Vážený pane šéfredakore,

dne 9. prosince 1991 jste ve Vašich novinách uveřejnili článek s titulkem "Kdo sedí na českém vnitru". V tomto článku se autor zabývá osobou ředitele policejního útvaru na ochranu ekonomiky. Způsob, jakým tak činí i způsob, jakým jeho osobu dává do souvislosti s aktivitami JZD AK Slušovice a aktivitami Československé strany lidové, nemíním komentovat, neboť sice jde o hrubé nepravdy, ale bude věcí těch, kterých se informace dotkají, aby se případně domáhali nápravy. Naproti tomu nemohu v žádém případě souhlasit s urážkami, které se dotýkají mé osoby. Výslovně uvádím s urážkami, neboť v tomto případě již nejde ani o kritiku, ani o nepřesnost údajů, ale o naprostou zlovolnou pomluvu. Autor článku naznačuje mé spojení s JUDr. Janem Šulou, který byl mým spolužákem na právnické fakultě a s nímž se pochopitelně znám. Na tom nelze samozřejmě spatřovat nic závadného. Naproti tomu tvrzení, obsažené v posledním odstavci zmíněného článku o našich společných aktivitách a dokonce o mém propojení na AK Slušovice, je naprosto nepřijatelné.Jsem si plně vědom toho, že autor tuto pasáž neuvádí jako tvrzená fakta, ale pouze jako dohad. Přesto je však nutno konstatovat, že v konečné verzi se tyto zveřejněné úvahy dotýkají mé občanské cti. Nevím, jaké prohlášení má autor článku na mysli, avšak z kontextu předchozího obsahu vyplývá, že má jít o můj projev adresovaný veřejnosti, jehož následkem bylo "rozbouření politické hladiny". Protože jsem žádné takové prohlášení nikdy nevydal, má autor zcela zjevně na mysli mé upozornění adresované tehdejšímu ÚV KSČ ve věci jejich aktivit a důvodného podezření ze spáchání trestného činu podle paragrafu 260 tr. zákona. Pokud autor naznačuje, že tento materiál pochází z pera JUDr. Šuly, pak tím nepřímo sděluje, že ve své úřední funkci jsem si úřední materily nechával zhotovovat někým jiným. Pominu-li jistou paranoidnost a nesmyslnost další úvahy o tom, že bych já, nebo kdokoliv jiný, spojoval s tímto dopisem politiké ambice, nebo dokonce konkrétní funkci ministra vnitra, pak lze toto tvrzení dešifrovat tak, že vše, co jsem podnikl, jsem podnikl proto, abych dosáhl funkce ministra vnitra a tuto mohl zneužívat ve prospěch někoho třetího a v rozporu se svými zákonnými povinnostmi. Myslím, že bez velkého přehánění lze takovéto formulace přirovnat k formulacím, které by uváděly, že jsem možná někoho zavraždil nebo oloupil, a to navíc ve snaze domoci se postavení. Domnívám se, že články takovéhoto obsahu jsou útokem na osobnost občana a snižují značnou měrou jeho důstojnost.V této souvislosti Vás upozorňuji na znění paragrafu 13 občanského zákona s tím, že se mohu domáhat, aby bylo od takovéhoto neoprávněného zásahu upuštěno a kromě toho mohu požadovat i náhradu nemajetkové újmy v penězích. Alternativu žaloby podle paragrafu 13 občanského zákona zatím zvažuji, přesto ale tento dopis považujte za předžalobní pokus o smír. V rámci tohoto předžalobního pokusu a bez prejukdice pro případný soudní spor žádám, aby nejpozději do 14 dnů po obdržení tohoto dopisu vyšlo ve Vašem listě sdělení redakce, v němž mi bude vyslovena omluva za to, že v souvislosti s mým jménem byly v článku "Kdo sedí na českém vnitru" vysloveny dohady, pro které neexistují žádné reálné důkazy a tyto dohady jsou spekulací autora článku. S tímto požadavkem se nevyhýbám možnosti jednat o sporném vyřešení celé záležitosti. Na závěr, a pro případ, že by kdokoliv uvažoval o možných výhodách Vašich novin plynoucích z jisté zajímavosti sporu s ministrem vnitra, upozorňuji, že občanský zákon mi svými promlčecími lhůtami dává dostatečný prostor pro podání žaloby v době, kterou já pro sebe budu považovat za nejvýhodnější. Pokud ve lhůtě shora uvedené nebude zveřejněna omluva, ani neodržím Vaše stanovisko v uvedené věci, budu mít za to, že nereflektujete na smírné řešení věci.