--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hrůza Pavel
Název: Koho máme v nejvyšší justici ČR ?
Zdroj: NN Ročník........: 0006/015 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Ještě k případu Kopečná, Rábková a Salichov

aneb

Koho máme v nejvyšší justici ČR...

Podrobnější zprávy o tomto doslova nechutném případu a nikoliv ojedinělém jevu v naší "obrozené" neobolševické justici, přinesly již dříve Necenzurované noviny v květnu a červnu 1995, dále Moravská politika č. 9/1995 a nyní znovu NN číslo 03 a 14/1996. Zvláště hluboce pravdivý poslední článek v NN od pana Marečka se mnou pořádně otřásl, neboť jsem byl tehdy koncem května 1995 jedním z těch, kteří se po tiché novinářské, televizní a občanské demonstraci v Brně-Černovicích dostali (s novinářským redakčním průkazem MP společně s Ing. arch. Lumírem Šimečkem, Ing. Vidlařovou - "Trudou" a dalšími) za spolupráce televizního štábu ČT až k samotnému řediteli brněnské Psychiatrické léčebny, kde jsme po delším jednání a natáčení na kameru ČT vymohli pro kolegu novináře Milana Kočíka ze Žďáru n./Sáz. jeho propuštění z nezákonného držení na psychiatrickém - soudně nařízením "pozorování", za kterým stál právě bolševický "superman" naší zvrácené justice A. Salichov, tehdy ještě působící "pouze" na Žďársku a Jihlavsku...

Od letošního Nového roku má tedy naše suverénně "nejspravedlivější" první dáma českomoravské justice, takto předsedkyně Nejvyššího státního zastupitelství ČR se sídlem v Brně (bývalá Generální prokuratura ČR), slovutná paní JUDr. Bohumíra Kopečná dva zbrusu nové náměstky: JUDr. Martu Rábkovou a JUDr. Arifa Salichova, jako údajně "nejlepšího vybraného právníka" ze všech v úvahu připadajících kandidátů na okresních, krajských a vrchních státních zastupitelstvích, kteří se v republice před vánocemi L. P. 1995 momentálně nacházeli k dispozici...

V naší postsametové době "pravdy a lásky, která zvítězí nad lží a nenávistí" (...ale kdy, proboha?...) je zejména případ povýšení komunistického právníka JUDr. A. Salichova obzvláště hořký, trpký a pikantní: Byl to právě soudruh Arif Salichov, který nelítostně pronásledoval na sklonku Husákova totalitního prosovětského režimu naše demokratické aktivisty z Charty 77 - i mimo ni - na svou vlastní přičinlivou prorežimní zodpovědnost koncem 80. let. Pak přišel tzv. "něžný samet", čili z dnešního pohledu jednoznačně předem komunisty (mezitím nalezlými do ODS, ODA, ČSSD atd.) připravený "Vítězný 17. listopad 1989", po kterém se soudruh Salichov načas umírnil, aby začal bolševicky řádit v naší justici nanovo již začátkem 90. let, což vyvrcholilo na jaře roku 1995, kdy JUDr. Arif S. nechal novináře Milana K. totalitním komandem zatknout, svázat do pozice "medvěda" a v těžkých poutech zavřít na pozorování na jihlavské psychiatrii, odkud si Milan alespoň vymohl po čase přesun do PLČ Brno, a odkud byl nakonec po dalším čase propuštěn pod nátlakem novinářské, televizní a občanské kolegiality na ředitele PLČ v Brně. Zdálo by se, že se jedná časově buď o středověk či alespoň o bolševická 50. či 60. léta, jenže omyl, píší se léta 90. a s nimi naše současná "sametově revoluční" transformace naší společnosti, zvaná slovanskými jazyky nejdříve "perestrojka" a pak "přestavba", jež se však naší zbolševizované justice zřejmě zatím nedotkla...

Jak jinak si vysvětlit doslova obnovené justiční komunistické řádění JUDr. A. Salichova - zejména na jaře r. 1995, kterým si zřejmě vysloužil své letošní novoroční povýšení z okresu až na post náměstka NSZ ČR v Brně? Pravým důvodem tohoto justičního bezpráví na M. Kočíkovi je totiž již asi 10 let trvající poctivá snaha tohoto novináře, nyní již delší čas spolupracujícího s NN, odhalit a rozkrýt bolševické praktiky v policii a justici na Žďársku a Jihlavsku, a dále neohroženě rozkrýt a veřejnosti poodhalit vlastizradu některých dosud žijících bývalých příslušníků KS SNB v Brně při sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 a při krvavém potlačování protiokupačních demonstrací o rok později, v srpnu 1969. Že JUDr. Arif Salichov se i na místě náměstka NSZ ČR nebude chtít vzdát svých bolševických "právnických" praktik na úrovni skryté justiční vztekliny vůči antikomunistům, chartistům, přímým demokratům a jiným obyčejným slušným lidem, nám musí být i nyní - sedm let po sametu - bohužel trpce a hořce jasné. Ono je to totiž tak: v civilizovaných, skutečně demokratických zemích Evropy a světa páni a paní obvinění, svědci, obžalovaní, obhájci, prokurátoři a soudci přísahají na Bibli svatou, a nebo u výslechu či u soudu je na stolku viditelně umístěn kříž s Ježíšem Kristem, před kterým musí pravdu a nic než pravdu přísahat i bezvěrci. A nikomu to nevadí.

Mně se ovšem zdá, že i sedm let po Velké listopadové sametové revoluci (VLSR-b) naši nejvyšší zástupci státní justice na NS a NSZ ČR v Brně, páni a paní "obrození" právníci Motejl, Kopečná, Rábková a hlavně s. Salichov v duchu stále ještě - při své "nenahraditelné" pracovní smysluplné činnosti - přísahají namísto na křesťanský kříž a na Bibli na zvrácené symboly bolševizmu, tedy na srp a kladivo! A to prosím v době, kdy krvavý komunistický pentagram rudé hvězdy byl z našeho státního znaku již dávno odstraněn a nahrazen královskými korunkami na hlavách českých lvíčků a moravskoslezských orlic. Jak dlouho bude však tento neúnosný perzonální stav v naší nejvyšší justici ještě trvat, nedovoluji si odhadnout, neboť většina našich voličů před nedávnem doslova jako cvičené televizní opičky naletěla opět na sliby národně-frontové postkomunistické vládní i nevládní mocenské koalice ODS+ODA, KDU-ČSL a tzv. provládní opozice ČSSD(b), namísto aby si alespoň přečetla skutečně demokratické a pravicové volební programy s přísnou demokracií a obnovou právního státu u nás, tedy poražených (morálně ovšem ne!) volebních subjektů, jako např. DEU, MNS, Pravý blok aj.

Ing. arch. Pavel Hrůza