Bývalý ředitel nemocnice je přesvědčen, že s pomocí přednosty okresního  úřadu v Bruntále Stanislava Navrátila bylo od počátku všechno cíleně připravováno tak, aby zařízení bruntálské nemocnice získala soukrommá společnost s ručením omezeným Brumeda

1. Za nedokonalou delimitaci zodpovídal okresní úřad
2. Z krize se musela nemocnice dostat bez pomoci zřizovatele
3. Jakmile dostal nemocnici z krize, byl Novák vyhozen
4. Po Novákovi už Brumedě nikdo nestál v cestě
5. Způsob, jakým Novák šetřil peníze, zřejmě nevyhovoval
6. Kontrola prý měla opatřit důvody pro odvolání Nováka

Protože kořeny současné situace v bruntálské nemocnici jsou podle bývalého ředitele Sdruženého zdravotnického zařízení (SZZ) Josefa Nováka v dávnější minulosti, přinášíme vám popis událostí, které se postupně staly před a těsně poté, co společnost Brumeda získala do užívání bruntálskou nemocnici. Hlavní díl zodpovědnosti připisuje Novák především okresnímu přednostovi Stanislavu Navrátilovi, jehož více než shovívavý postoj k jednání společnosti IN Brumeda není podle něj způsoben neznalostí či naivitou, ale naopak zjevnou snahou podporovat ji za každou cenu.

Seznam článků

 

Za nedokonalou delimitaci zodpovídal okresní úřad

Už delimitace Okresního ústavu národního zdraví (OÚNZ) Bruntál, která proběhla 1. července 1991, nebyla připravena a byla provedena s mnoha vážnými nedostatky, za což odpovídal okresní úřad, který spolu s OÚNZ zpracovával delimitační protokoly.

Nedostatky podle Nováka zjišťovalo vedení nemocnice teprve dodatečně. Jak tehdy upozorňoval ekonom, při delimitaci nebyla vyhotovena celková rozvaha OÚNZ Bruntál, která by obsahovala veškerá aktiva a pasiva. V rozvaze SZZ nesouhlasil investiční okruh o více než 5 milionů korun. Nebyly delimitovány všechny závazky a nedošlo k inventarizaci. Zatímco rozvážný stav závazků činil přeplatek 3,3 milionu korun, podle zápisu ze zasedání delimitační komise činil deficit neuhrazených závazků 34 milionů korun. Důsledkem toho ke konci roku zůstaly pro nedostatek delimitovaných prostředků neuhrazeny faktury ve výši 5,075 milionu.Jak Novák upozorňoval, výsledek nebyl nijak řešen - zařízení jej obdrželo jako základní vklad pro jeho další hospodaření. Nepředání příslušné části závazků a k nim se vztahujících nákladů poškodilo zdejší zařízení v průběhu zálohového financování jeho provozu ze strany VZP a to v období leden až červenec 1992.

Ředitel poukazoval na to, že v rozporu s vyhláškou při rozvolnění OÚNZ vyčlenil okresní úřad část budovy polikliniky, tu přidělil Sdružení lékárenských služeb (SLS), které ji pak následně mimo privatizační proces privatizovalo a poté navrhlo k prodeji. Ředitel SLS a vedoucí lékárník privatizované lékárny byl jedna a tatáž osoba, Rafael Perutka.

K 1. dubnu 1992 změnil okresní úřad v rozporu s vyhláškou ministerstva financí rozpočtovou organizaci SZZ na příspěvkovou, aniž tuto skutečnost následně finančně vypořádal. Provozní závazky včetně nezaplacených mezd za březen 1992 činily 6,18 milionu korun. Tato pohledávka vůči rozpočtu zůstala bez jakéhokoli řešení.

