Poslanecká sněmovna opět zamítla návrh ústavního zákona o referendu, který předložili poslanci ČSSD. V této souvislosti mi nejde o to, že k jeho zamítnutí došlo v důsledku neúčasti dvou poslanců ČSSD, ale o vážnější problém, že se v PS stále nevytvořila potřebná většinová vůle 120 poslanců nezbytná k přijetí ústavního zákona o lidovém hlasování. Neexistence ústavního zákona o referendu je nepochybně nesplněným závazkem Parlamentu vůči Listině lidských práv a svobod, jež v čl. 21 (2) stanoví, že občané mají právo podílet se na správě věcí věřejných přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Podle čl. 2 (2) Ústavy ČR pak ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
Předložený návrh ústavního zákona o referendu vzhledem k zápornému nebo reservovanému postoji, který k tomuto ústavnímu institutu měli poslanci pravicových stran v minulém období, formuloval možnosti referenda poměrně restriktivně a přesně vymezil po obsahové stránce, o čem se referendum konat nemůže, aby nebyly ohroženy základní lidská práva, státní finance a pod. Stanovil také ústavní kontrolu návrhů na referendum Ústavním soudem. Tím předloha vytvořila dostatečné zábrany proti možnému zneužití referenda k populistickým cílům ohrožujícím fungování parlamentní demokracie.
S politováním musím konstatovat, že poslanci pravicových stran nepřistoupili k předloze věcně, ale v jejich odmítání se uchylovali k vyloženým nepravdám. Tak tomu bylo, když např. poslanci Ivan Langer (ODS) a Marek Benda (ODS) prohlašovali, že návrh ohrožuje práva menšin, že umožňuje referendum o trestu smrti a pod. To je absolutní nesmysl. Takové referendum soc. dem. návrh v žádném případě nedovoluje, i když asi nemalá část veřejnosti by je uvítala. Návrh ústavního zákona o referendu stanoví zcela jednoznačně, že návrhy a otázky pro referendum nesmějí směřovat ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu ani ke změně nebo omezení ústavně zaručených práv a svobod člověka a občana ani k úpravě, která by byla v rozporu s mezinárodně-právními závazky ČR. To jsou věci, které jsou ústavně nezměnitelné a ústavně chráněné a žádné referendum se o nich konat nemůže. Pokud se tedy v rozpravě objevila tvrzení, že předložený návrh ústavního zákona o referendu tyto hodnoty ohrožuje, nemohu je označir jinak než jako zlovolnou demagogii.
Zvláštní postup, který dobře nechápu, uplatnili poslanci KDU-ČSL. Cyril Svoboda vystoupil proti návrhu s hlavním argumentem, že nesouhlasí s tím, aby předmětem referenda byl návrh zákona nebo ústavního zákona, protože zákonodárná moc podle ústavy přísluší parlamentu. Hovořil však o tom, že proti referendu není a v průběhu schůze jsem dostal jeho pracovní verzi návrhu ústavního zákona o referendu, jež je shodná s předlohou soc. dem. Rozdíl je v tom, že místo návrhu zákona a ústavního zákona by se v referendu mohlo rozhodovat o tzv. věcném záměru zákona nebo ústavního zákona a dále, že by se mohlo konat na základě tzv. lidové iniciativy. Oproti našemu návrhu vypouští tzv. poradní referendum. Tyto rozdíly, jakkoli jsou významné, však bylo možné vznést jako pozměňující návrhy k předloženému návrhu v podrobné rozpravě v ústavněprávním výboru, což poslanci ČSSD dopručovali. Po zamítnutí návrhu, jež požadovali i poslanci KDU-ČSL, se v dohledné době taková rozprava na půdě PS konat nebude. Hledání většinové vůle pro přijetí určité formy referenda se tak znovu odkládá.
Jako navrhovatel jsem v oddůvodnění upozornil na neuspokojivý stav demokracie u nás, na odcizení státní moci a jejích představitelů vůči občanům. To zvlášt výrazně prokázala 90ti procentní neúčast ve volbách do Senátu. Citoval jsem v této souvislosti významného konzevativního politika, předsedu CSU E. Stoibera, který se v rozhovoru pro Spiegel (č.47 / 1998) vyslovil jednoznačně pro doplnění reprezentativní demokracie vhodným používáním institutu referenda. Podle E. Stoibera “lidé v reprezentativní demokracii chtějí instrumenty, aby případ od případu mohli sami přímo rozhodovat...Reprezentativní demokracie v posledních letech ztratila na akceptanci. Lidé chtějí více spolurozhodovat...Lidové hlasování v jednotlivých případech může zastupitelskou demokracii stabilizovat...Bavorský lid právě v lidovém hlasování rozhodl o prodloužení volebního období na pět let. (V roce 1997 po referendu byl v Bavorsku zrušen senát jako zvláštní hospodářsko-sociální komora parlamentu.)
Ani argumenty tohoto pravicového politika, k jehož straně CSU měli po listopadu 1989 četní čeští politikové velmi těsné vztahy, neměli pro pravicové poslance žádnou hodnotu. Obávám se, že zvláštní ideologická zaujatost pravicových poslanců, jež se projevila znovu v jejich záporném vztahu k referendu, oslabuje naši parlamentní demokracii. Narušuje totiž vztah důvěry mezi občany a jejich zvolenými představiteli, na němž záleží fungování zastupitelské demokracie.