Ministr vnitra Václav Grulich odvolal z funkce
ředitele Národního bezpečnostního úřadu !
Nový ministr vnitra Václav Grulich /ČSSD, předtím v letech 1988 - 1989 jeden
z organizátorů a zakladatelů hnutí bývalých i současných členů StB a KSČ
"Obroda socialismu"/ ve čtvrtek 23.07.1998 v podvečer odvolal z
funkce ředitele Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Pavla Koláře. Pro tisk to
potvrdil šéf tiskového odboru ministerstva vnitra Jan Decker.
Verze pro veřejnost kontra skutečná fakta
Kolář byl odvolán jako vůbec první oběť tohoto nového ministra vnitra od jeho
nástupu do funkce a to navíc bez udání důvodů. Pokud nebudeme tak naivní, abychom
slabomyslné Grulichovo "zdůvodnění," že "NBÚ, jenž připravuje
hloubkové bezpečnostní prověrky, má v nejbližší době projít zásadní
reorganisací", za zdůvodnění považovali. Jestli má nečekaná a hlavně
ničím nezdůvodněná "zásadní reorganisace" proběhnout na objednávku KGB,
se kterým byl v tisku v poslední době spojován, Grulich neuvádí. Ve svém
perlení však dále pokračuje: "Ten, kdo zřizoval úřad, nemůže provádět jeho
reorganisaci." Proč by nemohl, to samozřejmě nezdůvodňuje. To se totiž
inteligentně zdůvodnit nedá a tak proč s obtížnou veřejností ztrácet drahocený
čas a riskovat, že se do vlastních "zdůvodnění" ještě víc zaplete... Nesmyslnost
jeho "zdůvodnění" zvlášť vynikne, dáme-li si tu práci a představíme si
například podnikatele, který by, alespoň podle sociálnědemokratického ministra
Grulicha, svůj podnik nemohl reorganisovat, protože ho sám založil...
"Odpolitizování státní správy" v
pojetí sociální demokracie
Je pro Grulicha příznačné, že svůj nástupnický útok nevede na
ministerstvu vnitra proti zkušeným bolševickým veteránům, svým dávným
souvěrcům, kteří po desetiletí tuto společnost v sovětském žoldu terorizovali,
ale že s čistkou začal u nových lidí. Kolář působí ve státní správě, kdy
nastoupil na ministerstvo práce a sociálních věcí, od prosince 1991 /tedy ne od
prosince 1971, v tom případě by to určitě nevadilo!/. Dnes dvaatřicetiletý
nestraník Kolář byl mj. ředitelem kanceláře ministra Jindřicha Vodičky /ODS
- Unie svobody/, kde strávil nejdelší dobu.S ním loni na podzim přešel do
téže funkce na ministerstvo vnitra. Od letošního ledna řídil kancelář ministra
vnitra Cyrila Svobody /KDU-ČSL/. V květnu 98 vláda nestraníka
Josefa Tošovského jmenovala nestraníka Koláře ředitelem NBÚ. Až teď ho tedy
konečně sociální demokrat Grulich ministersky definitivně
"odpolitizoval"...
Dlouho připravovaná "improvizace"
Kolář o svém případném dalším působení v rezortu vnitra bude podle vlastních
slov z 24.7. 98 s Grulichem ještě jednat. Hned druhý den předal řízení NBÚ
Ireneji Kratochvílovi, dosavadnímu řediteli odboru NBÚ, jehož Grulich dočasně
pověřil řízením úřadu. Jmenování nového šéfa NBÚ má podle Deckera
na programu svého příštího zasedání vláda, zatím však vůbec není jasné, kdo
by se jim měl stát. /To není příliš věrohodné tvrzení vzhledem k mimořádné
důležitosti NBÚ pro bezpečnost státu a struktur NATO, které má chránit před
infiltrací a únikem tajných informací/. Bez pečlivě vybraných a
připravených kádrů nelze do takto rizikových operací, jako je ovládnutí NBÚ,
vůbec jít. Dřív než se protivník vzpamatuje, musí být po akci! Navíc slova pro
zmatení soupeřů popřela sama realita. Už 27. 7. 1998 ministr bez portfeje Jaroslav
Bašta přiznal, že byl vládou pověřen, aby do 29. 7. prosadil návrh na nového
ředitele NBÚ u členů parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost, vedeného Petrem
Nečasem /ODS/, jinak Kolářova odpůrce, což je zajímavé. Ze strany ODS jsme se
totiž do dnešního dne žádného stanoviska k odvolání Koláře nedočkali! Místo
toho "unikla" z policie zpráva, podle níž má důkazy, že tajné konto ODS
ve Švýcarsku existuje. Na samotného Nečase je toho také víc než dost. Vzpomeňme
jen na aféru s prodejem amerických stíhacích bombardérů letectvu ČR, ve kterém
hrál Nečas jednu z hlavních rolí /NN 00/1997/!
