Byli však i jiní vedoucí činitelé státu a všemocné komunistické strany, které si v nedávné minulosti předseda slušovického družstva docent ing. František Čuba, CSc., a jeho věrní, zavazovali. A nikoliv kvůli nějakým maličkostem. Spíš obráceně: Potřebovali je využívat, manipulovat jimi. Právě v Praze. Tam totiž seděli ve funkcích, odkud rozhodovali. A takoví soudruzi jako stranický tajemník Havlín, předseda federální vlády Štrougal, federální minisr Leer... přece jenom v nomenklaturní hierarchii znamenali hodně. Z těchto důvodů musel mít slušovický Agrokombinát své prodloužené prsty zejména v hlavním městě republiky. Akceschopné, neviditelné, vhodně nasměrované k zabezpečování realizace dlouhodobých cílů slušovické mafie...
Jedním z těch, o nichž se vědělo, že mají velkou moc a od kterých se očekávalo, že mohou Slušovickým v případě potřeby být víc než užiteční, byl někdejší tajemník ÚV KSČ soudruh HAVLÍN. A ten, stejně jako další vysocí "potentáti", měl pochopitelně vilu také. Hlavně však dvě dcery, dychtivé po bydlení na "úrovni". Což představitelům JZD AK Slušovice ideálně vyhovovalo. Slovo dalo slovo a nastoupila stavební skupina. Vzhledem k existujícím "dobrým" zkušenostem opět využili služeb podniku Zemědělské stavby v Praze-Ďáblicích, kde vypracovali vhodně upravený projekt tak, aby celá akce oficiálně nepřesáhla částku 40 tisíc korun. I když výsledná suma se nakonec vyšplhala hodně nad 300 000 Kčs. Rozdíl pochopitelně šel na vrub Slušovic. Co se všechno dělalo? Dvě garáže, pro "dcerušky" se přistavovaly "domky" na zahradě... A aby se tam jméno soudruha Havlína neobjevilo, zadavatelem byla jedna z jeho dcer, která tehdy pracovala jako vedoucí odboru zemědělství a místního hospodářství na Obvodním národním výboru Prahy 10.
(Tady je jedna zajímavost: Pan docent ing. František Čuba, CSc., aby se vytáhl, nařídil lidem, co onu akci v Praze realizovali, dát do tří mobilních buněk, umístěných na zahradě vily, i barevné televize a "další civilizační" vymoženosti, v té době mnoha občanům nedostupné. Z jedné buňky zřídili dokonce i klubovnu. Ať soudruh tajemník ÚV KSČ vidí, jak je slušovické družstvo na "úrovni" a umění „pečovat“ o své pracovníky ...)
* * *
Byly ovšem také jiné "podplácecí" aktivity. Například u předsedy federální vlády Lubomíra ŠTROUGALA. Ale tam už se vše realizovalo oficiálně, byť za částku více méně symbolickou. Stejně jako na ministerstvu financí, kde "slušovickopražský" stavební závod rekonstruoval a vybavoval sekretariát ministra, část kanceláří ... A to vskutku reprezentativně. I když i v tomto případě oficiálně za tak zvaně "plnou hodnotu". Ale zato promptně, dle přání zákazníka, na vysoké úrovni. Mohli si to dovolit. Měli na to lidi a dost času. Na rozdíl od ostatních stavebních firem.
Pro ministerstvo financí "slušovická" filiálka v Praze rekonstruovala ještě tzv. vládní byty, určené ministrům a vedoucím funkcionářům federální úrovně. Rovněž tak se podílela na přestavbě a dovybavenosti bytových jednotek v Praze-Ďáblicích, jež se přidělovaly "vybraným" pracovníkům ministerské úrovně.
V obou těchto případech se "pro jistotu" opět postupovalo oficiálně, i když za podstatně nižší ceny než obvykle. Ale i tak se to vyplatilo. Soudruh Štrougal několikrát ve prospěch Agrokombinátu Slušovice zasáhl, ministerstvo financí pomohlo s různými "výjimkami", povoleními ... Přitom je jasné, že k tomu nebyl ani tak potřeba ministr: spíš jeho podřízení na střední úrovni výkonné moci. A pro ně se muselo, aby byli vstřícní a co nejméně zvědaví, něco udělat též ...
* * *
Zvláštní kapitolu tvoří otázka vztahů s tehdejším federálním a českým ministerstvem zemědělství, a zejména s tajemníkem pro onu oblast na ÚV KSČ soudruhem Miroslavem ZAJÍCEM. Z dobových svědectví vyplývá, že i tam fungovaly úplatky "stavebního" či "řemeslnického" charakteru. Daleko důležitější se však tady jeví vztahy postavené na poněkud odlišné bázi. V této fázi však zatím nejsou tak důležité, protože k některým věcem se dostaneme při jiných souvislostech později.
(Tady ještě jedno malé připomenutí: V Praze existovalo dost zajímavé bytové družstvo pro státní zaměstnance a stranické pracovníky s názvem KOLEKTIV. Je s podivem, že si ho v souvislosti se Slušovicemi dosud nikdo nevšiml. Asi by se divil... Dokonce lze podezírat bývalého zlínského vyšetřovatele kapitána Alexeje Žáka, že se spletl, a právě místo Kolektivu uvedl POKROK. Protože ovšem s KOLEKTIVEM je slušovický Agrokombinát spojen i jinak než "stavební" činností, necháme si onu "organizaci" na dobu pozdější. Stejně tak jako další firmy či zemědělská družstva z pražského okolí, třeba JZD Chýně, Horní Branná nebo Jílové u Prahy, s nimiž onen stavební slušovický závod v Praze v osmdesátých letech úzce spolupracoval. Protože tady už se budou muset dosazovat konkrétní osoby ...)