ANALYTICKÝ KOMENTÁŘ: SPECIÁLNÍ AKCE "PAVOUK" PO ČESKU

agent StB: A, v terminologii StB tajný spolupracovník StB, který se ke spolupráci písemně či ústně zavázal, udržoval se svým řídícím důstojníkem konspirativní styk a podle svých možností a schopností plnil úkoly informační, dokumentační, desinformační a rozkladné. Podle některých zpráv se vyskytovali i agenti s označením F, kteří nebyli evidováni v registrech svazků a dostávali finanční odměny prostřednictvím I. správy StB. (Některé informace z konce listopadu a začátku prosince 1989 naznačují, že "efka" byla stahována na I. správu StB, kde měla být dokumentace včetně dokladů o platbách likvidována.) Agenti II. správy StB byli získáváni a vedeni po linii vnitřního a vnějšího nepřítele a ekonomické kontrarozvědky. V tomto širším rámci pracovali agenti na konkretních problematikách (např. exkomunisté, opoziční seskupení, jednotlivé církve, rozvědky a zastupitelské úřady nekomunistických států, obory národního hospodářství aj.). K důvodům ukončení spolupráce patřily kromě smrti, nemoci a ztráty možností také emigrace, prozrazení spolupráce, alibismus a odmítání spolupráce, nejčastěji (zhruba v polovině případů) však "změna postavení včetně přechodu na vyšší funkci". Funkcionáři KSČ a vyšší státní funkcionáři nebyli totiž jako tajní spolupracovníci StB získáváni a využíváni. Při změně postavení mohl být agent převeden do kategorie důvěrníka. Při přechodu do nejvyšších státních a stranických funkcí byla s takovýmto agentem spolupráce nejen přerušena, ale jeho svazek byl i následně vyřazen z evidence a údaje o jeho spolupráci z registrů vymazány.

Akce KLÍN: Krycí název celostátního projektu StB, který měl zamezit programovému sjednocení politické opozice v Československu. Projekt byl formulován v první polovině roku 1987 na tehdejší X. správě StB (vnitřní nepřítel - později splynula s II. správou StB) a schválil jej 1. náměstek federálního ministra vnitra Alojz Lorenc. Cílem projektu bylo rozdrobit opozici do skupinek, které se budou vyčerpávat odstraňováním vzájemných sporů, dále pak diskreditovat významné představitele opozice před domácí i zahraniční veřejností a narušit, případně znemožnit spojení jednotlivých opozičních skupin do zahraničí. Dlouhodobý výsledek akce KLÍN spočíval pak v tom, že se StB podařilo zabránit vypracování minimálního jednotného politického programu a vytvoření jednotného řídícího orgánu pro okamžik společenské krize. Proto de facto po 17. listopadu 1989 jednal s poraženou komunistickou mocí jen ten proud opozice, který jasný politický cíl neměl a jehož významnými členy byli bývalí komunisté.Neméně důležitý aspekt akce KLÍN byla infiltrace agentů StB do nově se formujících politických a mocenských struktur společnosti a státu: Tato infiltrace měla v budoucnu usnadnit přechod bývalých příslušníků StB do veřejného a ekonomického života a minimalizovat případné problémy, které s tímto přechodem mohly vzniknout. Vývoj po roce 1990 ukázal, že tento cíl se podařil. Např. do vedení Občanského fóra pronikl bývalý vysoký důstojník I. správy StB a několik agentů StB, agenti StB se rovněž etablovali jako poslanci v ČNR a Federálním shromáždění, agenti se dostali v roce 1990 do vedení nově vzniklých stran jako Zelení, sociální demokracie, Občanské hnutí, obsadili některá ministerská křesla ve federální a české vládě aj.

a.s.: Kapitálová společnost, jejíž záladní jmění je rozvrženo na určitý počet „majetkových podílů“ (akcií o předem určené jmenovité hodnotě

BIS: Bezpečnostní informační služba, jako civilní zpravodajská služba zaměřená na kontrazorvědku vznikla 1. 1. 1993 při rozdělení Československa z FBIS, od níž převzala českou část personálního obsazení.

BfV: Německá kontrazorvědka, Bundesamt für Verfassungsschutz, doslovný překlad Spolkový úřad na ochranu ústavy: Působí výlučně na území Spolkové republiky Německo a zajišťuje její státní bezpečnost od vyšetřování spolehlivosti státních zaměstnanců či uchazečů o státní službu přes klasickou kontrazozvědku a sledování pravicového resp. levicového extrémismu a terorismu až po dozor nad cizinci a ochranu utajovaných skutečností.

BND: Německá rozvědka, Bundesnachrichtendienst, doslovný překlad Německá zpravodajská služba. Působí výlučně v zahraničních sférách a do její náplně patří např. sběr a analýza informací z různých oblastí života zájmových zemí, technická rozvědka atd.

činné zálohy: V terminologii StB pracovníci, kteří nebyli zařazeni do funkce, ale zůstávali příslušníci StB. Činných záloh se používalo při častých reorganizacích, ale především k legalizaci příslušníků. Legalizovaní příslušníci StB pracovali většinou na ministerstvech a dalších centrálních úřadech, v podnicích zahraničního obchodu, sdělovacích prostředcích, ale i např. na stavbách, které prováděly naše firmy v zahraničí. V zaměstnání pak vystupovali pod skutečným nebo krycím jménem, aniž by byl znám jejich vztah k StB. Na příslušné správě StB byli vedeni jako činná záloha a pochopitelně také placeni. (Ještě půl roku po listopadu 1989 se pak domáhaly např. činné zálohy pracující v SSSR na Krivojrožském kombinátu v ÚOÚD svých "diet", poslední se hlásili ještě v roce 1992). Koncem osmdesátých let začala StB vytvářet rozsáhlé činné zálohy formou školení vybraných "spolehlivých" občanů, kteří byli připravováni na výkon funkcí v StB: Školení probíhala pod krytím důstojníků v záloze na okresních vojenských správách.