Seznam článků

 

Z krize se musela nemocnice dostat bez pomoci zřizovatele

V roce 1992 šel naplno výkon ke konci roku zkušebně provozované dialyzační jednotky. Šlo o novou kapacitu, na kterou nemocnici VZP nejdříve poskytla ze zvlášť získaných účelových prostředků zálohu na provoz ve výši 2 milionů korun, při ročním vyúčtování ji však jako mimořádnou nezohlednila. Náklady za pololetí podle sazebníku VZP činily 2,78 milionu korun, zatímco skutečné náklady činily 3,3 milionu korun. Oprávněnost nároku na tyto peníze vedení nemocnice prokázalo, peníze však nemocnice nezískala a částku uhradila z provozních prostředků.

Po takto opakujícím se aktuálním neřešení situace dosáhla ztráta za rok 1992 3,005 milionů korun. Po neuznání nároku dialýzy a závěrečného vyúčtování s VZP se zvýšila částka o 2,273 milionu na 5,274 milionu korun. Opět neřešených.

Jak Novák upozorňoval, do zařízení při změně z rozpočtové na příspěvkovou organizaci přitom byla začleněna pracoviště, činnosti nebo agendy financované ze státního rozpočtu. Financování u rozhodujících provozů, léčeben dlouhodobě nemocných a Rychlé záchranné pomoci, bylo každoročně nedostatečné a tento nedostatek byl hrazen z prostředků nemocnice.

Zařízení pro vyrovnání chybělo 18 milionů korun, což byla částka, s níž se do konce roku nemohlo vyrovnat. Novák navrhoval, aby zřizovatel, tedy okresní úřad, dodatečně vyrovnal zůstatek vůči rozpočtu při skončení činnosti rozpočtové organizace, který činil 6 milionů korun. Rovněž žádal VZP o vrácení 2 milionů korun a hodlal požádat ministerstvo financí o individuální dotaci 4 miliony korun k úhradě nákladů spojených s přípravou výstavby operačních sálů. Kdyby na zbývající částku zřizovatel alespoň částečně poskytnul dotaci, protože se jednalo o prostředky skutečně použité na nákup zdravotní techniky, mohlo se podle Nováka z tíživé situace dostat hladce.

Přesto hospodaření zařízení za rok 1993 skončilo se ziskem 4,48 milionů korun. "Přednosta ale nepomohl, takže jsme se z toho dostali sami," konstatuje Novák.

Seznam článků

 

Jakmile dostal nemocnici z krize, byl Novák vyhozen

Poté, co dostal nemocnici do ekonomické rovnováhy, byl Josef Novák 2. května 1994 v době své dovolené přednostou odvolán z funkce ředitele SZZ. "Přednosta nenašel ani tolik slušnosti, aby mi výpověď předal osobně, což také vypovídá o stylu jeho jednání," říká lékař, kterému výpověď předal tehdejší zdravotní rada v trafice, kde se náhodně setkali. Na jeho místo byl okamžitě a bez výběrového řízení dosazen současný člen správní rady IN Brumeda, Pavel Šatura. Jak Novák upozorňuje, při jeho odvolání nebyla provedena inventura a nedošlo k žádnému písemnému předání funkce ředitele SZZ Bruntál.

Právě Novák se přitom zasloužil o to, že prodělečné zařízení začalo přinášet slušné zisky. V průběhu čtyř let Novák vybudoval čtyřlůžkovou dialyzační jednotku, zakoupil CT přístroj a tři výkonné anylyzátory, čímž významně zvýšil úroveň nemocnice. Připravoval a zahájil výstavbu nového nemocničního pavilonu. Na projektovou přípravu, stavební práce a nákup strojů bylo vynaloženo více než 42 milionů korun. Ministerstvo financí dalo příslib na uvolnění osmdesáti milionů na hrubou stavbu.

Podle účetních výkazů ke 30. dubnu zařízení vykazovalo zisk ve výši 9,5 milionu korun. Navíc mělo zařízení připraveno k odprodeji zásoby krve za 5,5 milionů korun. "Zařízení bylo při odchodu ředitele ekonomicky zdravé, plně konsolidované a nikoliv úpadkové nebo zadlužené," upozorňoval Králík. Dle finančního plánu se v roce 1994 očekával zisk ve výši 20 milionů korun a výsledek prvních čtyř měsíců roku prokazoval jeho reálnost.

