--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Patočka Jaroslav
Název: Budoucnost nepatří politickým stranám
Zdroj: NN Ročník........: 0006/014 Str.: 002
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

BUDOUCNOST NEPATŘÍ POLITICKÝM STRANÁM

Obecně přijímá názor, že bez politických stran nebylo by demokracie. Příběh se vypráví takto: V moderních státech žijí zpravidla miliony lidí. V tomto pocitu se nemohou vládnout sami, což dá rozum. Proto si obětavější, občansky uvědomělejší č mocichtivějš í (tu se vyprávění liší podle toho, kdo u slova) z nás združují do politických stran, které jsou jakýmsi nástrojem ku zúčelnění výkonu moci. Ze stran si my ostatní, nesdružení, potom vybíráme, obvykle co čtyři roky. Má se za to, že strany spolu soutěží o naši přízeň čistě na základě svých ideálů, programů a schopností. Občané - voliči pak právě při volbách posoudí, která jim nejlépe vyhovuje. Právě tato zpětná vazba politických stran k lidem je korunou celého příběhu, bez ní by zastupitelská demokracie zratila právo nazývat se demokracií. Příběh je to krásný a pokud je jeden demokratem, musí jeho kouzlu podlehnout. Leda by věděl, že není pravdivý.

Ona zpětná vazba mezi politiky a jejich voliči je totiž slabá natolik, že lidé skrze ni ve skutečnosti možnost podílet sena správě společnosti takřka nemají. Její slábnutí má různé příčiny: uvedu dvě, které se mi zdají být nejpodstatnější.

Za prvé, ale dnes už bohužel ne především, je to touha předáků politických stran po moci. Ta se odráží v různých charakteristických rysech úspěšných politiků, které jsou zrovna tak logicky zdůvodnitelné jako odpudivé, např. chvastounství, neupřímnost, pok rytectví, populismus. Ale sned vůbec nejtrpčím jejím plodem - objevujícím se opět zcela zákonitě - je snaha oslabovat kontrolní mechanismy výkonné moci, na nichž právě ona podstatná zpětná vazba záleží. Pro příklady v naší zemi nemusíme chodit daleko: od snahy omezovat nezávislost médií (omezování práva na informace nebo nedávný pokus zlikvidovat pořad "Nedej se"), přes přetrvávající moci, až po ignorování nebo dokonce potírání projevů spontánní občanské iniciativy, není-li moci pohodlná. Důsledky jsou z hlediska formálních zásad demokracie tragické. Jeden příklad za všechny: volby v České republice podle všeho vyhraje strana, která ve svém volebním programu připouští porušení ústavy.

Právě skutečnost, že výsledky voleb mají (pokud není v sázce demokracie jeko taková) na tvář společnosti daleko menší vliv než zájmy obřích obchodních společností, způsobuje, že zastupitelská demokracie selhává, tentokrát asi zcela.

Nadnárodní společnosti dnes kontrolují už dvě třetiny světového obchodu. Vyhovuje jim, že ekonomické ohledy určují politické rozhodování, a snaží se tento stav upevnit. Na výsledky voleb mají vliv jak přímý, tak nepřímý. Vliv přímý je zřejmý: sahá od spon zorských darů přes příspěvky na volební kampaně až po úplatky.

Nepřímý vliv je podstatnější a spočívá ve všudypřítomné propagandě, která nás přitahuje ke konzumnímu životnímu způsobu.

Čím více se konzumenství rozmáhá, tím více se vytrácí z našeho života rozmanitost (poněvadž není výrazem rozmanitostí, když jeden spaluje pohonné hmoty ve volvu a druhý v mercedesu). Je potom jen logické, že se rozmanitost ztrácí i mezi politiky. Všichni chtějí především co nejstrmější růst ekonomiky a dnes už jen bezvýznaně se rozcházejí v názorech, jak jeho plody rozdělit. Absence skutečné volby tak vede k tomu, že mnozí k volbám nechodí už vůbec a snad většina k nim jde jen proto, aby zabránila nejhoršímu, nikoliv pro ztotožnění se se zvoleným.

Dnešní selhání zastupitelské demokracie spočívá v tom, že ztratila kontrolu nad společností. Strany smějí řešit jen ty problémy, které nevyžadují změnu zavedeného ikonomického systému. A těch je čím dál méně co do počtu i závažnosti: většina z nejtíživějších problémů ekologických ane sociálních mezi ně nepatří, což asi nic nedokazuje lépe než údaje o jejich ustavičném prohlubování. Co by nám zůstalo z demokracie, kdyby závisela na stranách? Fasáda velikych slov a za ní možnost váběru z několika takřka stejných skupin lidí s malým vlivem, podřízených zájmům obchodních monopolů. Ale naštěstí demokracie, alespoň jak tomu slovu rozumím já, na stranách mezávisí. Její základ vidím v právu lidí ovlivňovat záležitosti, které se dotýkají jejich životp: dnes jsou to např. rozličné ekologické problémy, nárůst násilí nebo rozpad mezilidských vztahů. Můžeme se organizovat jinak než ve stranách: ve spolcích a občanských iniciativách. Ty sice nemají žádnou formální moc, ale jelikož jim o ni ani nejde (natožpak o zist), mají lepší předpoklady k tomu, aby lidé, sklíčení nemohoucností a žabomyšími půtkami politických stran, přijali své zastánce. Vliv spolků a iniciativ bude právě takový, jaký se dokážou s podporou občanů na politických stranách a obchodních společnostech vyvzdorovat.

Pokud občanské iniciativy pochopí samy sebe mimo jiné i jako soka politických stran v zápase o správu společnosti, měly by zahrnout do svého programu úsilí o omezování jejich významu, pokud možno až na nulu. Může se tak dít nejen ve jménu mírumilovnějšího a zodpovědnějšího životního způsobu či uchování pestrosti a síly přírody, ale i ve jménu demokracie.

Jakub PATOČKA Převzato z Poslední generace 5/96