IV. správa StB: Jedna z částí StB, tzv. její IV. správa, zaměřená na sledování osob, v hantýrce StB tzv. "sledka". Výběr příslušníků tohoto útvaru se řídil nenápadností zjevu, charakterovými vlastnostmi jako jsou flegmatičnost spojená se sangvinismem, odolnost proti stresu, vytrvalost, nadprůměrná vizuální paměť a postřech. Při sledování používala StB různé techniky. Např. sledování osoby v "závěsu" či sledování "doprovodné" nebo "vstřícné" (sledovací skupina "čeká" sledovanou osobu v místech jejího předpokládaného pohybu), resp. sledování v "krabici" (sledovaný je uprostřed sledovací skupiny) a "na distanc" (např. v paralerních ulicích). Sledování se zpravidla provádělo konspirativně, často se také používalo tzv. demonstrativního (otevřeného) sledování, při kterém je osoba sledována tak, aby o tom věděla. Cílem demonstrativního sledování bylo sledovaného znejistit, dostat ho do časového tlaku, vyprovokovat ho k akcím, kterých by se jinak vyvaroval.

X. správa StB: Původně část tzv. kontrarozvědky, která byla zaměřena na boj proti vnitřnímu nepříteli: Při poslední reorganizaci ve druhé polovině osmdesátých let byl celý komplex zařazen do II. správy StB. Původní X. správa StB zůstala, dostala však charakter statisticko-evidenčního zaměření, kde se vedly evidence zájmových osob, registry svazků o tajných spolupracovnících, konspiračních bytech,, akcích aj. Po ukončení svazku se příslušné spisy ukládaly do archívu.

diplomatické krytí: Termín používaný u I. správy StB. Jedná se o jejího příslušníka, který byl vyslán rozvědkou do zahraničí a formálně působil na čs. velvyslanectví v příslušném státě, kde zastával nejrůznější diplomatické funkce. Např. radu velvyslanectví, jeho zástupce, III. tajemníka, konzula, vicekonzula, zástupce rady obchodního zastupitelství, obchodního přidělence resp. jeho zástupce u jednotlivých oborů (strojírenství aj.): Tito příslušníci StB měli nárok na diplomatický pas. Při rezidentuře StB v zahraničí ovšem také působili příslušníci I. správy StB pouze se služebním pasem, tedy v tzv. nediplomatických funkcí např. na velvyslanectví, ale také při zastoupení ČEDOK, Čs. aerolinií, Čs. živnostenské banky, jako zpravodajové ČTK, Rudého Práva, Čs. rozhlasu, Čs. televize aj.

dozorčí rada: U s.r.o. dohlíží na činnost jednatelů přezkomává roční účetní závěrku a podává zprávy valné hromadě. U a. s. je kontrolním orgánem společnosti, dohlíží na výkon působnosti představenstva a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti, přezkoumává roční účetní závěrku, návrh na rozdělení zisku a předkládá své vyjádření valné hromadě

II. správa StB: Kontrarozvědka, která působila ve dvou směrech: Proti "vnějšímu nepříteli", tj. proti činnosti zahraničních rozvědek a jejich spolupracovníků na území ČSSR a proti "vnitřnímu" nepříteli, jímž byli zprvu "bývalí lidé" - představitelé a členové nekomunistických stran a organizací, spolků a příslušníci "vykořisťovatelských" tříd, později všichni (i potencionální) oponenti a odpůrci komunistického režimu (důležitým pojmem v tomto boji byl termín "ideologická diverze"). Ve druhé polovině osmdesátých let byla ke II. správě StB přičleněna i bývalá XI. správa StB - ekonomická kontrarozvědka. Z organizačního hlediska klasická kontrarozvědka zahrnovala 4 odbory (1. odbor= USA a Latinská Amerika, 2. odbor= NSR a Rakousko, 3. odbor= Velká Británie, Francie a ostatní státy NATO, 4. odbor= vybrané afroasijské státy, mezinárodní terorismus a převaděčské organizace), sféra ekonomické kontrarozvědky (bývalá XI. správa StB) zahrnovala 5. - 8. odbor (5. odbor= ochrana předvýrobní sféry průmyslu a zemědělství, 6. odbor= podniky zahraničního obchodu, obchodní zastoupení aj., 7. odbor= doprava, spoje, palivoenergetická základna včetně jederných elektráren, 8. odbor= ochrana státního, hospodářského a služebního tajemství). Zbývající 9. - 12. odbor se zabývaly tzv. vnitřním nepřítelem (9. odbor= církve a náboženské společnosti, 10. odbor= nepřátelská seskupení, 11. odbor= mládež, věda, školství, kultura, 12. odbor= ideodiverzní centra a emigrantská seskupení). Všechny odbory byly ještě děleny na specializovaná oddělení, vedle toho II. správa StB měla organizační a operační odbor, analytický odbor a odbor výpočetní techniky. Celkem na přelomu let 1988/1989 na centrále II. správy StB pracovalo 683 příslušníků, z toho 516 v operativě a 167 ve štábních útvarech.

držitel propůjčeného bytu: Vlastník či uživatel (nájemník) bytu nebo vily sloužící konspirativnímu styku příslušníků StB s tajnými spolupracovníky. Rozeznávaly se: Propůjčené byty, jejichž držitelé byli sami tajnými spolupracovníky StB a své byty obvykle za úplatu propůjčovali. Konspirační byty, které byly vedeny na krycí jméno a doklady příslušníka StB, jenž zařizoval vybavení, úklid, placení nájemného atd. Na oba druhy bytů se vedly svazky držitele propůjčeného bytu a konspiračního bytu, které byly evidovány v registrech svazků pod krycím jménem. Obsahem svazků byly především údaje o konspiračním provozu v bytě a finanční doklady. Pro provoz v bytě existovala legenda, jejíž spolehlivost se pravidelně kontrolovala. Při dekonspiraci agenta či jeho emigraci se byt musel zrušit, proto se vedla přesná evidence spolupracovníků, kteří do bytu chodili. Byty byly vedeny podle problematik: Např. do konspiračního bytu PARČÍK ve Vodičkově ulici v Praze 1 nebo MÍR v Bubenečské ulici v Praze 6 chodili agenti z řad exkomunistů, v bytě ARBES 2 v Praze 6, Řepích se pak se svými řídícími orgány setkávali agenti z prostředí nekomunistické opozice aj.

