Zřejmě i díky Kovaříkově násilné smrti se Jan Šula účelově stáhl na čas z dosahu veřejného mínění: Začal pracovat coby právní poradce v bankovním sektoru. Ale jen chvíli, protože brzy na to se objevuje jako právní zástupce zbrojního koncernu R.D.P. GROUP. A vstupuje rovněž do politiky. Tedy přesněji řečeno, stává se členem ODA, objevuje se dokonce v jejím vrcholném vedení, uchází se o post předsedy a za tuto stranu neúspěšně kandiduje do Senátu a Poslanecké sněmovny. ODA se však v roce 1997 de facto rozpadá a Jan Šula, po kolikáté už, "mění barvu" a jde za svým přítelem Tomášem Sokolem do "pidipartaje s názvem Česká národně sociální strana, kde vzápětí vystřídá Sokola vystřídá na předsednické židli. A opět neúspěšně kandiduje ve volbách do Poslanecké sněmovny...

V záři 1998, prakticky měsíc po nástupu sociálních demokratů k moci nabídl premiér Miloš Zeman s ministrem Jaroslavem Baštou Šulovi post předsedy nově zřízenéhoVládního výboru boje proti korupci (tzv. akce "Čisté ruce") a v rámci tohoto výboru šéfování koordinační analytické skupině v rámci. Šula s velkou pompézností přijímá, aby několik dní poté se stejnou pompézností kandidaturu odmítl: Údajně pro neprofesionalitu a nekompetenčnost celé akce, ve skutečnosti však spíše díky své minulosti, která se mnoha funkcionářům sociálních demokratů zdála přece jen pro "čest" strany neúnosná a v kuloárech to Šulovi dali patřičně najevo. Ze stejných důvodů Jan Šula neuspěl ani svou kandidaturou na funkci ředitele Bezpečnostní informační služby, tady dokonce dvakrát: Jednou v roce 1996, podruhé pak v roce 1999.

(Tady jedna malá, spíš poznámka s příchutí parodie: Přes své zjevné neúspěchy jako "bezpečnostní expert" a ještě větší neúspěchy v ekonomické kontrarozvědce, přes svou "podivnou" minulost v rámci DAK Slušovice, se Jan Šula prakticky od prezentace sociálních demokratů jako vládní strany začal stále více objevovat ve sdělovacích prostředcích. Tu radil, jak postupovat proti tunelování, jindy zas, co dělat, aby se zamezilo korupci, nebo kritizoval sociální demokraty a vychloubal se svými "úspěchy"... A to přesto, že do tisku začaly stále víc prosakovat informace pro Šulu ne zrovna lichotivé. Nikoliv z DAK Slušovice, ale ze nedávné současnosti...)

Prakticky od roku 1994, tedy ještě v době, kdy JUDr. Jan Šula působil ve služebním poměru ministerstva vnitra jako ředitel tzv. Ekonomické kontrarozvědky, byl na něj veden kriminální spis DISCOVERY. Jeho založení mělo svůj původ v "podivných" Šulových vazbách na pražské a severočeské podsvětí a "jisté" neseriózní či podezřelé podnikatelské kruhy: Kontakty měly být navazovány údajně v souvislosti s prodejem majetku, restituovaného Šulovou matkou, především lesů a zámku v západočeských LAŽANECH.

JUDr. Jan ŠULA ještě coby šéf Ekonomické kontrarozvědky se snažil tento majetek (zhruba v hodnotě sto miliónů korun) prodat nedůvěryhodným osobám, o nichž navíc věděl, že se o ně vzhledem k jejich kriminální činnosti zajímá policie. Lažanský zámek např. nabízel majiteli pražské firmy TABACO Oldřichu DRASTILOVI (nemovitosti s pozemky mu dokonce na nějakou dobu pronajal). Přitom měl Šula informace, že k nejužívanější Drastilově specialitě patří placení nekrytými směnkami a že Drastila mnohokrát kvůli finančním podvodům šetřila hospodářská kriminálka (je paradoxem, že nekrytou směnkou Oldřich DRASTIL zaplatil také ŠULOVI). Podle výpovědi jednoho z DRASTILOVÝCH zaměstnanců JUDr. Jan ŠULA nabízel dokonce jeho šéfovi své kontakty v bankách, aby si obchodník mohl vzít na koupi ŠULOVA rodinného majetku úvěr.