--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Šetek Václav
Název: Vážený pane Havelko,
Zdroj: NN Ročník........: 0006/014 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

pprap. Z. Havelka Policejní oddělení v Unhošti

Unhošť, okres Kladno

Vážený pane Havelko,

Vaše druhá výzva, abych se k vám dostavil, svědčí o tom, že se v zákulisí naší politické scény něco děje? Že už by přicházel čas, kdy dobro bude nazýváno dobrem, zlo zlem, pravda pravdou a lež lží? To Vám pak musím nastínit několik bodů pro vyšetřování.

ad 1 - V srpnu 1969 jsem byl na vojenském cvičení poblíž Plzně jmenován do hotovostní jednotky, která měla v Plzni potlačovat očekávanou protibolševickou demonstraci, ve které měl být vyjádřen nesouhlas s okupací Československa. I řekl jsem při nástupu této jednotky, aby se mnou nepočítali, že proti vlastnímu národu se zbraní v ruce nepůjdu! A výsledek? Byl jsem zatčen kontrarozvědkou a následně vyslýchán v Kralovicích, a druhého dne umístěn, z rozhodnutí Vojenské prokuratury Plzeň, do věznice Plzeň-Bory. A když jsem pak trval na tom, že Československá armáda nemůže sloužit cizím zájmům a zasahovat proti vlastnímu národu, bylo mě zmíněnou prokuraturou nabídnuto, abych to odvolal, že mě pak okamžitě propustí na svobodu. I řekl jsem: "Já že mám něco odvolávat? Odvolávat budete Vy, a to všechny nesmysly, kterými mě poctíváte!" A vrcholem těch nesmyslů nakonec bylo, že mě soudní cestou přiřknuli nejpotupnější diagnózu na světě, cituji: "paranoidní vývoj spojený s perzekučními a reformátorskými bludy - nepříčetnost" - načež mě nechali zavřít do blázince. Tedy pane Havelko, co s tím?

ad 2 - Na přelomu let 1969-1970 jsem byl převezen z věznice Plzeň-Bory do věznice Praha-Pankrác, a tam místní bachaři hleděli předvést svým plzeňským kolegům, jak se s člověkem jako jsem já, má zacházet. Dva bachaři mě vytáhli z cely ven, jeden mě zezadu uchopil za vlasy a společně mě pak dostrkali a dokopali po schodech do nižšího patra na chodbu, kde stálo asi dvacet bachařů, mezi nimiž byli i ti plzeňští. A ti dva, co mě tam dostrkali a dokopali, mě najednou začali mlátit a kopat hlava nehlava, a mě bylo rázem jasné, že když to mám přežít, že se mohu bránit toliko pasívně. No a potom jsem mohl bilancovat: dva přeražené zuby, pomlácený a nateklý obličej, odřeniny a modřiny po celém těle, a několik dní jsem do sebe nemohl vpravit ani polévku. Předpokládám pane Havelko, že toto nebudete chtít vyšetřit, aby jste se také nestal obětí jejich brutality. Vznáším proto následující návrh: pronajměte si od Václava Havla hlavní sál Lucerny a nechte tam postavit ring, což není žádný problém, neb jsou tam na to zařízeni. No a potom mě do toho ringu pošlete oněch dvaadvacet bachařských výtečníků, ovšem po jednom, a jim tam podle "thajských pravidel" nakopu prdel, aby si na ni nemohli čtrnáct dní sednout. Jakkoliv mě komunismus podlomil zdraví, tolik síly ještě mám, abych to dokázal. Nebo chcete pane Havelko namítnout, že bachaři jsou zbabělci, a že by bylo nemožné, přimět je, aby chodili do ringu po jednom? No ano, s tím by jste měl nepochybně problémy. Svědčí o tom i jiný případ, který se udál ve věznici Plzeň-Bory. O co šlo? V jedné cele tam byl jistý rakouský občan, kterého bachaři chodili obden mlátit a kopat. A nejen že jich na něj bylo vždycky několik, ale ještě si s sebou brali zlého psa, kterým ho pak nechávali pokousat.

