Případ Osho aneb ukázka světovlády tzv. humanistů, církví a tajných služeb?
Základní lidská práva jsou současnou západní civilizací považována za jediný možný právní kodex. Považujeme je za něco natolik samozřejmého, že si ani nepřipustíme, že mohou být vzdělaní lidé, kteří na ně mají jiný názor. Patřil mezi ně i Osho, jehož řada knih propagující meditaci a duchovní život vyšla, především v nakladatelství Pragma, i u nás. Osho se narodil 11. prosince 1931 v indické Kuchwadě ve státě Madjapradéš jako nejstarší syn příslušníka sekty Džain. Ve čtrnácti letech zažil své první satori, neboli probuzení do stavu bdělého vědomí a 21. března 1953 ve věku jednadvaceti let dosáhl osvícení, tedy nejvyššího vrcholu lidského vědomí. Od té doby začal žít zcela v souladu s vnitřním zákonem života, bez vědomí vlastního ega. Přitom vystudoval univerzitu v Saugaru, kde také v roce 1956 promoval z filosofie a získal červený diplom, v posledním roce studia vyhrál celoindickou soutěž v diskusi a za své studijní výsledky získal Zlatou medaili. V roce 1957 nastoupil na místo profesora filozofie na univerzitě v Džabalpuru, o devět roků později se však tohoto zaměstnání zříká, aby se mohl zcela věnovat poslání učit moderního člověka umění meditace.
Putuje po Indii , ale všude kam přichází, naráží na odpor úřadů. Ve svém učení proti pokrytectví lidí, kteří jsou u moci, staví nejvlastnější lidské právo - právo být sám sebou. Dokazuje, že právě podstatná práva člověka jsou naopak v rozporu s vyhlášenou Deklarací lidských práv.
Tak například Osho nechce, aby si lidé byli rovni, protože to považuje za pokrytecký nesmysl, ale trvá na tom, aby měli právo na svoji jedinečnost. Stejně tak nestojí o to, aby všichni lidé měli práva nezbytná k svobodnému rozvoji osobnosti, protože je toho názoru, že právě osobnost je falešná stránka našeho já, která by vůbec neměla být rozvíjena.
„Osobnost“ znamená masku. Lidé by však měli být přirození, spontánní, sami sebou. To co by se mělo rozvíjet je individualita. Ta je však naopak všude potlačována. „Myslím, že žádný z politiků, kteří vyhlásili Deklaraci, neměl vůbec žádnou zkušenost s tím, co je to svědomí a vědomí. Tato zkušenost totiž přichází teprve po dlouhé, předlouhé cestě do vlastního nitra.“ (Osho: O základních lidských právech, Pragma 1991)
Oshův způsob jakým kritizuje Základní lidská práva je někdy až indicky naivní a často připomíná předválečné výzvy Mahátmá Gándiho, aby se svět nebránil Hitlerovi. Duchovně osvícení však pohlížejí na události z pro nás nepředstavitelného nadhledu. A z tohoto úhlu se již tento pohled nemusí zdát tak hloupý jako se zdá nám. Tak například oněch 50 milionů lidí, kteří zahynuli ve druhé světové válce, bylo - z pohledu mudrce - dávno předem, karmickým zákonem, vydáno smrti. Pokud by nezemřeli na bojištích, zemřeli by v pomalé genocídě při různých ideologických a rasově motivovaných experimentech nacistů a až by se Moloch smrti nasytil, přišlo by politické uvolnění v podobě přátelského objetí Hitlera s Kennedym. Po čase by nacismus, jako každý kontraproduktivní extrém přešel na „zlatou střední cestu“ efektivního vládnutí v podobě tzv. demokracie, stejně jako to učinil komunismus a nacističtí zločinci by namísto hrdelního Norimberského procesu beztrestně podnikali, obdobně jako dnes zločinci komunističtí.
Oshovo tíhnutí k přirozenosti a analytický pohled, kterým demaskuje každé pokrytectví, k němu přivádí desetitisícové davy, které ho nazývají „Bhagwanem“, to jest „Požehnaným“. Jeho ohlas se šíří po Evropě, Asii, Americe a Austrálii. Kritizuje hloupost hinduismu, islámu, stejně jako si dělá legraci z neposkvrněného početí Panny Marie. V náboženství vidí nevědomost a strach, kterého mocní tohoto světa bohatě využívají k ovládání lidstva. Necítí již potřebu být věřícím, protože se stal vědoucím. Přestože oficiální náboženství a církve na západě i na východě Osha odsuzují, má v té době již více než čtvrt milionů stoupenců po celém světě.
