Morální a politický debakl: Spadli
jsme už na dno?
Český ráj po „česku“ II
Když v roce 1997 poprvé prezident České republiky použil
termín "blbá nálada", vyjádřil tím přesně to, co si většina obyvatel
naší země, na rozdíl od mnoha politiků, myslela. Pozdě, ale přece, řekli si
tehdy lidé. Když o pár měsíců později začala česká politická scéna nechutně
"vulgárnět" a dostávat se na úroveň kanálů či nevábně páchnoucích
stok, společnost se zachmuřila ještě víc: "Blbá nálada" stoupla až
téměř na úroveň bodu varu. Zdálo se, že nic horšího nás už nemůže potkat, že už
jsme dopadli na dno morálního bahna. Rozkradená republika, sprostí politici,
těžká ekonomická krize. Ukázalo se však, že dno, na které padáme, je stále
ještě hodně daleko: Na scéně se totiž objevil nový fenomen, daleko výstižnější
charakterizující současný stav: Mafiánský kapitalismus, který lze v dnešní
vývojové etapě definovat jako prorůstání mafií do politiky.
Řadový občan je neustále šokován pádem
mnoha bank a poslední dobou i tzv. "kampeliček": Dosud však neměl
tušení, že onen "novodobý" a ryze český termín "tunelování"
má tak obrovský rozsah a tichou podporu v nejvyšších "mocenských
patrech" tohoto státu. Řadový občan ví, že mnoho bývalých prominentních komunistických
kádrů politické a ekonomické nomenklatury zprivatizovalo za "laciný
peníz", co se dalo: Až donedávna ovšem neměl potuchy o "elitě"
českého kriminálního podsvětí a všech těch ruských, ukrajinských, gruzínských,
balkánských, italských mafiích, které se v České republice natrvalo uhnízdily.
A pokud přesto nějaké informace o těchhle věcech pronikly cenzurním či
autocenzurním sítem do masmédií, odpovědní politici vše bagatelizovali,
tvrdili, že v tomto směru žádné nebezpečí nehrozí. Řadový občan po zkušenostech
z praktik komunistického režimu předpokládá, že korupce nezmizela a stále má
tady své nezastupitelné místo: Ani ve snu ho ale nenapadlo, že tenhle fenomen
supluje v České republice zákon.
Souběžně s propuknutím "blbé
nálady" se náhle řadový občan začíná dovídat i jiné věci: Např. o
podivných způsobech financování politických stran. Dříve "vzorné" ODS
ODA, KDU-ČSL a sociální demokracie se postupně ocitají na pranýři nezákonných
finančních machinací. Jako "houby po dešti" rostou různé
"Zemanovy kufříky", "Sarajevské atentáty", aféry typu
"Bamberg", "neexistující sponzoři" z Maďarska a
Madagaskaru, protikladné údaje o "tajných kontech" ve Švýcarsku...
Nic z toho nebylo dodnes prokázáno, vyšetřování skončilo údajně pro nedostatek
důkazů. Jenomže: Mezi oněmi řadovými občany se stále více hovoří o tom, že
důkazy existují, ale "tamti nahoře" je přikázali smést "se
stolu". Protože všichni mají "máslo na hlavě", všichni toho na
sebe tolik vědí, že jeden neví, co se stane, až se zase jednou změní vláda...
A zmíněné prorůstání mafií do
politiky a ekonomiky, jež prezident Havel nejnověji nazval specifickým termínem
"mafiánský kapitalismus"? Stačí se pozorně koukat kolem sebe a řadový
občan uvidí: Uvidí, jak sociální demokracie, vládnoucí z "boží vůle"
ODS, dosazuje na ministerské posty bývalé komunistické funkcionáře, dokonce i
ty, kteří v minulosti neprošli lustracemi. Uvidí, jak do státních institucí
případně organizací, patřících pod kontrolu státu, pronikají bývalí příslušníci
StB. Uvidí, jak sociálně demokratický premiér vyznamenává stranickou záslužnou
medailí exministra financí a jeho spolupracovnici, kteří jsou trestně stíhaní
za tunelování a podvody. Uvidí, jak policie a státní zastupitelství z
"nepochopitelných" důvodů odkládají (či musejí odkládat?) trestní
stíhání politiků a finančních či průmyslových bossů, a to i v případech, kdy
existují zřetelné důkazy o páchání trestných činů. Uvidí, jak si někteří
politici a některé sdělovací prostředky ve spolupráci s podsvětím nechávají
vyrábět falešné dokumenty k vyvolávání afér. Uvidí, jak jiní politici a stejné
sdělovací prostředky "zametají" stopy. Uvidí, jak... Ale, to už s
"blbou náladou" má společného pramálo...
Škola tunelování v podání ÚV KSČ
Obecně rozšířený názor, který "polistopadové",
nově etablované politické a ekonomické špičky do omrzení hlásají, říká, že
vedení Komunistické strany Československa bylo vývojem z konce roku 1989
zaskočeno, ba přímo šokováno. Prý ani ve snu nikdo z tehdejších nejvyšších
nepočítal, že by mohlo dojít k nějakému mocenskému zvratu: Proto údajně neexistovaly
ani žádné tzv. "krizové" scénáře. Fakta však hovoří o něčem jiném:
Takových scénářů připravovali komunisté desítky, a nejde přitom vůbec pouze o
ty "silové" (akce NORBERT, AMBICE, KLÍN, ZÁSAH, VLNA), jež jsou
obecně známy a měly s pomocí bezpečnostních složek a armády udržet status quo a
uchránit pozice KSČ a jejich věrných co nejdéle.
Už někdy v létě 1989 část vysokých představitelů ÚV KSČ a
"vybraní" ministři federální vlády předpokládali politický posun v
jejich neprospěch. Věděli, že doposud preferované násilné metody už nebudou
schopny zablokovat společenský kvas, zabrzdit směr vývoje. A náležitě se na
"nadcházející změny" připravovali: Tedy, přesněji řečeno, pokoušeli
se vytvořit situaci, která by umožnila "perspektivní" části
komunistické nomenklatury ekonomické zabezpečení a klidný přechod do nových
podmínek "tržního hospodářství. A která by do budoucna zajistila
dostatečné množství finančních prostředků, použitelných ve "vhodnou
dobu", pochopitelně ke "vhodným účelům"...
Představitelé ÚV KSČ Miloš JAKEŠ, Jozef
LENÁRT a vedoucí ekonomického oddělení ÚV KSČ docent ROSICKÝ už od podzimu roku
1989 připravovali spolu s členem předsednictva ÚV KSČ a federálním premiérem
Ladislavem ADAMCEM a příslušnými federálními ministry financí a vnitra podmínky
pro urychlený převod majetku z ÚV KSČ: "Novými vlastníky se ještě koncem
roku 1989 stávaly urychleně založené s.r.o. resp. akciové společnosti, jejímiž
formálními společníky či akcionáři byli předem určení "perspektivní"
členové KSČ z tzv. druhé a třetí linie. Takovýchto firem vzniklo na přelomu let
1989 a 1990 několik stovek, nejvíce na Královéhradecku a Praze, ale také na
severu či západě Čech. K jedněm z oněch "rychlopodnikatelů" vyšlých z
"utajené" majetkové podstaty komunistických sekretariátů patřil v té
době např. Ing. Bohumír ADAMEC, před listopadem 1989 údajně filmový producent z
pražského Barrandova.
Mnohem perspektivnějším se však
jevilo jiné opatření: Zmíněné centrální orgány ÚV KSČ ve spolupráci s
federálními ministerstvy zahraničí, zahraničního obchodu, financí a I. správy
StB (zpravodajské služby) totiž už od podzimu 1989 aktivně připravovaly přeliv
devizových aktiv do zahraničí. Přesněji řečeno nejen těch svých peněz,
stranických, ale částečně i státních, o nichž se toho v oné době ani na
oficiálních místech moc nevědělo. Šlo zejména o Itálii, Švýcarsko a za
prostředníky byly vybrány Italská komunistická strana a spřízněné firmy ve
Švýcarsku, Rakousku a Maďarsku. Dokumenty z přelomu let 1989 až 1990 prokazují,
že celou transakci řídil citovaný už docent ROSICKÝ ve spolupráci s pomocníkem
generálního tajemníka ÚV KSČ plukovníkem I. správy StB MOLNÁREM, v zahraničí
pak rada velvyslanectví v Římě, jinak důstojník I. správy StB Miroslav ČEMUS a
čsl. velvyslanec ve Švýcarsku, jinak evidovaný agent StB, Miroslav KOČÁREK
(známý z aféry BAMBERG, jak uvidíme později). Stejné dokumenty také hovoří o
italských, švýcarských či maďarských občanech, kteří se na akci podíleli z
druhé strany: Podrobnější údaje o těchto lidech jsou uvedeny v databázi, která
je zveřejňovaná zároveň s touhle komentovanou analýzou.
