--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Musil Stanislav
Název: Zdravotnictví kontra zdraví aneb příběh opravdového člověka
Zdroj: NN Ročník........: 0006/015 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Zdravotnictví kontra zdraví aneb Příběh opravdového člověka
Povyprávím vám jeden příběh. Obdobné příběhy jsou na denním pořádku. Paní Marie žije na malé vesnici. Donedávna tam jezdila pojízdná prodejna, teď tam mají malý obchůdek. K lékaři musí dojíždět do 3 km vzdálené obce, autobusy do její vesnice díky promyšlené dopravní politice státu už nejezdí. Paní Marie se stará o tři děti, barák, drůbež, psa a neurotického manžela. Má středoškolské vzdělání, věk kolem čtyřiceti a přirozenou inteligenci. Je sečtělá, zažila již leccos, nežila jen na vesnici. V životě nikomu neublížila, spíše pomohla. Souhrnný příjem její rodiny činí 8.000 Kč hrubého měsíčně bez rozličných státních přídavků, na které se musí stát fronty a vyplňovat složité formuláře. Tolik k materiálnímu zabezpečení. Paní Marii začaly trápit zpočátku nenápadné neduhy. Začala se v noci potit, budila se nevyspalá, začaly jí trošičku hrát nervy. Zpočátku nad tím nepřemýšlela s nadějí, že se to ztratí. Neztratilo, přidaly se bolesti hlavy, a to obč as nesnesitelné. Zašla tedy 3 km k lékaři. Lékař se jí podíval na jazyk, prohmatal, poklepal a poslechl srdce, prohodil pár vět a předepsal, hádejte co? Správně. Prášky. Bolesti hlavy ustoupily, únava se zvětšila, paní Marii začaly bolet a později otékat nohy a bušit srdce. Tentokrát se již nechala k lékaři zavézt. Pan doktor chápavě pokýval hlavou a poslal ji na polikliniku do 10 km vzdáleného města na vyšetření. Paní Marie si poseděla v čekárně, odevzdala moč, krev a jako obvykle, nikdo se jí moc na nic neptal. Zda má starosti, jakou činnost vykonává v zaměstnání, kolik hodin v noci spí. Samozřejmě, krev byla v normě, moč bez závad. Po návratu k panu doktorovi dostala další prášky. Paní Marie se zeptala, jestli by jí pan doktor neřekl, co jí vlastně je? Bylo jí sděleno, že se jedná o příznaky, úměrné věku. To ovšem pacientku neuspokojilo a zeptala se, jestli panu doktorovi připadá normální, že v určitém věku musí být člověk nějakým způsobem nemocný. Následovalo pokrčení ramen a pan doktor jemně upozornil paní Marii, že v čekárně jsou další.
Tady skončil první díl příběhu. Podle doporučení pravicové zdravotní politiky by to mělo pokračovat tak, že pacient změní lékaře. V případě paní Marie by to znamenalo dojíždění do města bez záruky kladného efektu. Obvykle si pacien t při hovoru s příbuznými postěžuje a ti mu poradí známého specialistu, ke kterému ho zavedou. Tam pacient nyní místo vejci a kachnou zaplatí oficiální poplatek, protože jej nedoporučil obvodní lékař. Paní Marie si nechala poradit a vyhledala neurologa. Vyšetření však nic nepřineslo a neurolog se s ní rozloučil, aniž poradil, ke komu jít. Je to logické. Poradit by měl obvodní lékař. Jenomže to by znamenalo ježdění za vyšetřeními na zkoušku, a na to by padla polovina domácího rozpočtu, nehledě na to, že domácnost již tak pomalu pustla, neboť se paní Marie při nejlepší vůli nestačila o vše postarat. Navíc přibylo špičkování manžela a narážky na lenost a útěky do nemoci.
