 99,7% hlasů, považuji za svoji osobní prohru", řekl na přísně utajovaném zasedání ÚV ČSSD (b) Miloš ( Zeman) a položil hlavu na špalek. Sekera se ztratila. Údajně ji odvezl Horák do Ameriky.
Premiér Václav Klaus, který 19. června oslavil své pětapadesáté narozeniny, dostal od ministra spravedlnosti Jiřího Nováka vězeňskou kouli (MFD nesprávně uvedla "věšteckou"), předseda koaliční ODA Jan Kalvoda mu věnoval falešnou kartu ze své předvolební hry a šéf lidovců mu přinesl láhev šaratice. V zástupu gratulantů nechyběl ani zasloužilý umělec a spisovatel Karel Dyba a archeolog Jindřich Vodička. Zeman Klausovi poslal "
Můj boj" vázaný v rudém sametu.
Při vyšetřování dopravní nehody rakouský řidič napadl a zranil českobudějovického policistu. Vedoucí skupiny dopravních nehod Karel Kubát uvedl, že "agresivita řidičů z Rakouska je třikrát častější než u tuzemských policistů".
Předseda České standartní strany demokratické Miloš Zeman v diskusním pořadu TV Nova porušil zákaz medializace zákazu medializace hradních dohod.
Mluvčí České obchodní inspekce ke zveřejnění údajného porušení norem ze strany některých prodejců pohonných hmot řekla, že "žádné námitky ČOI nikdy neuznávala a s nějakou presumpcí neviny ať si hrají soudy". "Žádný předpis nám nenařizuje, abychom na předpisem stanovenou toleranci brali ohled", upřesnil vedoucí zkušebny Václav Jícha.
První střet mezi sociálními demokraty a ODS v Poslanecké sněmovně vznikl kvůli jisté místnůstce , kterou okupoval Miloš Zeman na nacvičování svých bonmotů a poslance za ODS nechal kvílet přede dveřmi.
Matení pojmů
Pro zamaskování podvodné ekonomické politiky slouží soustavné matení pojmů. Je s podivem, jak snadno velká část veřejnosti přijímá primitivní blafy některých politiků, zvláště pana Klause. Pan Klaus např. tvrdí , že nejlepší způsob, jak naučit plavat, je hodit do vody. Každý ví, že to není pravda, ale přesto se najde dost lidí, kteří to po něm opakují. Jsou ti lidé podplaceni? Nebo tak snadno podléhají sugesci? Každý již možná nepozná další nesmyslná tvrzení pana Klause , např. , že přirážka k ceně je rabat (=sleva), že prodej (tržba)je obrat, že daň z prodeje (tržby) je daň z obratu. Takové primitivní blafy pokládám za urážku. I někteří ekonomové po jeho vzoru definují obrat jako výnos nebo součet různých výnosů. Co to je za nesmysl. Obrat je součet nákupu a prodeje. Není to žádný výnos, ani takový, ani makový, ani jiný. Nemyslím si samozřejmě, že pan Klaus nezná základní ekonomické pojmy. Ten to dělá schválně, aby zmátl veřejnost. Kalí vodu , aby si každý neuměl spočítat, že vláda defrauduje ročně 200 miliard korun ze státního rozpočtu. Je to jenom násobilka, ale když si někdo plete pojmy, tak potom neví, co má dosadit za výchozí hodnoty. Pro zmatení veřejnosti se dělají další šaškárny. Např. se sbírá několik miliónů korun na Gama nůž. Nebo se dělá státní dluh. Vláda vytáhne stovky miliard korun z daňových poplatníků, dá je do České národní banky a pak si od té banky několik desítek miliard korun jakoby půjčí. Má se tím dělat dojem, že vláda nemá peníze a musí si půjčovat. Přitom nikdo nevysvětlí, kde ČNB bere peníze na takové půjčky. Občas se vedou "učené" debaty o stavu a vyhlídkách našeho hospodářství. Přitom však nikdy nepadne zmínka o té žábě, která sedí na prameni. Z debaty se tak stává kabaret komiků a klaunů.