* * *
Výše zmíněné údaje autor této databáze publikoval v daleko
obsáhlejším znění, a to včetně příslušných dokumentů, už na jaře 1991 v
tehdejším OBČANSKÉM DENÍKU (tiskový orgán Koordinačního centra Občanského
fóra). Je příznačné, že se nestalo nic. Stejně tak nebyla ze strany politických
orgánů a policie či prokuratury žádná odezva na jiné závažné informace: Např. o
masovém vývozu valut a zlata příslušníky I. a II. správy StB na přelomu let
1989 a 1990 do Rakouska, kde byly tyto prostředky deponovány na zvláštních
tajných kontech. Zajímavé přitom je, že rozhodující doklady o úniku majetku KSČ
do zahraničí resp. o protiprávním pašování valut a zlata do Rakouska unikly
právě z policejních útvarů, které se v daném období zabývaly závažnou
hospodářskou kriminalitou. a proč k úniku došlo? Nastupující politická elita,
reprezentovaná tehdy rozpadajícím se už Občanským fórem, tedy ODS a Občanským
hnutím, nejevila z nepochopitelných důvodů zájem se těmito causami zabývat. Ba
víc: De facto je smetla ze stolu...
Zhruba ze stejných příčin nikoho
nezajímalo, co se děje z tzv. movitým majetkem komunistické strany. Jak už bylo
uvedeno v Necenzurovaných novinách číslo 8, příslušné mocenské a hospodářské
orgány státu nechaly bez povšimnutí téměř rozkrást komunistické tiskové centrum
FLORENC na Praze 1. A nejde jen o tituly deníků či dalších známých periodik,
jako RUDÉ PRÁVO, ZEMĚDĚLSKÉ NOVINY, KVĚTY, VLASTA... Zmizely počítače, nábytek,
technické vybavení redakcí. Jistě, našlo se pár odpovědných lidí, kteří tenkrát
protestovali a chtěli adekvátními opatřeními vývoj zvrátit. Zbytečně. Buď
nebyli vyslyšeni, nebo, jako v případě správce tiskového centra FLORENC
Přemysla BLAHÁKA, přišli díky ministru Karlu DYBOVI (ODS) nakonec o místo.
Naopak, nová vládnoucí garnitura, jíž v roce 1991 reprezentovali politici typu
Petra PITHARTA (v současnosti KDU-ČSL), Pavla RYCHECKÉHO, Václava ŽÁKA, Petra
KUČERY (vesměs dnes sociální demokracie) atd., se pokoušela téměř "za hubičku"
pro Nadaci charty 77 ukrást i zmíněný už FLORENC a Občanský deník. V prvním
případě se to, díky tiskové kampani, jíž rozpoutal autor této databáze,
zaplaťbůh , nepodařilo, ve druhém, bohužel, ano: "Zlí jazykové"
tvrdí, že to byla pomsta Občanskému deníku za publikované materiály, svým
obsahem nemilé některým politikům Občanského fóra.
Nešlo však jen o komunistický
majetek, ať už předisponovaný do zahraničí případně odcizený doma. Obdobným
způsobem se "jaksi" za tichého přihlížení ztratily obrovské hodnoty
SSM (MLADÁ FRONTA, MLADÝ SVĚT), vniveč přišly pozemky, rekreační zařízení a
hotely odborových organizací. Když autor této databáze v roce 1990 začal
publikovat fakta o činnosti Mezinárodní organizace novinářů (MON), která
sídlila v Praze a de facto tvořila rezidenturu či expozituru KGB, bylo mu to
tehdejším šéfredaktorem Lidových novin a předsedou Syndykátu novinářů Rudolfem
ZEMANEM zakázáno. Údajně proto, že syndikát měl zájem majetek MONu získat sám.
Nejenže nic nedostal, ale ve "finále" všechny ty firmy a společnosti
MONu byly protizákonně "zprivatizovány" jejími vedoucími pracovníky
či se nelegálně předisponovaly do zahraničí. A opět, jako vždy, nic se nestalo.
Snad jen, pod tlakem několikrát už citovaného Občanského deniku ministr vnitra
Ján LANGOŠ vypověděl MON z Československa: Avšak teprve poté, co miliardový
majetek nenávratně zmizel.
"Postsovětské" mafie v
akci
Kde kdo se domníval, že éra hesel typu "Se
Sovětským svazem na věčné časy, a nikdy jinak", s konečnou platností
přestala existovat v létě 1991: Okupační vojska odtud definitivně odešla,
diskriminační společenství RVHP a ponižující vojenský pakt Varšavská smlouva
patřily už minulosti, Česká republika začala stále více politicky a ekonomicky
směřovat na Západ. Jenomže, o několik let později, občané tohoto státu
zjistili, že se mýlili a všechno je tak trochu jinak. Jistě, Moskva, Minsk,
Kyjev či Tbilisi byly vzdáleny tisíce kilometrů od Prahy. Navíc Rusko,
Ukrajina, Bělorusko a Gruzie se ocitly na jedné a Česká republika na druhé
straně pomyslné ekonomické resp. politické barikády. Přes tyto zdánlivé
antagonismy, nebo snad právě kvůli nim, jsme však najednou zjistili, že tady
máme bývalých postsovětských obyvatel mnohem víc než kdysi za socialistického
Československa. Vlastně, jsou dnes v nezanedbatelném množství všude a zdá se,
že přibývají a jen tak lehce se jich nezbavíme.
Nic moc by se nestalo, pokud se v této souvislosti
bude hovořit pouze o zahraničních dělnících, pobývajících u nás legálně, na
dlouhodobý pobyt, s tzv. pracovním povolením. Horší situace ale nastává v
okamžiku, kdy se v České republice vyskytují desetitisíce cizinců ze zemí
bývalého Sovětského svazu, kteří zde pracují a pobývají protiprávně. Přitom
nejde ani tak o skutečnost, že údajně "berou" práci českým "nezaměstnaným:
To, co tihle cizinci dělají (manuální obory nejhrubšího charakteru a nejhůře
placené), je pro většinu Čechů "ponižující" a s největší
pravděpodobností to nikdy vykonávat nebudou. U téhle sorty nelegálních
"imigrantů" hrozí nebezpečí odjinud. Totiž z jejich stále rostoucí a
v mnoha případech nekontrolovatelné kriminality. Z obrovského množství krádeží,
rvaček, drobných podvodů, vydírání, organizované prostituce atd.
Vedle zmíněné kriminality však obě zmíněné skupiny cizinců
z bývalých zemí Sovětského svazu mají však společného ještě cosi. Ať už přímo
či nepřímo se stávají živnou půdou pro činnost ruských, ukrajinských,
běloruských, gruzinských či jiných mafií. V této souvislosti se ovšem nejedná o
"bílé koně", "vymahače dluhů" či o různé ty vyděrače, kteří
působí uvnitř jednotlivých národnostních komunit. Jde o skutečné mafie v
cestovním ruchu, finančních sférách, domácím a zahraničním obchodu, dopravě.
Zveřejněná databáze je jen ukázkou toho, kde všude tihle lidé působí. A to,
prosím, není úplná: Protože v opačném případě by musela zahrnovat tisíce, ne-li
desetitisíce lidí , kteří zde na základě "čehosi" získali dlouhodobý
pobyt a bylo jim umožněno, opět na základě "čehosi", v České
republice jakoby legálně "podnikat".
Při pátrání po některých takovýchto, např. ruských
nebo ukrajinských firmách, vyšlo totiž najevo, že na uvedených adresách nikdo
nesídlí, "podnikatelé", přihlášení k dlouhodobému pobytu v místě
jejich dočasného bydliště nikdo nezná a nikdy je také ani neviděl. Podniky
založené Rusy či Ukrajinci fakticky nevyvíjejí žádnou činnost., oficiálně ale
vykazují milionové, často dokonce miliardové obraty... Policie a finanční úřady
přitom krčí rameny: I když totiž mají důvodné podezření, že se jedná o podvody
a fingované obchody spojené s praním špinavých peněz, nemohou ze zákona
zasáhnout, natož pak zmíněné "podnikatele" či "firmy"
monitorovat... Anebo naopak, nechtějí: V čele takovéto společnosti s ručením
omezením či "akciovce" sedí totiž zpravidla Čech, perfektně
obeznámený s místními poměry, který už se "finančně" postará, aby
skutečným vlastníkům nevznikly "zbytečné" problémy...
