P A V E L W O N K A
VĚZEŇ SVĚDOMÍ
23.1.1953 - 26.4.1988
Pavel Wonka, neohrožený o p o n e n t komunistického režimu, zemřel ve vězení
26.4.1988 ve věku 35 let.
Nesmyslná, zbytečná, připravená pomalá vražda, otřásla celým světem. Vraždě
chladnokrevně přihlíželi:
- soudkyně Marcela Horvátová, která umírajícího odsoudila,
- advokát JUDr.Milan Jelínek - konfident StB, který ani nedokázal
rodinu informovat o kritickém zdravotním stavu Pavla Wonky,
- prokurátor JUDr. Josef Doležal, žalobce,
- vězeňský lékař MUDr. Radim Pek, který navzdory realitě vyslovil
dobrozdání o způsobilosti Pavla Wonky k soudnímu jednání i k výkonu vazby,
- bachaři, kteří ...
Chci podat svědectví o Pavlu Wonkovi, který zemřel ve vazbě v Hradci
Králové, kde byl uvězněn s Romy Absolonem a Balášem. Seděl jsem ve vedlejší cele
s Vladimírem Králem. Slíbili jsme si, že musíme podat svědectví o Pavlu Wonkovi, na
něhož nelze zapomenout.
Pavel Wonka byl mučen a bit. Když mne vyvedli na zubní prohlídku, viděl jsem na
chodbě vodu, byl slyšet nářek, nikdo nesměl ven. Vyvedli ho z cely, vyslékli do naha
a pověsili za ruce na mříže na katr tak, že měl chodidla 10 cm nad zemí. Byl
poléván hadičkou, ve vědru měli připraveno 5 pendreků. K nim se připojilo 5
příslušníků SNV a řezali ho tak dlouho, až už nemohl křičet a jen sípal a my
jsme to museli poslouchat.
Se spoluvězněm Vladimírem Králem jsme se domluvili, že si rozbiji hlavu, abych se
dostal na chodbu a mohl podat svědectví o zvěrstvech těch gestapáků, co tam s Pavlem
Wonkou dělají. Vladimír si lehl do postele a dělal, že spí a já vyhodil
signalizaci. Simuloval jsem nevolnost, upadl jsem a při pádu jsem si o topení rozbil
hlavu. Přiběhli společně s dévéťákem a otevřeli celu. Měl jsem zakrvácenou
hlavu a odvedli mě na chodbu a zde jsem viděl něco příšerného.
Naposledy jsem měl možnost vidět Pavla Wonku, byl pověšený nahý na katru a nejevil
známky života. Buď omdlel bolestí, nebo byl již mrtvý, ale při vědomí nebyl.
Když jsem se vrátil od doktora, Pavel byl již na své cele a byl ošetřován Romy
Absolonem a Balášem.
Dušan
PROKŮPEK
Pohřeb Pavla Wonky se stal protitotalitní manifestací. Příslušníci VB záměrně
odkláněli dopravu, aby se lidé nemohli pohřbu zúčastnit. Projev, který sepsal
Václav Havel, přečetl nad hrobem Stanislav Devátý.
Zbytečná smrt mladého disidenta vzbudila vlnu odporu, který byl samozřejmě
považován za pobuřování. Na jaře roku 1989 za odpor proti zavraždění Pavla Vonky
nechal soudce JUDr. Ilja Libenský vsadit do vězení básníka Ivana Jirouse a
Jiřího Tichého, zatčené už v říjnu 1988. Současně s nimi byli v Brně uvězněni
Petr Cibulka a Jiří Štencl za pobuřování, když chtěli rozmnožit časopis
Informace o Chartě 77 č. 17 / 1988 s básní Ivana Jirouse, věnovanou zavraždění
Pavla Wonky.
Z rozsudku jihlavského soudu
"Přesněji nezjištěného dne od 26.4. do 6.5. 1988 se v Praze
náhodně sešli obžalovaní Ivan Jirous a Jiří Tichý, kteří se znali z
dřívější doby. Bylo to v období, kdy se dozvěděli, že jejich známý občan Pavel
Wonka, člověk podobného politického smýšlení, jako jsou obžalovaní, zemřel
26.4.1988 ve věznici MS Hradec Králové. Tato událost byla podnětem k jejich
rozhodnutí, že společně zkoncipují písemnost (dopis nebo výzvu), určenou
centrálním orgánům ČSSR, v níž budou reagovat na úmrtí Pavla Wonky a na vývoj v
Českoslovenku od r. 1948 až do současné doby. Společně pak se- psali písemnost, kde
hrubým způsobem napadli orgány čsl. státu pro výkon jejich pravomoci v 50. letech,
obvinili tyto orgány z fyzického a psychického teroru, přičemž z iniciativy obž.
