Causa Zbyněk Čeřovský - Kupředu levá....

V čísle NN 04/2000 jsme zveřejnili plejádu našich báječných spoluobčanů, kteří v žoldu StB a v zájmu naplnění svých ideomorálních představ o budoucnosti lidstva, karierismu či svého strachu, byli aktivními spolupracovníky této zločinecké organizace a dnes jsou dále na výsluní současné moci. Někteří už dokonce za své zásluhy vyznamenaní i panem prezidentem Václavem Havlem. Degradace morálky národa se projevuje neustále od roku 1990 a vrcholu bylo dosaženo právě v sobotu 12. února 2000, když se stal „nejpopulárnější osobnosti“ u nás Karel Gott, v těsném závěsu následován Valerií Záwadskou, oba dva prominentní agenti StB. Kdo bude vyznamenán po nich?

Přesto v seznamu, který jsme uvedli, stojí za povšimnutí několik jmen: kpt. JUDr. Petr Žák, JUDr. Petr Ibl, Milan Heidenreich, Vladimír Škutina. Poslední dva jmenovaní jsou sice již mrtví, Heidenreich tedy spíš údajně, Dr. Ibl se mezitím stal l. náměstkem ministra vnitra Stanislava Grosse, (ČSSD), ale přesto stojí tato sestava za povšimnutí.

Když byl plk. letectva Ing. Zbyněk Čeřovský, po dvouletém věznění na Borech, v rámci akce „ASANACE“ a pod pohrůžkou bezprostředního násilí (obžalování ze špionáže podle § 105 tr. zákona se sazbou do 15-ti let), jinak pár let po sovětské okupaci zařazený navíc StB do likvidační akce „NORBERT“ a předtím ještě včas degradovaný na vojína písaře, vystěhován s celou rodinou do Spolkové republiky Německo, StB pokračovala v osobě současného podnikatele, dříve pracovníka polistopadového Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, předtím StB, kpt. JUDr. Petra Žáka, v dalších nezákonnostech. Soudruh kpt. a pozdější major StB, absolvent moskevské školy KGB, podal dne 19.2.1974 návrh, aby byl Ing. Čeřovský zaevidován podle TRMV 44/70 jako nepřátelská osoba v akci NORBERT. Současně mu bylo přiděleno krycí jméno FAUST ( a jeho ženě - MARKETKA). 2.5.1984 tento výtečník rozhodl, aby II. odbor Správy Státní bezpečnosti v Hradci Králové provedl „agenturně operativní kombinaci s cílem zdiskreditovat FAUSTA v zahraničí“. A tak nastupují do akce m.j. pánové Vladimír Škutina a Milan Heidenreich. Předtím pan Žák musel s hořkostí konstatovat (to už byl šéfem 10. odboru II. Správy SNB (kontrarozvědka), že se nepodařilo ani 25-30 operativním důstojníkům StB prokázat Ing. Čeřovskému provozování špionážní činnosti, i když konstatoval některé údaje, týkající se styků s ambasádami USA, Německa, Dánska a Rakouska a písemností, předaných na tiskovou agenturu REUTER v Praze (kde svého času za hluboké totality pracoval i nynější pan senátor Michal Žantovský, figurující v registrech StB jako Michaela Žantovská !?)

Ing. Čeřovský po vystěhování do Spolkové republiky Německo pracoval pro Svobodnou Evropu v Mnichově (to tam ještě nebyl ředitelem českého vysílání kandidát tajné spolupráce s StB pan Pavel Pecháček), pro Hlas Ameriky, Deutsche Welle a psal do různých zahraničních tiskovin, kde se především zaměřil na vojenskou oblast. Stal se spolupracovníkem anglického Ústavu pro strategické studie v Londýně a napsal pro prestižní časopis Armoured Forces několik článků.

Když v roce 1987 pobýval delší dobu v Londýně, objevil se náhle na scéně vyše uvedený pan Heidenreich, kádr agentury VKR. O tom, jak dobře byla komunistická armádní zpravodajská služba, operující na Západě, informována svědčí nejlépe skutečnost, že ho vyhledali a našli v soukromém domě nenápadných předválečných emigrantů. Scénář byl obvyklý - pozvání na oběd do drahé a luxusní restaurace hotelu HILTON, nabídka na obchodní spolupráci, ale nic o špionáži a StB. Poté se pan Heidenreich s několika drahými obrazy náhle začal objevovat v Mnichově. Některý z obrazů měl být dárek a závazek pro budoucí spolupráci. Další činnost mu však překazila německá VERFASSUNGSCHUTZ, nebo-li Úřad pro ochranu ústavy. Pan Heidenreich byl náhle jako kometa - jak se objevil, tak i zmizel. Později jsme se dozvěděli, že „zahynul při nešťastné automobilové nehodě“. Možná, že skutečnost je úplně jiná a pan Heidenreich žije pod jiným jménem, jinde a z jiných fondů.