Paní Marie přemýšlela. Někudy musí být cesta ven! Nebyla příliš idealisticky zaměřená a věřila zatím stále klasické medicíně. Zašla tedy ještě jednou za obvodním lékařem a neústupně si vymohla veškerá vyšetření, včetně tomogr afického. Každé vyšetření ji stálo jeden den. Nezjistilo se nic. Všude se paní Marie ptala, co jí vlastně je, všude jí, někdy zdvořile, někdy otráveně, sdělili, že pokud se jejich oboru týče, nedá se nic prokázat. Paní Marie se (bylo to náhodou na onkologii, kde slyšela, jak se měsíc po měsíci zvyšuje počet lidí v čekárně) žertem zmínila, že bude asi muset vyhledat léčitele. "Paní, pokud si chcete poškodit zdraví a promeškat případně vhodnou dobu k léčení, nemůžete udělat nic lepšího," poradil jí hlubokým vyrovnaným hlasem vyšetřující lékař.
Potíže však rostly a nikoli naopak, přibývala nejistota, jak dál v zaměstnání a doma narůstal nepořádek a křik. Paní Marie se rozhodla, sice s nedůvěrou, ale z nezbytnosti, navštívit léčitele. Vzhledem k tomu, že dnes může léčit každý psychopat, který nahlásí léčitelskou živnost, nebylo zase tak těžké nejbližšího léčitele najít. Naše pacientka si zjistila, že začal léčit před dvěma lety a je to sympatický člověk.
Léčitel paní Marii s úsměvem přijal, nechal ji vysvléci do spodního prádla a chodil kolem ní s dvěma dráty, zahnutými do L. Oznámil, že je vadná pravá ledvina, štítná žláza a oslabené pohlavní orgány. Přes veškerý prožitý stud to b yla první konkrétní zpráva o umístění poruchy v těle. Paní Marie se zeptala, jak je vadná pravá ledvina a jak je porušena štítná žláza. Dozvěděla se, že poruchy vyzařují patologickou energii, která však nevypovídá o fyzické podstat ě poruchy, ale pouze o narušení orgánové aury. Paní Marie se už ani neptala, co je orgánová aura, zaplatila za půl hodiny pět set korun a odešla s pytlíkem bylin a doporučením, aby si dávala pozor na nervy, nechodila na slunce a pila doporučený odvar před spaním. Jediný efekt návštěvy u léčitele byla domácí hádka, po které si žena musela l ehnout. V noci jí bylo příšerně a začala se modlit.
Ráno našla v poště pozvánku na sraz třídy ze základní školy, což jí poněkud zvedlo náladu. Další dny popíjela čaj od léčitele a těšila se. Na srazu potkala dávnou dobrou kamarádku, které se svěřila se svými útrapami. Shodou okolností byla kamarádka znalá problematiky, protože už sama něco takového absolvovala. Poučila Marii, že není léčitel jako léčitel, že ti skutečně dobří spolupracují s lékaři a ti nejlepší léčí zdarma. Popsala jí svou odysseu se zdravím, kdy utratila polovinu úspor, než zjistila, že si může pomoci pouze sama. K tomu ji dovedl jeden slušný léčitel, který ji podrobně vyslechl, podrobil ji třem způsobům diagnózy, vysvětlil jí, co jí je, jak ke svým problémům přišla a co má dělat, aby se ji navrátilo zdraví. Paní Marii spadl kámen ze srdce a zeptala se, kde tohoto muže najde. Bohužel již zemřel. Byla tu však naděje, že existuje způsob, jak se uzdravit a ten paní Marii nakonec, po dvou letech, přivedl ke správnému člověku. Byl to shodou okolností lékař, který neustrnul na školních znalostech a ten ji vyslechl, vyšetřil klasicky (moč, krev aj.) i metodou čínské medicíny (změřil jí akupunkturní dráhy), vysvětlit, jak ke svým problémům přišla a doporučil léčbu kombinovanou se cvičením QI GONG. Paní Marii se zdraví vrátilo za týden.
