Ruský organizovaný
zločin
(s odkazem na výpovědi generála Jana
Šejny)
Joseph D. Douglass, Jr. (ředitel Redwoodského věd. ústavu a autor knihy Rudý
kokain: Drogování Ameriky a Západu – Londýn a New York: Edward Harle, 1999
-, která detailně pojednává o ruském obchodování s narkotiky, organizovaném
zločinu a spolupráci (korupci) bank.
………
Během několika minulých měsíců se díky získání
dalších závažných informací rozšiřují zprávy o ruském praní špinavých peněz,
kdy jako první vyšla najevo operace v bance „Bank of New York“. Finanční částky
vzrostly ze 4 miliard na více než 10 miliard US$. Zapojení dalších bank,
počínaje bankami v New Yorku, Londýně, až po švýcarské banky, přilily více
oleje do ohně. Nakonec tato záležitost penetrace zasáhla tolik bank, že
specifické banky již nebyly žádnou novinkou. Hlavním problémem se spíše stal
ruský průnik do mnoha bank po celém světě.
V září loňského roku se v Rakousku (Feldkirch) konalo
mezinárodní setkání sponzorované organizací Mut zut Ethik, na kterém kritickým
tónem hovořil o problému Klaus Schmidt, úředník zpravodajské služby při
Organizované kriminalitě v Evropě. Řekl, že ruští ministři a vysocí státní
úředníci jsou v korupci zapleteni. Ruský organizovaný zločin je důsledkem svých aktivit hrozbou
pro základy společností a kulturní hodnoty jak v Evropě, tak ve Spojených
státech. Drogy korumpují mládež a nelegální peníze korumpují právní, finanční a
politický systém. Tak je zničen morální základ společenského vývoje.
Postup přesouvání peněz z temnot do právních struktur
korupci několikanásobně zvětšuje. 15 – 20% těchto peněz nyní silně ovlivňuje
burzu s cennými papíry. Zatímco
dříve byly hlavní zločinecké organizace sicilské, japonské, čínské a
latinsko-americké, dnes jsou to organizace ruské.
Hlavní roli hrají zakázané drogy. Není to již pouze otázka heroinu a kokainu, ale
také syntetik, legálně vyráběných zejména společnostmi, které mají
nadbytečnou výrobní kapacitu, např. bulharské farmaceutické společnosti. Drogová
kriminalita v Evropě stoupla z 15.000 trestných činů v roce 1995 na 185.000 v
roce 1997. Prostituce, vydírání a vraždy jsou v těchto činech zastoupeny a tvoří
součást operací. Organizovaný zločin nyní v Rusku ovládá více než 40.000 firem,
85% bank a 20% Dumy. Zanedlouho ovládne organizovaný zločin policejní složky a hlavní
obchodní společnosti na celém světě. K rozšíření svého potenciálu využije moc
politiků a ovládne mezinárodní finanční trhy. Zákonná opatření již nebudou
účinkovat.
Před třemi lety byl hrubý výnos mezinárodního
organizovaného zločinu odborníky Světové banky odhadnut asi na US$ 1,2 biliony,
přičemž čistý zisk dosahoval nejméně $500 miliard. Tento rok odhadla studie
sponzorovaná OSN hrubý výnos na $1,6 bilionů.
O obou těchto číslech se ví, že jsou nízká – jsou to
politicky konzervativní odhady. Realističtější odhady se pohybují mezi 2 – 3
biliony US$. Více než 50% z toho je profit, což znamená, že zisk v částce 1 –
1,5 bilionu US$ je každým rokem převáděn do pokladnic mezinárodního
organizovaného zločinu. Všechny tyto finance jsou samozřejmě „vyprány“, přičemž
platí, že banky účtují za vyprání poplatek mezi 15 – 20%, což napomáhá
vysvětlit jejich vědomou angažovanost. Sice se to zdá být neuvěřitelné, ale od
konce 60. let, kdy se ve Spojených státech rozvinul obchod s drogami, není
nadnesené odhadovat celkové výnosy v rozpětí mezi 30 – 50 biliony US$. Navíc,
jelikož se jedná o profit, není těžké si představit, že částky vydané na
politickou a policejní korupci, propagandu a další ovlivňování u důležitých
národů mohou snadno představovat mnoho miliard dolarů ročně.
