Konsolidace, docílení vysoké míry stability a efektivnosti fungování celého finančního systému, zejm. bankovního sektoru, je předpokladem nástupu k dlouhodobě udržitelnému růstu české ekonomiky při jejím zapojování do vnějšího ekonomického prostředí. Finanční a bankovní systém hraje důležitou roli zprostředkovatele zapojení české ekonomiky nejen do mezinárodních finančních trhů, ale i trhů zboží a služeb. Jde o zásadně důležitou funkci zejména z hlediska toho, že Česká republika aspiruje na členství v EU, pro něž by měly být vytvořeny potřebné podmínky zejména zvýšení výkonnosti a konkurenceschopnosti jak celé ekonomiky, tak i obchodních bank, a to ještě před plným otevřením českého bankovního trhu zahraničním subjektům.

Nedílnou součástí procesu konsolidace či dokonce jeho základním předpokladem musí být privatizace státních podílů v českých bankách.

V současné etapě vývoje je cílem státu nepochybně co nejrychleji ozdravit, posílit a restrukturalizovat bankovní sektor a zvýšit jeho důvěryhodnost. Předpokladem pro splnění tohoto cíle je rychlá a transparentní privatizace, která banky posílí finančně a zajistí jejich další úspěšný rozvoj jak na domácím trhu, tak i podporu na zahraničních trzích. Role státu v bankách se již vyčerpala a do budoucna znamená spíše překážku pro jejich rozvoj (a obdobně pro stát znamená jen finanční zatížení, na něž jeho současné disponibilní prostředky nestačí.

Privatizace ukončí kritiku a diskuse vedené zejm. zahraničními ekonomy o zasahování státu do rozvoje a aktivit bank, motivovaném i jinými než čistě ekonomickými momenty, jako o příčinách nízké výkonnosti a efektivnosti českého bankovního systému atp.

Veškeré úvahy o privatizaci velkých českých bank s dosavadní státní účastí jsou významně ovlivňovány rámcem národohospodářských souvislostí a možných dopadů této privatizace. Její makroekonomické "původní okolnosti" vystupují jako důležité momenty při rozhodování o privatizační strategii.

Vstup zahraničního investora znamená příznivý dopad na platební bilanci, tj. příspěvek k financování dosavadního schodku běžného účtu de facto neodvolatelným kapitálem, jehož příliv (formou nákupu podílu na kmenovém jmění té které banky zahraničním subjektem) nezvyšuje zahraniční zadluženost ČR.

Stabilita a vysoká míra efektivnosti fungování bankovního systému je základní cíl a kritérium úspěšnosti procesu bankovní privatizace, jehož smyslem v kontextu rozvoje tržní ekonomiky je zajištění nezbytných předpokladů pro národohospodářsky optimální rozdělování kapitálových prostředků mezi jednotlivé sektory, odvětví, výrobní obory a podniky.

Co se týče charakteru privatizace, stejně jako u privatizace nefinančních podniků a společnosti by ani u privatizace velkých českých bank nemělo jít o pouhou změnu vlastnických struktur. A stejně tak jako privatizace ve sféře nefinanční (která však zatím nebyla důsledně dovedena do svého přirozeného a žádoucího vyústění, tj do výrobní restrukturalizace), je i základním smyslem privatizace velkých bank vytvoření podmínek pro jejich lepší funkceschopnost a vyšší konkurenceschopnost. Privatizací by mělo být docíleno jejich kapitálového posílení, zkvalitnění jejich řízení, přístupu k zahraničnímu know-how atp.

Urychlení privatizace bank je podmínkou žádoucí konsolidace, výkonnosti a konkurenceschopnosti celého bankovního sektoru. Odsouvání realizačních fází procesu privatizace bank fakticky znamená zdržování vstupu strategických investorů, spojené se ztrátou výhod, které by z tohoto vstupu získaly nejen banky, ale celá česká ekonomika. Nejde jen o momentální výhody a dílčí efekty, ale o předpokládaný posun úrovně konkurenceschopnosti příslušných privatizovaných bank, o překonání jejich určitého "provincionalismu" ještě před otevřením se novým podmínkám, daným začleněním ČR do EU.