--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Svoboda P.H.
Název: Havlovy historické výroky k letnímu přemítání 1996
Zdroj: NN Ročník........: 0006/015 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Havlovy historické výroky k letnímu přemítání '96
(Jak to tehdy začalo a pokračuje směle dál...)
Na zaslouženou dovolenou v horách, u vody, v lese či na zahradě dovoluji si nabídnout ctěným čtenářům Necenzurovaných novin, mezi něž se nepravidelně již několik let též počítám, něco letně kratochvilného, něco ke smysluplnému přemítání za horkých či deštivých dní z dnes již historických perliček člověka, kterého nám údajně závidí celý svět, člověka, který se údajně proti své vůli stal posledním komunistickým prezidentem ČSSR, prvním postkomunistickým prezidentem ČSFR a údajně prvním demokratickým - spíše demokraturním - prezidentem ČR, po nedemokratickém bezpreferendovém rozbití společného Československa, namísto jeho udržení na třísubjektové, rovnocenné spolkové národní bázi tří historických zemí, které v letech 1918-1919 mezinárodně-právně garantovány Saint-Germainskou smlouvou dobrovolně, z nesmírných válečných obětí 1. sv. války a ze skutečné lidové vůle Čechů, Moravanů (s částí Slezska) a Slováků chtěly žít pospolu, což se jim dařilo ekonomicky, kulturně i duchovně až do doby, než se do toho vložili fašisté, nacisté a komunisté...
Pojďte a poslyšte tedy pohádky a pověsti údajně skromného člověka, světově uznávaného státníka, sociálního lidumila a dramatického umělce, který nikdy nevyměnil svou údajnou lásku k prostým lidem za osobní slávu, prezidentské pohodlí, za příslušnost k pražské postkomunistické smetánce, a který nikdy nezradil svými smysluplnými státnickými činy ani své bývalé přátele - disidenty, ani prosté nekomunisty, ani antikomunisty, ani skutečné tj. přímé demokraty, ani své vlastní svědomí (pokud kdy jaké vůbec měl...) prokazatelně bývalého krátkodobého soudruha s lidskou liberální tváří ze 60. let (což poměrně úspěšně před poddaným lidem v českomoravském podhradí doposud tají). Pojďte a poslyšte tedy ony "nezapomenutelné" výroky člověka, který již delší dobu nedovede odejít v pravý čas - ačkoliv sliboval opak, jak mu moc a sláva a medaile a čestné doktoráty (naprosto nezasloužené...) a metály a prezidentský plat a již sedm domů a usedlostí či jiných nemovitostí natolik zachutnaly, že už nadobro zapomněl, kdo to byl kdysi ten Václav Havel, který "tolik" trpěl za lepší příští ve fešáckém kriminále (na rozdíl od jiných méně vyvolených chartistů i nechartistů), a když to lepší příští mohlo nastat, nehnul pro to po roce 1989 téměř ani prstem a ještě si nechal do právního řádu zakotvit nedemokratické paragrafy proti verbálnímu zhanobení své domýšlivé osoby jako hlavy postkomunistického Absurdistánu. Věřím, že čtenáři NN jsou lidé vesměs vnímaví a dovedou číst v té naší "svobodě slova" s pochopením i mezi řádky. Jedná se totiž o přesné citáty z V. Havlových výroků, knih a dopisů, běžně v tisku dostupných každému občanovi republiky, pouze jinak po sobě sestavených, než by si asi v současnosti přál jejich smysluplný autor. A pokud si už nevzpomíná on, vzpomeneme si v letním přemítání aspoň my. - Nejsme ti, kteří chtějí participovat na moci... (Praha 1. 12. 1989)
- My jsme se stali, historie tomu chtěla, čímsi zvláštním, co není ani organizací, ani členem Národní fronty, ani politickou stranou... (Praha 9. 12. 1989)
- My jaksi nechceme odnikud komunisty vyřadit... (Praha 6. 12. 1989)
- Klaus bude souhlasit se vším, co mu řeknete, nebo co mu já řeknu... (Praha 9. 12. 1989)
- Protože jestli bude nějaká blbá ta federální vláda, tak hrozí leccos, že?...
(Praha 1. 12. 1989)
- A říkal jsem mu, kdyby odešel dnes, tak to je v pohodě, bude mít vilu, penzi a tak. A nikdo se na něj nebude to. Ale každým dnem, kterým to odkládá, si připravuje tu situaci vyhnání, že ano?...
(Praha 6. 12. 1989)
- Prezidentem být netoužím, vím, že by to bylo pro mne horší než vězení...
(Praha 6. 12. 1989)
- Jinak, nalezne-li se jakékoliv jiné řešení, tak samosebou se zaraduju, když nebudu muset bejt tím prezidentem, že...
(Praha 6. 12. 1989)
- Já se budu jevit jako vůl, prostě kterej využil jakéhosi svého politického postavení, že zaplavil všechna divadla a všechna nakladatelství svými texty...
(Praha 9. 12. 1989)
- Jenom jsem chtěl říct, že nejsem taková šelma... (Praha 6. 12. 1989)
- Je to všechno jakási hra, kterou hrají amatéři. A ta hra je zašmodrchaně napsaná a ještě zašmodrchaněji hraná... (Praha 6. 12. 1989)
- Co řekneme lidu? Musíme už říct něco více než včera. To se nedá dál hrát...
(Praha 6. 12. 1989)
- Musíme velmi mazaně napsat sdělení vo jednání... (Praha 6. 12. 1989)
- Má maminka byla Moravanka, ale to není zdaleka jediný důvod, proč budu na specifické postavení Moravy při své práci myslet... (Praha 28. 12. 1989)
- Morava si musí své obnovené postavení vybojovat... (Brno - náměstí Svobody 15. 1. 1990)
- Ty hranice víme, jak vznikaly, ty hranice česko-maďarské... (Praha 9. 12. 1989)
- Prezident Masaryk na rozdíl ode mne hovořil mnoha cizími jazyky. Měl na rozdíl ode mne výborné vzdělání. Měl na rozdíl ode mne hluboké duchovní znalosti a jeho osobnost nesla rysy, které jsou mi cizí. Například jistý prvek puritanizmu...
(Praha 10. 12. 1989)
- Raději bych vládce dostal k moci, než sám vládl... (Praha 20. 11. 1989)
- Vždy jsem usiloval, abych mluvil a psal jen pravdu... (Praha 30. 12. 1989)
- Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal... Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit...
(Praha 1. 1. 1990)
- A ztratí-li to Občanské fórum u veřejnosti kredit, tak my ten spolek tady rozpustíme a pudem domů!...
(Praha 1. 12. 1989)
- A tady máme taky prej večeři připravenou a pivo... (Praha 9. 12. 1989)
- Vytrvejme, buďme obezřetní, stupňujme svůj tlak na vládnoucí kruhy! Je to jediný možný způsob, jak dosáhnout toho, aby se pootevřené dveře otevřely dokořán...
(Praha 25. 11. 1989)
- ... ta historie nás trvale předbíhá. My za ní klušem, jak můžem. Vy i my, že jo, a znovu se divíme...
(Praha 9. 12. 1989)
... A my taky, pane prezidente. A už sedmým rokem! A nezlobte se, hlavně tady na Moravě, které dal Váš předchůdce T. G. Masaryk toho tolik, a Vy co? Sliby, sliby a zase sliby - a ani ty už teď ne. Takže se musíme z historie poučit a nadále se i za Vašeho smysluplného režimu učit, učit a učit, jak že se ta přímá a samosprávná demokracie v Evropě vlastně dělá.
Textová montáž: P. H. Svoboda