Aby se dalo pochopit co se odehrává, je třeba se vrátit o mnoho let
zpátky a sledovat strategické operace sovětské zpravodajské služby. Toto je těžko proveditelné částečně proto, že politikou
Západu je neříkat a neodhalovat nic, co by Rusy zostudilo, částečně z důvodů
velmi extenzivního sovětského průniku a jeho vlivových operací v západních
vládách, a částečně také proto, že bylo velmi obtížné získat věrohodné
„vnitřní informace“ – sovětské zabezpečení bylo velmi dobré. Problém získat dobré informace byl
také znásoben jak sovětskoruskými, tak i západními vládními snahami dobré
informace automaticky zdiskreditovat.
Tyto informace nejsou příjemné ruským ani západním politickým vůdcům, a
proto skandály, mezi něž patří ruské praní špinavých peněz pocházejících ze
zločinů západními bankami, byly tak drženy ve stínu, že bez odhalení nebo spíše
publicity narostly do obřích rozměrů.
Pro lepší znázornění povahy dnešní situace bych zde
rád uvedl trochu historie, která mi byla objasněna dřívějším českým generálem
Janem Šejnou před jeho úmrtím v roce 1997. Šejna byl až do svého opuštění
republiky v roce 1968 osobou s vysokým postavením. Než republiku opustil, byl
personálním náměstkem ministra obrany, vedoucím sekretariátu Rady obrany, jež
předčí i Politbyro v záležitostech obrany, rozvědky, kontrarozvědky, podvodů a
jiných věcech státní bezpečnosti a která v sobě zahrnuje i zahraniční a
ekonomickou politiku. Byl též klíčovým důstojníkem Hlavní politické správy,
Odboru správních orgánů a skupiny komunistické strany, které ovládaly vládu a
parlament. A nejdůležitější byla jeho neomylná paměť. V roce 1992 zaslal
ředitel DIA (zpravodajská služba ministerstva obrany USA) zprávu svým
nadřízeným s tím, že Šejna je vynikající zdroj, který více než dvacet
let poskytoval spolehlivé údaje Spojeným státům a spojeneckým zpravodajským
službám.
Během tisíců hodin trávených diskusí se Šejnou v
letech 1976 až 1997 mi Šejna podrobně vysvětlil, jak se jako součást
Chruščevovy modernizace sovětské revoluční válečné strategie v letech 1955-56
staly obchody s drogami, organizovaný zločin, terorismus a podvody hlavními
strategickými operacemi sovětské rozvědky. Drogy a terorismus řídila většinou
GRU (vojenská rozvědka), jelikož se jednalo o sabotážní operace. Organizovaný
zločin patřil k operacím KGB (civilní rozvědka), protože charakterem byl
političtější (v kontrastu k vojsku). Mělo se za to, že organizovaný zločin je
úzce spjat s bankami a politiky, což byly hlavní terče špionáže a operací s
cílem politických ovlivnění.
Při organizovaném zločinu nejprve pronikli do již
stávajících zločineckých rodin a potom organizovali své vlastní operace. Do roku 1960 bylo jejich počáteční
pronikání nejefektivnější. Bulhaři
měli například 23 penetrací do italské mafie, asi stejný počet se podařil
Maďarům, Češi měli o něco méně a Sověti trochu více než Bulhaři – a to vše
jenom uvnitř italské mafie. Během pěti let měli Sověti a jejich zmocněnci více
než stovku operací organizovaného zločinu, které zahájili po celém světě! Jenom
Češi řídili nebo pronikli do 50 skupin organizovaného zločinu ve světě. (Je
nejvýš zajímavé, že tyto materiály jsou u nás dodnes považovány za tajné! V čí
prospěch asi? - pozn. z N.N.)
GRU, sovětská vojenská rozvědka, měla při terorismu
hlavní úlohu z důvodu největšího množství zbraní, výbušnin, výcviku a podpory,
jež byly vyžadovány. Jelikož však šlo o silnou politickou misi terorismu, která
měla destabilizovat oblasti a připravit země na politickou revoluci, zapojila
se zejména v plošném řízení i KGB. Dalším politickým využitím terorismu bylo
to, že napomohl
v rozdělení Západu a v izolaci Spojených států.
Šíření drog se hlavně využívalo ke korupci a oslabení
společnosti, především mládeže, která tvoří základ vojska. Nejdůležitějšími
cíly byly školy, neboť zde se nacházeli budoucí vůdci. Drogy byly také
důležitým komponentem používaným při špionáži, ke korupci veřejných činitelů a
bankovních institucí.
