Zásady, uvedené v úvodu téhle části, však mohou platit také obráceně. Totiž: Schéma realizované v osmdesátých letech panem Mikulášem Nadašim lze aplikovat i na "jistá" zemědělská družstva. Přesněji na podniky a společnosti, které si vzaly "vzor" z někdejšího Agrokombinátu Slušovice, odtrhly se od mateřského JZD, osamostatnily se. Navíc, což je zajímavé, ve většině uvedených případů hrál důležitou roli právě Mikuláš Nadaši. Zářným příkladem budiž třeba dříve už citované zemědělské družstvo JINOŠOV na Třebíčsku, s nímž Mikuláš Nadaši udržoval úzké obchodní a "pracovní" kontakty nejméně od let 1987 až 1988. Na jaké bázi, nechť čtenáři posoudí sami z těch několika málo údajů, které se podařilo směstnat do následujících řádků.
Jak již bylo řečeno dříve, Mikuláš Nadaši se "formálně" rozešel s JZD DAK Slušovice na přelomu let 1983/1984. K JZD Jinošov se dostal přes zemědělská družstva Horní Branná a Dřínov a navázal s ním velmi úzké osobní vztahy. A ty přetrvaly, byť v jiné podobě, vlastně hluboko do devadesátých let: Lze říci, že i přes problémy, které nastaly koncem roku 1990. Tehdy se totiž přidružená výroba jinošovského družstva, pochopitelně také se svými středisky, např. v Praze, odtrhla, a utvořila tzv. SPOLEČNÝ PODNIK "OSLAVA" se sídlem v Náměšti nad Oslavou. V čele s ředitelem IVANEM CHLÁDKEM, někdejším vedoucím pracovníkem JZD Jinošov. A aby to bylo kompletní, bývalý předseda družstva ing. JAN HEJÁTKO spolu s dalšími /ex/předsedy nejsilnějších družstev na Třebíčsku založili akciovou společnost TIPA ...
(Pánové z TIPY našli velmi brzy společnou řeč také s Mikulášem Nadašim. Jednak se dobře znali z dřívějška, a pak, "náš inženýr architekt" miloval koně. A právě koně se staly hlavním polem působnosti nové akciové společnosti. Vezmeme-li v této souvislosti "koňské" spojení na JZD MÍR PRÁČE a obdobnou "koňskou" zálibu slušovického Agrokombinátu, kruh byl uzavřen. Včetně Nadašiho úlohy. Ostatně, k podniku TIPA, a tudíž zřejmě také k Mikuláši Nadašimu, měly, přinejmenším v letech 1991 a 1992, velmi blízko i jiné zajímavé "subjekty": Například revue RECEPTÁŘ a její spolumajitel a realizátor stejného programu v televizi, doktor Přemysl PODLAHA, za komunistů jeden z jejich věrných propagátorů a příslušník stranické nomenklatury. Jistá zaměstnankyně Receptáře, a v té době také kupodivu "černých" Zemědělských novin, pracovala pro TIPU dokonce coby tisková mluvčí a využívala k tomu v Jihlavě redakčních místností... Redaktora brněnské filiálky Zemědělských novin, který po tom v polovině roku 1992 "šel", zmlátili tak, že skončil v nemocnici... )
Společný podnik OSLAVA se v podstatě zabýval tím, čím přidružená výroba JZD Jinošov. To znamená disponoval středisky stavebních prací resp. přidružené výroby v Brně a Praze (tam pochopitelně v čele s agentem StB Mikulášem Nadašim), provozováním aukčních síní v Brně, prodejem a koupí starožitností, a hlavně různými obchody, například "kšeftováním" s dobytkem ...Ale nejen dobytek vyvážený přes Itálii do Jugoslávie patřil v té době k hlavním artiklům OSLAVY a pana Mikuláše Nadašiho. Pro kriminální službu by třeba tenkrát byly zajímavé a podnětné informace o transakcích s chemikáliemi. A možná by to ve své době interesovalo i policii v Německu.
