--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vaníček Petr
Název:
Zdroj: NN Ročník........: 0006/012 Str.: 005
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V článku "Co potřebuje svobodná společnost?" prezentuje Václav Klaus kontraverzi mezi humanisty alias moralisty a realisty alias pragmatiky. Svou úvahu uvádí základními znaky institucionálního rámce svobodné společnosti, posléze se však soustřeďuje na polemiku o společenském významu institucí a činností se sociálně charitativním zaměřením. Mezi řádky však můžeme vysledovat, že terčem polemiky jsou snahy o nápravu vleklých nepravostí a jejich nositelé, jako např. ombudsman, církve apod.

Právě tato polemika jeví se mi svým účelem problematická. Význam lidské práce nenapadne jistě nikoho popírat či zlehčovat, něco jiného ale je používat hesla práce jako všemocného zaklínadla. To už tu přece také bylo a v této souvislosti je dobře připomenout, že zlodějovou prací je krást, lupičovou loupit a vrahovou vraždit. Začněme však od začátku. Ani z pozice státu jako společenské instituce není Vámi, pane premiére, naznačený rámec úplný - cituji: "umístit občana do centra dění, umožnit mu dobrovolně se sdružovat a omezit pravomoci státu vměšovat se do lidských životů". Chybí totiž ještě jeden atribut vlastní všem a nejen lidským společenstvím. A sice péče a dohled nad zákony společenství a nad jejich respektováním a dodržováním všemi příslušníky společenství bez rozdílu. Doplníme-li tento atribut, dostane se asi na Vámi předestřenou otázku v záhlaví uvedené sentence přece jen jiná odpověď. Ano, na dnešní technickou (to jste zapomněl uvést) úroveň nás přivedla práce, výkon a vše, co z toho vyplývá, ale zároveň celá námi poznaná historie lidstva nám opakovaně dokládá, že preference usilování jen o vlastní zájem a ignorace etických společenských pravidel vedla vždy do záhuby. Takže jde asi o něco jiného než o konflikt morálky a humanismu s realismem. Především už proto, že tyto kategorie se vzájemně váží a doplňují. Jinak je ovšem tomu s pragmatismem. Ten má svou přirozenou nezbytnost jako metodická forma, ale pojatý jako základní filozofický normativ charakterizovaný heslem "účel světí prostředky" je zosobněním egocentrismu, sobectví, bezohlednosti a cynismu. A je proto právě tak jako nám tak důvěrně známý marx-leninismus s morálkou, humanismem, ale i s realismem v zásadním rozporu. Oč tedy jde? Opravdu jen o obranu poctivé píle znevažované glorifikací falešné dobročinnosti? Jsem přesvědčen, že nikoliv. Že naopak jde o obranu a podporu pozic oněch mocenských struktur, jimž se s programovou pomocí vládní většiny podařilo uchvátit především majetky a následně i politickou moc málem před šesti lety ztracenou.

Základem humanismu a morálky je smysl pro povinnost, zodpovědnost a čest. Nikdy - až do vlády bolševiků - to nebyly prázdné pojmy a fráze, ale základní etické kategorie lidského a společenského soužití platné pro každé jedince. Ve jménu této zodpovědnosti a povinnosti obětovali naši otcové své životy ve světových válkách a vybudovali až v neuvěřitelně krátké době prosperující prvou ČSR. Ve jménu zodpovědnosti a povinnosti jsme vzdorovali ve věznicích, koncentračních a pracovních táborech zločinné svévoli komunistické nadvlády. Ne antibusinessová, antizisková a antivýkonová filozofie vystrkuje růžky, pane premiére, ale bolševická arogance a zrůdnost, která se zaklíná demokracií a maskuje se líbivými hesly prosperity, aby o to snáz se mohla obohacovat na úkor společnosti a těch, které již jednou před necelými padesáti lety oloupila.

Co tedy vlastně svobodná společnost potřebuje? Uvědomit si konečně, že pragmatický liberalismus je jen méně zprofanované synonymum dialektického materialismu, zbavit se pokud možno všech, zejména oněch zakuklených bolševiků a uvolnit prostor těm, kteří etická pravidla, jakož i smysl pro povinnost, zodpovědnost a čest, nemají za přežitek a obtížný balast.

RNDr. Petr Vaníček

Budovatelská 287

190 15 Praha 9