U zmíněného Petra OSMÍKA se zastavme trochu déle a podívejme se na celý případ poněkud podrobněji. Tenhle pán byl totiž v dost úzkém pracovním kontaktu právě s JZD Chýně. Něco jako šéf stavební skupiny, či přidružené výroby obdobného charakteru: Dělal tedy zhruba to, co Mikuláš Nadaši ve Slušovicích a JZD Dřínov či později Jinošov. A když mu pro podvody "teklo do bot", tak ho Jaroslav Kříž dopravil ilegálně do Budapešti, kde jej prostřednictvím "partnerské" maďarské Státní bezpečnosti umístil v tamním konspirativním bytě. A než se vyřídily formality k Osmíkově trvalému vycestování nebo lépe řečeno tzv. "emigraci" do Západního Německa, umožňoval mu podplukovník StB Jaroslav Kříž několikrát návštěvu Československa (pochopitelně ilegálně, vždyť byl "utečenec") k vyřizování "jistých" záležitostí. Zřejmě nanejvýš "důležitých"...
A tady je několik dalších zajímavostí: Na zmíněného Petra Osmíka byl založen na Obvodní správě SNB Prahy 8 spis z časů jeho působnosti v "delikátních " obchodech po celém území tehdejšího Československa. A nešlo jen o JZD Chýně, kterému účtoval tzv. černé duše či o podvody na Slovensku... Prostě, měl toho víc a nevyřízené účty s pražskou kriminálkou byly dost velké. Asi proto musel rychle "emigrovat". Navíc, vedoucím ekonomického útvaru, kterému zmíněný pán podléhal, byl v té době do roku 1998 poslanec za sociálně demokratickou stranu pan Josef Wágner.
Nejpodivnější se však zdá skutečnost, že určité kruhy Federální bezpečnostní informační služby či dnešní Bezpečnostní informační služby onu budapeštskou "cestu" Patra Osmíka popírají, bagatelizují taktéž úlohu tehdejšího příslušníka StB Jaroslava Kříže. A to přesto, že existují důkazy, např. z vyšetřování Osmíkovy trestné činnosti, svědecké výpovědi o jeho "útěku" přes Maďarsko, o úloze podplukovníka Kříže, který po zrušení StB až do nedávné doby, tedy do svého odchodu do důchodu, působil u Bezpečnostní informační služby.
* * *
Po příchodu do Západního Německa se prý Petr Osmík oženil a vzal si jméno manželky, takže teď se jmenuje PETR SCHULHOF. Pod tím jménem si také údajně založil jakousi "minifirmu". Nic moc, pouze nenápanou malou autoopravnu na vrakovišti aut s příležitostným prodejem ojetých či z vraků sestavených aut...
Až na jednu maličkost: Skutečným majitelem firmy má prý být kdosi úplně jiný. A účel celého tohodle podniku? Podle kriminalistů, kteří případ Osmík před rokem 1989 vyšetřovali, se např. už pár let před 17. listopadem 1989 se přes Osmíkovu firmu "dovážely" do Českoslovnska, přesněji do Prahy, ojeté osobní automobily. Nikoliv pro obyčejné lidi a nikoliv obyčejné osobní automobily... A prováděly se další obchody, které nešly realizovat veřejně, "na denním světle".
(O panu Petrovi Osmíkovi bude ještě řeč později, v dalších souvislostech. Teď jen malé konstatování: Tak jako u mnoha jiných kolegů resp. "spolupracovníků" Mikuláše Nadašiho, i jeho jméno je totožné se jménem Petr Osmík, které je uvedeno v registru agentů StB coby důvěrník, datum narození 28. srpen 1947, registrační číslo 35319, krycí jméno PETR. Tato zmíňka je nutná proto, že uvedená informace bude mít v pozdějších událostech dost velký význam...)
Co zbývá dodat ? Snad pouze několik maličkostí. Petr Osmík, alias Schulhof, ještě v roce 1992 kvůli své kriminální minulosti nesměl do Československa. Později by prý díky svým kontaktům a známostem mohl, kdyby údajně ještě na jaře roku 1995 "neseděl" někde v Hamburku ve vězení: V druhé polovině devadesátých let se mu však "návrat" do České republiky nakonec podařil. Což potvrdili nejen kriminalisté, kteří mají o pohybu Petra Osmíka alias Schulhofa své informace, ale i Osmíkovi přátelé. Když si např. s jedním z nich dal autor téhle knížky v létě 1999 schůzku, Petr Osmík byl na blízku a pro "jistotu" ji monitoroval...
To Mikuláš Nadaši to měl, ve vztahu k Německé spolkové republice, horší: Až do letních měsíců roku 1992 mohl do Západního Německa běžně. Tedy přesněji do doby, než mu Němci odhalili dost velký, zřejmě ne zrovna čistý "kšeft", který na "svoje triko" realizoval prostřednictvím zemědělského družstva Jinošov. Podvod zhruba nejméně za 100.000 marek. Což se pochopitelně našim západním sousedům nelíbilo. Takže si Mikuláše Nadašiho tak trochu podali. S výsledkem jednoznačným. Vyhostili ho, a do pasu mu dali tzv. "medvěda". Návrat nežádoucí...
Co všechno "inženýr architekt" Mikuláš Nadaši v posledních letech pro Slušovice a zemědělské družstvo Jinošov dělal, ví Bůh. Sám pro sebe se však přiživoval na aukcích starožitností, které tohle posledně jmenované družstvo v letech 1990 a 1991 na jižní Moravě, speciálně v Brně, realizovalo. Zcela jistě se ovšem velmi intenzívně také věnoval své další zálibě, t.j. "koníčkům". Čili dostihovému sportu. Existují poměrně přesné údaje o tom, že právě tohle pana Nadašiho dost přitahuje. Takže, třeba má silné vazby na slušovickou společnost s ručením omezeným FORTUNA, která se právě tímhle zabývá. O kontaktech na ostatní zemědělská družstva či podniky, jež mají ke koním vztah, toho už je známo víc než dost. A nejsou to vztahy zrovna moc čisté... Ostatně, rozsáhlé vyšetřování pro podvody je proti Mikuláši Nadašimu podle informací ze strany slovenské policie vedeno také v Bratislavě. Dokonce tam kvůli němu měli ustavit speciální vyšetřovací komisi. Jenže, tohle teď zrovna není předmětem této kapitoly...