Přesto je stále na svobodě a dokonce v důležité funkci braně-bezpečnostní
oblasti! Kvůli zmíněnému článku v NN se Nečas minulý rok ani neodvážil vzít
nabízené křeslo ministra vnitra po rezignujícím Janu Rumlovi. Že by další koňský
handl mezi ČSSD a ODS? Takový kšeft by nás mohl přijít velmi, velmi draho. Za
pozornost stojí i skutečnost, proč byl vládou pověřen pro jednání s Petrem
Nečasem o jmenování sociálnědemokratického ředitele NBÚ ministr bez portfeje
Bašta, zodpovědný za řízení tajných služeb a ne ministr vnitra Grulich, pod
kterého NBÚ zatím spadá? Doufejme, že to není proto, že právě Bašta má podle
různých doměnek v ČSSD k dispozici archiv s kompromitujícími materiály.
O tom, že plán na bleskové ovládnutí NBÚ byl dopředu dokonale připraven, svědčí
nejlépe skutečnost, že už 28. 7. Bašta oznámil, že se již s Petrem Nečasem setkal
a sdělil mu jméno kandidáta ČSSD na ředitele NBÚ. O koho jde, však odmítl sdělit.
Však se dočkáme. Z uvedeného plyne základní poučení: Kdo jsi vydiratelný, do
politiky nelez. Představte si potom u nás to nádherné ticho...
Kolář odmítl své odvolání jakkoli komentovat, což je při znalosti
záměrů protivníka, čekajícího na jakoukoli formální záminku k čistkám, velmi
rozumná taktika.Teď by mělo jít především o udržení klíčových mocenských
pozic ve státním aparátě a to co možno nejdéle, kdy přesvědčivé krycí zbarvení
se stává nutnou, i když ne dostačující, podmínkou přežití v pozici. Doufejme,
že si Kolář a jeho lidé tyto věci uvědomují dostatečně jasně. Z jeho některých
výroků to však bohužel nevyplývá. Podle deního tisku jeho setrvání v rezortu
vnitra závisí na tom, jaké místo mu Grulich nabídne. "Záleží to na tom, jaké
dostanu nabídky," řekl doslova Kolář. V situaci, kdy bude pro Miloše Zemana a
jeho pravou ruku Grulicha důležité zbavit se nepohodlných lidí v silových
ministerstvech bez rozruchu, tím, že jim vytvoří takové podmínky, že odejdou sami,
působí Kolářovo očekávání neodůvodněně optimisticky. Že by on, ředitel
Národního bezpečnostního úřadu nevěděl, komu jsme padli do rukou?
Nemohoucí parlamentní i mimoparlamentní opozice
Reakce na sesazení Koláře potvrdily, že politická scéna
nebo alespoň její většina není zatím schopna analyzovat události, probíhající
během střídání mocenských garnitur, natož jim čelit. Zřejmě se ještě
probírají z volebních a povolebních šoků a teprve si zvykají na novou situaci, nebo
se cítí vázáni "smlouvou o opozici", popř. kompromitujícími
materiály v rukou protivníka. Všechno je možné.. Tisk zaznamenal
pouze dvě(!) krotké nesouhlasné reakce Jana Rumla a Cyrila Svobody, dvou
bývalých ministrů vnitra. Ostatní se vývojem necítili ohroženi.
"Za alarmující označil Grulichovo rozhodnutí předseda Unie svobody Jan Ruml.
"Chce se říct, proč to pan Grulich udělal, zdali nesleduje vzhledem k
tomuto úřadu nějaký typ politiky a zdali nechce, aby tento úřad byl podřízen
politickým rozhodováním," uvedl Ruml a zdůraznil, že Národní bezpečnostní
úřad musí být přísně apolitickou institucí a vést by ho měl profesionál.
"Koláře do této funkce jmenoval ministr Cyril Svoboda a já si myslím, že
splňoval všechny předpoklady. Je to člověk, který není vyhoditelný z hodiny na
hodinu, když příjde nový ministr," řekl tisku Ruml.
Lhář Grulich
Za zvláštní pozornost stojí zejména okolnosti Kolářova propuštění. Byl
odvolán jen několik hodin poté, co se Grulich oficiálně ujal ve 13 hodin funkce
ministra vnitra. Nedokázal to vydržet už ani do dalšího dne... Že by tak rozhodl
někdo vysoko nad ním a nad Zemanem? S těmito metodami by ČSSD rozhodně patřila
někam hodně daleko na východ nebo do úplně jiné doby. Při úvodním
rozhovoru s nejvyššími funkcionáři resortu totiž Grulich prohlásil, že se v
nejbližší době nemusí obávat "personálního zemětřesení". Abychom mu
nekřivdili, budeme zde citovat jemu nejbližší Rudé právo ze dne 24.