Jednoho dne seděla naše pacientka u televize a sledovala televizní Arénu, kde dotaz zněl: "Přesvědčil vás doktor Landa, že svěřit své zdraví do rukou léčitelů je velmi nebezpečné?" Paní Marie sledovala s údivem snažení pětice slušných lidí - léčitelů, kteří ji přesvědčili, že otázka byla nesmyslně, ne-li záměrně položena, protože všech pět oponentů zdůrazňovalo spolupráci s lékaři. Zjistila, že ji uvedený pořad nesmírně namíchl a tak vypnula televizi.
Tento článek je reflexí její zkušenosti. Zkušenosti s odlidštěním byrokratickým zdravotnickým aparátem, kde se jeho zaměstnanci (a to především zdravotní sestry) snaží lidskostí změkčit soukolí, které nebohým pacientem zmítá z pracoviště na pracoviště kvůli kousku papíru, na kterém se často může objevit "vyšetření negativní". Lidé, platící pojištění, vědí minimum o možnostech a způsobech zdravotní prevence, o způsobech, jak se léčily naše babičky. Neustále dorůstají generace, které nemají ponětí o základech zdravé výživy ("Jezte ovoce a zeleninu, protože jsou zdravé!" učí učebnice prvouky žáky třetích tříd, kteří přitom dostávají v jídelně denně maso s vařenou přílohou a k tomu maximálně jablko nebo banán. Naše děti se dokonce domnívají, že léky jsou zdravé!!!). Zdravotní prevence v minulém období vůbec nebyla na programu ministerstva zdravotnictví. Na programu byly pouze peníze. Asi stále budou, dokud se dostatečný počet lidí neozve.
Zamysleme se, jak bychom reagovali v případě paní Marie. Víme, kam jít, máme opravdu kvalitního obvodního lékaře? Vždyť z hovorů se specialisty dnes zjišťujeme, že někteří obvodní lékaři v honbě za body léčí dokonce i rakovinu a podobná závažná onemocnění se dostávají na odborná pracoviště až když je pozdě.
Položme našim lékařům takovéto otázky a chtějme na ně odpověď: 1. Jak se má běžný občan dozvědět, jak se stravovat, jak se chovat, aby si udržel zdraví do nejdelšího věku, aniž by si musel za takovéto samozřejmé informace platit?
2. Je výchova ke zdravotní prevenci dostatečná u školní mládeže? Je mládež motivována, aby byla zdravá, nebo se společnost omezuje jen na varování proti drogám, AIDS a podobným těžkým kalibrům?
3. Co má občan dělat, jestliže mu medicína po měsíci vyšetření nemůže dát odpověď na otázku, co mu vlastně je?
4. Léčí současná medicína příčiny nebo jen potlačuje projevy chorob? 5. Co má člověk dělat, když chce např. u bolestí hlavy vyšetřit a odstranit příčinu? Má na to lékaře upozornit?
Otázky pro ministerstvo zdravotnictví? 1. Máte spočítáno, jak by se dostatečná zdravotní prevence v budoucnu promítla na snižování nákladů?
2. Je obyvatelstvo pravdivě a dostatečně informováno o nárůstu onkologických onemocnění?
3. Jsou příčiny onkologických onemocnění zahrnuty jako součást programu vlády do faktorů, jimiž by se mělo zabývat ministerstvo životního prostředí? 4. Je současný či plánovaný systém financování zdravotnictví zaměřen na úplné odhalování a odstraňování chorob nebo na to nestačí a pacient bude podle možnosti pouze udržován při aktivním životě pokud možno bez bolestí? 5. Jak je počítáno s takzvanými alternativními směry, které jsou prokazatelně levnější zejména u začínajících onemocnění a kterými lze efektivně předcházet vysokým nákladům na léčbu, když se nemoc rozvine? S kým bylo v této oblasti jednáno a s jakým výsledkem? Kdo je za tuto oblast na ministerstvu odpovědný?
Stanislav Musil