--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Trnová koruna na rakvi
Zdroj: NN Ročník........: 0006/015 Str.: 011
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
T R N O V Á K O R U N A N A R A K V I. Před stočtyřiceti lety, dne 29. července 1856, zemřel Karel Havlíček Borovský, na jehož rakev položila trnovou korunu paní Božena Němcová. Od té doby má český národ svého mučedníka, mučedníka používaného a zneužívaného všemi, kteří by se byli mohli vidět v epigramech zemřelého jako v zrcadle. Současné generaci odchované bolševickým takyškolstvím, byl představován Karel Havlíček Borovský více jako satirik než jako politik - novinář. Proto si dovolím připomenout Havlíčkovo novinářské dílo alespoň citacemi z jeho článků. Jsem si vědom nebezpečí nařčení z vytrhování citací a tím zkreslování smyslu celého Havlíčkova článku. Toto však podstoupím proto, abych alespoň takto Havlíčkovo novinářské dílo a tím i jeho politické myšlení přiblížil čtenářům. H e j S l o v a n é.
Není neznámým faktem, že Karel Havlíček Borovský pro panslavismus nijak nehoroval. Po svých zkušenostech z Ruska, kde působil jako vychovatel v šlechtické rodině, shrnul svůj vztah k panslavismu v článku Slovan a Čech, jenž vyšel roku 1846 v Pražských novinách.
"Přede vším, abych jak se říká, i s dveřmi do domu vpadl, vyslovuji pevné a nevývratné přesvědčení své, že Slované, totiž Rusové, Poláci, Češi, Ilirové ( dnešní Slovinci a Chrovaté, Srbové, pozn. autor ) atd. nejsou jedním národem. Komu by napadlo mluviti o národu románském nebo germánském? Komu by napadlo jmenovati Vlacha ( Itala, pozn. autor ) bratrem Španěle a Francouze aneb Angličana s Němcem do stejného národu počítati? A zrovna ta, jako Španělé, Portugézi, Francouzové, Vlaši dohromady jsou Romanští národové, a Němci, Dáni, Švédi, Norvezi, Hollandčané germánskými národy slovou, zrovna tak jsme my, Poláci, Iliři, Rusové atd. Slovanskými národy, a jméno Slovan jest a zůstati má vždy jen jménem zeměpisným a vědeckým, nikoliv však jménem srdečnám, jménem sympathie, s jakou každý národ své jméno vyslovuje."
P o l i t i c k é s t r a n y .....
Krátce po listopadu 1989 se prosazovala v tehdejším Občanském foru myšlenka " nepolitické politiky ", politiky bez politických stran. Logicky neměla dlouhého trvání. OF se
rozpadlo na politické strany ODS, ODA a OH, jež nakonec mezi sebou soupeřili ve volbách o politickou moc.
Karel Havlíček Borovský v bouřlivém roce 1848 napsal ve dnech 2. a 6. ledna do Pražských Novin článek Úvod
novinářský. V něm se zmiňuje o politických stranách a jejich úloze. " Poněvadž ale způsob vlády jest záležitost, od nížto velice závisí pozemská blaženost, spokojenost lidu, pokrok, rozkvět a sláva národů, proto také odjakživa lidé velmi
mnoho o této věci přemýšleli, rozličná mínění vznikla o tom, a tudy nevyhnutelné hádky, neboť jedni onen, jiní jiný
způsob vlády více schvalovali a sobě přáli, protí čemu zase jinák smýšlející se všemožně opírali. Tak skrze toto
nedorozumění skrze takové rozličné a od sebe rozdílné smýšlení o vládách, pro tyto hádky, jaká v zemi vláda býti
má, povstali opět rozličné politické strany rozličnými jmény se jedna od druhé vyznačující ...... . "
Jak vidno, Havlíček považoval vznik politických stran za přirozený jev. Jenom naše současné strany parlamentní všemožně se snaží vzniku nových stran a zejména pak jejich konkurenci ve volbách všemožně bránit. Rovněž tak považoval za přirozené jejich vzájemné soupeření o moc. " Při stranách politických a hádkách jejich v novinách vedených zvláště sluší dobře zásadu naši na zřeteli míti. Neboť v zemích konstitučních ( zde měl Havlíček na mysli země ústavou se řídící, pozn. autor), v republikách a těm podobných zřízeních státu mají ty strany politické vždy naději, že ony samy žezlo vlády do rukou samy dostanou: nesmíne tedy zapomenouti, že se tím časem více jedná jen o to, aby moc vlády v rukou jejich byla, než aby se skutečně vláda změnila a opravila. .... Není tedy vždycky rádno při sporech takovýchto politických stran jenom ne jejich jména ohled míti na tato jména se spoléhati, a to tím více, že častokrát jest skutečně snažení těchto stran zcela protivné jejich jménu ...... . " ....... a n o v i n á ř i .