ad 3 - Psal se rok 1981, když jsem vyhotovil podání zhruba o čtyřiceti stránkách, pod názvem Dělnická charta. Šlo o filozofické podání, svědčící o tom, že komunismus není řád ale zlořád, a bylo v tom i naznačeno, po jakých cestách by jsme z toho mohli vybřednout. I donesl jsem to do prezidentské kanceláře na Hrad, a pak jsem čekal, jak na to komunistická státní moc zareaguje. A ta zareagovala v komunistickém duchu, neb jsem byl znovu vláčen po kriminálech a blázincích, znovu poctěn pekelnou diagnózou "paranoidní vývoj spojený s perzekučními a reformátorskými bludy - nepříčetnost", jakož i obviněn z hanobení republiky a jejího představitele, z hanobení SSSR a jeho představitele, z pobuřování a ze snahy rozvrátit Československou republiku. Zkrátka se to na mě valilo jako lavina, takže jsem se musel obhajovat na doraz. Komunistická státní moc mě svými písemnými podáními tlačila ke zdi, zatímco já jsem se písemně obhajoval, a od zdi tak odstupoval. To trvalo půl roku, až z prezidentské kanceláře vyslali delegaci do blázince v Horních Beřkovicích, která po poradě s tak zvanými psychiatry rozhodla o mém propuštění na svobodu, jakož i o tom, aby byl případ odložen ad acta. Nebo-li, půl roku jsem byl "tepán" komunistickou státní mocí za jedno filozofické podání. Mimochodem: Víme všichni, že komunistická státní moc byla nedotknutelná. Každý, kdo vůči ní vznesl pádnou kritiku, dostal "za uši". A dnes? Kritizovat se smí, ale tím to také končí. Ani postkomunistická státní moc není zvědavá, co jejímu vládnutí říká občan.

ad 4 - Psal se rok 1982, když jsem vyhotovil podání zhruba o dvaceti stránkách, pod názvem Charta 82. Šlo o filozofické podání, ve kterém bylo poukazováno na některé deformace komunismu a upozorňováno, že nám nutno kráčet od komunismu k demokracii. I předal jsem to Ústřednímu výboru KSČ. A výsledek? Mělo to podobný průběh jako minule, až na to, že komunistická státní moc značně přitvrdila. Opět jsem byl obviněn z pobuřování a ze snahy rozvrátit Československou republiku, a to státní tajnou (ne)bezpečností v Bartolomějské ulici. A tam se také rozhodli, že to vyřeší rázným způsobem. Než uplynulo 24 hodin, měli mě uklizeného na doživotí v blázinci. Jak to udělali? Docela jednoduše. Zajeli si ke Krajskému soudu v Praze, kde jim soudce Joska na počkání vyhotovil usnesení, které bylo vztaženo k minulému případu, jenž byl ad acta a kterým jsem byl odpalejstrován na neurčito do blázince, přičemž tím "neurčito" bylo myšleno "doživotí". I chcete se pane Havelko zeptat, jak se jmenovali estébáci, kteří si se mnou takto poradili? Nuže, major Tita a poručík Enžl. Majora Tita by jste dnes našel v jedné politické straně, kde zastává vysoké místo. A soudce Joska? Ten soudí dál, jako kdyby se nechumelilo. A ono se také nechumelí, neb téměř všichni komunisti, kteří byli v minulém režimu na vyšších a vysokých místech, si po Listopadové revoluci 89 polepšili. Viz jenom tuto realitu: Co komunisti za minulého režimu uloupili (znárodnili), to si v současném režimu z valné části nadělili prostřednictvím tak zvané privatizace do vlastních rukou, a nikdo na ně nemůže. Nebo-li komunisté by měli panu Havlovi a panu Klausovi líbat zadek.

ad 5 - Je skutečností, že jsem byl dvakrát obviněn z pobuřování a ze snahy rozvrátit Československou republiku, ale vůbec jsem to nebyl já, kdo ji nakonec rozvrátil. Jak známo, byli to komunisti a postkomunisti, že? Pane Havelko, není to zajímavé?