* * *
Za klasickou "tunelovací" akci cizojazyčné,
v tomto případě tzv. rusko baltické mafie, lze považovat třeba causu
"Česká banka". Už proto, že tento finanční ústav byl založen stejnými
lidmi, kteří se pohybovali kolem estonské banky BALTONIA, jež
"zkrachovala" zhruba ve téže době jako Česká banka, tedy v letech
1996 až 1997. Ostatně, obě banky tehdy také vykonávaly obdobnou funkci: Pánové
kolem Ilji ZACHAROVSKÉHO a polského "tiskového magnáta Zykmunda SOLORZE
(oba včetně jejich ruských a některých českých společníků viz databáze v tomto
čísle Necenzurovaných novin) v České bance a Baltonii hlavně "prali"
peníze, pocházející z nelegálních operací s transférovými rubly, získanými na
bývalém území Německé demokratické republiky. A jako prostředníky k tomu
používali soukromých firem nejen v Polsku a východním Německu, ale i ve
východních Čechách, v Hradci Králové a Pardubicích.
Je příznačné, že Česká banka zmíněnou činnost
realizovala ve velmi úzké součinnosti s bývalými příslušníky I., II., VI. a XI.
správy StB, kteří pod nepřímým vedením exdůstojníka I. správy StB Jaroslava
NEJTKA zde byli zaměstnáni: Bez pánů Ilji a Vladimíra BENEŠOVÝCH, BOHOŇKA,
HÁJKA, KUBÁTA, MUTAFOVA (ten dokonce v letech 1990 - 1993 působil ve
FIS/FBIS/BIS), PLAČKA, PLATLA, RŮŽIČKY, STANKA, ŠIFTY, TALIÁNA A TONDLA, bez
jejich kontaktů s dalšími expřislušníky StB, a hlavně bez
"zpravodajských" zkušeností, by totiž pro rusko baltickou mafii
výsledek "praní" a "tunelování" zdaleka nedosáhl patřičné
efektivity. Stejně tak Česká banka potřebovala vazbu na některé místní
"podnikatele", např. Miroslava VÍZKA (viz aféra BAMBERG) nebo
spolupráci s kruhy blízkými někdejšímu DAK SLUŠOVICE: Proto v poslední fázi své
existence banka třeba angažovala Michaelu KREŠLOVOU, bývalou sekretářku a
kolegyni Mikuláše NADAŠIHO (viz databáze v Necenzurovaných novinách, čísla 4, 5
a 8). Rovněž tak je příznačné, že o všech těchto aktivitách věděla např. BIS,
údajně dokonce v této souvislosti kooperovala s polskými tajnými službami.
Dodnes se ale nic nestalo a jeden z těch, co se měl v BIS Českou bankou
zabývat, dokonce povýšil a v současnosti vykonává jednu z nejvyšších funkcí v
české zahraniční rozvědce.
Česká banka patří k typickým, pochopitelně ovšem ne
jediným příkladům působení mafií ze zemí bývalého Sovětského svazu v České
republice. V souběžně zveřejněné databázi najdeme příslušníků takovýchto mafií
víc než dost. Přesto však věnujme zvýšenou pozornost ještě jedné podezřelé
"firmě, tentokrát pro změnu gruzínsko české. Jmenuje se GEORGIA - MORAVIA
a jeden z jejích zakladatelů patří k blízkým příbuzným za éry Michaila
GORBAČEVA ministra zahraničí a dnes prezidenta Gruzie Edvarda ŠEVARNADZEHO. A
čím je tato společnost výjimečná? Jednak "organizuje leteckou dopravu mezi
bývalým SSSR a Karlovými Vary resp. Brnem, Ostravou a Prahou, jednak vlastní
zajímavé objekty v Karlových Varech. A jak potvrzují zdroje blízké tajným
službám a policii, také disponuje neméně zajímavými kontakty na bývalé
nomenklaturní komunistické kádry, expříslušníky StB a kruhy blízké někdejšímu
vedení DAK SLUŠOVICE. V úzkém spojení se s.r.o. GEORGIA-MORAVIA byla např. i
dlouholetá milenka předlistopadového vedoucího tajemníka KV KSČ v Ostravě, její
syn zase působil v několika regionálních bankách, které za
"podivných" okolností v nedávné době zbankrotovaly...
KGB je stále tady a čeká
Nebyly to však jen mafie z nástupnických zemí
rozpadlého Sovětského svazu, jež se uhnízdily v České republice. Stejným
způsobem se zachoval také KGB, resp. jeho následník, ruské tajné služby MSB či
AFB. Je ovšem nutné konstatovat, že KGB, na rozdíl od zmíněných mafií, měl
podstatně lehčí situaci. Za desítky let své působnosti si totiž v zemích "socialistického
společenství" vybudoval velmi solidní operační prostor. Dodnes neumí nikdo
odhadnout, kolik nelegálních sítí někdejšího KGB v současnosti působí ve
Východním Německu (bývalá NDR), Polsku, České republice, Slovensku, Maďarsku
atd. Nelze rovněž přesně určit, kolik expříslušníků StB, kteří studovali na
Vysoké škole KGB Felixe Dzeržinského v Moskvě, podepsali s KGB spolupráci a
jsou dnes buď ještě spícími či dokonce už aktivovanými nelegálními sítěmi
ruských případně ukrajinských rozvědek. Stejně tak nevíme, kdo z českých
absolventů jiných "speciálních" sovětských vysokých škol se po studiu
vrátil domů coby aktuální resp. potenciální agent připravený pro budoucí
využití. A konečně, je velmi těžké posoudit, jaká část těch bývalých občanů SSSR,
co v České republice v devadesátých letech začali "podnikat", mají
vztahy k zpravodajským službám zemí bývalého Sovětského svazu a za jakým účelem
sem vlastně přišli: Činnost mafií a rusky hovořících "podnikatelů" se
totiž velmi často překrývá se záměry ruské rozvědky...
V zásadě ale platí jedno pravidlo: Sítě, jež tady KGB
vybudoval do roku 1989, zůstaly neporušeny a zdá se, že jsou dnes plně
aktivovány či k následné aktivaci připraveny. Čemuž nasvědčuje např. také to,
že v prostoru České republiky působí coby "civilní" podnikatelé
bývalí rezidenti KGB. Ať už ti zjevní nebo donedávna ukrytí pod pláštíkem
působnosti na ruském velvyslanectví. O Olegu ORLOVOVI, do roku 1993
představiteli ruské cestovní kanceláře INTURIST, už byla řeč v minulých
databázích. Lze předpokládat, že stejnou funkci plní také Anatolij ANDRONOV
(Obchodní oddělení ruského velvyslanectví), Viktor OSOKIN (pražské zastoupení
AEROFLOTU) a někteří další, které se zatím nepodařilo identifikovat. Lze též
předpokládat, že Rusové, kteří se ve firmách těchhle pánů objevují, patří
rovněž ke KGB...
Oleg Orlov působil jako rezident KGB ve funkci
zástupce INTURISTU v Praze už před rokem 1989. Počátkem devadesátých let
vycestoval krátce do Říma, kde byl kontaktován svými nadřízenými a zástupcem
pražské centrály StB s Alexandrou RICCI, československou občankou, provdanou do
Itálie, jinak dámou, jejíž jméno a datum narození figuruje v registru agentů
StB. Po návratu do prahy se "dvojice" usídlila nejprve v Michli, v
rezidentní vile KGB, později Alexandra RICCI odešla "podnikat" do
Uherského Hradiště, Oleg ORLOV zůstal věrný Praze. Chvíli ještě ve své staré
funkci rezidenta KGB a pražského zástupce INTURISTU, později pak jako
podnikatel. Či spíše "podivný" podnikatel, protože většina jeho firem
nepodniká: Tyhle firmy sice v mnoha případech sídlí v pražské LUCERNĚ, na
vývěsních "cedulích" je však nikdo nenajde, telefony se buď neozývají
nebo je firmy nemají registrovány. Např. zájemce o dovolenou s cestovní
kanceláří Arrov Travel Agency nepochodí, tahle cestovní kancelář v České
republice zřejmě nefunguje (přinejmenším pro Čechy ne), přestože je tady
registrována (podle zdrojů, které si nepřejí být identifikovány, je údajně
zaměřena pouze na specifickou ruskou klientelu, směřující do Itálie). Informace
o zmíněné cestovní kanceláři není schopen dát ani JUDr. Václav AUBRECHT,
advokát, sídlící na stejné adrese, jako většina Orlovových firem: A to přesto,
že JUDr. Aubrecht je ve statutárních orgánech prakticky všech Orlovových firmem
zastoupen.
