Vskutku, Mikuláš Nadaši toho má na svědomí za svůj dlouhý a, jak jsme měli možnost dosud vidět, velmi "plodný" život, víc než dost. Od přehršle kriminálních deliktů a častých pobytů ve vězení přes "angažovanost" špičkového agenta Státní bezpečnosti, zahraniční rozvědky a západoněmecké zpravodajské služby až po úzkou spolupráci s Federální informační službou či Federální bezpečnostní informační službou resp. Bezpečnostní informační službou. A to už nemluvě o různých "podivných" obchodních zájmech ve spojení s JZD Agrokombinát Slušovice, JZD Horní Branná, Dřínov, Chýně, Jinošov... příp. po roce 1989 vlastní podnikání vesměs nelegálního charakteru...
Za těchto okolností se zdá dost nepochopitelné, že na demokratických principech budovaná nová, "polistopadová" kontrarozvědka, Federální informační služba a později Federální bezpečnostní informační služba či dnes Bezpečnostní informační služba, případně obrozená zpravodajská služba - Úřad pro zahraniční styky a informace, používaly služeb pána s takovovou minulostí a takovým charakterem. Ba co víc: Jak se čtenář v následujících řádcích přesvědčí, někteří z pracovníků těchto centrál s Mikulášem Nadašim dokonce udržovali úzké osobní přátelské vztahy. Včetně v té době (některých případech dodnes) špičkových činitelů české resp. federální politické reprezentace...
Přitom je paradoxem, že v ranném období své spolupráce s politopadovými tajnými službami, tedy právě počátkem devadesátých let Mikuláš Nadaši ve svých firmách zaměstnával bývalé příslušníky StB, de facto své řídící důstojníky: Např. majora Jiřího KARÁSKA, kapitána Františka LÁZŇOVSKÉHO, poručíka Stanislava PROŠKA, všechny ze Správy StB hlavního města Prahy a Středočeského kraje, atd. Nebo udržoval úzké osobní přátelské kontakty s důstojníky KGB působícími v Československu, např. s rezidentem KGB v Praze Olegem ORLOVEM...
Jak již bylo řečeno, krátce po tzv. vázacím aktu Na Mikuláše Nadašiho, tedy po 28. červnu 1990, udělil tehdejší ředitel kontrarozvědky Ing. Jiří MÜLLER (* 6.3.1942 podle registrů StB je jeho jméno evidováno jako důvěrník StB, krycí jméno student registrační číslo 426208) na veškeré spisy o tomhle pánovi embargo: Smělo se do nich pouze s jeho výslovným, vlastoručně podepsaným souhlasem. Brzy poté však s Mikulášem Nadašim kupodivu začínají navazovat "těsnější" soukromé styky také někteří pracovníci tehdejší Federální informační služby a později Federální bezpečnostní informační služby. Například reaktivovaný kapitán StB, po roce 1990 podplukovník a jeden z vedoucích pracovníků "nové" kontrarozvědky Václav KÁCL a jeho pozdější manželka poručice Radmila BARTHOLDYOVÁ.
Zejména tahle dáma se činila. Prostřednictvím v té době ještě kapitána Kácla o Mikuláši Nadašim získala, přes zmíněné už embargo, patřičné informace, a pak několik týdnů, údajně v rámci své dovolené, u Nadašiho pracovala coby brigádnice v jeho firmě, sídlící tehdy v Praze, na Benešovské ulici 23. Dokonce se s ním natolik "důvěrně spřátelila" , že se zúčastňovala soukromých večírků na jeho chalupě: Ba co víc, podle zdrojů blízkých kontrarozvědce, ony večírky přímo organizovala.