Po čtyřicítce se mu prudce začne zhoršovat zdraví a Osho je nucen trávit většinu času v soukromí svého pokoje. Nyní již vychází pouze k ranním přednáškám, poradám a k večernímu zasvěcování. Přestože jeho žáci zakládají terapeutické skupiny s prokazatelnými léčebnými úspěchy, indický ministerský předseda Mórárdží Désáí, věrný tradičnímu hinduismu, snaží se mařit všechny jejich pokusy přemístit ašrám z Púny do některého vzdálenějšího a klidnějšího místa v Indii. V roce 1980 na jedné z přednášek se člen jisté fundamentální hinduistické sekty pokusil Osha zavraždit tím, že na něho vrhl z davu nůž.
Dne 1.května 1981 ukončil Osho přednášky a vstoupil do období „mlčenlivého společenství srdcí“. Protože se jeho tělo zotavovalo po vážném onemocnění páteře jeho stoupenci ho převezli do Spojených států, kde zakoupili ranč o rozloze 64'000 akrů. Zemědělská komuna Rajneeshpuram se z pouště velmi rychle proměnila v kvetoucí zelenou oázu, která uživila nejen svých 5000 obyvatel, ale v časech festivalů bylo toto městečmo schopno přijmout až 20 000 návštěvníků. Jako tato komuna,vznikaly i v jiných částech světa společenství jí podobné. Přestože Osho žádal o povolení stálého pobytu v USA, vláda jeho žádost zamítla. Současně se stupňoval tlak na nové město, jak ze strany oregonské vlády, tak ze strany křesťanských organizací. Zákony na užití půdy, původně přijaté na ochranu životního prostředí, byly nyní obráceny proti městu, které by se mohlo stát ekologickým modelem pro ostatní svět. Dne 14. září 1985 část vedení komuny uprchlo, načež vyšla najevo celá řada nelegálních machinací, kterých se dopouštělo. Osho pozval na místo vyšetřovací komisi, aby se celá záležitost prošetřila, namísto toho však americké úřady zintenzivnily svůj boj proti komuně. Dne 29. října 1985 byl Osho bez uvedení důvodů zatčen a několik dnů byl pro své přátele nezvěstný. Je logické, že došlo tedy v jeho případě k porušení Základních lidských práv, což je ale v zemích, kde Deklarace platí,často běžnou praxí, jak dokazuje i délka vazebních pobytů bez soudu v našich věznicích. Později vyšlo najevo, že byl vězněn s pouty na rukou v oklahomské věznici pod zcela jiným jménem - David Washington, a to na cele s vězněm, který trpěl infekční žloutenkou, která se mu při jeho špatném zdraví mohla stát osudnou. Přestože v přísně střežené portlandské věznici, kam byl přemístěn, byla objevena bomba, Osho s nebyl evakuován s ostatními vězni.
Aby nebyl nadále pronásledován přiznal se na radu svých právních poradců v rámci tzv. Alfredovy klauzule ke dvěma menším přistěhovaleckým přestupkům. Namísto prezumce neviny, kterou klauzule při dobrovolném přiznání zaručuje, však byl odsouzen k pokutě 400 tisíc dolarů a na pět let vypovězen z USA. Osho odletěl do Indie a komuna v Oregonu byla rozpuštěna.
Přitom státní zástupce Charles Turner novinářům přiznal, že šlo především o rozbití komuny, vláda USA si nepřála udělat z jejího hlavního představitele mučedníka a především - a to je pro naše sdělení podstatné - , že se nenašly žádné důkazy, že by se Osho podílel na některém z trestných činů.
Tak se započalo období tvrdého pronásledování, kdy vlády většiny zemí světa jednomyslně odmítali Osha příjmout na svém území. Z Indie musel odejít do Káthmandu, kde pokračoval ve svých každodenních přednáškách. Odtud na základě třicetidenního turistického víza odletěl do Řecka, ale zdejší ortodoxní církev pohrozila krveprolitím pokud ze země neodejde. Po zatčení policií a násilné deportaci do Athén pokračoval do Švýcarska, kde na něho při příletu již čekali policisté, kteří prohlásili jeho sedmidenní vízum za neplatné. Byl označen jako „persona non grata“ v důsledku „přistěhovaleckých přestupků v USA“ a vykázán ze Švýcarska. Ve Švédsku jej na letišti okamžitě obklopili policisté se zbraněmi v rukou a bylo mu řečeno, že jeho osoba představuje „ohrožení bezpečnosti země“. V Anglii musel Osho spolu s doprovodem strávit noc v těsné špinavé cele plné utečenců a nedovolili mu pobyt. Proto odletěl do Irska, kde jim byla udělena turistická víza. Příští ráno však do jejich hotelu dorazila policie a přikázala jim, aby okamžitě opustili zemi. To však nebylo možné, protože kanadské úřady mezitím odmítly vydat povolení k mezipřistání v Ganderu, kde mělo Oshovo soukromé letadlo tankovat na cestě do karibské Antiguy. Za podmínky, že neučiní žádné veřejné vystoupení, které by poškodilo úřady bylo Oshovi povoleno zůstat v Irsku dokud si nevyřídí potřebné záležitosti. Mezitím zrušila jeho povolení k pobytu Antigua a v Německu byl schválen „preventivní dekret“, který nepřipouštěl Oshův vstup na území státu. Také vyřízení žádosti o turistické vízum do Itálie zůstalo 10 měsíců bez odezvy. Konečně přišla nabídka k pobytu do Uruguaye. Zde vyšlo najevo, proč byl Oshovi odmítán vstup do každé země, kterou hodlal navštívit. Telexy s tajnými diplomatickými informacemi (všechny ze zdrojů NATO), totiž uváděly zvěsti Interpolu o „pašování,obchodě s drogami a prostituci“, týkající se lidí s Oshova okolí. Telexy byly načasovány a rozesílány tak, aby policie byla všude připravena přání těchto manipulátorů vyhovět.