Seznam článků

 

Po Novákovi už Brumedě nikdo nestál v cestě

Za půl roku nový ředitel SZZ Pavel Šatura pronajal prosperující SZZ kromě neatraktivní kotelny a dvou léčeben dlouhodobě nemocných soukromé společnosti Brumeda. Šatura jako ředitel přitom podle organizačního řádu právo pronajmout nemocnici neměl, to mohl učinit pouze okresní úřad. Brumeda se navíc procesu účastnit nemohla, protože v době závazného podávání konkurečních privatizačních projektů neexistovala.Jak Novák podotkl, společnost založil k tomuto účelu bývalý zdravotní rada Karel Dupal s privátním lékařem Janem Vaňkem a Pavlem Barotem, představitelem soukromé firmy Lemak, která vlastnila několik lékáren. Nikoho neudivovalo, že vedení SZZ a Brumedy jsou stejné osoby. Například ředitel SZZ Šatura byl zároveň náměstkem pro léčebnu preventivní péče u Brumedy, primářem sedmdesátilůžkového interního oddělení s JIP a dialyzační jednotkou a ještě stačil provozovat privátní praxi.

Od 1. dubna 1995 Šatura Brumedě pronajal rovněž obě léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) ve Dvorcích a Kunově, jejichž provoz přitom plně hradil stát. Jejich pracovníci se 1. dubna 1995 stali zaměstnanci Brumedy. Pronájem byl proveden bleskově během dvou dnů (za velmi dobře hraného údivu přednosty), bez vědomí majitelů dosud nevydaného historického majetku. Starosta František Kuna, který zřejmě pouhou shodou okolností dříve působil jako technický náměstek firmy Brumeda, pronajal majetek společnosti bez vědomí a souhlasu zastupitelů. Jak Novák i Králík upozorňovali, zařízení převzala firma bez inventarizace, pronajatý majetek a zásoby nebyly ke dni pronájmu fyzicky ani jinak zajištěny a výše nájmu byla 'podnikatelským tajemstvím'. Kdy a jak byly uhrazeny materiálové zásoby, které nelze pronajmout, ale pouze odkoupit, nelze prokázat.

V tisku uveřejněná domnělá částka za pronájem přitom podle ekonoma nepokrývala ani polovinu ročních odpisů movitých základních prostředků. U polikliniky se jednalo o pronájem druhotný, neboť její pracoviště byla v minulosti pronajata privátním lékařům k soukromé praxi a pak podruhé firmě Brumeda. Jak už tehdy Králík upozorňoval, dvojí pronájem vytvářel prostor pro vznik neodůvodněného prospěchu pro firmu Brumeda.Přestože vedení IN Brumeda stále tvrdí, že nemocnice byla zadlužena a INB musela splatit dluh 22 milionů korun, Novák upozorňuje, že žádný takový dluh neexistoval. "Náš 'dluh' činil pouze 4 miliony korun, který jsme měli u městského úřadu a který jsme byli schopni splatit do konce roku 1994," upozorňuje. Podle něj INB zřejmě počítá jako dluh 11 milionů korun jako úhradu penalizačních faktur, který však podle Nováka uměle vyrobil spolumajitel lékárny Lemak Pavel Barot a Rafael Perutka, který byl kromě ředitelování ve státním SLS rovněž společníkem Lemaku. I když SZZ všechny faktury v dubnu 1994 uhradilo, bylo na něm uplatňováno penále za čtyři roky.

Seznam článků

 

Způsob, jakým Novák šetřil peníze, zřejmě nevyhovoval

Opatření, které ředitel Novák stihl před svým vyhozením učinit, aby zlepšil ekonomickou situaci a nebyli poškozováni pacienti, zřejmě nebyla příliš populární, neboť nové vedení se k nim vrátilo.