Aktivity Olega Orlova jsou však zajímavé i jiným
směrem: Např. jeho osobními kontakty s bývalými důstojníky StB, třeba
Stanislavem PROŠKEM, s bývalým agentem StB, KGB, SIS, BND a bůhví čeho ještě,
Mikulášem NADAŠIM. Nebo důvěrným vztahem s někdejším zaměstnancem DAK
SLUŠOVICE, ředitelem slušovického hotelu PACIFIC a zástupcem ředitele
slušovické firmy OTAS, oboje ve Vietnamu, pozdějším ředitelem ekonomické
kontrarozvědky a dnes neúspěšným politikem Janem ŠULOU. Obdobné vazby pak Oleg
ORLOV měl také na další bývalé zaměstnance DAK SLUŠOVICE, např. na Miroslava
KOVAŘÍKA, zavražděného v roce 1995 ve Zlíně, případně na některé lidi, točící
se kolem aféry BAMBERG a ODA ještě v době, kdy se tato strana podílela na
koaliční vládě s ODS. A stejně čilá byla i Orlovova přítelkyně Alexandra RICCI:
Nejen obdobnými vztahy k Miroslavu Kovaříkovi, Janu Šulovi, Mikuláši NADAŠIMU
či Stanislavu Proškovi, ale též k různým Italům, podnikajícím v jejích firmách
na Uherskohradišťsku, které jaksi nepodnikají, protože si nelze u nich objednat
to, kvůli čemu vznikly a byly v Obchodním rejstříku zaregistrovány. Pokud
čtenáři nevěři, nechť si v databázi ctěnou paní RICCI a její firmy najdou a
zkusí např. , aby jim v MODRÉ vyrobili ústřední topení. Autor to zkoušel a
firmy nenašel...
* * *
Doba je ovšem jiná a SSSR už, na rozdíl od
osmdesátých let, oficiálně v naší zemi nevládne. Možná právě proto se KGB,
resp. jeho nástupnické organizace, dnes neorientují pouze na své někdejší
případně současné rezidenty či na nelegální sítě, které zde KGB v minulosti
založil. Lze říci, že právě díky oné změněné situaci začínají ruské tajné
služby stále hojněji využívat též bývalých příslušníků StB. Nikoliv jako svých
prodloužených rukou, ale přímo coby "výkonných" složek: Databáze
zveřejněná v tomto čísle Necenzurovaných novin totiž jasně ukazuje angažovanost
mnoha Rusů právě v "podivných" firmách expříslušníků StB. Jen naivní
člověk bude předpokládat, že tito Rusové nemají s KGB nic společného. Nebo snad
důstojník StB mohl přijít v osmdesátých letech do přímého kontaktu v rámci SSSR
s někým jiným než s příslušníkem KGB? Navíc, podle osobního svědectví některých
příslušníků I. a II. správy StB, kteří prodělali specializované kursy na Vysoké
škole KGB Felexe Dzeržinského v Moskvě, byli příslušníci StB po absolvování
této školy většinou také "zaháčkováni" (ať dobrovolně či z přinucení)
jako agenti KGB. Nikoliv k okamžitému použití, ale coby záloha, budoucí
specializovaná síť vysoce profesionálních nelegálů...
Je nanejvýš zajímavé, že většina expříslušníků StB, kteří
v současné době společně "podnikají" s občany ruské národnosti a
ruské stání příslušnosti, se pohybuje buď v oblasti financí, nebo kolem firem,
jež, stejně jako v případě Olega Orlova, existují pouze "papírově".
Za povšimnutí ovšem stojí i skutečnost, že na bázi "spolupodnikání s Rusy
se často objevují vysocí důstojníci a hodnostáři StB, např. oba bývalí zástupci
náčelníka Hlavní správy kontrarozvědky, II. správy StB, podplukovníci Pavel
DVOŘÁK a Vojtěch ZAMYKAL. Stejně zajímavým se pak také jeví fakt, že třeba
Vojtěch ZAMYKAL patřil ve své době k blízkým spolupracovníkům Viktora KOŽENÉHO
(viz databáze Necenzurovaných novin, číslo 8). A konečně, v ani jedné
společnosti s ručením omezeným případně "akciovce", v nichž působí
příslušníci StB souběžně s Rusy, se neobjevují žádní další cizinci, ač jinak
Východní Němci (zřejmě bývalá STASI), Rakušané, Italové a Švýcaři s
exdůstojníky StB podnikají velmi často...
Ještě jedna věc však stojí za pozornost: Totiž, až na
výjimky, s tzv. ruskými "podnikateli" mají minimální vztahy bývalí
příslušníci zpravodajské služby, I. správy StB. Což lze pochopit, protože, na
rozdíl od příslušníků II. správy StB, kontrarozvědky, někdejší zpravodajci
neznají dobře domácí prostředí. Stejně tak lze pochopit, že Rusové v České republice
nejvíce podnikají s těmi "dvojkaři", kteří se angažovali v boji proti
vnitřnímu nepříteli (8. až 10. odbor II. správy StB). Tihle pánové přece
dokonale znají disent a chartisty, opoziční skupiny společnosti, z nichž se v
počátečním období po 17. listopadu 1989 formovala první vlna nové politické
garnitury. Znají i bývalé komunistické nomenklatury. Hlavně však, mají k
dispozici mnoho kompromitujících údajů na těch několik tisíc mocných, kteří
dnes zasedají v Parlamentu, ve vládě, patří k vysoké státní byrokracii,
společenské smetánce často tvořené lidmi, jejichž jména se vyskytují v
registrech StB (viz databáze Necenzurovaných novin, číslo 4) a k bankovním
případně hospodářským elitám České republiky.
Aféra BAMBERG: Kdo má pravdu?
Když se v první polovině devadesátých let v této zemi
organizačně znovuformovala sociálně demokratická strana, v podstatě všichni
levicově, nekomunisticky orientovaní občané České republiky věřili v její
serióznost a čistotu ideálů. A také později, když tady stále častěji propukaly
větší či menší sponzorské skandály ODS, ODA případně KDU-ČSL, nic u sociálních
demokratů nenasvědčovalo změně kursu: Tedy tomu, že tento politický subjekt
půjde v budoucnu stejnou cestou, jako se začaly ubírat pravicové a středově
orientované koaliční vládní strany. Naopak, veřejnost věřila Zemanovým ohnivým
prohlášením o poctivých úmyslech sociálních demokratů, o morální bezúhonnosti
jejich politiků a funkcionářů, o distanci této strany od bývalých
komunistických nomenklatur. Veřejnost věřila, že když sociální demokraté
vyhrají volby, politická atmosféra České republiky se díky jejich morálnímu
kreditu zjasní a zprůhlední mocenské elity se svým chováním a jednáním výrazně
posunou směrem ke standardům, obvyklým v západoevropských demokraciích.
Bohužel, zůstalo jen u zbožných přání: A sociální
demokracie, ještě dřív, než vyhrála v roce 1998 volby do Poslanecké sněmovny,
ukázala, že používá stejných metod jako zbývající parlamentní
"demokratické" strany. Nejprve to byly tzv. Zemanovy
"kufříky", údajně plné kompromitujících materiálů. Nikdy však
nespatřily "světlo světa" a aféra skončila pro tehdejšího předsedy
Poslanecké sněmovny Miloše ZEMANA a jeho "agenta", předsedu
parlamentní komise pro kontrolu BIS Jaroslavem BAŠTOU nehoráznou ostudou. S
obdobným debaklem se setkaly další aféry podobného charakteru: I u nich se vždy
ukázalo, že jde o lépe či hůře vyrobené falzifikáty a Zeman s
"agentem" Baštou opět utržili posměch. Pak přišly aféry s podivným
financováním strany. Zřejmě si z toho všeho sociální demokraté nic nedělali,
protože vzápětí na to se objevil případ BAMBERG. Což by opět bylo k smíchu,
kdyby v době propuknutí causy nebyl už Miloš ZEMAN premiérem a jeho
"agent" Jaroslav Bašta ministrem české vlády, odpovědným za koordinaci
zpravodajských služeb...
Pro osvěžení si stručně zopakujme, o co že to vlastně
tenkrát šlo. Předseda sociální demokracie Miloš Zeman se společně s
místopředsedou této strany Milanem MACHOVCEM a bývalým šéfem úřadu vlády za
premiéra Petra PITHARTA, později předsedou Zelených a následně členem sociální
demokracie Jaroslavem VLČKEM několikrát setkal se skupinou česko švýcarských
podnikatelů Miroslavem KOČÁRKEM, Miroslavem JÍRAVOU a Janem VÍZKEM. Schůzky se
konaly na několika místech, nejčastěji v německém příhraničním městě BAMBERG a
na nich měl Zeman písemně přislíbit, že za finanční dotace sociálním demokratům
zajistí po vyhraných parlamentních volbách "silné" politicko mocenské
pozice exponentům této skupiny. Později se "údajně" ukázalo, že
záznamy z těchto jednání jsou "prý" falzifikáty, Vízka dnes nelze
policejně vyslechnout, protože se coby psychicky nemocný (a tudíž prý
nesvéprávný) nachází ve švýcarském "blázinci", vyšetřování bylo
zastaveno a záležitost smetena se stolu.