V témže článku upozorňuje Karel Havlíček Borovský na úlohu novin jako informátorů veřejnosti o událostech a politickém dění zvláště. " Ještě jedna jest věc, kterou náležitě uvážiti slušno - n o v i n y a č a s o p i s y , které
zvláště v zemích konstitučních, republikách atd. veliké důležitosti mají. Tuto znamenati sluší, že každé hlavnější noviny slouží j i s t é p o l i t i c k é s t r a n ě
výhradně rozšiřujíce jenom její smýšlení a protivíce se tomu co se smýšlením tímto nesrovnává. Často se tedy stává, že zprávy o stejné události jsou v rozličných novinách zcela rozličné, a kdo se skutečné pravé pravdy dodělati chce, musí nevyhnutelně od zprávy odraziti všechno to, co jest jen pouhé přesvědčení té strany, ku které noviny náleží, neboť často jedny noviny zrovna to chválí, co jiné více tupí a naopak. .... Proto se stává, že takoví čtenářové ( nepoučení o obecných souvislostech nestranně, pozn. autor ) noviny čítají takřka jen proto, aby věděli něco nového - že ale přece, ačkoli se všeho dočtou, vlastně nevědí, co se stalo.
Dále pak Havlíček v poznámce k tomuto píše : " Věděti, který časopis které straně slouží a jaké jest jeho snažení, jeho zásady atd., jest věc k vyrozumění pravému směru událostí politických nevyhnutelná." N a š i m s o u d r u h ů m .
Karel Havlíček Borovský nezapoměl ani na komunisty, jimž bylo v době, kdy dne 26. června 1950 napsal do Slovana článek Komunismus, teprve dva roky, poměřováno vydáním nechvalně známého Manifestu. Na adresu jejich rovnostářských snah napsal: Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý aby dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení je nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího nebo horšího, ale vždy něco jiného, než je člověk. " S obdivem musí každý konstatovat, že v době tak krátké od vydání Manifestu komunistické strany dovedl Karel Havlíček Borovský přesně a stručně vystihnou základní nedostatek komunistických teorií, na něž se dalo lidstvo nachytat. Trvalo skoro 150 let, než byl komunismus na základě toho, co Havlíček napsal, vyvrácen. A stačilo málo, jen si to již tehdá přečíst a porozumět.
Bohužel, ve svém dalším odhadu vývoje komunismu se Havlíček mýlil, když psal: Každý ale také vidí hned na první pohled, že takové učení není pranic nebezpečné, protože nenajde nikdy důstatečný počet následovníků, aby do života uvedeno býti mohlo." Prudký rozvoj svobodného podnikání, ničím neomezováná touha po maximálním zisku uvedly do stavu sociální nouze právě onen dostatečný počet lidí, zkrachovalých řemeslníků, dělníků, nádeníků, jimž se učení o majetkové rovnosti stalo vidinou krásného světa. Pak lidé typu Marxe, chorobně toužící po společenském uplatnění svými výmysly nachytali právě ty, o nichž Havlíček psal jako o těch, kteří čtouce vše, nevědí co se děje. V Praze dne 11. července 1996, pro NN Vladimír Kolář
---------
Zpráva pro redakci: Možno napsat dvě či tři pokračování v témže duchu, tedy výběr citací z Havlíčkových článků se vztahem k dnešku. Budete-li pro, ozvěte se třeba večer telefonicky.
Čau V.K.