První vážnější varování, že v případě Mikuláše Nadašiho jde o člověka dost velkého, hlavně však nebezpečného "kalibru", přišlo někdy kolem podzimu 1991, a to v souvislosti s narůstající aférou kolem tzv. "červené rtuti". Prostě, začínaly se objevovat stále častěji útržkovité údaje o tom, že v pašování oné látky z bývalého SSSR, resp. Polska či NDR, a v jejím následném tranzitu přes naše území, jsou namočeny Slušovice. Přesněji DAK MOVA Bratislava a "postslušovická" firma MORAGRO. A s nimi také několik poslanců tehdejšího Federálního shromáždění, České národní rady a někteří vysocí vládní činitelé z federálního i českého Ministerstva vnitra. Stopy vedly dokonce také na Ministerstvo zahraničí...

Tehdy, na podzim roku 1991 se na Ministerstvu zemědělství České republiky začal v blízkosti ministra Bohumila Kubáta znenadání objevovat jistý "odpovědný" činitel z federálního ministerstva vnitra. Z ranku dost vysokého, protože zastával velmi důležitou funkci na ředitelství federální policie, jednu dobu dokonce působil jako zástupce v té době prvního náměstka federálního ministra vnitra Jana RUMLA. A byl silně angažován při zásahu speciálních jednotek v Mošnově: Vlastně celou akci, která skončila blamáží a totálním krachem, osobně coby šéf "antiteroristického komanda" řídil... Stejně tak brzy na to organizoval zátah na mezinárodní překupníky drog na pražském letišti v Ruzyni, jež skončil taktéž debaklem...

Pana majora X.Y. (prozatím mu kvůli napínavosti říkejme tak) v následné diskuzi ani tak nezajímal únik informací: spíš ho velmi zaujala právě osoba Mikuláše Nadašiho. Dokonce tak silně, že se "údajně" rozhodl v této záležitosti maximálně angažovat. On to také byl, kdo prý měl zjistit, že byly skartovány spisy Nadašiho: Že je agentem Státní bezpečnosti, pracuje pro Federální bezpečnostní informační službu a dělá zároveň dublera ve hře se západoněmeckou zpravodajskou službou, ve zmíněné už akci CHRPA, to už bylo v té době dost dlouho známo odjinud. Takže neřekl nic moc tak nového...

Nikoho tenkrát ovšem nenapadlo, že major X.Y. má dokonalý přehled o faktech, které už jsou v redakci k dispozici. Možná dokonce věděl i o jejich zdrojích. A že tedy vlastně "pouští" věci, které jsou známé, úmyslně: Aby získal důvěru... Hlavně však, že se snaží situaci kolem Nadašiho kontrolovat. A už vůbec nikdo nemohl vědět, že by major X.Y. mohl Mikuláše Nadašiho znát z dřívějška osobně...Ale pokračujme dál. On, tedy major X.Y., to také byl, kdo zahájil "intenzívní" pátrání po Nadašiho "utajeném" pobytu v Praze, komu se ho "údajně" podařilo i s Nadašiho manželkou zajistit po návratu z Itálie při cestě z ruzyňského letiště do centra Prahy, aby ho pak prý po dvoudenním výslechu údajně na příkaz prokuratury znovu propustil na svobodu.

Po pár měsících, zhruba někdy v polovině února 1992, navštívili redakci tehdejších "černých" Zemědělských novin dva zástupci lidí, co provozovali na Chuchli v Praze dostihový sport. Tedy koníčky. Jednalo se tenkrát o některá rozhodnutí nového ředitele státního podniku inženýra Záliše, pod nějž tenhle resort spadal. Pan ředitel patřil mezi důvěrné přátele ministra zemědělství Bohumila Kubáta a zmínění zástupci chtěli část uvedených Zálišových, prý nekompetentních rozhodnutí, s pomocí ministra anulovat. Údajně pro jejich škodlivost pro dostihový sport...

Slovo dalo slovo a diskuse se rozšířila také na Slušovice, na jejich angažovanost v dostizích. Mimo jiné padlo i jméno Mikuláše Nadašiho. Návštěva zpozorněla: Mikuláš Nadaši ? Ten měl přece v polistopadovém období pronajatu na Chuchelském závodišti stáj, konstatovali.A vykládali velmi zajímavé věci o praktikách tohodle pána. Či lidech, kteří se kolem Nadašiho a jeho "koníčků" v onom období ochomýtali. Mimo jiné také o jednom vysokém důstojníkovi z federálního ministerstva vnitra, jenž tam byl "pečený vařený" skoro každý den ... Ne, jméno neznali, jen podobu. Protože už delší čas se rýsovalo podezření, že jakési úzké kontakty tady existují, došlo na podrobný popis zmíněné osoby. Kupodivu, přesně se hodila na majora X.Y. Fotografie z novin (pár dní před tím s ním byl v Rudém právu rozhovor o "boji" proti drogám a terorismu) se stala jasným důkazem: Ano, je to jeden a tentýž člověk ...

V období, kdy ještě nevypukla dnes už polozapomenutá aféra kolem tzv. "černých" Zemědělských novin (čtenáři si jistě pamatují na detaily a události, které probíhaly koncem února a v březnu 1992, kdy byl vydavatelem odvolán autor téhle knížky z funkce šéfredaktora a redakce se jako celek postavila za něj a vyhlásila stávku), autor slušovického seriálu a téhle knížky dost úzce spolupracoval v některých věcech kolem Slušovic s tehdejším pracovníkem ministerstva zemědělství, bývalým disidentem a chartistou Johnem BOKEM. Nutno přiznat, že dost tenkrát pomohl. Jedna z rozmluv se týkala právě zmíněného majora X.Y. John Bok o něm, podle vlastních slov, hovořil s tehdejším prvním náměstkem federálního ministerstva vnitra Janem Rumlem. A řekl mu stejná fakta, jež obsahují výše zmíněné řádky. Ba víc: Konstatoval i věci, které budou vyřčeny později. Bezvýsledně: Podle Johna Boka Jan Ruml to údajně odmítl vzít na vědomí ...

Nereagoval však ani na skutečnosti, které byly dost zajímavé či podivné a týkaly se minulosti majora X.Y. !!! Vezmeme-li v úvahu údaje z obvykle dobře informovaných kruhů a i vlastní tvzení majora X.Y., tak tenhle pán měl prý být původně příslušníkem VB, údajně v Jihlavě: Některé indície dokonce nasvědčují tomu, že později sloužil na I. správě StB, rozvědce. Měl ale problémy s narkotikyNejen jako "uživatel", ale i dealer. Pak se "záhadným způsobem" ocitl dost dlouho před listopadem v cizině: Sám major X.Y. o sobě s oblibou o říkal, že jako emigrant. Žil v Západním Německu, z toho nejméně pět let ve vězení. Jak sám přiznáva, tak za drogy. Nějaký čas se nacházel také v USA. Jinak, opět podle vlastních slov, údajně spolupracoval s francouzskými a italskými specialisty v boji proti pašerákům drog... Policejní zdroje z Německa onu spolupráci kladou na úroveň kriminálního agenta, čili udavače...