Celý případ by nestál za pozornost a skončil by
zřejmě stejně úsměvně jako předešlé aféry, kdyby v něm nehrály důležitou roli
jisté "podivné" okolnosti: Například skutečnost, že naplno vrcholil v
době, kdy se sociální demokracie chystala vyhrát volby do poslanecké sněmovny a
ujmout se prostřednictvím Miloše Zemana vládního vesla. Ale, jsou tady i jiné
kdyby. Totiž: Kdyby jeden z aktérů causy BAMBERG, Miroslav Kočárek, nepůsobil
počátkem devadesátých let coby československý velvyslanec ve Švýcarsku a
nezúčastnil se nezákonných přesunů obrovských finančních prostředků KSČ a
tehdejšího Československa na tajná zahraniční konta či konta některých
zahraničních firem. Kdyby jméno a datum narození Miroslava Kočárka nebylo
evidováno jako agent StB. Kdyby tentýž Miroslav Kočárek úzce nespolupracoval s
Miroslavem ČEMUSEM, bývalým důstojníkem I. správy StB, který ve stejné době
působil coby rada velvyslanectví v Římě a na zmíněných nelegálních finančních
operacích měl rovněž nemalý podíl. Kdyby další z aktérů aféry BAMBERG, Miroslav
Jírava, nezasedal v průběhu aféry BAMBERG ve statutárních orgánech citované už
České banky, jež vzápětí zkrachovala. Kdyby Miroslav Jírava nebyl ve spojení
jak osobně, tak i přes své firmy, s investičními a finančními skupinami kolem
Františka CHOBOTA a MOTOINVESTU (viz databáze Necenzurovaných novin, číslo 8).
Kdyby se pánové z Motoinvestu nepodíleli na pádu Agrobanky a některých dalších
bank a nechtěli vytunelovat Spořitelnu, což se jim nakonec částečně i podařilo.
Kdyby Chobot a spol. nesponzorovali ODS a společně s Motoinvestem neudržovali
těsné kontakty s Joachimem GERLACHEM (viz databáze Necenzurovaných novin číslo
8). Kdyby jméno společníka Františka Chobota Vladislav PAVLÁT nebylo evidováno
jako agent StB. Kdyby...
* * *
Je zarážející, že poradci tehdejšího předsedy Poslanecké
sněmovny a později premiéra Miloše Zemana tyhle Kdyby... nedokázali či snad
dokonce nechtěli (?) dešifrovat. Stejně tak lze označit za podivné trestuhodnou
neznalost (?) uvedených faktů ze strany sociálně demokratického
"specialisty" na "tajné operace" Jaroslava Bašty. Nebo snad
jeho osobní kontakty na BIS v daném případě selhaly? Asi ano, protože jinak by
jeho stranický kolega, exministr financí Ivo SVOBODA (viz databáze
Necenzurovaných novin, číslo 8) jako své poradce neangažoval právě lidi z Motoinvestu.
Jinak by vedení sociálních demokratů nenavazovalo "finanční" vztahy s
firmami, kde figurují bývalí příslušníci StB mající mimo jiné vazby na
Miroslava Čemuse a Miroslava Kočárka. Jinak by v Revitalizační agentuře,
zřízené a kontrolované sociálně demokratickou vládou, "neseděl" v
statutárních orgánech Jiří MUTAFOV, expříslušník StB (později BIS) a jeden z
těch, co se podíleli na pádu České banky. Jinak by jako poradce exministra
Jaroslava Bašty nepůsobil Tomáš DVOŘÁK, člověk, podnikatelsky spojený s firmami
Jana Šuly a tím i s agenturními sítěmi bývalého rezidenta KGB Orlova...
Těžko říct, zda v rámci causy BAMBERG selhal zdravý
rozum sociálních demokratů. Zřejmě však neselhaly tlaky sociálních demokratů na
vyšetřovací orgány státní moci včetně pokusů ovlivňovat státní zastupitelství a
BIS. Jako nelogická a nepochopitelná tvrzení se totiž jeví skutečnost, že nikdo
nezkoumal vazby pánů Kočárka, Jíravy a Vízka. Že nikdo nepřišel na jejich
angažovanost s ilegálními přesuny komunistických peněz do zahraničí. Že nikoho
nezajímaly kontakty uvedených pánů na struktury StB a KGB, na Motoinvest, firmy
Františka Chobota a přes něj i na některé kruhy pražského kriminálního podsvětí
či zahraniční mafie. Pokud nechceme zpochybňovat práci policie a jejích specializovaných
útvarů, musíme připustit, že tohle všechno BIS, vyšetřovacím orgánům a
příslušnému státnímu zastupitelství bylo známo. Na otázku, proč tedy případ byl
odložen, nechť si čtenář odpoví sám. Stejně tak, nechť hledá odpověď na otázku,
proč jako hlavní viník causy BAMBERG figuruje psychicky nemocný a nesvéprávný
Jan Vízek a o Miroslavu Kočárkovi či Miroslavu Jírovi nepadne ani slovo...
Aféra BAMBERG tedy, jak známo ze sdělovacích
prostředků a jak se ostatně dalo i očekávat, skončila "pod stolem".
Zatím definitivně. Oficiální verze totiž zní, že dokumenty byly padělány a
potenciální viník, či dokonce padělatel se léčí coby nesvéprávný v
"blázinci". Miloš Zeman a jeho společníci jsou tudíž "čistí jak
lilie". Jenomže, otázka neměla pouze znít, kdo je vinen. Měla také znít,
byl či nebyl-li obsah tzv. "bamberského memoranda" skutečně pravdivý
a pokud ano, co z něj bylo či nebylo realizováno. A hlavně, kdo za tím vším
doopravdy stál, koho Vízek, Kočárek a Jírava ve skutečnosti zastupovali.
Bohužel, tyhle "drobnosti" zatím nikdo nezkoumal. Anebo zkoumal, a
bylo mu to "zatrženo". Přitom události posledních několika let,
promítnuté do světle chování špiček sociální demokracie nasvědčují, že na
oprávněnosti této druhé otázky cosi je. Přesně podle starého českého přísloví
"Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu". Padly další banky,
spojené personálně či vlivem s aktéry causy BAMBERG a s okruhem lidí kolem
nich. Málem byla vytunelována Česká spořitelna. V některých důležitých státních
"postech" se objevují lidé, spojení s bývalou StB či se strukturami,
spřízněnými s aférou BAMBERG. Dva roky krizí ochromená Komice pro cenné papíry
de facto nepracovala a svou nečinností umožnila nekontrolovatelné přesuny
akcií...
Staré struktury aneb návrat starých
časů
Platnost lustračního zákona podle poslední novely,
schválené Parlamentem koncem roku 1995, končí 31. prosince 2000. Po tomto datu
budou moci všichni bývalí příslušníci StB, evidovaní tajní spolupracovníci a
agenti StB, funkcionáři komunistické strany od okresních výborů KSČ výše,
členové Lidových milicí a absolventi vybraných vysokých škol v SSSR zastávat v
České republice jakékoliv, i ty nejvyšší státní funkce. Představa, která svou
obludností děsí a jeví se jako obrovský paradox, výsměch spravedlnosti. To
přece není možné, vrátit se takhle po tolika letech do dob nadvlády jedné
strany, tvrdí přesvědčení antikomunisté a většina z těch, co totalitní praktiky
poznali na vlastní kůži. Bohužel, nemají pravdu a hluboce se mýlí: Onen
překvapivý návrat už totiž dávno nastal. A nejde přitom jen o udělování četných
výjimek, které "vyvoleným" jedincům poskytovaly jak koaliční
pravicové vlády, tak i současná smluvně opoziční vláda sociálních demokratů.
Vlastně, dnešní Zemanův kabinet už ani tak moc ne: Prostě, Zemanovi lidé od okamžiku
svého nástupu k moci přestali brát lustrace na vědomí úplně...