dublér (agent dublér): Též double agent - termín používaný ve zpravodajské terminologii původně pro agenta, který současně pracoval pro dvě tajné služby (většinou o jeho dvojí hře ani jedna nevěděla), přičemž průběžně jedné předával zprávy o druhé a naopak. V současné době se jako agent dublér převážně označuje člověk, který sice formálně rovněž pracuje pro dvě strany, ale v určité době slouží pouze jedné z nich. Většinou se jedná o agenta jedné strany, který je v zemi, kde působí, odhalen a pod hrozbou uvěznění donucen začít spolupracovat původně s nepřátelskou službou. Aby však nepřátelská služba mohla rozehrát skutečnou zpravodajskou hru, musí převerbovanému agentu dublérovi poskytnout informace, které měl za úkol zjistit. Pochopitelně se snaží svého protivníka co nejvíce zmást, a proto mu místo relevantních informací poskytuje účelově vypracované desinformace, které ovšem musí mít racionální jádro, aby protivník nezjistil, že je klamán. V některých případech se agenty dubléry stávali důstojníci I. a II. správy StB, kteří začali s nepřátelskou rozvědkou spolupracovat dobrovolně, StB také cíleně využívala svých agentů, které nepřátelským tajným službám přímo předhazovala (Nadaši).

důvěrník: D, v terminologii StB její spolupracovník, který se však ke spolupráci nezavazoval, nepřijímal krycí jméno (krycí jméno, pod kterým byl veden jeho svazek, neznal) a plnil především úkoly informační (např. poskytování údajů z personálních spisů), umožňoval získání konspiračních bytů, upozorňoval na podezřelé jevy a pod. V drtivé většině případů věděl, že se stýká s příslušníky StB, a zpravidla to byl styk utajovaný, zejména v těch případech, kdy útvar StB plánoval získat jej za tajného spolupracovníka. Možný však byl i opačný případ, že rezidenti či agenti StB byli převedeni do kategorie důvěrník, když se stali vyššími stranickými nebo státními funkcionáři (viz Oskar Krejčí alias KALÁB, který působil jako poradce komunistického premiéra Ladislava Adamce).

důvěrný styk: DS, v terminologii StB (rozvědky) označení tajného spolupracovníka nižší kategorie než agent. Většinou šlo o cizí státní příslušníky, kteří byli ochotni předávat špionážní informace, ale nechtěli se zcela zavázat ke spolupráci. Navíc šlo často o politiky, diplomaty či obchodníky, kteří měli legální styk na československé "diplomaty" (jinak řečeno legalizované zpravodajské důstojníky), kontakty tedy nebylo nutné utajovat. Odměňování se dělo většinou formou věcných darů (broušené sklo, lovecké zbraně a pod.), někdy i finančně, resp. protislužbou (např. zprostředkováním výhod při obchodu s Československem).

XII. správa StB: Jedna z částí StB, XII. správa, která měla pod kontrolou a de facto řídila činnost StB na území Slovenské socialistické republiky. Na rozdíl od České socialistické republiky, která takovouto autonomii v rámci StB neměla.

evidence zájmových osob: Označení speciální evidence StB, která sloužila k získávání informací o tom, zda určitá osoba byla nebo je předmětem rozpracování či jiného zájmu útvarů StB. Všechny osoby, na které byl zaveden svazek(viz svazky osobní, objektový, kontrolní signální), byly evidovány v evidenci zájmových osob a blokovány. Evidovány a blokovány mohly být i jiné osoby, o nichž se ve svazcích jednalo (osoby procházející svazkem). U evidovaných osob bylo možné získat odkaz na archivní spis (u uložených svazků), nebo na útvar, který vedl svazek, v němž byly potřebné údaje k zájmové osobě. Nejrozsáhlejší evidence tohoto druhu byla evidence útvarů kontrarozvědky (II. správa StB); ta obsahovala i některé údaje ze zpráv rozvědky a zpravodajské techniky. Např. K 30. 6. 1989 kontrarozvědka evidovala 762 signálních svazků (z toho 85 cizinců), 265 osobních svazků (23), 9.430 (2.471) svazků na prověřované osoby, 316 kontrolních a 3.253 objektových svazků.

evidenční resp. registrační číslo: U svazků označení pořadových čísel, pod nimiž jsou evidovány v registru svazků. Jde o číselné řady, začínající jedničkou a zvyšující se u každého dalšího svazku o jedničku. V závěru existence StB byla registrační čísla už pětimístná, ale na různých centrálních a krajských správách StB byla nejvyšší čísla různě vysoká. Nejvyšší čísla měla StB v Praze a středočeském kraji (přes 47.000), dále v Brně (přes 39.000) a centrála kontrarozvědky (více než 37.000). Protože registry si vedly různé centrální a krajské správy, mohou se stejná registrační čísla vyskytovat několikrát. Podle výše čísla lze odhadnout, kdy byl svazek zaveden, čím nižší číslo, tím je svazek starší.

FIS/FBIS: Federální informační služba, později Federální bezpečnostní informační služba. Vznikla po zrušení ÚOÚD 1. 1. 1991, jejím prvním ředitelem byl jmenován Jiří Novotný z okolí Václava Havla, původně asistent z barrandovského filmového studia. FIS zanikla 1. 7. 1991 a de facto se transformovala na FBIS, která ze zákona už nepatřila pod ministerstvo vnitra, ale podléhala federální vládě. Z někdejší I. a II. správy StB, ÚOÚD a FIS postupně FBIS přebrala mnoho důstojníků StB, z nichž část jich později přešla i do BIS a přetrvává tam dodnes. K 1. 7. 1991 se od FBIS zároveň oddělily některé další části, např. zpravodajská technika a sledovací útvary a včlenily se pod ministerstvo vnitra.

funkce příslušníků StB: Příslušníci II. správy StB (kontrarozvědka) byli funkčně označováni jednak slovně, jednak číselným kódem. Služebně nejmladší příslušník StB nastupoval do funkce referent spisů (kód 3300) a referent (3132), dále pak následovali starší referent (3572), vedoucí starší referent (4744), starší referent specialista (4052) a služebně nejstarším byl vedoucí starší referent specialista, který často plnil funkce náčelníka oddělení (4748). Poté následovali zástupce náčelníka Okresní správy SNB pro StB (5122), zástupce náčelníka odboru (5064), náčelník odboru (4272) a náčelník (2660) krajské správy, zástupce náčelníka odboru (5064), náčelník odboru (2472), zástupce náčelníka Hlavní správy StB (5000) a náčelník Hlavní správy StB (2660).

