CAUSA MOTEJL A MY OSTATNÍ,

STEJNĚ NEBO JINAK SMÝŠLEJÍCÍ

K článku o Motejlovi od Martina Stína mám víc výhrad, než tyto noviny unesou. Brilantně napsané, to ano, ale na takové téma si troufnout, je dnes ještě předčasné, protože teprve později (alespoň doufám i když já už se nedočkám) vyplave spousta historických faktů, která dají jiný smysl nejen listopadu 89, ale i létům před a po. Myslím si, že současnost nikdy nelze plně pochopit. Již jen proto, že tomu brání subjektivní pocity a vjemy, sesbírané z vlastních životních zkušeností. Myslím si, že najít shodnost názorů na takto zjednodušenou analyzu, by bylo nemožné. Já na př. si vůbec nemyslím, že „se promísila populace, neb každý měl někoho, kdo mu pomohl“, nemyslím si, že odpustit vlastním je snazší než „cizákům“, ale přesně naopak. Asi tak, jako je rozdíl mezi smilstvem a krvesmilstvem. Rozhovor s ministrem spravedlnosti JUDr. Otakarem Motejlem je proto jedinečný, že neanalyzuje, dává vybrat. V reakci na tento rozhovor se sice Martin Stín jednoznačně negativně vyjadřuje ke komunismu z morálního hlediska, ale hledá-li rovnítko mezi právem a pravdou, či lépe mezi zákonem a spravedlností, dostane se tam, kam se dostal, tj., ač to snad ani neměl v úmyslu, dělá ve skutečnosti parlamentáře k všeobecnému porozumění mezi NEPOTRESTANÝMI zločinci a jejich STEJNĚ SMÝŠLEJÍCÍMI rodinami, ponechanými ve výšinách, kam je jejich zločiny, spáchané na statisících JINAK SMÝŠLEJÍCÍCH vynesly a na druhé straně jejich nepozdvihnutými obětmi a jejich rodinami, které zůstaly dodnes zašlapané v blátě, kam je tito zločinci na své cestě za štěstím pro sebe a své rodiny srazili. Tato doba je veskrze a totálně schizoidní a počátek tohoto stavu vidím v okamžiku, kdy Hitler zamířil do zmrzlých ruských stepí. Kdyby toho nebylo, dějiny by se daly cestou jinou. Tak byl hlavním žalobcem v Norimberském procesu sovětský hrdina, prokurátor Ruděnko, ačkoliv v té době už měl za sebou Josef Visarionovič Stalin víc mrtvých, než souzený nacismus.A od toho se všechno odvíjí.

V Motejlovi hledat důrazného a statečného obhájce práva je v konfrontaci s jeho skutečným životopisem snad míněno jako legrace. On si ho Zeman pro nic za nic nevybral do vlády jako jediného nestraníka. Tak mně napadlo, že kdyby byl měl K. H. Frank trochu víc štěstí, aby se v souladu s právem shledalo, že vlastně jednal pouze v rámci tehdy platných zákonů, mohl vsoupit následně do KSČ a dělat příkladně odborového předáka v hotelu PUP v Karlových Varech.

Iva Sedlářová,

e-mail: technobank@seznam.cz