července 1998: "Grulich při hodinovém rozhovoru s vysokými činiteli resortu a
nejbližšími spolupracovníky bývalého šéfa Cyrila Svobody ujistil, že se v
nejbližších dnech či týdnech nemusejí obávat personálního zemětřesení.
"Změny hodlám provádět postupně, taková věc vyžaduje citlivý
přístup," řekl Grulich. Bohužel roztřeseným funkcionářům už nestačil
sdělit, že těmi dny a týdny má na mysli jen "v nejbližších minutách".
Tomu se říkalo za mládí Václava Grulicha /že by stráveném v Kuratoriu? Datum
narození 8. května 1932 by tomu docela odpovídalo.../ nordická lest. Dnes se tomu
říká obyčejné lhaní. Grulich opravdu není žádný změkčilec, který by ponechal
cokoli náhodě. Jeho zkušená ruka starého kádrového bolševika /do KSČ vstoupil už
ve 22 letech v roce 1954, kdy jim nedokázaly otřást potoky krve a slzy nevinných a
mezi zločinci v KSČ dokázal udělat, stejně jako jeho straničtí šéfové Jaroslav
Šabata a Josef Špaček, dnes rovněž v ČSSD, závratnou karieru, když byl za svou
oddanost komunistické straně dosazen do nomenklaturní funkce krajského školního
inspektora, před nímž se čestní učitelé třásli hrůzou/ se nikde nezapře. Snad
ještě důležitější pro pochopení, co za zločinné monstrum je současný
sociálnědemokratický ministr vnitra Václav Grulich je skutečnost, že dva z jeho
deseti sourozenců byli komunisty uvězněni za protistátní činnost. Bylo by zajímavé
vědět, kdo je udal. Že by moravský Pavka Morozov? V každém případě taková
maličkost Grulichovi nevadila ani při vstupu do KSČ ani v jeho oslňující karieře.
Čím si asi musel získat takovou důvěru KSČ a její StB, že ho povýšili do jedné
z vůbec nejvyšších dozorčích funkcí, které školství má. Možná to
souvisí se skutečností, že zadáte-li v databázi spolupracovníků StB příjmení
Grulich, vyvalí se na vás zdá se celá rodina agentů. Zpět k sociální
demokracii a jejich ministrovi. Grulich současně se zbavením špiček MV ostražitosti
a posílením jejich nadějí na setrvání výměnou za službu novým pánům do
roztrhání těla a za každou cenu /takové naděje korumpují a demoralizují!/ je
zbavil jakýchkoli personálních pravomocí na všech úsecích ministerstva. Vše stáhl
do vlastních rukou. Jako zkušený kádrovák dobře ví, jakou cenu mají správně
rozmístěné kádry právě na takovém ministerstvu, jakým je ministerstvo vnitra, po
armádě vůbec nejdůležitější pro získání a udržení moci. Tak se v letech 1945
- 1948 připravoval plíživý státní převrat. Takhle tedy vypadá to slibované
předvolební sociálnědemokratické "odpolitizování státní správy..."
Při kvalitách Václava Grulicha, dokonce už i našimi sametovými sdělovacimi
prostředky podezíraného ze spolupráce s KGB, se vnitro může brzy změnit k
nepoznání. Přímo na vnitru to většině lidí vadit nebude, ale voliči se možná
nebudou stačit divit, tak jako se nestačili divit v únoru 1948 a to včetně těch
tradičních sociálnědemokratických naivků.
Ředitelem své kanceláře Grulich udělal Mikuláše Tomina, bývalého
ředitele inspekce ministra vnitra za působení ministra Rumla, který ho však, spolu s
jeho zástupcem a pravou rukou Petrem Krejčím, dříve u StB, brzy odvolal z funkce /v
březnu 1993/, když oficiálně oznámené důvody nepůsobily zcela přesvědčivě. Co
za tím bylo ve skutečnosti, zůstává i nadále nejasné.