IČO: Identifikační číslo, které slouží ke statistickám účelům a přiděluje se každému podnikateli nebo živnostníkovi.

informátor: Oficiální označení tajného spolupracovníka StB menšího významu, který nemíval k dispozici významné informace z prostředí nepřátel komunistického režimu. Informátor poskytoval informace buď vědomě (za úplatu, z přátelského vztahu k pracovníkovi tajné služby), z tzv. ideových důvodů, z donucení kompromitujícími materiály, kriminální minulostí atd. nebo nevědomě, protože nevěděl, že jedná z příslušníkem tajné služby (v takovém případě obvyklé označení "kontakt"). V užším slova smyslu představoval informátor spolupracovníka tajné služby, který se ke spolupráci nezavázal, není úkolován a poskytuje zprávy nepravidelně, pouze na vyžádání. Ve zpravodajských záznamech se většinou informátor nazývá zdroj nebo pramen a neuvádí se jeho pravé jméno, nýbrž jméno krycí. StB měla velmi rozsáhlý okruh informátorů. Byli to jednak "oficiální" spolupracovníci všech kategorií, a dále osoby, spolupracující s StB oficiálně: Pracovníci oddělení zvláštních úkolů, obrany, kádrových útvarů, vojenských složek aj. Informátory StB byly také všechny nomenklaturní kádry KSČ, zejména na vedoucích místech, pokud o to byly požádány.

ideový spolupracovník: IS, Nejnižší kategorie tajných spolupracovníků rozvědky StB, do níž byli zahrnuti především českoslovenští občané, vyjíždějící či pracující oficiálně v zahraničí. U mnoha z nich byl výjezd povolen na základě jejich spolupráce s StB. Většinou podávali pouze zprávy o soukromí svých spolupracovníků z "československých kolonií" v zahraničí, někdy však i další informace ze svých pracovišť (stážisté v ústavech a na vysokých školách a pod.). Obecně jde o jakéhokoliv spolupracovníka StB, kterého ke spolupráci motivovaly ideové motivy. V registrech StB byly svazky ideových spolupracovníků označovány čísly, začínajícími 8 nebo 88.

XI. správa StB: Původně ekonomická kontrarozvědka. Ve druhé polovině osmdesátých let při reorganizaci StB zrušena a její agenda přičleněna ke II. správě StB, kde zaujímala 5. až 8. odbor (viz II. správa StB).

jednatel: Statutární orgán společnosti, jenž je ze zákona oprávněn jednat jménem společnosti ve věech věcech, jež nejsou zákonem vyhrazeny jiným orgánům.

KGB: Tajná služba někdejšího SSSR, Komitět gosudarstvennoj bezopasnosti, Výbor státní bezpečnosti, volně interpretováno jako "Hlavní úřad sovětského bezpečnostního systému". Instituce vznikla po smrti Stalina reorganizací Ministerstva státní bezpečnosti. Nově zřízený KGB se zabýval třemi směry činnosti: zabezpečovat dodržování komunistické zákonnosti v SSSR a bojovat s vnitřním nepřítelem, zajistit ostrahu hranic a řídit legální i ilegální operace za hranicemi Sovětského svazu. Postupně KGB převzal také řídící roli ve vztahu k tajným službám zemí socialistického zřízení, kde vždy figurovali rezidenti případně poradci KGB. Dne 24. 10. 1991 Gorbačov svým výnosem KGB zrušil a vznikly nástupnické organizace, např. MSB (Mezirepubliková bezpečnostní služba) či AFB (Agentura federální bezpečnosti): Jejich činnost se však prakticky od původní KGB neliší. Specifikem postkomunistického Ruska je pak skutečnost, že bývalí čelní představitelé KGB a nástupnických organizací se postupně dostávali do vedoucích státních funkcí. Viz třeba Krjučkov, Primakov, Putin aj.

kandidát agenta (tajného spolupracovníka): KTS, v terminologii StB označení československého nebo cizího státního občana, kterého chtěly útvary StB získat za tajného spolupracovníka. Na tyto osoby byl v registrech StB veden osobní spis podle obvyklých pravidel (krycí jméno, registrační číslo atd.) a byly blokovány v evidencích zájmových osob: Obsahem spisu byly dokumenty o prověrkách spolehlivosti, schopnostech a vhodnosti osoby ke spolupráci. Pokud v této fázi byl spis ukončen, KTS se o zájmu StB o svou osobu vůbec nedozvěděl, ani v případě osobního styku nemusel KTS vědět, že jedná s příslušníky StB. Pokud se představili a KTS se s nimi dále stýkal, záleželo "pouze na něm, zda spolupráci odmítl nebo se k ní zavázal". K 30. 6. 1989 bylo celkem evidováno 3.816 spisů KTS, v prvním pololetí téhož roku jich bylo ukončeno 1.251, z toho 411 získáním k tajné spolupráci. Většina živých spisů KTS byla koncem roku 1989 stejně jako jiné svazky StB zničena. V zásadě lze říci, že pokud spis KTS nebyl převeden na svazek tajného spolupracovníka, k tajné spolupráci nedošlo. (Ani to však neplatí absolutně, viz KTS s krycím jménem ETÉR, pod kterým je evidovánao jméno a datum narození Kateřiny PERKNEROVÉ).

