Čeští špióni proti Západu nepracují, tvrdí ministr vnitra
Jak dobře rozumí zpravodajským službám na východě, dokazuje Jan Ruml tvrzením, že by nebylo příliš vhodné, aby zpravodajské služby byly u nás stejně nezvladatelné jako zrušené KGB v Jelcinově Rusku. Jak pan ministr stojí ve svých vlastních botách dokazují tato echa ze zahraničí: „ČR opět naplno spustila přerušenou výzvědnou činnost“, napsal německý list Die Welt s odvoláním na západní bezpečnostní experty. Mluvčí českého ministra vnitra, který má rozvědku na starosti, Jan Šubert, toto tvrzení popřel. „ Česká rozvědka nedělá nic, co by ohrozilo náš zájem o vstup do euroatlantických struktur“, řekl J. Šubert. Die Welt uvádí, že svou špionážní aktivitu oživuje nejen Rusko, ale i ostatní státy bývalého východního bloku. Obětí současné renesance východní špionáže (neboli „mléčného komunismu“, viz náš článek o podobném tématu „Průvodce medvědů“), se podle listu stalo především Německo. Předmětem zájmu východoevropských rozvědek už nejsou vojenské objekty, nýbrž hospodářství. Podle poznatků bezpečnostních expertů obnovují tajné služby postsovětských zemí staré špionážní sítě vybudované ještě za dob KGB. Pro špionáž jsou přitom reaktivováni diplomaté, v zahraničí působící novináři, pracovníci obchodních zastoupení a cestovních kanceláří. Podle jednoho z bývalých špiónů dostali všichni rozvědčíci na konci roku 1989 rozkaz o všem mlčet. Nyní prý udržují hlavně obchodní kontakty. Jejich struktura však může být kdykoli oživena tím, kdo jejich organizaci zná, řekl LN Václav Veber, odborník na českoruské vztahy z Filozofické fakulty UK.
Z Čech až na konec světa, což je tentokrát Britanie O tom, že tato zravodajská síť přes mlčení vládních politiků zdaleka není mrtvá dokazují mnohá odkrytí těchto zpravodajců. Tak na příkladbývalý předák britských labouristů Michael Foot byl podle údajů příslušníků bývalé sovětské špionážní služby "vlivovým" agentem KGB ve Velké Británii. Uvedl to nedávno londýnský nedělník The Sunday Times s odvoláním na bývalého plukovníka KGB Olega Gordijevského, který nyní žije v Londýně. Michael Foot, který měl krycí jméno "Boot", přijímal od KGB peníze, z nichž financoval levicový časopis Tribune, který sám vedl. Tento časopis mnohokrát v minulosti citovalo nejen Rudé právo, ale i 100 + 1 ze zahraničí. Sovětská rozvědka si tak chtěla zajistit, aby časopis propagoval sovětské názory a aby kritizoval jadernou obrannou strategii Západu vůči Sovětskému svazu. Sunday Times uvedl, že Michael Foot, který stál v čele opozice v letech 1980-1983, byl nejvlivnějším labouristou, kterého KGB v Británii kontaktovala. Místa v čele opozice se vzdal v roce 1983 po porážce v parlamentních volbách.
Sorge blokuje východní hranice evropské civilizace před probouzejícími se schopnými Japonci.
Dvacáté století se mimo jiné vyznačuje neutuchající honbou za informacemi. Pro jednotlivé státy je získávaly a získávají celé armády více či méně úspěšných vyzvědačů. Dnes již není žádným tajemstvím, že výsledky činnosti některých z nich sehrály významnou roli v jeho formování a bývá proto někdy nazýváno i „stoletím špiónů". V celém tom nezjistitelném množství střídavě zatracovaných a ctěných vyzvědačů (tajných agentů, rozvědčíků, zpravodajců) je však jen relativně málo takových mužů i žen, kteří svou prací přímo ovlivnili osudy národů a dějin samotných. Aby se však tento jejich vliv dal vůbec posoudit, museli být protistranou odhaleni či nějakým jiným způsobem prozrazeni (bezprostředně či s nějakým časovým odstupem). Dodatečně se potom třeba „vysvětlily" i některé předtím nečitelné epizody v dějinách. Stačí připomenout jednoho z vůbec největších vyzvědačů dvacátého století, Richarda Sorga. Právě na základě jeho přesných informací o plánu Japonců nenapadnout SSSR poslal Stalin k Moskvě od východních hranic čerstvé sibiřské divize (silnější než divize německé, protože SSSR obětoval dlouho před válkou všechny prostředky na zbrojení, což je v rozporu s tím co hlásá oficiální historie), které nejen zachránily hlavní město v prosinci 1941 před tragédií, ale připravily německé blietzkrieg první porážku a šok, který způsobil, že Hitler odvolal většinu svých polních maršálů na východní frontě a převzal velení války sám s důsledky, které se ukázaly být katastrofální. (Přitom tento Sorgeho čin, který mu zajistil místo v panteonu zpravodajských polobohů SSSR, vešel ve známost až několik let po druhé světové válce a v samotném Sovětském svazu došel Sorge uznání až po dvou desetiletích, kdy byl posmrtně uctěn vzpomínkovou poštovní známkou.)
podpis
* * * * * 
