Pierre Faillant de Villemarest
Nadvláda mafií a KGB nad ruskou ekonomikou

Sdružení bývalých příslušníků tajných služeb (ASSDN) mne o výročním kongresu dne 9. května 1997 požádalo o několik slov k situaci v Rusku. Omezil jsem se na problémy, které v hospodářství znevýhodňují moc a v politice vyúsťují v boj klanů v mezidobí, kdy byl Jelcin potvrzen (dočasně) ve své funkci. Komplexní pohled na ekonomiku jsem publikoval v Aktech CEI 1993-1994, který dosud platí, protože jedním z klíčů k situaci je tajný oběžník ÚV KSSS z 23. srpna 1990. Ten po zasvěcencích KSSS a KGB požadoval, aby v Rusku i v zahraničí rozmístili tajné fondy, které by umožnily vytvořit „neviditelnou ekonomiku“, sloužící obnově komunismu. Tyto fondy svými miliardami dolarů umožnily aparátníkům v privatizacích zakoupit tisíce malých i velkých podniků. Zde k tomu uvádím několikero upřesnění:

Podle doznání ministra vnitra na 40 % z dvou tisíc bank a více než patnácti set obchodních společností je pod kontrolou mafií. Velké průmyslové komplexy (nafta, plyn, automobilní průmysl, doprava) jsou jimi nasyceny. V roce 1994 uvnitř vojenského zásobování bylo na 420 mafiánských buněk.

Během celostátních a regionálních voleb od roku 1991 se dostalo do Dumy nebo do provinčních shromáždění na 2370 bývalých příslušníků KGB. Poté, co v letech kolem roku 1990 slaďovali svůj podíl na nezákonných převodech fondů, nyní jejich spojenectví pokračuje. Proto také nyní dochází k úniku 50 až 60 miliard dolarů ročně z Ruska do zahraničí.

Před čtyřmi roky CEI označilo Kypr, na kterém je otevřeno na dva tisíce tajných ruských účtů /Kyperské firmy v ČR zastupuje pražská advokátní kancelář JUDr Petra Tomana, která k tomu pověřila Mgr. Stanislava Devátého. Oba byli klíčovými členy druhé Parlamentní vyšetřovací komise událostí 17. listopadu 1989 a Stanislav Devátý se později díky svým zásluhám stal prozatimním ředitelem civilní kontrarozvědky BIS - pozn. NN/ za platformu přerozdělování a provětrávání těchto peněz. Totéž na Bahamách /Kde "nás" reprezentuje další velký Čech, podezíraný z práce pro KGB, "harvardský Američan" Viktor Kožený, kterému se podařilo ve spolupráci s vysokými důstojníky StB vytunelovat zcela veřejně část republiky a tyto prostředky přelít do bývalých států Sovětského svazu - pozn. NN/  a jiných karibských ostrovech, kde existuje přinejmenším 120 firem a simulovaných bank (z nichž tucet byl zrušen či uzavřen začátkem roku 1997).

Moc v Rusku má z těchto důvodů tyto základní problémy: stálá finanční „černá díra“ v rozpočtu, přesahující dluhy poplatníků, a z toho plynoucí tří- až šestiměsíční zpožďování výplat Většina vojenského rozpočtu jde na výzkum a vývoj nových zbraní, na což doplácejí důstojníci a vojáci. Naopak asi tři až čtyři sta tisíc mužů ve zbrani MVD (vnitra), které je státem ve státě, nemá tyto problémy. Ani Mezinárodní měnový fond, ani Světová banka, natož naše vlády, se tím, zdá se, nijak neznepokojují .

Lidmi nebezpečnými pro svobody v Rusku jsou, kromě třinácti bankéřů, kteří obklopují přímo ve vládě Jelcina, Boris Berezovskij, bohužel jím jmenovaný číslem dvě v Radě národní bezpečnosti, a Viktor Gusinskij. Oba jsou spolu s bývalým a nynějším KGB stále aktivnější, aby udusili tisk, a to v souladu s premiérem Černomyrdinem.

Aby neutralizoval ty, které má za svém stínu, Jelcin rozehrává jedny proti druhým. Tak velmi neoblíbený Anatolij Čubajs, autor nekontrolovaných privatizací, je druhým mužem za premiérem; stejně tak Boris Němcov, rovněž druhý muž, čelí Čubajsovi a současně generálu Lebeďovi.

Z tohoto boje klanů těží jen komunistická strana (má půl miliónu členů) za podpory 22 % voličů. Proč? Protože ke své hře s národním komunismem přidala kampaň proti korupci. Aby se ochránili z této strany, Berezovskij a Gusinskij (který je zároveň předsedou Kongresu židů Ruska) požádali v dubnu 1997 Jelcina , aby přistoupil na vládní soužití s komunistickou stranou.

(L Lettre ďInformation du CEI, 1997, č.5)                    
Přel. cei.cz