krajská správy StB: Nižší organizační struktura StB v rámci krajů (krajské správy hlavního města Prahy a Středočeského kraje, Brna a Jihomoravského kraje, Severočeského, Středočeského, Západočeského, Jihočeského, Severočeského a Severomoravského kraje). Organizační struktura Krajských správ se dělila na odbory. Např. Krajská správa hlavního města Prahy a Středočeského kraje měla odbory analytický a organizační, vyšetřování, 1 odbor (vnější nepřítel), 2. odbor (vnitřní nepřítel), Krajská správa Brna a Jihomoravského kraje pak ještě 3. odbor (ochrana ekonomiky), 4 odbor (sledování), 6. odbor (technický), oblastní odbor rozvědky, odbor pasů a víz a odbor letecké kontroly: Všechny odbory se ještě členily na oddělení.

krycí jméno: Používají se v rámci utajení skutečného jména osoby, která je zaměstnancem tajné služby nebo osoby, spolupracující s tajnou službou. V rámci StB např. ve vnitřním styku příp. v písemnostech StB vždy se používaly krycí jména. Taktéž u agentů StB se v jejich hlášeních resp. v údajích o jejich působnosti vždy používají krycí jména.

lustrace: V termínu československých bezpečnostních orgánů před rokem 1990 zjišťování, zda lustrovaná osoba má záznam v evidencích VB a StB. Výsledkem pozitivní lustrace byly zápisy na zadní straně předepsaného lustračního tiskopisu, odkazujícího na číslo svazku či spisu, na útvar, který jej zavedl, případně na číslo, pod nímž je evidován. Termín lustrace je dnes chápán především jako zjištění, zda konkretní osoba byla příslušníkem II. správy StB, vědomým spolupracovníkem StB v určité vymezené kategorii (agent, rezident, držitel propůjčeného bytu, netýká se naopak kategorie kandidát tajného spolupracovníka a důvěrník), resp. zda "lustrovaná osoba studovala na vybraných dlouhodobých kursech či školách v SSSR, které byly pod patronací KGB, resp. byla členem Lidových milicí případně nomenklaturním kádrem KSČ (od tajemníků a členů OVKSČ výše) což by podle zákona mělo vyloučit, aby zaujímala na určenou dobu (pět let od přijetí zákona, později prodlouženo do konce roku 2000) taxativně vymezená významná místa ve státním aparátu včetně bezpečnostních složek. Vzdor pozdnímu přijetí a značně kompromisnímu a vágnímu znění "lustračního zákona" je jeho aplikace v praxi ve většině případů ještě benevolentnější. Markantně se to mimo jiné projevuje v případě zpravodajských služeb, ministerstva vnitra i armády, kdy byly desítkám , resp. u resertu vnitra a armády minimálně stovkám příslušníků uděleny výjimky ze zákona.

MI-5: Kontrašpionážní služba Velké Británie, Military Intelligence Department 6, tzv. páté oddělení vojenské, zaměřené na shromažďování informací o diversní a špionážní činnosti proti Velké Británii. Svým charakterem je MI-5 podobná FBI.

MI-6: Britská tajná služba, Military Intelligence, Department 5, jinak též nazývaná SIS, Secret Intelligence Service.

nepřítel vnější: Též protivník vnější, v terminologii StB rezidentury a nelegální agenti demokratických zemí a nekomunistických států a členové mezinárodních teroristických organizací. Pojem "hlavní protivník" přitom zahrnoval státy NATO, Japonsko a Čínu. V praxi boj proti vnějšímu nepříteli znamenal agenturní i operativní pronikání na zastupitelské úřady a hledání cizích agentů a jejich domácích spolupracovníků v řadách cizinců dojíždějících do ČSSR, československých občanů vyjíždějících do nekomunistických států nebo navštěvujících diplomatická zastupitelství v ČSSR.

nepřítel vnitřní: Též protivník vnitřní, v terminologii StB osoby nebo skupiny osob, páchající z nepřátelství vůči socialistickému zřízení trestné činy proti státu. Vnitřní nepřítel byl vyhledáván v prostředí "bývalých lidí" (členové a funkcionáři někdejší národně socialistické strany, lidové strany a sociálních demokratů, kteří po sloučení z KSČ ke komunistům nevstoupili, příslušníků "předúnorových " vyšších a středních vrstev, aktivních i pasivních oponentů KSČ aj.), a pak nepřátelských osob a v organizacích, které byly svěřeny do "ochrany" příslušných útvarů kontrarozvědky: Patřily sem instituce církevní, školské, vědecké, kulturní a sportovní, hromadné sdělovací prostředky a rovněž zahraniční ideodiversní centra. Boj proti ideologické diversi byl jedním z ústředních pojmů pro činnost StB.

V. správa StB:Jedna ze součástí StB byla tvořena její V. částí, tzv. ochranou státních a stranických činitelů ("ochranka").

I. správa StB: Specializovaná správa StB, tzv. zpravodajská služba, resp. rozvědka, která vykonávala v zahraničí politickou, hospodářskou a vědeckotechnickou špionáž a rovněž desinformační resp. diskreditační činnost zejména proti demokratickým zemím Západu. Relativní samostatnost I. správy StB byla po roce 1969 silně omezena a I. správa StB se ve většině případů stala pouhým vykonavatelem vůle KGB. I. správa StB se organizačně členila na odbory, z nichž nejdůležitějšími např. byly odbor 42 - NATO, odbor 37 - problematika emigrantských center v zahraničí, odbor 69 - technická rozvědka, odbor 37 - Evropa, odbor 36 - vlivová opatření (odbor přímo řídil oblast německy mluvících zemí, jež byla teritoriálně rozčleněna na 3 části, Spolková republika Německo, Rakousko a Švýcarsko), odbor 17 - informační služba atd. Vlastní centrála I. správy StB sídlila v Praze, odkud pak řídila jednotlivé rezidentury.