Stálým návštěvníkem Mnichova, rádia Svobodná Evropa a rodiny Čeřovských byl i agent StB Vladimír Škutina.

Ten pozval Ing. Čeřovského hned v roce 1984 do Švýcarska (sám bydlel v Curychu). Cílem bylo navázání přátelských styků a podávání dalších hlášení do pražské špionážní centrály. Vladimír Škutina byl člověk velmi schopný a obzvláště nemorálního charakteru. Ono by bylo vlastně těžké s jakoukoliv morálkou, hodnou toho jména, pro StB vůbec začít pracovat. Vydával pro politickou emigraci na Západě ve Švýcarsku časopisy ZPRAVODAJ a Reportér, sloučený po 17. listopadu 1989 se švýcarským exilovým časopisem Polygon, byl členem exilového PEN-klubu, dopisovatelem Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy a v roce 1988 se dokonce téměř stal ředitelem československé redakce Radia Svobodná Evropa v Mnichově. Později KGB zřejmě usoudila, že vhodnějším ředitelem Svobodné Evropy by měl být Pavel Pecháček.

Když jsme se v roce 1990 setkali s řídícím důstojníkem StB Vladimíra Škutiny, dozvěděli jsme se zajímavé věci. Vladimír Škutina pracoval pro StB více jak 10 let pod krycím jménem HISTORIK a za tuto dobu obdržel něco před 36.000 korun československých, tedy asi 3.600 Kčs ročně! Zdálo se nám, že StB byla příliš velkým skrblíkem, ale pravda byla jako obvykle jiná. Na naši připomínku, že Vladimír Škutina toho za tak obrovský kus odvedené práce od StB zase tak moc nedostal, jsme se dozvěděli, že pravý opak je pravdou. Vysvětlení nás pak uvedlo do reality. Bývalému slavnému politickému vězni a známému odpůrci sovětské okupace, spisovateli a scénáristovi Vladimíru Škutinovi, pražská StB platila špionážní výlety do USA, Kanady, Jižní Afriky, Austrálie, ale i cesty po Evropě (Německo, Švédsko - odvěký ráj KGB, Itálie, Francie, ale i na Maledivy a možná ještě i jinam). Jeden z takových agentů jezdil až na Havaj nebo na Ceylon. Tam si totiž důstojníci StB organizovali setkání se svými agenty a udělali si tak současně i báječné výlety z peněz daňových poplatníků ČSSR. A to nás stálo hodně peněz, řekl nám ten důležitý pán od StB a my jsme neměli důvod mu nevěřit. Jinak náš známý mjr. StB Petr Žák se určitý čas pohyboval též jako poradce šéfa zločinecké KSČM v pražské ulici Politických vězňů. Možná, že jim radil, jak ve spolupráci s panem Mariánem Čalfou, Václavem Junkem nebo Miroslavem Vackem zase zakroutit demokratům krkem. V každém případě však byl odhalen jako lhář a přes veškeré jeho stěžování, co všechno si „už od roku 1990 užil“, se mu zřejmě, na rozdíl od jeho obětí, nevede jako podnikateli tak špatně.

Teď bychom měli trochu odbočit: Polistopadové Ministerstvo obrany

V minulých týdnech přinesla MF DNES rozhovor s dnes již bývalým velvyslancem v RUSKU Lubomírem Dobrovským, pravou rukou to pana prezidenta Václava Havla a jednoho z aktérů v záhadné akci KGB. O tom všem jsme již psali v minulosti. Např. jak Luboš Dobrovský dostal, jako tehdejší tiskový mluvčí ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera, prostřednictvím tehdejšího velvyslance v Sovětském svazu Rudolfa Slánského příkaz, jak je třeba udržet za každou cenu kontinuitu prosovětských komunistických kádrů na ministerstvech obrany a vnitra. A pan Dobrovský se činil. Když na základě důležitých dokumentů, který přinesl na Hrad plk. Čeřovský o činnosti tehdejšího ministra obrany komunistického generála Miroslava Vacka, ho nakonec pan prezident proti své vůli musel odvolat, neopomenul mu alespoň poděkovat a ponechat ho na ministerstvu, jako poradce nového ministra obrany pana Dobrovského, který jako desátník rozuměl problémům armády asi tak jako užovka decimálce. Jako odměnu plk. Čeřovskému porušil pan Dobrovský ústavní zákon a odmítl plk. Čeřovského znovu aktivovat, protože „ by prý nebyl přínosem nově budované československé armádě v duchu pana Dobrovského“. Nic mu na druhé straně nebránilo ponechat v armádě a povýšit v hodnostech a funkcích bývalé příslušníky Vojenské kontrarozvědky (III. Správa SNB-StB), takže jsme je tam zaregistrovali ještě v roce 1996 (celkem přes 350 osob, dále bývalé politruky, politické pracovníky a agenty StB z řad předtím propuštěných vojáků, kteří byli znovu aktivováni do služeb armády ex-soudruha Dobrovského a panem prezidentem povýšeni do generálských hodností a vysokých funkcí, přičemž mnozí obdrželi z rukou páně prezidentových vysoká státní vyznamenání. Pro vojáka typu Ing. Čeřovského, který nasazoval pro vlast a presidenta Václava Havla v komunistických věznicích a v exilu na Západě zdraví a život, místo v polistopadové armádě nebylo. Byl však za všechna svá utrpení a utrpení členů své rodiny důstojně odškodněn. Dostal z ministerstva obrany jednorázovou částlu ve výši Kčs 1500, a to v době, kdy zprofanovaní komunističtí důstojníci, generálové, estébáci, agenti KGB a VKR odcházeli z armády se statisícovými odstupnými (a nejen z armády, ale i z vnitra řízeného disidentem Janem Rumlem). V minulosti jsme o tom psali v NN pod titulem „Jak svět přichází o vojáky“. A teď pan Dobrovský lká a naříká, že ho agent StB „KATO“ vyhodil z jeho velvyslanectví v Moskvě i z ministerstva. A brzy se tak stane i panu prezidentovi, protože, ač přes úmluvu s KSČ, je pro ně v dnešní době již naprosto neužitečný.