Novák zrušil společné stravování pacientů s cizími strávníky, protože při něm byly poškozovány hygienické zásady, které mohly ohrozit zdraví pacientů (jak se také v budoucnu stalo při epidemii salmonelózy). Brumeda společné stravování zavedla znovu a náhle podle Nováka okresní úřad neprotestoval. Bývalý ředitel vypověděl smlouvu firmě Antea, která vedla neprůhledné účetnictví, další smlouvu vypověděl firmě Barot, která v zařízení zaváděla počítačovou síť. Čtrnáct dní před svým vyhozením stihl vypovědět smlouvu firmě Lemak a zajistil nového a levnějšího dodavatele. Jak s krčením ramen konstatuje, Brumeda smlouvu obnovila. Ostatně, její zakladatel, Pavel Barot, byl spolumajitelem Lemaku.

Novák rovněž nechal zřídit vlastní sklad zdravotnického materiálu místo odběru od Lemaku. Přímý odběr bez meziskladu by podle něj ročně ušetřil deset milionů korun. Zakázal souběžnou soukromou činnost pracovníků zařízení, což podle něj Brumeda opět začala tolerovat.

Okresní úřad přitom podle Nováka za celou dobu existence SZZ neprovedl jakoukoli kontrolu hospodaření tohoto zařízení a to ani formou logické kontroly přebíraných účetních výkazů. I když objednal audit k posouzení hospodaření SZZ za rok 1993, jak ředitel upozorňuje, z jeho nálezu nevyvodil naprosto žádné důsledky. Od opatření přijatých SZZ se distancoval.

Přednosta rovněž podle bývalého ředitele nevyvodil žádné důsledky a opatření z porušení vyhlášky, kdy Sdružení lékárenských služeb poskytlo SZZ úvěr dvakrát dva miliony korun, kterážto částka byla následně použita k přednostní náhradě faktur soukromé firmě Lemak před úhradou státní organizaci SLS. "Toto vedení v roce 1993 prokazatelně upřednostnilo při úhradě dlužných faktur v objemu čtyř milionů korun soukromou firmu před státní," psal Novák.

Seznam článků

 

Kontrola prý měla opatřit důvody pro odvolání Nováka

Přednosta okresního úřadu Stanislav Navrátil pozval v létě 1994, až po odvolání Nováka, do zařízení Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). "Byl pozván proto, aby pro zdůvodnění mého odvolání opatřil žádoucí argumenty přednostovi," domnívá se Novák.

Přestože se tehdejšímu ekonomovi Cyrilu Králíkovi svěřovali pracovníci bývalého vedení SZZ s obavami o objektivní výsledek kontroly pracovnic NKÚ právě proto, že je pozval přednosta, ekonom naopak kontrolu vřele uvítal, protože byl hluboce přesvědčen o objektivitě NKÚ. Po kontrole však ke svému rozčarování zjistil, že protokol zcela potvrdil oprávněnost obav pracovníků bývalého vedení SZZ. V dopise řediteli Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomíru Voleníkovi napsal, že protokol je neúplný, v převaze neobjektivní a tudíž tendenční a účelový.

Podle Králíka i Nováka úřad vytýkal zařízení nedostatky, navíc neúplné, za které nebylo odpovědné SZZ, ale zřizovatel. Na protokol, který se dokonce stal podkladem pro zkoumání kriminální činnosti, se odvolávala většina novin, někteří uváděli, že na jeho základě bylo odvoláno bývalé vedení SZZ. Přednosta i zdravotní rada tak podle Nováka mohli rozšiřovat, že byl odvolán z důvodu špatného hospodaření, neboť šetření našlo rozsáhlé nesrovnalosti. Vše tudíž vypadalo tak, že až pod novým nájemcem se situace stabilizovala.