Mezinárodní měnový fond
Jeffrey Sachs z Harvardovy Univerzity, rozhodný zastánce tzv. šokové terapie, před dvěma lety prohlásil, že to byl omyl (Republika 13. 6. 1994, č. 23, s. 4). Takové prohlášení je divadlo pro veřejnost. Představte si ekonoma, který si myslí, že hospodářství se předělá šokem. Taková představa je absurdní. Tohle může říkat, ale ne si myslet. Byrokraté v Mezinárodním měnovém fondu vědí dobře, jak to tady přivést ke krachu a oni nás pak lacino koupí. Je tragédií postkomunistických zemí, že se v nich prosadili politici, kteří z nesmyslných doporučení MMF udělali " jedinou možnou cestu." Půjčky Mezinárodního měnového fondu jsou spojeny s nevyjasněnými otázkami. Státy, které chtějí půjčku, nejdříve musí do MMF nějaké peníze vložit a pak si mohou půjčovat a to nejvýše dvojnásobek svého vkladu. Takové půjčky přijdou draho i když úrok je o něco menší než v bankách. Skutečně je to pro dotyčné státy výhodné? Vnucuje se otázka, jestli odpovědní činitelé dotyčných států nemají z paktování s MMF nějaký osobní prospěch. MMF udržuje veškerá svá jednání v tajnosti. Jistě má pro to své důvody.
Současná situace
V současné době odhadují přebytek státních příjmů nad výdaji také asi kolem 200 miliard korun ročně i bez Slovenska. Dříve to bylo se Slovenskem. Zčásti se na tom podílí inflace. Těch 200 miliard korun teď nemá tu kupní sílu jako před několika roky. Je však zřejmé, že daňové výnosy rostou automaticky, jak pokračuje inflace. Kromě toho v r. 1993 byla zavedena nová daň , která zvedla ceny zboží a tím zvedla státní příjmy. Mimoto teď ztrácejí i peníze, které dříve šly na Slovensko. Myslel jsem, že se hospodářství trochu pohne, když se zastaví tok peněz na Slovensko a ušetřené peníze se pustí mezi obyvatelstvo. Tím by se zvýšila kupní schopnost obyvatelstva a oživilo hospodářství. Vláda to však znemožnila. V r. 1994 se poslanci rozpočtového výboru parlamentu ptali, kam se podělo těch 30 miliard korun, které v r. 1992 šly na Slovensko a v r. 1993 už tam nešly , ale ztratily se. Ministerstvo financí to nevysvětlilo (Republika 6.6.1994, č.22,s.1). Ztráta 200 miliard korun ročně nemá teď tak silně tlumivý vliv na hospodářství jako v r.1991, kdy ekonomická reforma začínala. V důsledku inflace tvoří tato částka nyní mnohem menší podíl na hrubém domácím produktu než dříve. Proto se hospodářství začíná pomalu zotavovat i přes snahy vlády tomu zamezit. Bez defraudací peněz daňových poplatníků by ovšem vůbec nemuselo dojít k úpadku hospodářství a následný růst by mohl být mnohem rychlejší.
Ceny a dotace
Samozřejmě, že po uvolnění cen by mohlo dojít k velké inflaci, kdyby nebyla snížena koupěschopnost a tím životní úroveň obyvatelstva. Ale přece se deformované hospodářství nesmí pustit z řetězu najednou, aby se nezhroutilo. Když je známo, že hospodářství se nepředělá přes noc, tak by mohlo být také známo, že se to týká celého hospodářství včetně cen a daní. Všechny ceny by se měly uvolňovat postupně, aby se hospodářství stačilo přizpůsobovat. Když se omezují dotace, tak by se měly omezovat také zdroje dotací a ne je zvyšovat novými daněmi a peníze zašantročovat. Takový postup vede ke snížení životní úrovně obyvatelstva a k úpadku hospodářství. Každému je jistě zřejmé, že úpadkem hospodářství se neurychluje. Opak mohou tvrdit snad jenom pánové Havel a Klaus, ale nemohou to dokázat.
Přímá a nepřímá ztráta
Když si spočteme, kolik peněz za minulých 5 let stát vytáhl z obyvatelstva více než vydal a kolik z toho mohlo padnout na privatizaci, tak ono to nehraje. Stát vytáhl mnohem více peněz. Za minulých 5 let odhadují přímou ztrátu ze státního rozpočtu asi na 1000 miliard korun bez započtení inflace. Pokud z majetku určeného na standartní privatizaci zbývá ještě majetek asi za 100 miliard korun, pak na privatizaci mohlo padnout asi 500 miliard korun. Zbývá tedy dalších asi 500 miliard korun, které se někam poděly. Kdo je může mít v kapsách? K přímé ztrátě v důsledku defraudace přistupuje nepřímá ztráta v důsledku úpadku hospodářství. Tím se myslí rozdíl mezi hrubým domácím produktem, jaký by mohl být a jaký byl. Vyčíslit tuto ztrátu je mnohem nesnadnější. Zhruba bychom ji mohli odhadnout v rozmezí asi 100 až 200 miliard korun ročně. Celková ztráta za minulých 5 roků tedy může být nejméně 1500 miliard korun bez započtení inflace. Bude zajímavé sledovat, kdo bude za takovou škodu pohnán k odpovědnosti a kdo a kdy škodu nahradí.
Jiří ZÁBRŠ