Odbočení druhé: Polistopadové Ministerstvo spravedlnosti

V roce 1992 byl Ing. Čeřovský jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Spolu s dalšími osmi osobami, které přišly z občanského života, měl změnit komunistický systém vězeňské služby a tím vlastně i celého vězeňství. Po pravdě řečeno, k tomu se ani nedostal. Hned poté, kdy zástupci politických vězňů přišli za tehdejším ministrem spravedlnosti za pravicovou ODS JUDr. Jiřím Novákem (právě tím, co se tak rád nechal fotografovat s kurvami v ruském mafiánském hnízdě v pražské restauraci „U Holubů“), aby politického vězně Ing. Čeřovského jmenoval generálním ředitelem Vězeňské služby s tomu odpovídajícími pravomocemi, nechal ho generálním ředitelem vězeňské služby Karabcem a jeho komunistickými nohsledy vyhodit. A tak brzy z osmi nekomunistických příchozích nezůstala v polistopadovém vězeňství ani noha. Tímto způsobem se znovu a velmi brzy dostalo vězeňství zpět do rukou bývalých komunistických mafiánů.

V mezidobí přišel za tehdejším ředitelem věznice Praha-Pankrác Čeřovským jeho náměstek Hvězda a navrhl mu, aby se jeho novým náměstkem stal dosavadní operační důstojník kpt. JUDr. Petr Ibl. Což se také stalo. Právo jmenovat náměstky ředitele věznice měl totiž pouze generální ředitel Vězeňské služby Karabec a nikoliv ředitel sám. Neměl nad nimi dokonce ani kázeňskou pravomoc. Bylo to tedy vuči Zbyňkovi Čeřovskému pouze prázdné gesto. Rozhodnuto už bylo předtím a jinde. Pak se však naštěstí zjistilo, že ex-bolševik JUDr. Petr Ibl nevyhověl požadavkům lustračního zákona, byl odvolán a krátce nato na vlastní žádost z vězeňství odešel. Objevil se však místo toho ve vrcholové funkci v ČSSD Miloše Zemana. Tam komunistická ani jiná, ještě mnohem horší minulost, nikomu nevadí. Jeden z náměstků generálního ředitele vězeňské služby Karabce taktéž nevyhověl lustračnímu zákonu, ale ministru spravedlnosti nestraníkovi Otakaru Motejlovi to rovněž nevadí. A tak je na jeho ministerstvu ředitelem celého odboru....

A tak bychom mohli pokračovat. Lze předpokládat, že takových podivných okolností je v našem životě více. Stačí se jen rozhlédnout. Od obecních úřadů přes okresy až po vládu se to hemží rudochy a čím výše, tím vyšší funkce, finanční ohodnocení a důležitost. Že by se v tomto směru něco v dohledné době změnilo k lepšímu je málo pravděpodobné. A tak hurá do Evropy. V NATO už jsme, tak proč by bývalí nomenklaturní kádři, estébáci, agenti bývalé KGB a GRU, zabydlení ve vládě, v Senátu a v Parlamentu, nemohli být i Bruselu a kdekoliv jinde. Třeba v USA.

Člověk se v tomto státě nediví, již vůbec ničemu. Lidé, kteří za totality nasazovali své životy, byli vězněni, mučeni a byl jim rozvrácen i rodinný život, žijí i nadále na periférii postkomunistické společnosti. A stačí se jen ozvat - a již se na Vás vrhne „náš demokratický tisk“ s difamacemi, pomluvami, lžemi, vydávaných za pravdu, nebo vás začnou stíhat bývalí estébáci v uniformách nové, rumlovské či grulichovskéo-grossovské policie. Taková je dnešní, drsná, ale naprosto reálná pravda.

Redakce N.N.