Ale k věci: Doktor Jan Šula se narodil 25. listopadu 1954. Vystudoval práva, kde se také spřátelil se svým spolužákem Tomášem Sokolem. Informované kruhy z ministerstva vnitra České republiky a z bývalé I. správy StB shodně tvrdí, že po ukončení studia začal Šula spolupracovat se zpravodajskou službou a v jejím rámci prý absolvoval speciální kurz na Vysoké škole KGB v Moskvě. Je zajímavé, že tuto skutečnost zdroje z Bezpečnostní informační služby odmítly jak potvrdit, tak také vyvrátit. Prostě No comment ...
Do DAK Slušovice přišel doktor Jan Šula kolem poloviny osmdesátých let, patřil tedy k dlouholetým pracovníkům slušovického agrokombinátu. Jednu dobu působil podle informací zaměstnanců družstva snad i ve vedoucích funkcích (bohužel, z počítačové svodky personálního oddělení DAK se dá zjistit jen nástup, zařazení je v číselném kódu a laikovi nic neříká...) a celou dobu měl "sedět" v pražské pobočce slušovického zahraničního obchodu, kde se "kšefty" nedělaly zrovna moc čistým způsobem. Pak přešel do Vietnamu. Na exponované pracoviště ředitele tehdy nově zřízeného hotelu PACIFIC. Vzhledem k tomu, co je o této instituci dnes už známo, by se dalo říci že se dostal přímo do centra nejlukrativnějších obchodních transakcí JZD Agrokombinátu Slušovice... Sídlila tam totiž firma OTAS, tvořená "jistou" částí slušovického družstva, a OSC - Oil Service Company - vysloužilci ze severního Vietnamu...
(Připomeňme jen, že tohle celé středisko, čili obě firmy, řídil ing. Josef Lízal, po roce 1989 generálmajor, vedoucí katedry a prorektor Vysoké vojenské školy ve Vyškově. Hlavním iniciátorem všech "podivných" obchodních transakcí ve Vietnamu, na Tchaj-wanu, v Hong Kongu a jinde byl pak tehdy někdejší tajemník ÚV KSČ a krátké období i člen jeho předsednictva ing. Miroslav Zajíc. A děly se tam věci zajímavé. Třeba už jen kolem počítačů, které se odtud pašovaly přes embargo USA. Ostatně, někteří američtí podnikatelé českého původu působící dnes např. v Brně by o tom mohli dlouho povídat, kdyby se nebáli vysokých trestů ze strany soudů USA právě pro porušení onoho embarga...)
Lze tedy předpokládat, že doktor Šula, stejně jako jeho společník, ředitel OTAS JUDr. Jiří ŠILLER, někdejší vysoký důstojník Československé lidové armády, o tom mnohé věděli. Zvlátě, když OTAS, jak už jsme uvedli výše, měla sídlo v hotlu PACIFIC a Jan Šula zároveň ve firmě působil jako zástupce ředitele... Ostatně, JUDr. Jiří Šiller na tom po listopadu 1989 taky nebyl špatně: coby plukovníka Čs. armády ho rehabilitovali: Stal se zakládajícím členem a funkcionářem Vojenské Obrody, federální ministr obrany Luboš DOBROVSKÝ si ho k sobě vzal jako svého poradce, z titulu obou funkcí se aktivně zúčastnil prověrek mezi důstojníky, prověřoval v komisích i bývalé příslušníky Vojenské kontrarozvědky a podílel se také na práci ztv. "prezidentské Křižanovy komise o aktivitách armády v období od srpna 1989 do února 1990.
Po listopadové "revoluci" 1989 už působil JUDr. Jan Šula v Československu, přesněji Praze. Jako člen Československé strany lidové coby člen Občanské, resp. prověrkové komise při federálním ministerstvu vnitra... I když ze Slušovic se proslýchalo, že ještě počátkem roku 1991, kdy se v "centrále" DAK likvidovaly dokumenty, se prý často vyskytoval v blízkosti docenta ing.Františka Čuby, CSc., a jemu oddaných...
(Tady opět jedno malé odbočení týkající se prověrek na vnitru, přesněji v bezpečnostních složkách a speciálně ve Státní bezpečnosti: Federálním ministrem tehdy byl JUDr. Richard Sacher, přední činitel, v jisté době dokonce předseda Československé strany lidové. Nemluvě o zmíněných prověrkách, které v mnoha případech neproběhly zrovna tak, jak měly. Že by vliv slušovických „novopodnikatelů“ či bossů DAK?)