V noci před 14. květnem 1986, kdy chtěla uruguayská vlada na tiskové konferenci oznámit, že udělila Oshovi trvalý pobyt, měl president Sanguinetti nečekaný telefonní rozhovor s Washingtonem, ve kterém mu bylo oznámeno, že jestliže zůstana Osho v Uruguay, bude zrušena již udělená půjčka na šest miliard dolarů a do budoucna nebudou žádné další půjčky ze strany USA poskytovány.
Dne 19. června téhož roku Osho obdržel desetidenní vízum na Jamajku. Nedlouho poté co jeho letadlo na tamním letišti přistálo, dosedla vedle něho americká námořní stihačka, ze které vystoupili dva civilisté. Na druhý den byla Oshovi a jeho doprovodu zrušena víza. Osho odletěl přes Madrid do Lisabonu, kde zůstal nějakou dobu „nezvěstný“. Za několik dnů však kolem vily, kde byl ubytován začaly kroužit policejní vozy. Oshovi nakonec nezbylo než aby se vrátil do Indie, do svého domu v púnském Ašrámu. Ale ani zde mu nebyl dopřán klid. Okamžitě po příjezdu mu dne 4. ledna 1987 policejní zástupce města nařídil, aby Púnu opustil, a to na základě pouhého názoru, že Osho je „rozporuplná osobnost“, která by mohla „narušit klidný chod města“. Tento jeho rozkaz byl ale ještě tentýž den zrušen nejvyšším soudem v Bombaji. Jistý fanatický hinduista, který se pokusil v roce 1980 Osha zavraždit vykřikoval, že pokud Púnu neopustí, napadne jeho Ašrám s pomocí dvou set vycvičených mužů.
Všechny tyto překážky nezabránili, aby Osha i nadále do jeho smrti v lednu 1990 navštívilo desetisíce jeho stoupenců. Podle některých názorů byl Bhagwan postupně otráven.
Jak jsme poznali Osho napadl základní dogmata církví a humanistů, která představují hlavní pilíře světové moci. Útok proti jeho osobě zdá se svoji aktivitou a silou až nepřiměřený. Snažší je uvěřit, že „pašoval, vedl obchod s drogami a prostitucí“. Necháme proto na čtenáři, aby si na věc učinil svůj vlastní názor. Pouze podotýkáme, že stejně nepřiměřené nám připadá odsouzení k trestu smrti starořeckými demokraty mudrce Sokrata za to, že podivnými názory „kazil mládež“, či Ježíše Nazaretského „pravověrnými věřícími“, za to že hlásal lásku i k neortodoxním a o sobě tvrdil, „že je syn Boží“. A v současnosti je to křiklavý případ spisovatele Salomona Rushdiho odsouzeného íránským vedením k trestu smrti za pouhé literární alegorie. Proč by tedy nějaký „ajatoláh“ tajných služeb, církve či velkofinanční lobby neměl pocítit svatý hněv k tomu drzému Oshovi?
Třeba proto, že zdroje jeho příjmů jsou příliš nezávislé, má pobuřující názory a k tomu létá po světě svým letadlem? Lidská malost je stejná na pavlači činžáku jako v kuloárech moci a vždy nejkrutěji pronásleduje a trestá právě ty, kteří jsou za všech okolností sami sebou a nebojí se veřejně hlásat, že uctívané modly přetvářky jsou hloupost a nafoukaná domovnice, ješitný president či svatoušsky se tvářící papež hlásají nabubřelé nesmysly, zatímco pod šaty mají jen slabé a komické tělo.
Také u nás existuje neviditelná cenzura na objasnění těchto základních skutečností: - Proti pokusům osvětlit skutečné zázemí politické a ekonomické moci.
- Proti informacím o podstatě a skutečném poslání tajných služeb.
- Proti pokusům objektivně informovat o zázemí sdělovacích prostředků.
podpis
* * * * *
