Nejde však jen o Mikuláše Nadašiho. Stejný osud vzrůstající "politické" popularity a "nepostradatelnosti" postihl také jeho další kolegy a přátele z bývalé "slušovické mafie". Namátkou třeba jmenujme zmíněného už JUDr. Jana ŠULU. Pána, který byl před listopadem 1989 ředitelem slušovického hotelu a zástupcem ředitele slušovické firmy, obé ve Vietnamu, kde se realizovaly velmi "interesantní" a vesměs nelegální obchody. Pána, který patřil k osobním přátelům českého exministra vnitra Tomáše Sokola, odpovědného za devastaci bezpečnosti v letech 1991 až 1992. A tentýž člověk, tedy Jan Šula, byl, jak už bylo uvedeno výše, až do léta roku 1995 ředitelem Služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské činnosti při policejním prezídiu. O JUDr. Šulovi však bude podrobně pojednávat jedna z dalších částí téhle knížky.
Existovali ovšem i jiní "výtečníci" ze slušovické "líhně". Nadřízeným JUDr. Jana Šuly ve "slušovické centrále", a zároveň také přímým nadřízeným Mikuláše Nadašiho, byl ing. Josef LÍZAL, po listopadu 1989 čerstvě jmenovaný generálmajor a zástupce náčelníka Vysoké vojenské školy ve Vyškově, hlavně však "význačný postslušovický podnikatel" a podílník mnoha "akciovek" či společností s ručením omezeným. Konečně, nemůžeme zapomenout ani na profesora ing. Františka Trnku, CSc., bývalého ekonomického náměstka nejvyššího šéfa družstva docenta ing. Františka Čuby, CSc. Už proto ne, že profesor ing. František Trnka, CSc., byl až do nedávna předsedou Liberální a sociální unie, pak se stal čelným funkcionářem Českomoravské strany středu a do roku 1996 byl poslancem Parlamentu České republiky... I on patřil de facto k přímým nadřízeným Mikuláše Nadašiho. Ovšem nejenom on: Nadašiho činnost do jisté míry řídil a dost značně i ovlivňoval ing. Miroslav Kovařík, CSc., vedoucí zahraničního obchodu ve Slušovicích. Ano: Ten ing. Miroslav Kovařík, který se později stal majitelem a podílníkem mnoha slušovických akciových společností a společností s ručením omezeným. Ten ing. Miroslav Kovařík, kterého dne 14. května 1995 ve Zlíně pomocí bomby umístěné v autě zavraždili. Prý to byla mafie, dodnes ovšem atentát nikdo neobjasnil...
Naříkat si rozhodně ale nemohou ani další ze slušovických "bossů". František ČUBA, ač mnohokrát souzen, dodnes chodí "čistý jak lilie" po svobodě: Je členem opět vládnoucí strany, tentokrát sociální demokracie, nadále se za "restituované" slušovické peníze a s "restituovaným" slušovickým majetkem zabývá soukromým podnikáním ve velkém, ve volném čase přednáší jako profesor na vysoké škole ve Zlíně. Obdobně je na tom také Čubův kolega a nástupce ve funkci předsedy DAK Slušovice, profesor DRHA. Jestli je členem sociální demokracie, známo není, podle Obchodního rejstříku ovšem vesele podniká a učí jako profesor na stejné vysoké škole jako František Čuba. A oba se spokojeně usmívají...
Nelze ovšem hovořit ve vztahu k DAK Slušovice pouze o těch "nahoře". Jistě, ti si pomohli nejvíc, přesto však byli shovívaví a nechali nějaké to "sousto" také těm sice "zasloužilým", ale méně známým či důležitým. A nejenom nechali: Ve spolupráci s tehdejší prokuraturou, justicí a Policií zabránili trestnímu stíhání nejenom svých stamilionových zlodějin, ale i těch milionových zlodějin svých podřízených. A to přesto, že důkazy existovaly, v mnoha případech dokonce v medializované podobě. Nic snad v "polistopadové" éře nebylo sdělovacími prostředky tak dokonale zdokumentováno, jako rozkradení slušovického majetku v letech 1990 až 1991. Zbytečně. Vše padlo "pod stůl".
Jen pro ilustraci je možné uvést některé případy beztrestných "restitučně privatizačních" aktů Nadašiho přátel a bývalých kolegů: Známý hotel VŠEMINA skončil v rukou Leo Pavlíka, Ing. ŠPIŘÍK a Ing. KOVAŘÍK "zprivatizovali" spolu s manželkami v rámci a.s. TRIKAMO nejlukrativnější provozy DAK Slušovice, část majetku se převedlo na fiktivní zemědělaká družstva DAK START Trenčín, AGRODRUŽSTVO, Zemědělské družstvo SYMAZ, prosperující slušovickou cestovní kancelář "zabrali" JUDr. NOVÁK se spoluzaměstnanci, Ing. TRAXLER se ze "slušovické vnitropodnikové banky" přesunul spolu s penězi do AGROBANKY: Největší část majetku však byla ukradena pseudodružstvem DAK MOVA, které se pro jistotu přesunulo společně s Čubou, Drhou, Kalačem, Popescem a dalšími pro jistotu na Slovensko...
A to ještě není řeč o tzv. rodinných klanech např. Čubů, Čmolíků, Garguláků, jejich manželek, bratrů a sester, dětí, strýců a tetiček. Prostě, kradli všichni, blahovůle společnosti jim to dovolila. Jak čtenář uvidí v poslední části této knížky, umožnila to i lhostejnost a netečnost, nebo také úmysl, policie a soudů. Je paradoxem, že většina z těchhle "slušovických " podnikatelů, sice vzápětí "zkrachovala", majetek kupodivu nikoliv. Nezkrachovali ani držitelé onoho majetku, naopak, stali se z nich dnes vážení občané vyšších společenských kruhů. Jako Mikuláš Nadaši a jemu podobní další výtečníci...