! OSOBNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠPIONÁŽ !

Využití lidských zdrojů pro sběr informací probíhá v mnoha různých formách. Jedním z takových zdrojů jsou upovídání loajální zaměstnanci, kteří si v pátek večer po práci dají o skleničku více a hlasitě se vychloubají úspěchy své firmy. Jiným zdrojem jsou neloajální nebo propuštění zaměstnanci nebo ti, kteří jsou získáváni nejmenovanými konkurenty do funkcí za podmínek příliš dobrých, než aby to mohla být pravda. Osobní informace získaná z takovýchto zdrojů je obvykle útržkovitá, subjektivní, těžko prověřitelná, se sklonem k přehánění a někdy i k čisté falzifikaci.

PROFESIONÁLNÍ AGENT Spolehlivější osobní informace lze získat od profesionálních agentů, jakými jsou soukromí detektivové. Ti sledují konkurenty, pozorují jejich továrny a kanceláře, pronikají mezi zaměstnance a do prostor, hledají vodítka i v jejich odpadovém papíru. Najít dobrého profesionálního agenta není lehké. Velké a etablované detektivní kanceláře, které si v pokleslém světě chtějí zachovat čestné jméno, se zaměřují na vypátraní velkých podvodů, majetkových transakcí a padělání hodinek, parfémů a farmaceutických výrobků. Tyto kanceláře jistě nepřevezmou případy, které by při odhalení mohly poškodit jejich reputaci. Pokud je převezmou, vždy zaměstnají subdodavatele.

Spousta malých detektivních agentur a bezpečnostních poradců s menšími skrupulemi má tendenci se specializovat. Některé se zaměřují na zpracování manželských konfliktů a rozvodů, jiné na způsobená zranění, prověřování osob a pojišťovací případy. Jen velmi málo z nich se prohlašuje za odborníky na fyzickou bezpečnost, ale ještě méně jich to dělá oprávněně. Většina odborníků na fyzickou bezpečnost pochází z kruhů ozbrojených sil a dokonce speciálních jednotek nebo z řad pracovníků vládních bezpečnostních služeb.

Zkušenosti ze SAS (Special Air Service. Zvláštní letecké služby) nebo MI5 (Military Intelligence, Velká Británie: Tradičně odpovídá za kontrašpionáž. V poslední době jí byla svěřena odpovědnost za boj s irským terorismem, organizovaným zločinem a narkotiky. Byla postavena na zákonný základ a pootevřela se i když jen částečně tisku.) dávají pracovníkovi v neobvyklých situacích neobyčejný nadhled. Nenaučí ho (nebo ji) však dělat obchodní poptávky nebo odhalovat podvody. Ještě menší předpoklady mají pro personalistiku. Poddůstojníci, kteří strávili až polovinu vojenského života v SAS jsou zvyklí, že mají k dispozici výborné výzkumné a výcvikové pomocné služby. Při zapojení do akce jsou zvyklí, na to, že přípravu a závěrečnou administrativu obstarají jiní. Jen málo z nich má v sobě dostatek discilplíny, aby zvládli běžné obtíže civilního podnikatelského života. Mnozí z těch, kdo po odchodu z armády založí malé firmy, skončí během několika měsíců finanční katastrofou.

PODNIKATELSKÁ NESCHOPNOST Obratnost některých bezpečnostních specialistů není na takové úrovni, kterou očekávají jejich nadřízení. V roce 1990 začala skupina nedělníku Sunday Times zkoumat reálnou možnost špionáže v tak nepravděpodobné oblasti, jakou jsou soukromá parkoviště aut. V roce 1985 byla firma vlastnící parkoviště National Car Parks (NCP) největší v tomto oboru v celé Evropě, se zdánlivě neotřesitelným vedoucím postavením na britském trhu. V zemi provozovala na 650 parkovišť s obratem 151 milonu liber a ziskem 37,5 milionu liber.

Když konkurenční firma Europarks, založena mladým Stephem Tuckerem z ostrova Man, dokázala převzít některá klíčová parkoviště NCP, začal se generální ředitel a prezident NCP George Layton zajímat o příčiny jejího úspěchu a k pátrání si najal skupinu bývalých vojáků KAS vedenou Davidem Stirlingem a byl představen jejich řediteli Ianu Crookovi, dřívějšímu plukovníkovi SAS a veteránovi falklandského tažení. Bylo dohodnuto, že KAS najme Davida Pattersona, bezpečnostního konzultanta na volné noze, aby zhodnotil jak NCP, tak Europarks a vypátral, proč Europarks vítězí nad svým rivalem.

David Patterson, dříve policejní důstojník v Zimbabwe, se jako zájemce o místo dostal až k řediteli Europarks a na základě pohovoru dospěl k závěru, že jejich úspěch je výhradně důsledkem jejich obchodní efektivnosti. Mohl vyloučit možnost, že by Europarks infiltrovala vedení NCP a navrhl, aby byla operace ukončena. Jenže Crooka to nepřesvědčilo. Dal pokyn několika zaměstnancům, včetně jednoho vojáka SAS, aby se k získání dalších informací ucházeli o místa hlídačů parkovišť Europarks. Ředitelé firmy Europarks byli sledováni až do svých domovů, prohledávayi se popelnice a hledaly drobty informací o jejich podnikání i soukromém životě.

Začátkem roku 1989 ztratil president NCP Layton s tempem vyšetřování trpělivost. KAS pak najal třicetiletou ženu, která kdysi měla hodnost kapitána armády a spojení se SAS a kterou ve firmě Europarks přijali na základě dopisu a životopisu, v němž nebyla ani zmínka o její armádní minulosti, do funkce osobního pomocníka Tuckera. Pracovala v ní čtyři měsíce. Během této doby předávala firmě NCP kopie firemních výkazů, týdně jim poskytovala brífink o pokroku Europarks, právě tak jako spoustu informací o Tuckerovi. Údajně obstarala detaily návrhů smluv Europarks, zejména těch, v nichž se firma podbízela zákazníkům za nižší ceny, než měla konkurence.

Případ se provalil, když firma KAS propustila staršího zaměstnance a ten se obrátil na tisk. Když se tato operace zveřejnila, podal Tucker u Scotland Yardu stížnost, KAS vstoupila do likvidace a začalo policejní vyšetřování. Tucker rovněž žaloval NCP o náhradu škody za průmyslovou špionáž. V mimosoudním vyrovnání zaplatila NCP Tuckerovi asi 30 milionů liber za jeho kontrolní balík akcií ve firmě Europarks a nabídla mu funkci poradce správní rady NCP.