Sám sobě katem
Na nutnost odstranit Pavla Koláře z funkce ředitele NBÚ, /který by měl
prověřovat i státněbezpečnostní spolehlivost členů Zemanovy vlády, čemuž bylo
nutno všemi prostředky a s dostatečným předstihem zabránit!/ a nahradit ho
vlastními lidmi, přesvědčil Grulicha se Zemanem podle všeho on sám svým rozhovorem
pro Rudé právo, poskytnutým jen několik hodin před svým sesazením. Sám rozhovor
dokonce vyšel v době, kdy už Kolář nebyl ředitelem, i když je tak v článku
ještě představován! Co bylo v tomto rozhovoru, možná že vůbec ne náhodném, pro
tandem Zeman - Grulich a celou jejich vládu tak smrtonosného, že se rozhodli k
okamžité popravě, samozřejmě "citlivě" a pro jistotu ještě publicisticky
kryté protikolářovským článkem z pera jednoho ze zasvěcenců, zetě Jaroslava
Šabaty a muže mnoha metrů Petra Uhla, uveřejněného, kde jinde, než v Rudém právu?
Kolář řekl v rozhovoru, zveřejněném v pátek 24. 7. 1998, tato sebevražedná slova:
"V ČR přichází nyní do styku s utajovanými skutečnostmi zhruba 130 000 lidí.
Ti všichni, pokud by chtěli na svých místech nadále setrvat, by se měli podrobit /od
1. listopadu 1998/ bezpečnostní prověrce Národního bezpečnostního úřadu/NBÚ/.
NBÚ existuje od 1. března 1998 jako útvar ministerstva vnitra. Na základě zákona o
ochraně utajovaných skutečností, na jehož návrhu se podílel právě Irenej
Kratochvíl, začne toto pracoviště působit od 1. srpna jako samostatný
úřad, jehož ředitel bude podřízen pouze premiérovi." /V rukou Miloše Zemana,
některými lidmi rovněž podezíraného ze spolupráce s KGB, který svůj odpor k NATO
jen velmi obtížně skrývá a jim prosazeného nového ředitele, se může NBÚ stát s
nejvyšší možnou pravděpodobností našim největším bezpečnostním rizikem směrem
ke státům NATO! - pozn. NN/. "NBÚ přesto již na prověřování
některých osob pracuje. "V souladu s usnesením vlády z listopadu 1997 dochází
k prověřování osob, které se přímo nebo zprostředkovaně účastní integračních
jednání o vstupu ČR do NATO," uvedl Kolář. Úkolem NBÚ je
také prověřovat podniky. "V současné době víme, že je asi 200 organisací,
které pracují s přísně tajnými informacemi," informoval Kolář." Kromě
toho úřad spravuje centrální registr utajovaných skutečností, seznam osob, které
mají oprávnění ke styku se státním tajemstvím, vede evidenci případů
neoprávněného nakládání s tajnými informacemi a povoluje poskytnout tajné
informace v rámci mezinárodní spolupráce." Článek z Rudého práva
končí a tím končí i Kolář.
Co z toho plyne pro nás
Každá zpravodajská služba na světě by udělala za těchto okolností vše
možné i nemožné, aby dostala svého člověka do čela organisace s takovou náplní
práce, navíc v době vrcholících příprav na vstup do NATO a to vše ještě v
období budování organisace, což dává jistotu, že přímo do základů této
organisace budou zabudováni cizí zpravodajští důstojníci, pracující pak v jejim
nitru v klíčových funkcích po desetiletí, bez nebezpečí odhalení, protože budou
prověřovat jeden druhého, o organizování náboru a prověřování nových uchazečů
ani nemluvě... V tom všem mají ruské výzvědné služby bohaté zkušenosti.
Proto tedy ta zuřivá snaha dostat okamžitě Národní bezpečnostní úřad všemi
prostředky pod svou kontrolu? Je to potvrzení toho, že různá podezření proti
většině členů Zemanovy vlády jsou pravdivá? Zatím tomu alespoň všechno
nasvědčuje. Pro země NATO, pro státní správu, pro veškerý zbrojní a související
průmysl i výzkum a možná i pro domácí potřebu v případě politické konfrontace,
bude nutné připravit prověřené osoby s věrohodně působícími životopisy. O tohle
by nešlo. To na papíře zvládne kdejaká sekretářka. /Viz. např. oficiální
životopisy členů Zemanovy vlády, zveřejněné i se všemi zásluhami z jejich
údajného protikomunistického odboje v dením tisku v pondělí 20. 7. 1998/. Ale
takový životopis, má-li mít proti profesionálům naději na splnění účelu v něj
vkládaného, musí mít minimální krytí razítkem NBÚ a podpisem jeho ředitele,
stvrzujícího svou rukou správnost sdělovaných údajů. A nic vyššího v České
republice než je MBÚ v této oblasti neexistuje. Ten může legalisovat jakoukoli
legendu a očistit jakéhokoli darebáka pro centrálu NATO i pro politickou scénu.
Stačí mít jenom NBÚ v ruce. A o to teď zřejmě jde.
(C. Daníček, 30. 07. 1998)