S protokolem nebyl seznámen odvolaný ředitel Novák s odůvodněním, že nebyl kontrolovanou osobou. Údajně z téhož důvodu s ním nebyl seznámen ani tehdejší náměstek Jiří Vlček, který přitom byl ještě zaměstnancem SZZ. Novák žádal, aby byl seznámen s vypracovanou zprávou a mohl k ní vznést připomínky a námitky. Voleník odmítl s tím, že kontrolovanou osobou bylo SZZ a jeho současný ředitel. K machinacím v SZZ sdělil, že kontrola byla již ukončena a pokud má konkrétní údaje, ať se obrátí na vyšetřovatele bruntálské policie.

Kontrolní úřad například vytýkal SZZ, že chtěl koupit vůz rychlé záchranné pomoci. Jak však Novák s Králíkem upozorňovali, účelové prostředky z okresního úřadu, vozidlo a infuzní dávkovač pro rychlou nebyly nárokovány vedením SZZ, ale byla to iniciativa zdravotního rady Karla Dupala a primáře ARO Ivana Pavláka. Na vozidlo rychlé záchranné pomoci bylo těsně před závěrem roku 1993 poukázáno 750 tisíc korun. Ty měly být uhrazeny jako zálohová platba na vozidlo, jehož cena měla činit údajně 1,25 milionu korun. "Toto vozidlo nebylo ještě přivezeno do republiky, navíc bychom zbytek museli platit my," vysvětluje Novák, proč vůz nechtěl. "Vůz byl můj poslední počin, ještě ten týden mě odvolali," konstatuje s hořkým úsměvem Novák. Peníze vedení nemocnice použilo na financování investic, které byly již pořízeny.

Novákovi bylo rovněž vytýkáno bezúplatné převedení budovy bývalého ředitelství OÚNZ na VZP. Jak však Novák upozorňuje, převod byl inicionán dopisem přednosty OkÚ, ve kterém jej žádal o pomoc a pochopení při startu VZP. "Na můj dotaz, co se stane v případě, že to neučiním, mi přednosta řekl, že majetek je státní a může mi tento převod nařídit," sděluje Novák. Vedení sice dodatečně žádalo úhradu nebo alespoň částečnou kompenzaci u ředitele Ormance a dopisem u ředitele Němce, bylo mu však sděleno, že VZP nemá právní možnost za budovu zaplatit.

Králík volal po další kontrole, která by zamezila porušování zákona. Bez konkursu jmenovaný Šatura a další dva náměstci, předání a převzetí zařízení při pronájmu bez inventury, neochota nájemce i pronajímatele sdělit výši nájmu, pronájem společnosti, která neměla vypracovaný privatizační projekt, byly podle něj pro kontrolu dostatečnými důvody.

Navíc k 30. dubnu 1994 vysoce ziskové zařízení bylo pod novým vedením k 30. září zadluženo, jak o tom informoval tisk. Podivné přitom podle něj bylo, že pronájmem 'zadluženého zařízení' byla Brumeda schopna okamžitě zvýšit platy pracovníků a byla schopna platit nájem. Zajímalo jej, kdy a jak byly uhrazeny zásoby, které nemohly být pronajaty, totéž požadoval zjistit u zásob, které byly prodány při privatizaci Lemaku.Králík doufal, že nová kontrola vyvrátí názor, že NKÚ byl zneužit a svou činností pomohl v nekalé hře. Chtěl, aby úřad provedl hloubkovou kontrolu činnosti zařízení a zřizovatele od 1. července 1991 do 31. října 1994. Nestalo se tak.

Jak ekonom upozorňoval, i kdyby společnost Brumeda dlužila miliony, v případě bankrotu by vše hradil stát. Společnost, tehdy s ručením omezeným, totiž ručila pouze svým základním vkladem, sto tisíci korunami. Nynější akciová společnost sice ručí milionem korun, ovšem už ve dvou nemocnicích. "Už teď je ta nemocnice vytunelovaná," říká přesvědčeně ekonom, který se spolu s bývalým ředitelem zoufale, avšak marně, snažil nemocnici zachránit.

Lenka Daňhelová (květen 1998)

Seznam článků

Top

Copyright © Severomoravský PATRIOT a RTA, 1999