Případ nesocialistického vědce
Milan Churaň
Pokud titulek článku někomu připomíná
název detektivky, není daleko od pravdy, i když nejde o vraždu a zahradník není
vrah. V září 1988 obdržel pracovník Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J.
Heyrovského ČSAV od jeho tehdejšího ředitele přípis začínající zlověstně
"soudruhu doktore:" Přípis pak pokračoval: "V roce 1986 a 1987 jste
zaslal dva dopisy Prof. Parkanyi-mu. Neměl jste souhlas ke styku s tímto zahraničním
pracovníkem a v dopisech se velmi hanlivě vyjadřujete o ústavu, jeho materiálním
zabezpečení a litujete, že se již musíte vracet do ČSSR. Takto vyjádřené Vaše
postoje nejsou slučitelné s etikou socialistického vědce..." Adresátem přípisu
byl dr. Z. Slanina a zmíněný prof. Parkanyi je fyzikální chemik, který v roce 1968
rovněž pohrdl vymoženostmi v ústavech ČSAV a socialismem vůbec a emigroval do USA,
kde se stal profesorem na floridské univerzitě.
Dr. Slanina se před deseti lety dále dozvěděl, že mu ředitel ústavu vyslovuje
důrazné napomenutí, zastavuje služební zahraniční styky a podává návrh na jeho
odvolání z funkce vedoucího oddělení. Důvod byl zřejmý: "vedoucí oddělení
má provádět pohovory s pracovníky před odjezdem do zahraničí, což ve Vašem
případě, v souvislosti s Vámi tlumočenými názory, není naprosto možné."
Dále není třeba citovat, snad si ještě na takové aféry pamatujeme. Ale všechno
dobře dopadlo. Za rok komunismus padl, ředitel ústavu nezůstal po listopadu ve funkci
dlouho a novým se stal kolega nesocialistického vědce Rudolf Zahradník. Dr. Slanina
mohl opět vyjet do zahraničí.
Všechno dobře dopadlo? V roce 1991, v době pobytu v cizině, byl s dr. Slaninou
rozvázán pracovní poměr a nevyjasněna zůstávala detektivní otázka, jak se
vlastně dostala do úředních rukou Slaninova soukromá korespondence. Akce Státní
bezpečnosti? Ale než se to stačilo vyšechno vyjasnit po zániku komunismu zaniklo i
Československo a s ním také ČSAV. Nová Akademie věd České republiky si v roce 1993
za prvního předsedu zvolila právě Slaninova kolegu prof. dr. Rudolfa Zahradníka. Za
nějaký čas po jeho volbě se z Japonska ozval tamní univezitní profesor Zdeněk
Slanina. Nejvyššímu shromáždění českých akademiků, Akademickému sněmu, poslal
otevřený dopis, v němž tvrdil, "že v roce 1988 doručil nynější předseda AV
ČR tehdejší moci kopie mé osobní korespondence kolegovi, který odešel do emigrace.
Věci se pak vyvíjely způsobem dobře predikovatelným".
Všechmno dobře dopadlo? Dr. Slanina nedostal od akademiků odpověď, a tak poslal
druhý otevřený dopis, v němž uváděl spisy presidia ČSAV, z nichž lze detektivní
hádanku rozluštit, a žádal, "aby toto obvinění bylo náležitě prošetřeno a
buď potvrzeno, nebo vyvráceno, a abych o výsledku šetření byl řádně
informován". Nebyl. Třeba akademičky a akademici Slaninovy otevřené doopisy
vůbec neznají. V tom případě jim je někdo zatajil. Třeba spisy ČSAV byly zničeny.
Dr. Slanina v tomto případě nabízí své kopie. A třeba se nikdo v AV ČR nechce
takovou trivialitou zabývat. Ale je to trivialita? Jde přece o velmi vážné obvinění
významné osobnosti, dnešního předsedy Akademie věd České republiky.
V případu nesocialistického vědce je jedno nepochybné - úřední dopis
dokládající zvrhlost komunistického režimu. Ale prof. dr. Slanina chce mít
oprávněně jasno také o tom ostatním. I v Japonsku ho stále zajímá rozřešení
detektivní otázky, kdo za komunismu udával a komu to prospívalo. Ale je to opravdu
jenom jeho otázka?
(Zveřejněno v časopis Rozpravy č. 1/1999)