V bulvárním poledníku ŠPÍGL z 27. května 1991 docent ing. František Čuba, CSc., tvrdí, že „JZD Slušovice nikdy žádného představitele v ČSSR nepožádalo o žádnou výhodu. Nechodili jsme ani k Indrovi, ani k Jakešovi a jiným... Uznávali jsme je jenom jako představitele čs. státu.“ Jindy zase, například ve slovenské PRAVDĚ (deník KSS, dnes Strana demokratické levice, údajně nezávislý) ze 17. dubna téhož roku prohlašuje, že se vlastně oficiální politice mocenského centra protivili. „V minulosti nejen já,“ říká předseda DAK MOVA, „ale mnoho dalších vedoucích funkcionářů našeho družstva muselo nejméně desetkrát ročně zdůvodňovat, proč ve Slušovicích pracují vyloučení bývalí funkcionáři KSČ... U nás v minulosti pracovalo 110 vyloučených a vyškrtnutých komunistů...“

Pochopitelně, nelze dnes ojektivně prokázat, zdali řídící složky agrokombinátu byly skutečně nuceny „desetkrát do roka“ obhajovat své politicky diskriminované podřízené. Třeba jen pětkrát, nebo vůbec ne. Takto postižených se počátkem sedmdesátých let evidovalo několik set tisíc, a nakonec všichni někde dostali zaměstnání. Čas odčasu i kvalifikované. Ale o to nejde. Dokonce ani o onu rezolutně odmítanou podporu ze strany vládních špiček. Ostatně ta, jak uvidíme později existovala. Spíš nás v této souvislosti zajímá organizačně ideologické spojení slušovického monstra s KSČ. Právě to, co se snaží pan Čuba zpochybnit. A jako důkaz poslouží opět (po kolikáté už!) NAŠE CESTA, týdeník celozávodního výboru KSČ a vedení JZD Agrokombinát Slušovsice, nositel Řádu práce.

O členství Ing. Čuby v KSČ a jeho stranických funkcích jsme se již zmínili dříve. Zaměřme se tedy v následujících řádcích na podnik coby celek. A jako výchozí bod použijme 23. prosinec 1985, kdy se konala všeplenární schůze KSČ JZD Slušovice. „Při hodnocení úkolů obsažených v usnesení z naší všeplenární schůze dne 25. února 1983 můžeme konstatovat, že byly úspěšně realizovány.Projevilo se to v dalším nárůstu výroby i ve zkvalitňení stranické práce. Vzrostla a upevila se členská základna JZD, která nyní představuje 503 členy a kandidátyKSČ sdružené v 15 základních organizacích. Od roku 1983 bylo v rámci družstva přijato 52 nových kandidátů KSČ a došlo i k aktivizaci činosti stranických skupin, kterých v současné době pracuje při závodní organizaci KSČ již dvaačtyřicet...“

Na téhle konferenci v diskuzi vystoupil jako první předsedaJZD Slušovice a člen předsednictva OV KSČ Gottwaldov docent ing. FrantišekČuba, CSc., který hovořil o vlivu komunistů na hodnocení pracovní výkonnosti a o aktivní přípravě pracovních kolektivů při plnění stanovených vysokých cílů. (Mimochodem, šéf delegace OV KSČ tady byl sám Hegenbart.)18. srpna 1987 ve Slušovicích dokonce schůzovalo předsednictvo OV KSČ Gottwaldov. Hlavním bodem jednání bylo plnění závěrů 5. zasedání ÚV KSČ v podmínkách JZD Agrokombinát Slušovice. Přitom předsednictvo OV KSČ vyslovilo poděkování vedení družstva za odpovědný přístup k rozpracování plnění závěrů 5. zasedání ÚV KSČ...

A o pár měsíců později, 14. prosince 1987, celozávodní výbor komunistické strany Československa projednával a vzal navědomí výsledky útvaru zahraničního obchodu. Hlavně však schválil následující text: „Na 7. zasedání ÚV KSČ byl jednomyslně zvolen generálním tajemníkem ústředního výboruKomunistické strany Československa soudruh Miloš Jakeš. Soudruh Jakeš vykonával několik let stranické funkce také v okrese Gottwaldov, kde se kromě jiného aktivně podílelna socializaci vesnice. Srdečně blahopřejeme!“Konečně 22. srpna 1988 CZV KSČ projednal mimo jiné i plnění úkolů některých mikrostruktur (odborů či útvarů), doplňování členské základny na léta 1989 - 9O, schválil výjezdy do zahraničí a přijímání noých členů do JZD. (Tedy v podstatě to samé, co dělaly komunistické výbory ve všech podnicích, závodech, úřadech: mocenský politický dozor strany a její neomezený diktát. A těžko se dá předpokládat, že by soudruh Čuba nerepektoval orgán, jehož sám byl členem a v nadřízených stupních dokonce význačným funkcionářem...)Při rozhovorech, vedených koncem roku 1994 a počátkem letošního roku s „lidmi od Slušovic“, tedy těmi, kteří v osmdesátých letech pracovali na středních článcích řízení „přidružených výrob“ agrokombinátu a dnes jsou podnikateli, padla pochopitelně také otázka vlivu KSČ v družstvu... Všichni svorně tvrdili, že to byla pouze úlitba době, že prý docent ing. František Čuba, CSc., bytostně komunisty neměl rád, že oslovování titulem soudruh bylo v družstvu málem cosi nemorálního... Že přátelství a úzká součinnost s předsedou celozávodního výboru KSČ Pavlem Čmolíkem lze chápat jen coby politická nutnost... Prostě, pan předseda byl vzorem čestnosti, málem „disident“, který se snad i nejvyšších politických a stranických představitelů tohoto státu „štítil“... A údajně podváděli jiní, on prý ne...