Ivana Jirouse uvedli nepodložená a zkreslená fakta o počtech postižených občanů. V
písemnosti dále jednostranně vylíčili postup státních orgánů při vyřizování
trestních věcí a kromě požadavku o okamžitou novelizaci trestního práva žádali o
propuštění tak zv. vězňů svědomí a politických vězňů. Písemností konečně
žádali též o okamžité umožnění lékařských kontrol ve vězeních a o
umožnění kontrol některých mezinárodních organizací těchto zařízení. S touto
písemností v období od měsíce května do srpna 1988 seznámili zejména formou
podpisové akce větší počet osob a poté obžalovaný Ivan Jirous dne 15.8.1988 z
místa svého přechodného bydliště ve Staré Říši 33, okr. Jihlava, odeslal
uvedenou písemnost na adresy Ministerstva spravedlnosti ČSR, Ministerstva vnitra ČSSR,
včetně podpisového archu se jmény 271 signatářů a tedy podle obžaloby z
nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, a
tento čin spáchali tisku podobně účinným způsobem. Podle obžaloby dále
obžalovaní současně v době od května do srpna 1988 na různých místech v ČSR,
organizováním podpisové akce k písemnosti uvedené v předchozí části, na které se
vzhelem k zamýšlenému a skutečně získanému počtu signatářů a vzhedem k
územnímu rozsahu muselo podílet více osob, vědomně vytvořili možnosti, aby se tato
písemnost stala známou v zahraničí, což se také stalo, neboť dne 23.8.1988 byl text
odvysílán v české relaci Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky, přičemž obsah
písemnosti nepravdivě a hrubě zkresluje informace o ČSSR, které jsou schopny vyvolat
nepříznivé představy o poměrech v Československu a tedy podle obžaloby obžalovaní
jako čsl. občané poškozovali zájmy republiky tím, že umožnili rozšiřovat v
cizině nepravdivé zprávy o poměrech v republice. Tato uvedená jednání jsou v
obžalobě kvalifikovány jako jednak trestný čin pobuřování podle 100/1a, 3a/tr.z.,
jednak trestný čin poškozování zájmu republiky v cizině podle 112 tr.z. ...
čímž spáchali
oba obžalovaní tr.čin pobuřování podle 100 odst.1 písm.a) tr.z. a
odsuzují se
oba obžalovaní podle 100 odst. 1 tr.zák. k trestům odněntí svobody a to:
obžalovaný Ivan Jirous v trvání 16 (šestnácti) měsíců,
obžalovaný Jiří Tichý v trvání 6 (šesti) měsíců.
Podle 39 a odst.2 písm b) tr.z. se obžalovaný Ivan Jirous pro výkon trestu odnětí
svobody zařazuje do druhé nápravně výchovné skupiny.
Podle 39 a odst.2 písm a) tr.z. se obžalovaný Jiří Tichý pro výkon trestu odněntí
svobody zažazuje do první nápravně výchovné skupiny.
Podle 55 odst. 1 písm. a) tr.z. se obžalovanému Ivanu Jirousovi ukládá trest
propadnutí věci - psacího stroje zn. Remington, výr.č. ZA - 37710, polského
Biuletynu informacyjného z května 1983, 3 ks uhlových papírů zn. Monopol a papíru s
rukopisným textem ze 4.5.1988 (vše pol.1/89 okresní prokuratury v Jihlavě).
Okresní soud v Jihlavě, odd. 2.,
dne 9.března 1989
JUDr. Ilja Libenský
Konec citátu.
- - -
V posledních letech před tak zv. Sametovou revolucí se několikrát do roka konala
protestní shromáždění na Václavském náměstí v Praze. Obvykle to bylo při
výročí upálení se Jana Palacha a při výročí rudé okupace. Příslušníci SNB
násilím vyklízeli náměstí, řada lidí byla promáčena vodními děly, řada lidí
byla zbita pěstmi i pendreky. Estébáci mnohé lidi zatýkali. Známé je zatčení
Václava Havla v lednu 1989, kdy chtěl položit kytičku k uctění památky Jana
Palacha. Méně známé je, že někteří lidé se ocitli v psychiatrických
léčebnách mezi notorickými alkoholiky. Takto dopadl můj přítel, abstinent Milan
Kočík, o němž ještě budu psát.