Proč ? Z jednoduchého důvodu. Šlo totiž o podvod:To se totiž za velmi výhodnou cenu, tzv. nákladovou, kupovaly "jisté chemické látky" v Německu, v režii OSLAVY a zmíněných firem Mikuláše Nadašiho se přebalovaly na Třebíčsku (údajně přímo v Třebíči a snad v Ocmanicích), a odtud se s podstatně vyšším ziskem prostřednictvím Nadašiho prodávaly zpět do Německa. A to přesto, že uvedené zboží k nám bylo dodáváno vlastně v rámci pomoci západních zemí polistopadovému transformujícímu se Československu. Pochopitelně za cenu více méně symbolickou.
Nejde však jen o chemikálie. Stejným způsobem realizoval Mikuláš Nadaši prostřednictvím svých "přátel" na Třebíčsku např. obchod s faxy, přesněji s MINOLTOU 250... Nakoupili jich zhruba za 4 milióny korun. Nekvalitních, v mnoha případech naprosto nefunkčních. A odkud na to vzali peníze ? Různě. Taková TIPA třeba od Ministerstva zemědělství České republiky. Jak ? Normálně. Na dotacích. Dohromady kolem čtyř milionů. Čtenáři však mohou být bez obav, v "papírech" na úřadě tu částku na onu akciovou společnost nikdo nenajde. Místo TIPY tam totiž figurují jiná zemědělská družstva. Zlí jazykové tvrdí, že jedním z nich byly Dalešice, které si dotace nechaly přidělit na sebe a pak je odevzdaly v tichosti akciové společnosti TIPA. I tak se to dělá. Jenomže, tohle všechno tehdy policii neinteresovalo a Federální bezpečnostní informační službu jakbysmet. Přestože obě složky měly k dispozici dostatek podrobných informací...
Jak je vidět, zkušenosti někdejšího Agrokombinátu Slušovice či dnešního DAK MOVA Bratislava nebyly k zahození. Stejně tak jako se pro jiné firmy jevila atraktivní spolupráce s Mikulášem Nadašim. S tím zvlášť: Ten se totiž v rámci vylepšené reprezentace rozhodl k inovaci a na cesty do Itálie a také do Německa začal počátkem devadesátých let začal s sebou vozit svou další přítelkyni Moniku NOVOTNOU (později v pořadí už x-tou manželku), jednu z favoritek soutěže o titul královny krásy. Údajně prý také majitelku diskotéky v Plzni, kterou jí zařídil otec, Ing. Ladislav NOVOTNÝ, v letech 1990 až 1992 ředitel plzeňské akciové společnosti ŠKODA. Krásnou ženu si prý Nadaši pořídil proto, aby šly "kšefty" líp. Inu, škola Státní bezpečnosti a různých těch zpravodajských služeb se nezapře.
Zdá se, že ŠKODOVCE a jejím generálním ředitelům byl Mikuláš Nadaši nějak zvlášť nakloněn, protože nezůstal pouze u Moniky Novotné. Oblíbil si totiž i Novotného nástupce, Ing. Lubomíra SOUDKA: Tedy, přesněji řečeno jeho dceru, dnes právničku. Sice ji za choť nepojal, ale podle hodnověrných pramenů s ní má dítě: Ostatně, tento fakt nepřímo potvrdil v roce 1997 i Soudkův tiskový mluvčí Jaroslav HUDEC, stejný poznatek mají také pracovníci Bezpečnostní informační služby: Naopak, Nadaši tento fakt popírá, údajně se Soudkovou dcerou a jejím dítětem nemá nic společného.
(Tady jedna zajímavost: Pokud je tato informace pravdivá, a podle informací z kruhů blízkých Mikuláši Nadašimu, policii a tehdejší Federální bezpečnostní informační službě se zdá, že ano, tak ono spojení by bylo dost interesantní. Protože mít přístup ke generálnímu řediteli plzeňské ŠKODOVKY je z hlediska Nadašiho zájmů dost důležité a v kontextu s naším "inženýrem architektem" může za "jistých" okolností znamenat hodně. Už proto, že Škoda Plzeň patří k největším podnikům v naší republice. A způsob její "transformace" Ing. Soudkem, jak nasvědčují čas od času informace ze sdělovacích prostředků, je den ode dne stále víc "zamlžen". Jenomže, Nadašiho "prospěch" platí pouze za předpokladu, že ona dáma měla k někdejšímu řediteli a do loňskému spolumajiteli ŠKODOVKY ing. Soudkovi skutečně tak úzký osobní vztah...)