představenstvo: Statutární orgán akciové společnosti, který řídí její činnost arozhoduje o veškerých záležitostech a. s. s výjmkou těch, které patří do pravomoci valné hromady

registr svazků StB: Kniha s předtištěnými řádky a kolonkami, obsahující v chronologickém pořadí údaje o svazcích, zejména registrační číslo a krycí jméno svazku, druh svazku, datum zavedení, podpis řídícího důstojníka, při ukončení též archivní číslo svazku. Poněvadž druh svazku se často měnil, jsou v příslušné kolonce často škrtány už neplatné zkratky pro jeho označení a nadepisovány jsou zkratky nové. Samostatné registry vedly centrální správy I. a II. správy StB, VKR (vojenská kontrarozvědka, III. správa StB), IV., V. a VI. správy StB a též Krajské správy StB.

rezident: V terminologii StB pojem ve dvojím významu. Rezident rozvědky, vedoucí rozvědné rezidentury (sítě) v cizině, příslušník StB zpravidla pracující pod diplomatickým krytím na československém zastupitelském úřadě. Rezident kontrarozvědky (II. správa StB) - obzvlášť spolehlivý a prověřený, životně i zpravodajsky zkušený tajný spolupracovník, který pod vedením svého řídícího důstojníka organizoval a řídil práci agentů, jež mu byli svěřeni, hodnotil a předával výsledky jejich činnosti. Rezidenti působili hlavně ve velkých průmyslových závodech, hromadných sdělovacích prostředcích, školských, vědeckých a kulturních institucích aj. Za rezidenty byli získáváni zkušení agenti, ale také zaměstnanci ministerstev vnitra, kteří po odchodu do policejního důchodu pracovali ještě na civilních pracovištích. Zejména ti byli pravidelně odměňováni.

řídící orgán (důstojník): V terminologii StB zpravodajský důstojník z operativního odboru (operativec), který má na starosti výběr a "proces řízení agenta či agentů, tzn. že je úkoluje, vychovává, odborně připravuje a cvičí". Řídít agenta znamená, že mu "řídící orgán stanovuje úkoly, vysvětluje možnosti řešení stanovuje optimální taktiku jednání a současně agenta optimálně prověřuje". Základní formy řízení agenta představují agenturní schůzky. Snahou StB bylo, aby každý operativní důstojník byl zároveň řídícím orgánem zhruba deseti agentů. Výjimečně patřili mezi "řídící orgány" i nejvyšší představitelé StB, kteří "obsluhovali" vlastní špičkovou agenturu. Na zahraničních rezidenturách patřili mezi řídící orgány příslušníci rezidenttury, kteří buď řídili své vlastní, naverbované agenty, nebo přebírali agenty od odcházejících kolegů.

SIS: Slovenská informační služba, údajně vznikla po rozdělení Československa k 1. 1. 1993, podle neověřených informací však její počátky sahají ještě do období československé federace. SIS kádrově přebrala slovenskou část personálního obsazení a měla stejnou funkci jako její česká obdoba BIS. Neověřené zdroje tvrdí, že při vzniku a vytváření struktury a personálního obsazení SIS hrál klíčovou roli předlistopadový první náměstek federálního ministra vnitra a přímý nadřízený StB generál Alojz Lorenc. Před vstupem ČR do NATO se SIS snažila zpravodajsky zpochybnit věrohodnost ČR.

SNB - Sbor národní bezpečnosti: Oficiální název policie v komunistickém Československu. Vznikl usnesením československé vlády 17. dubna 1945. Zákon z prosince 1948 stanovil za úkol SNB zejména chránit lidově demokratické zřízení a určoval, že jeho důstojnictvo se doplňuje ze zvlášť spolehlivých a lidově demokratickému zřízení oddaných občanů. Další zákon byl vydán až po "vybudování socialismu" v Československu: Stanovil, že úkolem SNB je ochrana socialistického společenského a státního zřízení, při níž vychází z cílů a směrnic stanovených KSČ. Poslední zákon o SNB z dubna 1974 jako nový úkol stanovil, že SNB se podílí na upevňování bezpečnosti státu světové socialistiké soustavy. V podstatě už od svého vzniku se SNB dělil na dvě základní části: Na Státní bezpečnost a veřejnou bezpečnost. SNB zanikl roku 1991 zřízením federálního policejního sboru ČSFR, České a Slovenské policie.

s.r.o.: Společnost s ručeným omezením, kterou může založit zakladatelskou listinou nejméně jeden a nejvíve padesát společníků. Základní jmění s.r.o. je minimálně 100.000 ,- Kč za své závazky odpovídá společnost celým svým majetkem, společník však do výše vkladu.

StB (Státní bezpečnost): Tajná policie v komunistickém Československu. Vznik StB se datuje 1. lednem 1938, kdy zpravodajské oddělení policejního ředitelství v Praze přijalo název Presidium, oddělení pro Státní bezpečnost, a zkratku StB. Zkratka StB je však v obecném povědomí spojována až s její rolí v totalitním Československu. Podle všech zákonů o národní bezpečnosti a Sboru národní bezpečnosti (SNB), vydaných po II. světové válce, byla StB složkou SNB. Jejím původním úkolem bylo vyšetřovat a stíhat trestné činy proti státu v oblasti politické a hospodářské, zabezpečovat ochranu státních činitelů a spolupůsobit ve věcech cizineckých a pasových. Ve skutečnosti se StB již od roku 1945 stávala postupně mocenským nástrojem KSČ pro dobytí a udržení moci, k čemuž používala dnes již dostatečně známých represívních a teroristických metod: Moc StB byla především založena na všeobecném strachu občanů státu. Bez ohledu na vnitřní organizaci, která se čas od času měnila, byla činnost StB založena na těchto principech: Sloučení policejních a zpravodajských funkcí, centralizovaném řízení, vojenské organizaci, začlenění do jednotného policejního sboru a podřízeností jejích úkolů cílům KSČ.

svazek kontrolní: V terminologii StB označení spisů, jež se zakládaly u kontrarozvědných útvarů, které řídily důležité akce u nižších útvarů StB. Kontrolní svazky obsahovaly plány postupu, důležité výsledky a rozhodnutí, součinnostní dohody a pod.