Nejprve šokovaly veřejnost v této souvislosti údaje o
nomenklaturních kádrech v aparátu sociálních demokratů v pražském Lidovém domě,
později pak i ve vládních a politických funkcích. Šéfem volebního štábu Miloše
ZEMANA byl přes deklarovanou nespolupráci s komunisty jmenován bývalý
komunistický aparátčík a poslanec ČNR Miroslav ŠLOUF. Tentýž pán se později
stal vedoucím sekretariátu Miloše Zemana v Poslanecké sněmovně a posléze i šéfem
sboru poradců premiéra Zemana. Tajemníkem premiéra je zase pro změnu někdejší
politicko organizační tajemník OV KSČ na Praze 4 Karel HEŘMAN. Jedním z
rozhodujících činitelů strany se stal bývalý absolvent Vysoké školy SNB Petr
IBL. Poslanecká a ministerská křesla zaujímají někdejší komunisté Miroslav
GRÉGR, Pavel RYCHECKÝ, Pavel MERTLÍK, Vladimír VETCHÝ, Ladislav SKOPAL, Michal
KRAUS, ministrem zahraničí se stává Jan KAVAN, člověk, který dodnes nedokázal
plně vyvrátit podezření ze své spolupráce s StB: Ba víc, v jeho ministerstvu
najdeme na důležitých funkcích lidi, kteří jsou evidováni jako agenti StB... V
centrále sociálních demokratů, v Lidovém domě a v jejich parlamentním klubu v
Poslanecké sněmovně, si stále víc podávají ruce bývalí příslušníci StB či někdejší
důstojníci BIS...
Ve výčtu těchto jmen bezesporu jednu z nejvyšších
příček zaujímá muž jménem Petr IBL. Pán, který většinu svého produktivního
života strávil ve službách českého ministerstva spravedlnosti. Na tomto
ministerstvu také kdysi vstoupil do KSČ, odtud odešel studovat na 2. fakultu
Vysoké školy SNB, kde také jako zasloužilý absolvent získal doktorát. Z
ministerstva spravedlnosti pak odešel na několik měsíců pokračovat ve studiu do
Moskvy... Po roce 1989 působil teď už kapitán JUDr. Petr IBL zhruba rok ve
funkci ředitele věznice v Praze, Ruzyni, krátkou dobu pak pracoval coby
operační důstojník ve věznici Praha, Pankrác. A tady by jeho kariéra měla
končit, protože musel ze služeb ministerstva spravedlnosti odejít kvůli
pozitivní lustraci. Tedy měla by končit, ale nekončila. Spíš teprve začínala, i
když úplně jinde a úplně jinak než ve věznicích...
O několik let později totiž Petr Ibl vstoupil do
sociálně demokratické strany a v pomyslném "služebním" žebříčku až
zázračnou rychlostí stoupal nahoru. Po Jaroslavu BAŠTOVI, jenž po volbách v
roce 1996 odchází do Poslanecké sněmovny jako předseda parlamentní komise pro
kontrolu BIS, se stává předsedou bezpečnostní komise při ŮVV sociálně
demokratické strany. Spolu s jedním z aktérů causy BAMBERG, Jaroslavem VLČKEM,
bývalým důstojníkem BIS a několika bývalými příslušníky STB vytváří
bezpečnostní doktrinu sociálních demokratů a návrh na reorganizaci a činnost
tajných služeb České republiky. Zhruba v té době je také jmenován tajemníkem
sociálně demokratického poslaneckého klubu v Poslanecké sněmovně, kde se opět
radí s expříslušníky StB, kteří tam za ním, většinou o sobotách, docházejí. Po
mimořádných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998 se předsedou
bezpečnostní komise stává poslanec Jan ŽIŽKA (místopředsedkyní pak bývalá
důstojnice BIS), Petr Ibl přechází na post předsedy kontrolní komise ÚVV. A
odtud začátkem dubna 2000 už je na ministerstvo vnitra, kde se stává prvním
náměstkem ministra, jen krůček... Vskutku interesantní politicko aparátnická kariéra:
Od komunisty, absolventa vysoké školy SNB a ministerského činitele, který byl
po roce 1990 pozitivně lustrován, až po vysoké politické posty, a to bez ohledu
na platný lustrační zákon. Nebo že by taky zákonná výjimka?
* * *
Už samo o sobě je curiculum vitae Petra Ibla vzhledem
k jeho poslední funkci prvního náměstka ministra vnitra děsivé. Mnohem
děsivější jsou ovšem jeho ať už oficiální či neoficiální kontakty. Přes své
podnikatelské aktivity (mimochodem, rovněž podivné, protože soukromých firem, kde
podnikal či podniká, zastupuje stát jako "soukromá" osoba za velké
peníze ve společnostech, patřících pod kontrolu státu), má totiž Petr Ibl, jak
vyplývá z databáze zveřejněné v tomto čísle Necenzurovaných novin, vztah i k
bývalým příslušníkům StB (viz třeba exmajor II správy StB Jaroslav VONDRUŠKA).
Stýká se rovněž s dalším expříslušníkem StB, mnohokrát už citovaným Stanislavem
Proškem, pracovní kontakty udržuje také s někdejším důstojníkem I. správy StB
Ivanem LHOTSKÝM, který se navíc podílel na financování sociálně demokratické
strany, aby se vzápětí po zveřejnění causy stal málem obětí atentátu (viz
databáze v Necenzurovaných novinách, číslo 4 a 7). Navíc, jak již bylo řečeno
výše, v době Iblova působení v sociálně demokratickém poslaneckém klubu, si v
jeho místnostech, v sídle Poslanecké sněmovny, většinou v sobotu, podávali v
jakémsi neveřejném "diskusním kroužku" ruce další expříslušníci StB,
např. zmíněný už Stanislav Prošek...
Přes Stanislava Proška měl ovšem Petr Ibl i jiné,
velmi zajímavé kontakty. Pro změnu např. na jiný "diskusní klub",
který se čas od času scházel v restauraci (či spíše v bývalém Kulturním
středisku) PALMA, sídlící na Opatovské ulici v Jižním městě na Praze 4. A
společnost to byla, zejména v letech 1996 až 1997, věru zajímavá: Vedle
Stanislava Proška zde v soukromých prostorách sedávali také tehdejší pracovník
(údajně od třídění pošty a rozlepování dopisů) kanceláře exministra vnitra Jana
RUMLA, bývalý vysoký důstojník II. správy StB Jan BĚLÍČEK a nájemce restaurace
PALMA Ing. Jindřich BAČA, jinak člen statutárních orgánů mnoha společností,
patřících do sféry vlivu někdejšího rezidenta KGB Olega Orlova. Tihle pánové,
pochopitelně s využitím dalších expříslušníků StB, začali dokonce připravovat
založení jakési soukromé informační zpravodajské agentury. Vazby na sociální
demokracii, bývalou StB a agenturní sítě KGB už tady byly, a Stanislav Prošek
mohl k tomuto účelu eventuálně dát k dispozici také své osobní kontakty i na
tehdy ještě vládní ODA. Nejen že se osobně znal a scházel s jejím předsedou a
místopředsedou vlády Janem KALVODOU, ale např. pro poslance Oldřicha KUŽÍLKA
připravoval a vedl volební kampaň, za což údajně obdržel 1.500.000 Kč. Vztahy
však Prošek měl také na Ing. Lubomíra SOUDKA a jeho ŠKODU Plzeň,
prostřednictvím Mikuláše NADAŠIHO na pražské podsvětí, na některé britské firmy
a obchody se zbraněmi (Povolžské letecké sdružení Nižní Novgorod v Rusku, s
nímž také obchodoval Viktor KOŽENÝ, viz Necenzurované noviny, číslo 8, a firmy
v Hongkongu) na aktivity Jana ŠULY: Ostatně, možná právě proto se Tomáš DVOŘÁK,
jeden z okruhu lidí kolem Jana ŠULY a svého času organizátor volební kampaně
ODS a zároveň jeden ze "spoluaktérů sarajevského atentátu", stal
svého času poradcem ministra přes zpravodajské služby Jaroslava BAŠTY...
Myšlenka jakési "soukromé" zpravodajské
služby však nenapadla pouze pány Bělíčka, Baču a Proška či další expříslušníky
StB. Už v roce 1993 takovýto projekt Miloši Zemanovi předložil krátce po svém
propuštění z BIS jeden z jejích tehdejších vysokých důstojníků. Nápad byl
Zemanem nadšeně přijat, k realizaci ale tehdy ještě nedošlo, a to přesto, že
onen důstojník písemně vypracoval velmi podrobný plán. Z okruhu Lidového domu a
z důvěrných zdrojů některých specializovaných bezpečnostních složek Policie
ovšem vyplývá, že zřízení oné "zpravodajské služby" na bázi soukromé
bezpečnostní agentury je v současné době už realitou a tato služba se de facto
údajně konstituuje. Jenomže, to není všechno: Někteří vysocí činitelé
ministerstva vnitra, pracovníci policie a bývalí příslušníci IV. správy StB
(tzv. "sledovačka"), kteří dnes ve stejné funkci působí jako
profesionálové na vnitru dál, tvrdí, že se připravuje znovuzřízení
specializovaných útvarů na boj proti vnitřnímu nepříteli. Tedy v podstatě
někdejšího 8. až 10. odboru II. správy StB. Což, deset let po 17. listopadu
1989, je věru představa víc než mrazivá... Stejně tak je ale také mrazivá
představa vnitrosociálně demokratického rtiumvirátu Miroslav ŠLOUF, Petr IBL a
Karel HEŘMAN. V těchto souvislostech je pak více než zřejmé, že Stanislav GROSS
jako ministr vnitra proti Zemanovi nemá šanci...