Podvody se staly přídavkem k zahraniční politice.
Sloužily k ochraně obchodu s drogami, při organizovaném zločinu a terorismu,
kdy byly chráněny klíčové elementy – obvinění byla směrována jinam. Propagovala
se například myšlenka, že za obchodem s drogami se skrývá organizovaný zločin –
mafie; podvody
spolehlivě chránily i banky, či
jak vysvětlil Šejna, „zabraňovaly, aby zář publicity nezasáhla naše přátele, banky“.
V roce 1965 již přitékalo takové
množství peněz, že byla zorganizována užší spolupráce s mezinárodními
financemi. Šejna řekl, že mezinárodní finance a Moskva byly v
úzkém spojení. „V Moskvě se neučinilo žádné důležité rozhodnutí bez účasti
mezinárodních financí.“ Organizování praní špinavých peněz bylo řízeno
mezinárodními financemi. Finančníci a sovětští státníci se scházeli ve
zvláštních vilách v Praze, jelikož se pro bankéře jevilo příliš nebezpečným se
na tyto schůzky scházet v Moskvě. V Praze se konaly schůzky každý týden. Šejna o tom všem věděl, neboť jeho personál měl
za úkol koordinovat pro tyto schůzky používání zvláštních vil.
Pokyny, které dostala česká zpravodajská služba, byly
zcela jasné. V roce 1964 dostala specifický úkol využít devět bank v patnácti
zemích, které zahrnovaly Singapur, Rakousko, Argentinu a Holandsko. Rozvědka
dokonce obdržela jména „důvěryhodných“ osob, které byly v různých bankách k
dispozici. Službě bylo též řečeno, aby využila banky, které nebyly tolik
sledovány, například banky na Novém Zélandu a v Norsku.
Použity byly i banky ve Švýcarsku, Španělsku,
Lucembursku a Lichtensteinsku, ale jak řekl Šejna, spíše zde docházelo ke
korumpování bankovních úředníků než k přesunu velkých částek peněz. Je velmi důležité pochopit, jak
důležitou roli mají v sovětské strategii banky. Prioritním cílem průniku se v
roce 1964 staly velké banky jednak proto, že dobrý bankéř má přístup k
politickým rozhodnutím a zároveň je může ovlivňovat, a také z toho důvodu, že banky jsou velice
dobrými zdroji informací charakteru technické špionáže. Snadno se též přehlíží
skutečnost, že bankovní úředníci jsou cenným prostředníkem k „neformálnímu“
seznámení s průmyslníky a lidmi s vlivem a mocí. Bankéři tudíž nebyli jenom klíčovými
poskytovateli informací, ale také vynikajícími zprostředkovateli. V 60. letech
byli dva vysocí bankovní úředníci čeští agenti, stejně jako jeden z vysokých
bankovních úředníků ve Švýcarsku. Češi byli obzvláště výkonní ve Švýcarsku,
přestože hlavními operátory rozvědky zde byli Rusové a Němci. A jak mi Šejna
vysvětlil, denně chodilo tolik zpráv ze Švýcarska, že se to podobalo „sledování
hlavních večerních zpráv“.
Korupční svazky na „lidi s vlivem a
mocí“, jež byly získány z jejich kriminálních a drogových operací, byly
masivní. Samotní Češi měli v roce
1967 aktivní hlášky na zhruba 3.000 těchto korumpovaných důležitých osob.
Přidejme k tomu svazky Sovětů, Němců, Bulharů, Maďarů a Poláků a celkový počet do roku 1980 by snadno
překročil cifru 20.000 – všichni tito lidé jsou důležití a jsou předmětem
vydírání a ovlivňování. Tajné
bankovní účty nebyly pro Rusy tajemstvím. Následkem svých průniků byli dobře
informováni o tajných bankovních účtech různých státních vůdců, jakým byl
například president Marcos.