svazek objektový: V terminologii StB svazek rozpracování osob, do kterého jsou ukládány materiály vztahující se k rozpracování osoby nebo případu. Objektové svazky byly vedeny na kontrarozvědně ochraňované úřady, organizace a podniky (např. ministerstva, politické strany, průmyslové podniky, školské, vědecké a kulturní instituce aj.), úřady a jiné instituce nekomunistických států v Československu (zastupitelské úřady, zástupci zahraničních firem aj.), zahraniční emigrantské organizace a ideodiversní centra, opoziční seskupení v Československu (Demokratická iniciativa, Charta 77, VONS aj.),

svazek osobní: V terminologii StB označení spisu, ve kterém se ukládají údajně hodnověrné a potvrzené údaje, týkající se konkrétní osoby a získané operativní prověrkou signálu: Pokud je svazek veden na osobu spolupracující, nejedná se o svazek osobní, ale agenturní. Součástí osobních svazků byly i spisy osob, k nimž se soustřeďovaly poznatky o jejich nepřátelských projevech a činnosti.

svazek signální: V terminologii StB označení osobního svazku ve své prvotní fázi: V signálním svazku se prověřovaly prvotní informace o nepřátelské činnosti osoby.

VI. správa StB: Jedna z částí StB, tzv. její VI. správa, zaměřená na zpravodajskou techniku StB: Ve zpravodajské terminologii to znamenalo označení speciálních technických a dalších prostředků využívaných zpravodajskou službou (v tomto případě VI. správou StB) při její práci. Mezi zpravodajskou techniku např. patřilo odposlouchávání telefonů, bytů, tajné prohlídky bytů, odposlouchávání rozhovorů, otevírání dopisů, využívání vysílaček a radarů resp. jejich identifikace, elektronická počítačová výbava, nabourání počítačů či celých počítačových sítí atd. Použití zpravodajské techniky se zásadně maskovalo a nasazovala se tam, kde je druhá strana neočekávala nebo vůbec nepředpokládala. VI. správa měla spíše zpravodajský a dokumentační charakter a připravovala podklady pro další postupy StB vůči podezřelým resp. sledovaným osobám.

tajný spolupracovník: TS, v terminologii StB oficiální označení československých i cizích státních občanů, kteří byli získáni k vědomé spolupráci s útvary StB, jimž předávali požadované informace a plnili uložené úkoly. Využívání TS se považovalo za hlavní prostředek boje proti nepříteli. TS byli podle směrnic získáváni na základě ideových pohnutek (přesvědčení o nutnosti chránit socialistický stát, u cizinců věc míru a socialismu), na základě hmotných výhod a na základě kompromitujících materiálů. Žádnému z těchto motivů nebyla dávána přednost, důležitá pro StB byla ochota ke spolupráci a její výsledky. Hmotné výhody a kompromateriály se uplatňovaly především u cizinců, za nejčastější motiv československých občanů se považoval motiv ideový. (Ve skutečnosti šlo většinou o důsledek nátlaku, při němž hrál významnou úlohu strach, různé výhody a často i osobní demoralizace.) Do kategorie TS se v posledních desetiletích zahrnovali: Agent, rezident a držitel propůjčeného bytu. TS používaly prakticky všechny útvary StB, tj. rozvědka, kontrarozvědka, ochranka, útvary sledování a zpravodajské techniky. U rozvědky se rozlišovaly kategorie agent (A), důvěrný styk (DS) a ideospolupracovník (IS).

XIII. správa StB: Jedna z částí StB, tzv. zvláštní správa StB, zaměřená na technické zabezpečovací služby, např. šifranti atd.

vázací akt: V hantýrce StB též verbovka, konspirativní schůzka, na níž došlo k získání osoby k tajné spolupráci s StB. Schůzky se kromě operativního důstojníka StB zúčastnil také jeho přímý nadřízený nebo jím pověřený příslušník. Průběh schůzky byl předem stanoven a často i fotograficky resp. zvukově dokumentován. Závazek ke spolupráci byl obvykle stvrzován písemně, vlastoručně či na předtištěný formulář, nebo ústně, pokud by požadavek písemného závazku ohrozil ochotu osoby ke spolupráci. Po písemném nebo ústním závazku si tajný spolupracovník zvolil nebo přijal krycí jméno a heslo pro spojení, což byly domluvené věty pro řídícího důstojníka StB a odpověď tajného spolupracovníka.

VKR (III. správa StB): Vojenská kontrarozvědka, od roku 1951 složka StB, působící u útvarů a zařízení československé armády, pohraniční stráže a vojsk ministerstva vnitra. Před listopadem 1989 byla VKR organizačně přičleněná k StB jako její III. správa. K hlavním úkolům VKR patřily ve vojenských zařízeních ochrana vojenského tajemství, zamezování vzniku mimořádných událostí a dezerce, ochrana před šířením "nepřátelské ideologie" aj. K tomu VKR využívala vlastní síť spolupracovníků a své konspirační byty a pro svou činnost vedla vlastní evidence, registry a archívy. Ty po převedení VKR ještě před zrušením StB do kompetence ministerstva obrany dnes spravuje Vojenské obranné zpravodajství. Odhaduje se, že registr spolupracovníků VKR čítá dodnes víc než milión lidí, bývalých vojáků základní služby, někdejších poddůstojníků, důstojníků a vojáků z povolání, kteří v armádě slouží i v současnosti. Tyto registry nebyly zveřejněny a naděje, že se tak stane, je nulová.

výpověď podle písmena "A": Podle tohoto ustanovení, čili písmena A, dostávali po roce 1989 výpověď neprověření příslušníci, a to na jejich vlastní žádost.

výpověď podle písmena "G": Podle tohoto ustanovení, čili písmena G, dostávali po roce 1989 výpověď neprověření příslušníci, a to i bez jejich žádosti: Výpověď byla kvalifikována pro "nezpůsobilost".

útvar pro odhalování organizovaného zločinu: Speciální součást ředitelství Policie České republiky, která se zabývá organizováním a realizováním účinného boje proti zvlášť nebezpečným aktivitám kriminálních živlů resp. organizovaného podsvětí či činnosti mafií. Jde např. o nebezpečné formy krádeží velkého rozsahu, obchod s lidmi, narkotika, ilegální obchod se zbraněmi, penězokazectví, atentáty, podvody zvlášť velkého rozsahu atd. Podle informací a dostupných materiálů v Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu působí na exponovaných místech bývalí příslušníci StB.