Post scriptum: Od blbé nálady k
vládě mafií
Vezmeme-li v úvahu v pořadí už čtvrtou část databáze,
zveřejněnou v tomto čísle Necenzurovaných novin, a následnou analýzu, která z této
databáze vychází, lze konstatovat následující: Společnost tohoto státu má víc
než pádný důvod k oné tolikrát už diskutované "blbé náladě".
Společnost má plné právo pochybovat o morální a politické kvalifikaci drtivé
většiny těch, kteří ji zastupují ve vládě a v Parlamentu, resp. které ze svých
daní platí jako státní úředníky. Společnost se odůvodněně domnívá, že v České
republice začínají převládat mafiálské metody, že existence mafiálského
kapitalismu je tady zřetelně viditelná. V rámci demokratického zřízení je pro
společnost plně legitimní se ptát, kdo za to může, proč k tomu všemu došlo a
chtít nejen nápravu, ale i přísné tresty pro viníky. A konečně, společnost je
oprávněná znát odpověď na otázku, proč vládnoucí garnitury, vzešlé z její vůle,
stále více dosazují ro rozhodujících politických, veřejných a ekonomických
funkcí bývalé exponenty komunistických nomenklatur. Proč se v masovém měřítku
evidentně porušuje dosud platný lustrační zákon. Proč někdejší příslušníci StB
a vedoucí pracovníci aparátu KSČ začínají opět rozhodovat o tom, co máme dělat,
jak máme žít... Tohle všechno v demokratických systémech nejenže není
společnosti upíráno, ale nikdo v oněch "vyšších mocenských patrech"
si nedovolí občany svého státu beztrestně obelhávat.
Problém status quo v tomto státě, lapidárně vyjádřený
úvodním titulem "Český ráj po česku", zřejmě spočívá v tom, že Česká
republika ještě zdaleka nedosáhla úrovně, která bývá obvyklá v demokratických
zemích Západu. Tvrdíme-li, že už u nás demokracii máme, zkusme porovnat českou
politickou garnituru třeba s Německem, Francií, Belgií, Holandskem, Velkou
Británií, Dánskem případně Švédskem. Každému soudnému člověku přece musí být
okamžitě jasné, že pánové Václav Klaus a Miloš Zeman nesahají Blairovi resp.
Schröderovi ani po kotníky. Jistě, v Německu, ve Velké Británii či jinde se
"blbá nálada" občas objeví taky, politici vládnoucích stran ale
okamžitě dělají vše pro to, aby co nejdřív zmizela. Dokonce se tam někdy
vyskytnou i případy "mafiánského kapitalismu, čas od času je vytunelován
nějaký ten podnik, propukne korupční aféra, objeví se případy nelegálního
sponzorování politických stran, protekcionalismus, pokusy o prorůstání mafií s
politickou a státní mocí. Běda však demokratickým politikům, vládnoucím nikoliv
jen zdánlivě, ale skutečně demokratickým zemím, pokud nebudou vzniklé problémy
ihned důsledně řešit. Běda, pokud z těchto krizových resp. kritických a
výbušných situací nevyvodí okamžité důsledky, třeba i osobního charakteru. A
třikrát běda, pokud se pokusí nehrát férově a smést věci pod stůl. Netřeba
připomínat, jak skončí: Causy s ostudou odstoupivších politiků, souzených a
odsouzených ministrů, průmyslníků, bankéřů a slavných osobností jsou dostatečně
známy. Stejně tak je dostatečně znám úděl politiků, kteří pohrdají veřejným
míněním.
Bohužel, Česká republika není Západ. Takže
pernamentně trpíme "blbou náladou". Koukáme, jak úspěšně narůstá
korupce. Jak mafie a mafiánské způsoby prorůstají do politiky a státní správy.
A protože Česká republika má skutečně k západním demokratickým standardům
skutečně ještě hodně daleko, musíme zatím ještě mezi sebou trpět Václava Klause
i Miloše Zemana, Miroslava Macka a další jim podobné. Musíme bezmocně koukat na
tisíce vytunelovaných podniků, desítky zkrachovalých bank, na to, jak pánové
Šlouf, Heřman, Petr Ibl a ostatní trpělivě připravují reminiscenci
"starých dobrých časů". Nikoliv pod hlavičkou KSČ, ale
"sociálních demokratů v nedílném a nerozborném přátelství s ODS".
Časy se přece mění, a komunisté už v módě nejsou. Inu, "Český ráj po
česku": Po roce 1945 jsme tomu říkali vláda Národní fronty, pak vláda
Obrozené národní fronty, teď opoziční smlouva či "toleranční patent".
Úplně na závěr ještě několik málo poznámek. V
databázích a analýzách, které vycházely v Necenzurovaných novinách, čísla 4, 5,
8 a 9 jako Agentárium Jiřího Pilouse, se autor snažil zmapovat určitou, ne
zrovna příjemnou část našeho současného vývoje. Zachytit v oněch databázích a
komentovaných analýzách deset let, které uplynuly od tzv. "sametové"
revoluce. Zda záměr splnil svůj účel, zda ukázal na jevy, které nás všechny
oprávněně trápí, nechť posoudí sami čtenáři. V každém případě, fakta prokazují,
že v politice, ekonomice a státní správě se znovu prezentují ti, kteří měli
dávno zmizet v propadlišti dějin. Že se v tomto státě beztrestně rozkradly s
vědomím a často i s podporou těch mocných nahoře stovky miliard korun. Že
oprávněně existuje ona "blbá" a bohužel, stále se zhoršující nálada.
Že KGB tady stále existuje. Že soudy, státní zastupitelství a policie většinou
mafiánské způsoby a praktiky tolerují. Že mafie skutečně do státních a
politických struktur začínají prorůstat. Že máme co dělat, abychom se s těmihle
věcmi vůbec kdy dokázali vyrovnat a odstranit je. Že... Takových že existuje
ještě hodně. Problém ovšem tkví v tom, že aby bylo možné vše identifikovat a
popsat, bylo by zapotřebí mnoho zvláštních čísel Necenzurovaných novin. Jenomže
, identifikovat a napsat, je sice hodně, ale nestačí to: Musí být vůle s tím
něco pořádného začít dělat...
V křižovkách se velmi často vyskytuje synonymum pro kadeta,
totiž důstojnického čekatele. V Praze, zejména na Univerzitě Karlově a ještě
lépe na právnické fakultě, se pod krycím jménem KADET vyskytuje jeden z
nejvýznamnějších bývalých vlivových agentů II. StB z konce 80. let. Ve full
textové vyhledávací databázi tzv. „Cibulkových seznamů“ agentů StB. je možno
zjistit, že měl KADET tři evidenční čísla, přičemž byl řízen jako osoba v
kategorii A přímo bývalou centrálou (v Hlavní správa StB). Komu odpovídá krycí
jméno KADET?
KADET (16980,698088) =
JUDr. Jan Kříž 25.11.1950. (profesor právnické fakulty UK).
JUDr. Jan Kříž vstoupil do
dějin akademického života na právnické fakultě tím, že každé ráno nosil z
místního buffetu děkanovi a členovi ÚV KSČ soudruhovi Mečlovi čerstvé obložené
chlebíčky, aby se nezapomenulo na docenturu... Pro estébáctví soudruha Kříže
bude spíše rozhodující sled událostí okolo 17. listopadu 1989 na právnické
fakultě UK. V pondělí 20.11.1989 došlo před zraky užaslých studentů na
právnické fakultě k tomu, co dosud všichni tušili. K PŘEDÁNÍM MOCI PŘEDEM
VYTIPOVANÝM LIDEM. Člen ÚV KSČ a děkan soudruh Mečl předal „sametovou moc
praporu perestrojky“ třem agentům StB na právnické fakultě. V oněch
listopadových dnech měli tito Stbáci prakticky neomezený vliv na chod událostí
na právnické fakultě, zejména s cílem odříznout veškeré dění od centrály
studentského hnutí vedeného Martinem Mejstříkem. Zde 20.11.1989 předvedl KADET
své schopnosti tím, že přímo studentům v posluchárně doporučil „kandidáty KSČ a
komunisty“ do stávkového výboru. I na rudé právnické fakultě byl vypískán ze
stávkového výboru pozdější člen městské policie Rudolf Blažek a další. Posléze
přistoupil KADET k osvědčené taktice - chceš-li něco zkazit, jmenuj, či prosaď
na rozhodující místa co nejvíce lidí mdlého myšlení. Proto byl sestaven
stávkový výbor zejména ze studentů, kteří studovali obor mezinárodní vztahy a
byli dostatečně prokádrováni a ideově loajální. Jedním z pomocníků KADETA v
usměrňování velké sametové perestrojkové revoluce byl nechvalně známý KAREL
(10614,17956,061488) a GALA (Grónský Ján).
