To, že na veřejnost na přelomu let 1991 až 1992 pronikly informace, poodhalující tajemnou roušku nad MIKULÁŠEM NADAŠIM a praktikami někdejší I. a II. správy Státní bezpečnosti resp. "nové" polistopadové kontrarozvědky, vyvolalo pochopitelně patřičnou odezvu. V pražské centrále tehdejší Federální bezpečnostní informační služby nastal patřičný rozruch: ani tak ne proto, s kým že to "od nich" autor série materiálů na toto téma spolupracoval. Spíš je zajímalo, jak se údaje o onom muži dostaly "na světlo Boží"... Stejné pozdvižení se však odehrávalo také v bezprostředním okolí našeho "inženýra architekta" Mikuláše Nadašiho. Na druhé straně se ovšem díky zmíněné "indiskréci" objevila další fakta, jež některé body z působnosti pana Nadašiho dále zpřesňovaly či blíže osvětlovaly. Proto je nutné se v této kapitole k některým detailům ještě jednou podrobněji vrátit...

V prvé řadě, údajně vznikly jakési pochybnosti o vztahu Mikuláše Nadašiho k zemědělskému družstvu JINOŠOV na Třebíčsku. Prý pro ně nikdy nepracoval, nechal se slyšet někdejší ekonom tohoto JZD a hrozil žalobou. Neměl pravdu. Podle členů a nezprofanovaných funkcionářů jinošovského zemědělského družstva Nadaši působil coby šéf v jeho tzv. přidružené výrobě, která sídlila v Praze. Koncem roku 1990 a počátkem roku 1991 došlo k rozdělení a přidružená výroba připadla společnému podniku OSLAVA v Náměšti nad Oslavou, pochopitelně k Oslavě přešel také náš "inženýr architekt", i když už ne jako zaměstnanec, ale pouze na bázi úzkého "spolupracovníka" a obchodního partnera či poradce.

„...JZD Jinošov uzavřelo smlouvu o pronájmu kanceláří Benešovská 23 (v Praze, pozn. aut.) s firmou MATHIAS GmbH MNICHOV a smlouva byla podepsána mezi panem ing. Hejátkem a mnou jako obchodním ředitelem firmy Mathias GmbH v ČSFR. Tudíž firma NOVOSERVIS, tedy já, který jsem vlastníkem této firmy, nemám v tomto bodě s Vaším JZD nic společného, a proto prosím, abyste se laskavě v budoucnosti obracel přímo na firmu do Mnichova. Protože firma Mathias GmbH, ani já, jako osoba, jsme neměli zájem komplikovat situaci, zaplatili jsme již v říjnu-listopadu (rozuměj roku 1990, pozn. aut.) veškeré platby, které se týkaly telefonu a nájmu. Vím jen to, že ing. Hejátko uzavřel další smlouvu s paní Michaelou KREŠLOVOU na kanceláře od 1. září 1990. A vím také dle informací, že platba za nájemné a telefon nebyla proplacena...Vážený pane předsedo (rozuměj JZD Jinošov, pozn. autor), rád bych Vám vyhověl a pomohl, abyste byl spokojen, a proto bych Vás chtěl informovat, že pan ing. Jan Hejátko podepsal se mnou zprostředkovatelskou smlouvu na rok 1990, a to na jedno procento z objemu prací v zahraničí, což dle propočtu činí za rok 1990 cca 90 000 Kčs, které jsem do dnešního dne od Vašeho JZD nedostal. Doufám, že naše oboustranné vztahy budou ty nejlepší a nadále zůstávám se srdečným pozdravem. Mikuláš Nadaši.“

Jinak lze konstatovat, že výše citovaný dopis je vskutku velmi cenný. Dovídáme se z něj totiž, že náš "inženýr architekt" Mikuláš Nadaši vedl "zajímavé" obchody s JZD Jinošov, hlavně však: Vedle dvou jmenovaných firem NOVOSERVIS a NOVOTRADE má, přinejmenším v té době, přímý vliv, ne-li značnou finanční účast, také na podniku MATHIAS GmbH MNICHOV, kde působil jako obchodní ředitel na území dřívějšího Československa.

Přitom v podstatě neskryta před veřejností dlouho zůstávala pouze firma NOVOSERVIS, jejíž adresu a telefonní čísla najdeme ve Zlatých stránkách: Dnes už tam ovšem nelze telefonovat či ani se na tuto adresu obracet, Novoservis jaksi zmizel. Stejně tak ostatní dvě firmy se zdají být "utajené". Včetně těch nových, které jsou uvedeny v příloze téhle knížky. Prostě, v Obchodním rejstříku existují, ve skutečnosti se však halí do pláště "tajemných temnot..." Pouze vzhledem k zájmům pana Nadašiho se můžeme domnívat, čím se asi zabývaly či dodnes zabývají...

Mikuláš Nadaši se však, jak bylo právě naznačeno, zúčastňoval různých obchodních transakcí se zahraničím: Po roce 1989 téměř výlučně se zahraničím. A zpočátku hlavně prostřednictvím Zemědělského družstva Jinošov. Až na několik maličkostí. U těchhle tzv. ranných obchodů chybí jaksi dokumenty: Takže např. nevíme, co bylo obsahem oné dohody o obchodu v hodnotě devíti milionů korun, za nějž měl MIKULÁŠEK (jak mu důvěrně bývalé vedení jinošovského družstva říkalo), dostat "provizi" 90.000 korun. Respektive na vedení jinošovského družstva se údajně nenacházejí a firma Mathias GmbH Mnichov tady není nikde registrována, Mikuláš Nadaši mlčí rovněž.

Čtenář teď možná namítne: proč se to píše, když vazby na slušovický Agrokombinát, a tím pádem také na docenta ing. Františka Čuby, CSc., v textu chybějí? Omyl. Ony tam jsou, přestože je nelze viditelně identifikovat. Už jenom taková maličkost: Odkud asi vzal Mikuláš Nadaši k založení svých firem peníze ? Navíc obchodoval s dobytkem. Přes Itálii jej vozil do bývalé Jugoslávie. Možná by stálo za to zjistit, jakým způsobem maso ve stejné době vyvážela do Itálie např. slušovická společnost MORAGRO. Anebo jiné společnosti, úzce spjaté právě se Slušovicemi, či později s DAK MOVA Bratislava. Třeba už dříve zmíněný DIALOG... Stálo by ovšem za to také zjistit, co měl Nadaši z hlediska svých obchodů společného s JUDr. Janem Šulou a Jiřím Vackem: To však bude předmětem dalších kapitol.