* * *
Asi osm měsíců potom doktor Jan Šula pracoval ve funkci ředitele Vydavatelství a nakladatelství Vyšehrad, které patřilo rovněž lidové straně. Odtud přešel zhruba na stejou dobu na post poradce tehdejšího místopředsedy české vlády docenta Antonína Baudyše, kde byl Šulovým šéfem Miroslav KALOUSEK, do roku 1998 náměstek ministra obrany, dnes poslanec Parlamentu za KDU-ČSL. Čili do centra výkonné moci České republiky... A navíc blíže i k vedení lidové strany, protože Antonín Baudyš patřil už tehdy k jejím čelným funkcionářům, v letech 1993 až 1996 dokonce vykonával funkci ministra obrany...
(Netvrdím, že je to přesně tak, ale tím by mohla být vysvětlena téměř perfektní informovanost docenta ing. Františka Čuby, CSc., o všem, co se týkalo slušovického agrokombinátu. A nejen jeho. A to přesto, že místopředseda české vlády Antonín Baudyš jakoukoliv "spolupráci" s JUDr. Šulou popřel a autorovi tehdejšího seriálu o Slušovicích a následně i téhle knižky vyhrožoval dokonce žalobou. Prostřednictvím pana Kalouska, který působil v té době ve funkci páně Baudyšova "sboru poradců" a později s ním přešel coby jeho náměstek na české ministerstvo obrany. Škoda, že svou hrozbu žaloby tenkrát oba pánové neuskutečnili.)
* * *
Další fáze "zatimní" kariéry JUDr. Jana Šuly nastává na podzim roku 1991. Z "obvykle dobře informovaných pramenů" se proslechlo, že JUDr. Jan Šula nastoupil jako policejní vyšetřovatel (snad zástupce ředitele odboru) na Bartolomějskou ulici v Praze. A odtud, jak vidno z citovaného už rozhovoru v Lidových novinách, byl jen malý krůček k bezprostřední blízkosti pana ministra českého vnitra Tomáše Sokola. Na místo ředitele "Služby ochrany ekonomickýh zájmů České repuliky". Jinak řečeno "ekonomické kontrarozvědky".
(A zase: o téhle "hospodářské kontrarozvědce" se už ví dost dlouho. Tedy o jejím ustavení. Dokonce zasvěcení říkají, že například od svých začátků, přesněji od roku 1992, měla i dost zajímavé kádrové obsazení. Doktor Jan Šula se v odpovědi na jednu z otázek v úvodu citovaném rozhovoru v Lidových novinách zmiňoval o odbornících. Jenomže, prý to byli vesměs bývalí příslušníci XI. - později II. správy StB. A nejen oni. Pracovali zde i "odborníci" z někdejší Československé zpravodajské služby, čili I. správy Státní bzpečnosti. Lustrační nelustrační zákon. Prostě, s pomocí ministra vnitra JUDr. Tomáše Sokola se udělila výjimka a hotovo...)
* * *
K osvětlení snad zbývá poslední část citátu z úvodu téhle kapitoly. JUDr. Jan Šula a JUDr. Tomáš Sokol jsou bývalí spolužáci z vysokoškolských studií. Prý jejich vztah má dokonce charakter blízkého přátelství. A prohlášení tehdejšího městského prokurátora Tomáše Sokola "o postavení komunistů mimo zákon" údajně pochází z pera doktora Šuly. Možná jako přátelská výpomoc. Ale třeba v tom bylo něco jiného. Co když měl někdo zájem, aby se JUDr. Sokol takto proslavil? Protože pak už, když sklidil obrovský aplaus a ohlas, k funkci ministra vnitra nebylo zase tak moc daleko. Ba naopak. A pro Slušovice stálo za to mít tam někoho svého. Což, jak se nakonec ukázalo v průběhu let 1991 a 1992, mělo svůj význam. Zvláště, když se zamyslíme nad některými tehdejšími okolnostmi ve vztahu k vyšetřování činnosti slušovického družstva v minulosti a v prvních "polistopadových" letech. A nad případnými souvislostmi s politickým a ekonomickým děním první poloviny devadesátých let...
(Vyšetřovací komise, ustavená tehdejším ministrem českého vnitra JUDr. Tomášem Sokolem před polovinou roku 1991, která se měla za vedení majora Arnošta Kukačky zabývat právě Slušovicemi, toho byla patřičným důkazem. Zejména, když na její práci se "výrazně" podíleli i lidé od doktora Šuly. Prostě, Slušovice "kdosi" elegantně zahrál do autu. Stejně tak v současnosti "zkomírá na úbytě" případ interhotelu Ambassador a jeho podvodného generálního ředitele a dnes "majitele" Vlastimila Dvořáka. "Silní muži" od Šuly se však rozhodující měrou účastnili také dalších akcí: V době docela ne tak minulé např. na vyšetřování causy kolem bratrů Helbigových či podplácecího skandálu ředitele Centra kupónové privatizace Jaroslava Liznera, nemluvě už o záležitosti s úplatky Jihočeských mlékáren ve prospěch bývalého náměstka ministra pro pivatizaci pana Muroně... Vše totiž rovněž usíná v naději, že se to podaří "tiše" smést se stolu...)