Vladimír MERTA jistě
nezapomene na historku, kdy byl doslova vyhnán z posluchárny GALOU. Ještě týž
den KADET podal zprávu na stranické schůzi KSČ na právnické fakultě, že se
podařilo GALE situaci zvládnout a nepřátelské aktivity paralyzovat. Pozorný
pražský chodec nemohl nezaznamenat , že v období od 17.11.1989 - 30.12.1989
svítilo do pozdních nočních hodin světlo v jedné místnosti - v 1. patře
právnické fakulty. Byla to kancelář děkana a člena ÚV KSČ soudruha Mečla, kde
do pozdních ranních hodin probíral člen ÚV KSČ se svým KADETEM politickou
situaci. V této době bylo víceméně známé, že KADET pracuje jako soukromý
politický informátor tohoto soudruha. V tomto období také KADET zprostředkoval
přednášku vysokého důstojníka StB, který zdůraznil nutnost uvolnění poměrů, ale
ne nástup ideově diverzních center.
Počátkem roku 1990 soudruh
KADET svoji hru nevzdával a uskutečňoval politiku ovlivňování. V této době
patrně přišel o své chráněnce z II. správy StB, kteří měli své starosti s
prověrkovými komisemi. Ve druhé polovině 90. let však opět rozvinul KADET plně
své schopnosti vlivové politiky výcviku vzájemného zavazování při systematickém
dobývání pozic pro své souputníky z StB, ale i pro zájemce, kteří vstoupili do
vlivového klanu vytvářeného soudruhem KADETEM. Nepřekvapí nás proto, že od roku
1995 patří KADET mezi nejoblíbenější právní poradce profesora Václava Klause,
ani okolnost, že prezident republiky Václav Havel vypověděl smlouvu disidentské
advokátce JUDr. Hornové a správou svých autorských práv pověřil právě KADETA.
Na doporučení koho? Kocába, Křižana, Čalfy či Rumla? Na doporučení StB či KGB?
Naposledy na sebe KADET
upozornil v souvislosti s tzv. skandálem s přijímacími zkouškami na právnickou
fakultu, kdy prosadil rektora UK a právního historika JUDr. Karla Malého, který
se nikdy nezajímal o bankovnictví do dozorčí rady Komerční banky a.s. Výměnou
za tento handl zastavil rektor Malý šetření tzv. skandálu a urychlil profesuru
pro KADETA. Proč měl KADET zájem na jmenování JUDr. Malého do dozorčí rady
Komerční banky a.s. ví pravděpodobně jenom samotný KADET.
A konečně posledním kouskem
KADETA je fakt, že ačkoli z Cibulkových seznamů vyplývá, že byl KADET veden
přímo na Hlavní správě StB, je považován za osobu nespolupracující z StB, neb v
souladu s lustračním zákonem předložil vedení fakulty na počátku 90. let
negativní lustrační osvědčení potřebné pro výkon šéfa Ústavu autorských práv.
Přesto, že nikdo v akademických kruzích na právnické fakultě UK nepochyboval o
estébáctví KADETA, našli se i akademici, kteří viděli ve spojenectví s KADETEM
(vliv na ODS) cestu ke společenskému zviditelnění a profesnímu vzestupou
(bývalý děkan Hendrych). Z pohledu dnešních znalostí je nepochopitelné, ale i
možná pochopitelné, proč jezdil KADET před rokem 1989 na studijní cesty do
západního Německa na Univerzitu do bavorského Passova, kde si vybudoval silné
vlivové pozice. Je paradoxem, že po roce 1989 kontakty na tuto univerzitu
organizoval na právnické fakultě zejména Stbák KADET. Nebo je v Passově KADETUV
nadřízený z KGB? Zkrátka, řekne-li se Passov a právnická fakulta mnoha lidem se
asocijuje KADET a II. správa StB.
skandál s přijímacími
zkouškami na právnickou fakultu UK.
1. kolo KADET vyhrál.
Dnes je zřejmé, že
Policejní presidium nemá zájem na prošetření skandálu spojeného s korupci při
přijímacích zkouškách na práva, neboť existuje patrně politická objednávka tuto
věc odložit, ačkoliv jsou pachatelé (tři) víceméně po celé Praze známí. Z
matematických analýz počtu pravděpodobnosti bylo zjištěno, že testy byly
zmanipulované v posledních šesti letech, tedy pravděpodobně někdo disponuje
seznamem 6x90 studentů, kteří se dostali na práva značně pochybným způsobem.
Napadlo někoho, že se před zraky veřejnosti vytváří časovaná bomba zvaná
vydírání? Nepochybně si ona ctihodná a nedotknutelná trojice z pražské
právnické fakulty eviduje koho na fakultu protlačila. Co se stane až KADET
dostane tyto seznamy do ruky? Zcela jistě je nezničí, ale využije. Jak? Stačí
si ohlídat obsazení citlivých míst na Polici, Kriminální službě, trestních
senátech, Úřadech vyšetřování čekat a pak naznačit těmto mladým absolventům, že
někdo ví jak to tehdy bylo... Jednou se přece tyto ovečky budou hodit... Komu.
KADETOVI nebo KGB? Možná, že již KADET tyto seznamy má. Pro osoby, které věděli
o minulosti KADETA a jeho současných aktivitách, bylo naprosto nepochopitelné,
jak mohl komunistobijec a estébakobijec Ruml coby vlivný člen ODS snést KADETA
v blízkosti profesora Klause. Nejspíš to s tím Rumlovým antikomunismem nebude
tak žhavé, nebo je to úplný blb a komunisté si ho jako ministra vybrali záměrně
již před rokem 1989. V každém případě je nekontrolovatelné vlivové působení
KADETA největším selháním polistopadových bezpečnostních struktur.
Vzhledem k tomu, že „KADET“ (Prof. Kříž) v současné době
zastává na právnické fakultě UK funkci vedoucího katedry, musel se nutně
prokázat lustračním osvědčením. Kdyby „KADET“ předložil „pozitivní“ lustrační
osvědčení, nemohl by funkci vedoucího katedry vykonávat. V případě, že
jmenovaný předložil lustrační osvědčení „negativní“ nutně musí jít buď o
padělek, jako v případě bývalého šéfa FNM STIESSE, nebo o „pochybení“ vedení
K.U.
V intencích článku doporučuji vedení redakce „Necezurované noviny“ navštívit děkana právnické fakulty UK, u kterého jsem lustrační osvědčení profesorů fakulty uložena a zjistit skutečný stav a článek doplnit o zjištění skutečnosti. Nebezpečnost pana KADETA vysoce převyšuje z hlediska rizikových faktorů možnosti pana STIESE.
Poznámky:
Rajchart Vladimír, ředitel PČR na Praze 7.
Životopis: narozen 28.3.1953, od 6. třídy 1965-68 v
Moskvě, SVVS absolvoval v Moskvě, studoval jazyk ruský, oba rodiče KSČ.
Otec expert RVHP, Moskva, - učil na stranické škole
při ÚV KSČ. Matka OV KSČ Tábor - ZO KSČ.
SSM vstup 1970, CÚV při MS VB Praha od roku 1985
Manželka KSČ - vězeňská stáž SVS - vedoucí stranické
skupiny SNB.
Otec KSČ, náměstek ministra dopravy - rada
velvyslance v Moskvě
Bratr KSČ a LM redaktor Rudého práva, Michal
Podzemek.
1986 - operačně bezpečnostní úkoly, dokumentace akce
Norbert, MS VB Praha
Náčelník oddělení obrany SNB Praha Petr Kresta).
Není evidován 270
Politicky vysoce vyspělý člen KSČ
Za občanské komise byl prověřen Petruškou Šustrovou.
Do KSČ sám vstoupil v roce 1975
Kádrová rezerva 1985 náčelníka odboru obecné
kriminality Městcké správy VB Praha.
(j.k.)