(A tady je první velké překvapení. Těchhle "večírků" se totiž zúčastňoval také nový ředitel Federální informační služby, jmenovaný od listopadu roku 1990, bývalý barrandovský asistent Jiří NOVOTNÝ. Údaje z obvykle dobře informovaných, leč utajených zdrojů dokládají, že vzhledem k prý jeho "sexuální plachosti" mu tam měly být speciálně pro něj opatřovány "lepé", ke všemu ochotné, hlavně však "zkušené", děvy. A druhé velké překvapení? Tím je tehdejší ministr zemědělství České republiky za Občanskou demokratickou alianci Bohumil KUBÁT, známý nesmiřitelný "odpůrce" Agrokombinátu Slušovice. Přesněji řečeno jde o jeho účast na zmíněných večírcích. Což je, vzhledem ke skutečnosti, že právě tenhle ministr stál často u zrodu získávání informací na Mikuláše Nadašiho, dost zvláštní. Avšak ne dosti na překvapeních. Existuje totiž ještě třetí, stejně velké překvapení: Citovaná už poručice Federální bezpečnostní informační služby Radmila Bartholdyová v té době "oficiálně" pobývala několikát na delších návštěvách u sovětského konzula v Karlových Varech, setkala se též důvěrně mnohokrát s pracovníky obchodního oddělení sovětského velvyslanectví v Praze. Nikoliv služebně, protože právě k vůli těmto schůzkám bylo s ní nakonec Útvarem pro vnější ochranu Federální bezpečnostní informační služby vedeno šetření. S výsledkem "neznámým"...)
* * *
Zajímavé, co? Ještě zajímavější se ovšem jeví skutečnost, že MIKULÁŠ NADAŠI pro obě zmíněné organizace, tedy dnešní Bezpečnostní informační službu a Úřad pro zahraniční styky a informace, čili někdejší rozvědku, pracuje dodnes. Dál udává lidi jako agent... Jeho pole působnosti je vedle "domácí politické scény" navíc stále zaměřeno na Spolkovou republiku Německo. A konečně, spolupráci nerozvázal, alespoň do doby, kdy byla psána tahle knížka, ani s německou rozvědkou. Akce "CHRPA" tedy přinejmenším ještě před pár roky běžela dál. A možná dokonce také jiné akce, které mají krýt nelegální aktivity, cílené např. na Balkán, do Ruska, na Přední Východ aj.
Lze předpokládat, že většina Nadašiho "agentské" činnosti musela probíhat až do roku 1996 za tichého soulasu prozatimního ředitele Bezpečnostní informační služby, bývalého mluvčího Charty 77, disidenta a "úhlavního nepřítele" slušovické mafie Stanislava DEVÁTÉHO. Muže, bez jehož výslovného souhlasu se ke spisům týkajících se Mikuláše Nadašiho nedostal nikdo. Či jinak řečeno muže, o němž Nadaši prohlašuje, že patří k jeho přátelům. Ostatně, pozice Nadašiho je díky Bezpečnostní informační službě dodnes prakticky nedotknutelná: Potvrzují to kruhy blízké Útvaru pro boj s organizovaným zločinem, tzv. Ekonomické kontrarozvědce či Vyšetřovacímu úřadu hlavního města Prahy. Podle nich je Mikuláš Nadaši tabu, Bazpečnostní informační služba na něj nedá "sáhnout".
Takže, co se vlastně po listopadu 1989 změnilo? Zdá se, že ve světle předešlých údajů zcela nic. Svinstva, která se dělala za totality a normalizace, se realizují stále. Ostatně, proč by ne: Lidé Nadašiho typu jsou totiž teprve teď, v "rodící se demokracii", ctěni a váženi. Když byl např. ještě plukovník JUDr. Pavel HOFMAN ve funkci ředitele pražské policie, mezi pozvanými hosty na oslavy jeho posledních narozenin coby policejního šéfa nechyběl ani Mikuláš Nadaši. Vedle takových osobností jako tehdejší výkonný místopředseda ODS Petr ČERMÁK, do léta roku 1995 ředitel ekonomické kontrarozvědky JUDr. Jan ŠULA, exministr vnitra České repuliky a místopřadseda Svobodných demokratů JUDr. Tomáš SOKOL, do roku 1999 generální ředitel a předseda představenstva Komerční banky, senátor za ODA Richard SALZMANN, v současné době "podivným" způsobem trestně stíhaný, či už nestíhaný, ředitel a majitel "podvodně privatizovaného" hotelu AMBASSADOR v Praze JUDr. Vlastimil DVOŘÁK... Oslavy narozenin pochopitelně proběhly za přítomnosti většiny tehdejších nejvyšších pracovníků ministertva vnitra včetně ministra Jana RUMLA a vysokých činitelů pražského ředitelství policie v čele s bývalým Hofmanovým prvním zástupcem podplukovíkem STAŇKEM, šéfem pražské ekonomické kriminálky Ladislavem NIKLEM, který brzy na to musel pro nedovolené podnikání v oblasti hazardních her z Policie odejít...