ÚOÚD:Úřad na ochranu ústavy a demokracie, vznikl po zrušení StB rozkazem federálního ministra vnitra Richarda Sachera v únoru 1990 místo bývalé II. správy StB. Prvním ředitelem byl reaktivovaný důstojník ministerstva vnitra major Zdeněk Formánek, druhým pak krátce náměstek ministra vnitra Jan Ruml, po něm bývalý disident a chartista Jiří Müller, který nastoupil v červnu 1990.

VB - Veřejná bezpečnost: VB byla od konce 2. světové války budována jako jako součást jednotného, vojensky organizovaného SNB namísto dosavadní státní policie, četnictva a obecní (městské) policie. Postupem doby se v rámci ministerstva vnitra (po roce 1968 federálního, českého a slovenského ministerstva vnitra) vytvořila jednotná organizace, sestávající s krajských správ a okresních oddělení VB, na nejnižší úrovni pak místní a obvodní oddělení VB. V roce 1951 byla zřízena Pomocná stráž VB, jakýsi místní udavačské sítě VB. Postupně se ve VB ustálily tyto základní funkční složby: Správní (evidence obyvatelstva, občanské průkazy, povolovací úkony v oblasti zbraní a střeliva, povolování pobytu v pohraničních oblastech), pořádková (obchůzková a hlídková činnost, zabezpečování veřejného klidu a pořádku, vyhledávací a pátrací činnost), kriminalistická(pátrání a vyhledávání v oboru obecné a hospodářské kriminality, kriminalistická evidence, kriminalistické expertízy pro všechny složky SNB, styk s tajnými spolupracovníky VB aj.), dopravní (zabezpečování pořádku v dopravě, kontrola a evidence motorových vozidel, agenda řidičských průkazů aj.), vyšetřovací (shromažďování důkazních materiálů pro trestní stíhání a pod.). V roce 1969 byly v rámci VB vytvořeny pořádkové pohotovostní útvary, které neblaze prosluly již při potlačování protiokupačních demonstrací v srpnu 1969 a při hromadných protirežimních vystoupeních v posledních letech komunistické vlády. VB zanikla v roce 1991 při zrušení SNB a vytvoření federální a republikové policie ČSFR.

zájmová osoba: V terminologii StB osoba spolupracující, "rozpracovaná" nebo státobezpečnostně jinak zajímavá. Osoby, na které byl z jakýchkoliv důvodů zaveden svazek, byly automaticky zahrnuty do evidence zájmových osob. Osoby, které se v souvislosti s vedením svazku ukázaly být zajímavé (tzv. osoby procházející svazkem), mohly být podle uvážení do této evidence zahrnuty. Stejně tak se evidovaly i osoby, které se ať už vědomě či náhodně dostaly do kontaktu s rozpracovanou osobou. Zájmová osoba byla v terminologii StB prakticky totožná z evidovanou osobou.

zpravodajské školení (výcvik): Termín, který zahrnuje dva základní pojmy: Výcvik agenta, který si má v průběhu školení osvojit všechny nutné znalosti, na jejichž základě musí obstát v sebesložitějších situacích. Dovednosti a návyky lze rozdělit na:

e) výcvik sebeobrany včetně nácviku střelby pro krajní případy nouze. Výcvik či školení obvykle probíhaly po delší dobu a na utajovaném místě. Charakter školení určoval, zda se provádělo individuálně (nelegál), či ve skupinách. Obvykle začínalo teoretickým ústním výkladem, následovaly semináře, pokračovalo se demonstrací studovaného předmětu nebo akcí (sledování), poté probíhalo samostatné teoretické studium a provádění speciálních cvičení v terénu. Výcvik (školení) zpravodajských důstojníků měl cyklus obdobný rytmu a průběhu výcviku agentů. I zde platilo, že zatímco výcvik probíhal dlouhodobě a universálněji, školení bylo charakterizováno krátším časovým úsekem, často se speciálním zaměřením (nové technické prostředky aj).

zpravodajsko-technické úkony: ZTÚ, souhrnný pojem StB pro používání růz ných technických prostředků pro potřeby rozvědky (I. správa StB), kontrarozvědky (II. správa StB), vyšetřovatelů StB a zpravodajskou správu Generálního štábu ČSLA. Zavádění ZTÚ bylo přísně konspirováno, nesmělo být realizováno vůči osobám v nomenklatuře ÚV KSČ a ÚV KSS. Pomocí ZTÚ se plnily zejména tyto úkoly: Prověrky zájmových osob a tajných spolupracovníků, získávání státobezpečnostních informací, operativní dokumentace nepřátelské činnosti, technická ochrana chráněných objektů. Výsledky ZTÚ musely být v dokumentech operativy StB formulovány tak, aby se nedalo zjistit způsob jejich získávání. Mimo resort Federálního ministerstva vnitra mohly být předávány pouze se souhlasem ministra. V dokumentech StB se se pro jednotlivá ZTÚ používaly následující krycí názvy: DIAGRAM (dlouhodobý odposlech), STATISTIKA (krátkodobý odposlech), PŘESTAVBA (telefonní odposlech), VYŠEHRAD (telefonní odposlech telefonátů v zahraničí), ANALÝZA (tajná prohlídka bytu nebo pracoviště), LUCERNA ("obranná" technická prohlídka), APARÁT (skryté pozorování a fotografování - filmování), NÁKUP, DOVOZ, KRYSTAL, VÁZA, RŮŽE (různé druhy cenzury korespondence), ZVUK, VÝBOJKA (prověrka tajného radiopříjmu nebo radiovysílání), ODRAZ, OCEÁN (instalace signalizačních a zabezpečovacích zařízení). Zpravodajsko-technické úkony patřily k činnostem, kterou neschvalovali prokurátoři, jak předepisoval zákon, ale náčelníci správ StB a v některých případech federální ministr vnitra resp. jeho náměstci.