ad 6 - O blázincích v naší zemi bych mohl psát romány. Viděl jsem toho v nich opravdu dost. Blázince v naší zemi slouží všemu možnému, jenom ne tomu, čemu by měly. Uvedu několik případů. Blázinec Bohnice - zločinecký pavilón. Byl jsem tam na cele s jedním dělníkem, který se neúspěšně pokusil "oběsit", načež mu píchali nějaký "sajrajt", po kterém trpěl, trpěl a trpěl, až se nakonec skácel na zem a jeho tělo bylo na čas bezvládné. A byl tam též jistý vysoký důstojník z armády (snad z Ministerstva národní obrany), který se rovněž neúspěšně pokusil "oběsit". A ten se pak velice bál, že mu budou dávat onen "sajrajt", jako tomu dělníkovi. I řekl jsem mu: "Ty vole, ty se ničeho bát nemusíš, protože jsi "lepší člověk". Ty budeš dostávat ozdravovací injekce." A skutečně je pak také dostával, takže ta hluboká deprese, ve které se nacházel, z něj zakrátko spadla. Tedy dělník byl "trestán", kdežto vysokému důstojníkovi bylo "pomoženo". - Jiný případ. Opět blázinec Bohnice - pavilón č. 30. Jednoho dne tam přivezli v antonu jistého očního doktora, který ve své ordinaci znásilňoval mladé ženy, až narazil jednu a na jednu, která pak zašla na policii a bylo po znásilňování. Tento doktor mě řekl: "Když jsem seděl na policii, bylo mi jasné, že musím být duševně nemocný, abych nešel na dlouhou dobu do kriminálu, a že ta nemoc musí být léčitelná, abych zase mohl vykonávat svoji lékařskou praxi." A skutečně, za půl roku opět vykonával svoji lékařskou praxi (v jiném městě). - Další případ. Blázinec Bohnice - pavilón č. 30. Jednoho dne tam přivezli bratra naší slavné krasobruslařky Hany Maškové. Byl to dělník, a dle toho tam s ním také jednali. Nejprve mu předepsali určitá sedativa, a když to odmítal přijmout, zavolali na něj dva pochopy, kteří ho připoutali k posteli, a nejen že mu to pak nacpali do krku, ale ještě dostal "trestnou injekci", a nyní prosím o zvýšenou pozornost: potom ho fackovali o sto šest, takže nebylo divu, že na ně křičel: "Vy komunistický svině!" - Jiný případ. Blázinec Horní Beřkovice - oddělení těžkých případů. Jeden psychiatr tam prohlásil: "To je hrozné, co ti Poláci s tím Walesou dělají." Bylo to v době, kdy Lecha Walesu odvezli na jednu chatu na nucenou rekreaci. Avšak pozor, tentýž psychiatr mě v naprostém rozporu se zdravou logikou předepsal jeden perfenazin (narušuje schopnost myslet a dává neklid) na den, čímž mě chtěl donutit, abych přestal psát. A když jsem nepřestal, předepsal mi dva perfenaziny na den. A když jsem ani pak nepřestal psát, zvyšoval to postupně až na sedm perfenazinů na den. Ani to mě však v psaní nezastavilo. No ano, já jsem to pochopitelně házel do záchodu a hnojil s tím kytky. Kdybych to bral, skončil bych na prkně a zavřela by se za mnou voda. - Další případ. Blázinec Bohnice - pavilón č. 30. Tamní primář, aby se mě dostal na kůži, spáchal s jednou zdravotní sestrou a s jedním pacientem (vykradačem chat) komplot, z něhož vzešlo následující: Bylo to jednoho dne krátce po ránu. Seděl jsem na židli a četl si noviny, když v tom ke mně přišel onen pacient a začal do mě bušit pěstěmi. Co jsem mohl dělat? Nic jiného než to, že jsem mu odpověděl stejnou mincí - a právě na to zmíněný primář čekal. Aniž by se zajímal, co a jak bylo, okamžitě mě vzal "pod nůž", to jest, nechal mi dát "trestnou injekci", po které jsem upadl do kómatu. I řekla mi pak jedna zdravotní sestra (ne ta, která se podílela na zmíněném komplotu, ale jiná): "Primář měl v úmyslu dávat Vám i další takové injekce, bez ohledu na to, že jste byl v kómatu, ale když spatřil můj udivený obličej, tak si to rozmyslel." Chcete snad pane Havelko namítnout, že to mohl být jenom nešťastný případ, který se tomu primáři prostě nepovedl? Nenechte se prosím mýlit. I on se mě pokoušel odrovnat perfenazinem. A když mu pak jeden pacient (který tam pobýval skrze pokus o vraždu spáchaný na své vlastní ženě) oznámil, že to házím do záchodu, nechal do mě píchat nějaký "sajrajt" (nejspíš mažeptyl), po kterém mě jedna noha kmitala jako pumpa, nemohl jsem jíst ani pít, padal jsem bezvládně z postele a jako kus hadru mě házeli nazpět, jímala mě těžká mrákota a upadal jsem do kómatu. A když mi to přestali dávat, velice těžko jsem se z toho dostával. Trvalo měsíc, než jsem mohl vzít do ruky tužku a něco napsat. I obrátil jsem se dopisem na Generální prokuraturu, obviňujíc zmíněného primáře ze zločinnosti. A jak to dopadlo? Zmíněný primář mě po určitém čase zavolal do své kanceláře a pravil: "Z Generální prokuratury mě napsali, abych jim vysvětlil, proč jsem Vám to dával? Já jim odpovím, že jsem Vám to dával proto, aby jste přestal psát, a že se to ukázalo jako naprosto neúčinné." No a tím to bylo pro Generální prokuraturu vyřízené. A dotyčný primář? Ten po čase hledal možnost, jak proti mě znovu zaútočit, a za tím účelem spáchal výše zmíněný komplot. A co dělá dotyčný primář dnes? "Ordinuje" dále. Povšimněte si pane Havelko, že slovo ordinuje jsem dal do uvozovek, neb zločinci přece nemohou ordinovat? Ale u nás je zřejmě možné všechno? - Když jsem o těchto praktikách, které se odehrávají v našich blázincích, vypovídal po Listopadové revoluci 89 na Okresní prokuratuře v Kladně, domníval jsem se, že se snad ledy pohnou. Nepohnulo se však nic!