Podle odhadů KGB ze současné doby Rusové řídili nebo
byli schopni vykonávat strategické řízení 31% obchodu s drogami do Spojených
států. Řídili četné drogové operace v Kanadě, Mexiku, Panamě, Costa Rice, El
Salvadoru, Belize, Uruguayi, Paraguayi, Kolumbii, Peru, Chile, Bolivii,
Argentině, Brazilii, Guadeloupe, Jamaice a v Dominikánské republice, o kterých
Šejna osobně věděl. Kubánská operace, řízená osobně Raulem a Fidelem Castrem,
byla sovětská operace. Všichni jejich agenti byli domácí rekrutovaní agenti. Patří
sem i Spojené státy, kde v roce 1967 odhadla KGB kontrolu nad 38% distribuční
drogové sítě. V té době měli Sověti také své agenty ve zhruba 75%
latinsko-amerických bank a ve 45% amerických a kanadských bank. A to jsou čísla
ještě před dobou, než došlo k explozi peněz z kokainu.
Pohroma v podobě ilegálních drog, která v 60. letech
postihla Ameriku, nebyla náhoda. Byl
to produkt dobře připravených operací. První operace, kterou zorganizovala
Čína, začala v roce 1949. Sovětský plán začal fungovat v roce 1959. Dle výše
uvedeného začalo napojení na banky v samých začátcích akce. Jak jinak by mohla
ročně multi-miliardová operace fungovat a navíc narůst v operaci s výnosy plus
bilionů amerických dolarů ročně? Šejna vzpomínal na některé z diskusí Rady
obrany při schůzkách s německými bankovními úředníky a na vznik
falešných společností a vykonstruovaných projektů veřejných prací, které sloužily
jako zástěrky při masivních přesunech peněz.
Náhoda není ani to, že se rok či dva
po kolapsu Sovětského svazu náhle objevil ruský organizovaný zločin po celém
světě, včetně v sedmnácti hlavních amerických městech. Tyto zločinecké operace po kolapsu „nevznikly“ náhle
(Viz. N.N. 02/2000 “KDO CHCE VLÁDNOUT SVĚTU“). Nejsou ani prací nezávislých
podnikatelů, přestože je to přesně to, čemu nás nutí
věřit. Byly již rozsáhlé a efektivní dlouho před kolapsem a řídila je KGB. KGB
si před rozpadem sovětské říše dala značně záležet na tom, aby zachovala a
chránila cenné majetky a operace, jakými jsou organizovaný zločin a obchod s drogami.
Bylo zcela zřejmé, že jejich přítomnost se již nedá dále udržet v tajnosti.
Vzhledem k tomu bylo jediným logickým řešením „jít na veřejnost“ a vytvořit
představu o jejich nezávislém vzniku coby přirozeném sledu událostí, na který s
obavami shlížejí jak noví ruští státníci, tak i státníci západní. A vzniká potřeba, aby západní bezpečnostní
služby „spolupracovaly“ v boji proti organizovanému zločinu se službami ruskými
– za finanční asistence Západu! Vezmeme-li v úvahu důležitou povahu těchto operací (nejen
peníze, ale operace spojené s politickou korupcí a ovlivňováním), potom zní stejně naivně otázka, zda KGB a GRU jsou
stále zapojeny, jako kdybychom se ptali, zda jsou tyto stále zapojeny do
špionáže a vlivných operací. Odpověď je ano, více než
kdykoliv předtím.
Současná odhalení, která vyplynula z šetření ruského
praní špinavých peněz a s ním spojené finanční manipulace, jež sloužily celé
řadě zločineckých operací, jsou jenom pouhým letmým pohledem na obrovskou ukrytou
příšeru. Její rodokmen je mnohonásobně horší než cokoliv kdy bylo zveřejněno. Obsahuje politickou, ekonomickou, právní, finanční a
zákonodárnou korupci, která se vyskytuje téměř ve všech zemích na celém světě.
Provázání organizovaného zločinu se skupinami obchodujících s drogami a teroristickými
operacemi jsou ještě další dimenzí, kterou bychom neměli ignorovat.
Je to nebezpečný svět, ale není již načase sejmout
klapky s očí a začít si uvědomovat daný problém v celé jeho rozsáhlosti, včetně
toho, co se stalo následkem zločineckého chování, což nám také napoví, kam směřujeme!
Jak bylo zcela evidentně řečeno v září 99 ve
Feldkirchu a co vyplývá z intenzivních neformálních diskusí, nezdá se, že bychom měli příliš času nazbyt. Je zřejmé, že právní
procesy a současné postoje vůči policejním operacím tento problém nezvládají.
Navíc vliv, který dnes již mezinárodní organizovaný zločin má ve finančnictví,
politice, soudnictví a v médiích, je skutečně děsivý.
Překlad:
Hana Catalanová