Avšak nejenom vzájemné, oboustranně výhodné "pracovní" kontakty našeho "inženýra architekta" Mikuláše Nadašiho s první, druhou a jedenáctou správou Státní bezpečnosti lze označit coby nanejvýš zajímavé. Obdobný charakter totiž měly i vztahy s ing. Miroslavem Zajícem, před 17. listopadem 1989 tajemníkem ÚV KSČ pro zemědělství a posléze i členem předsednictva ÚV KSČ. Což platí nejen pro tzv. "slušovické období", ale také pro dobu, kdy Mikuláš Nadaši velmi úzce spolupracoval s dalšími zemědělskými družstvy, zejména s JZD Dřínov (v čele s někdejším předsedou soudruhem Volkem). A pokračovalo to i po tzv. "listopadové" revoluci, kdy se Miroslav Zajíc stal členem slušovického agrokombinátu (přijat 12. března 1990, osobní číslo 2210) a některých "slušovických" akciových společností (např. DAK MOVA, TZV...) nebo začal soukromě podnikat jako majitel prosperující firmy orientující se převážně na země bývalého Sovětského svazu...
Vraťme se však k JZD Dřímov: Přes tohle družstvo, či spíš z něj, dovážel Mikuláš Nadaši zeleninu ve velkém do Západního Německa. Bez vědomí Slušovic, zato ale v těsné spolupráci se zmíněným soudruhem Miroslavem Zajícem, který celou transakci z politického hlediska kryl. Pochopitelně, nikoli zadarmo. Dělili se s Nadašim půl na půl, řidiči, Jiřímu Hákovi, bývalému automobilovému závodníkovi, který zeleninu do Západního Německa odvážel, dávali provizi. Ostatně, s tímhle pánem náš "inženýr architekt" udržoval kontakty ještě pár let po 17. listopadu 1989 a zřejmě je s ním ve styku dodnes. Možná, že dokonce využívá i jeho mercedes, protože Jiří Hák provozuje, či přinejmenším ještě nedávno v Praze provozoval taxíkářskou živnost.
(Tady jedno malé, o to však závažnější, pozastavení. Koncem sedmdesátých let dělal "šéfa" jisté restaurace "U Labutě" v Praze-Krči, poblíž Thomayerovy nemocnice, jakýsi pan Vaníček. Měl postavenou vilu v Praze pod Strahovem, v blízkosti obydlí dřívějšího ministra zahraničních věcí Bohuslava Chňoupka. Je možné, že i na ní se "podepsal" Mikuláš Nadaši. Ale o to nejde. Tenhle pan Vaníček emigroval do Západního Německa, usadil se v Mnichově, tam začal obchodovat a po 17. listopadu 1989 jezdil do Československa a skupoval v Praze hospody a pozemky... Po něm "šéfování" v krčské restauraci U Labutě převzal nějaký pan Jiří Kulich: Ten přes svého komplice, důstojníka II. správy 4. odboru StB podplukovníka Jaroslava Kříže, seznámil Mikuláše Nadašiho prostřednictvím jistého Josefa Nového z firmy Konica-kopírky, jinak velmi záhadné osoby, a pana Vaníčka, s některými lidmi z Mnichova... A kšefty se zeleninou mohly začít také tímto směrem. Mimochodem, stejným způsobem v té době do Německa vyvážely Slušovice i maso a jiné produkty, například sušené mléko... V pozadí opět Mikuláš Nadaši a jeho přátelé z pražského podsvětí. Ostatně, v citované hospodě U Labutě se právě část tohoho podsvětí, a ne zrovna malá a nevlivná, scházela. Což podle zdrojů blízkých Nadašimu a jeho okolí, resp. kriminální policii, dělá dodnes... A dodnes se tam scházejí bývalí příslušníci I. a II. správy Státní bezpečnosti. Mimochodem, rozvědka, a zřejmě i kontrarozvědka, v oné restauraci měly jistou dobu tzv. detašované pracoviště, přes něž se realizovaly "zajímavé ekologické aktivity". A v době po roce 1989 bylo kousek odtud, ve Lhotce, sídlo tzv. "sledovačky" a krycích dokladů coby jeden z odborů Bezpečnostní informační služby. Pracovníci onoho zařízení, vedeného Františkem Stárkem - "Čuňasem", tam chodí mezi společnost bývalých "estébáků" a elity pražského podsvětí na pivo. Prý snad i víc než jen na pivo, naznačují obvykle velmi dobře informované zdroje, které si nepřejí být jmenovány...)
V době, kdy Mikuláš Nadaši odcházel "oficiálně" ze služeb Agrokombinátu Slušovice a docenta ing. Františka Čuby, CSc., začal úzce spolupracovat s Josefem ŠÍBLEM. Ten se postupně stal doslova pravou rukou našeho "inženýra architekta". A je jím nadále. Člověk, kterému přátelé pro jeho "specifické" schopnosti kriminálního charakteru říkali "učitel" (Nadaši zase PETR) s ním prošel od let 1983 až 1984 všechno. Jako jeho zástupce či osobní sekretář, organizátor různých obchodních akcí... (Jeden čas působil v JZD Kačina, pak ale "přesedlal" přímo k Mikuláši Nadašimu coby bezprostřední podřízený): Šíbl s Nadašim sdílel prakticky všechna "novodobá" zaměstnání, dnes pracuje v jeho "soukromých" firmách, s pomocí Nadašiho "podniká" i sám...
O milenkách nebo lépe řečeno "sekretářkách", ze slušnosti, až na určité výjimky, hovořit nebudeme. I když i jejich jména jsou známá. Faktem však zůstává, že Mikuláš Nadaši pro svou rozsáhlou činnost měl množství spolupracovníků. Nejen vzhledem ke svým závazkům vůči slušovickému družstvu, JZD Horní Branná, zemědělskému družstvu Jinošov, případně JZD Dřínov ... Existovaly totiž "kšefty" osobní, a pak, další instituce a podniky. Třeba JZD Chýně u Prahy, bytové družstvo pro státní zaměstnance a pracovníky ÚV KSČ Kolektiv, kontatky s některými dnešními akciovými společnostmi, resp. společnostmi s ručením omezeným...
(A lze říci, že přes "soukromý" finanční prospěch za vším můžeme hledat právě předlistopadové JZD agrokombinát Slušovice, čili "polistopadový" DAK MOVA Bratislava... Pavouk roztáhl sítě... A protože se Mikuláš Nadaši zdál být už v této fázi pro docenta ing. Františka Čubu, CSc., a jeho společníky dost nebezpečný a kompromitující, začali rychle v květnu 1991 zametat stopy. Očišťovat své jméno a "pověst firmy" od Nadašiho.)