ad 7 - V minulém režimu jsem byl pronásledován především těmito institucemi: kontrarozvědka, státní tajná (ne)bezpečnost, prokuratura, soud a psychiatrie. A jak je tomu dnes? Tak, že kontrarozvědka a státní tajná (ne)bezpečnost (BIS) zůstaly ve hře. A jsou to právě tyto dvě instituce, které vůči mě používaly a používají takové praktiky, které jsou velice těžko dokazatelné. Viz následující případ. Od konce května 1990 jsem se jednou týdně stavoval v Praze-Libni v jedné ze tří hospod na oběd a na pivo. Ty hospody jsem nepravidelně střídal, a prakticky v žádné z nich jsem si neměl na co stěžovat. Avšak v polovině minulého roku se to změnilo, když po návštěvě jedné z těch hospod mě bylo zle. A když se to za týden opakovalo, přestal jsem tam chodit a příště jsem šel do další z těch tří hospod. A bylo to v pořádku. Avšak za týden už to v pořádku nebylo, a když se pak i v té třetí hospodě opakovalo totéž, jednou to bylo v pořádku a za týden nikoliv - bylo mě jasné, že mám v patách kontrarozvědku a státní tajnou (ne)bezpečnost (BIS), jenž vůči mě znovu zvolily metodu: "stokrát trocha porazí hrocha".

ad 8 - Moje podání Vydejte zatykač na Havla, postoupené též vrchnímu státnímu zástupci Liboru Grygárkovi? No pochopitelně, že jsem mu to neposlal, aby se tím zabývalo Okresní státní zastupitelství v Kladně a Obvodní policejní oddělení v Unhošti (ty s tím přece nemohou nic dělat?), ale aby se tím zabýval on sám. Konkrétně měl udělat toto: Na základě zmíněného podání a hlavně na základě toho, jak to vidí on sám (i on to přece musí vidět?), vyhotovit zprávu pro Parlament ČR, který jako jediný může v té věci učinit první krok, to jest, odvolat Václava Havla z funkce prezidenta republiky. A když by tento krok neučinil? Pak je tu právo lidu na "revoluci".

Tolik několik nastíněných bodů pro vyšetřování. Avšak je zde jeden problém. Když to pane Havelko začnete vyšetřovat poctivě (vyšetřovat to nepoctivě, to by nemělo žádnou cenu, že?), pak by bylo velice pravděpodobné, vlastně skoro jisté, že kontrarozvědka a státní tajná (ne)bezpečnost (BIS) by vůči Vám použily metodu "zbloudilé kulky"? Mezi komunismem a postkomunismem není totiž žádný velký rozdíl.

Závěr:

Nejde mě o to, vyvolat zde "monstrprocesy". Ty by nám v ničem nepomohly. My potřebujeme něco jiného, a sice: společenskou a hospodářskou reformu, kterou by jsme krok za krokem vstupovali do skutečné svobody a skutečné demokracie. A protože současný prezident a současná vláda o tom nemají ponětí, musí zde dojít ke změně na nejvyšších vládních místech. Jde tedy o to, aby to prezident Václav Havel, premiér Václav Klaus atd. zabalili. A mezi tím "atd." je, že kovboj Ruml popustí místo ministra vnitra Ctiradu Mašínovi.

Václav Šetek

Červený Újezd 31

273 51 p. Unhošť