vše zaplatí občané

Prudký pokles směnného kursu české koruny k US dolaru, nastartovaný koncem března 2000, byl dle komentářů v tisku ve své počáteční fázi výsledkem razantní intervence ČNB na devizových trzích. Jejím cílem měla být podpora exportu, tedy záměr nepochybně chvályhodný. Pokračující znehodnocování koruny je však považováno za automatický důsledek svázanosti koruny s eurem , jehož směnný kurs k dolaru se výrazně zhoršil. Mimo to guvernér ČNB pan Tošovský údajně míní, že je navíc nutno snížit kurs koruny vůči oslabenému euru.

Jako různá jiná minulá opatření ČNB, ani nedávnou intervenci proti koruně není možno hodnotit zcela jednoznačně kladně. Je především otázka, zda a v jakém rozsahu se skutečně naplní očekávání podstatného zvýšení zájmu zahraničních odběratelů o české zboží a služby. Mimo to není jasné, zda přínos devalvace skutečně převáží nad jejím nepříznivým dopadem na vývoj cen dováženého zboží. Vyšší náklady na dovážené suroviny, polotovary, výrobky a služby časem samozřejmě povedou k vzestupu nominálních cen i výrobků určených na export a budou tak účinkovat proti směru očekávaného efektu intervence. Pouhou rozinkou v dortu je zdražení zahraničních dovolených českých občanů. Zváženo a sečteno, sotva si lze představit účinnější krok k přechodnému snížení životní úrovně našeho obyvatelstva než tyto měnové hrátky.

Připustíme-li, že pokles koruny je především výsledkem zhoršení kursu eura k dolaru, nabízí se otázka, proč vůbec bylo nutné sestupný pohyb koruny rozjíždět masovou intervencí, při které bylo na měnový trh vrženo několik desítek miliard korun, nabízených s velmi značnou slevou proti běžnému kursu. Euro by totiž stejně klesalo i bez našich kouzel a s ním by se souběžně snižovala hodnota koruny. Tomu všemu dodává na zajímavosti skutečnost, že intervence byla zahájena v období poměrně malého zájmu devizových trhů o obchodování s korunou. Zajištění odbytu miliardových objemů české měny nebylo snadné a bez hlubokých slev by se patrně nepodařilo zajistit. Díky tomu, že po počátečním hlubokém pádu následoval opět jistý vzestup, banky a investiční společnosti, které intervenovanou korunu nakoupily, na tomto obchodu bá-ječně vydělaly. Jejich výdělek byl o to vyšší a snazší, že díky proslavené informační propustnosti kocourkovských orgánů byla připravovaná operace avizována vyvoleným obchodníkům s měsíčním předstihem, takže mohli dobře promyslet svou strategii a následně optimalizovat zisky. Mimo to se taková akce nemohla uskutečnit “sama od sebe”. Byla do ní zapojena mezinárodní komunita zprostředkovatelů, prolezlá bývalými pracovníky STB a STASI, které přístup k obchodu a přednostním informacím nahráli její příteličkové stejné krevní skupiny, jimiž jsou prolezlé banky a příslušné složky státního aparátu.“ Zcela náhodně” se kolem znehodnocení koruny v dobré shodě točilo i několik ze slávy odstupujících herců politického spektáklu, kterým chuť na mimořádný zisk pomohla překonat jinak naprosto nesmiřitelné rozdíly politického vyznání. Šlo přece o zajímavou příležitost k rychlému výdělku v celkové výši několika set milionů korun a peníze, jak známo, nesmrdí.

V souvislosti s touto akcí je přinejmenším třeba se zamyslet nad tím, zda je v pořádku, že únikem informací z centrálních orgánů a bank bylo zvýhodněno několik soukromých subjektů a mezi nimi ke všemu ještě všelijaké podivné živly. Navíc není vyloučeno, že ve stínu intervence ČNB došlo také k legalizaci několika miliard “špinavých” korun. Ta mohla být umožněna odpoutáním zvědavosti příslušných dozorujících orgánů, které by se jinak ptaly po příčinách prodeje koruny v objemech, přesahujících obvyklý rozsah obchodů zúčastněných společností.

Výdělky spekulantů na měnových trzích , kteří do této operace investovali, nejsou malé: každý dolar, vložený na počátku do hry, jim do konce dubna vynesl nejméně deset Kč. Také zprostředkovatelé vydělali stovky milionů korun. A radovánky vyvolených dosud neskončily. Povede-li ČNB další útok proti koruně ve prospěch eura a marky, bude jim pršet další zlato.

Výše zmínění příživníci vděčí za svůj mimořádný a v podstatě nemorální zisk především tomu, že náš finanční trh není dostatečně chráněn proti důsledkům námluv politiků a státního aparátu se spekulanty a kriminálními živly. Například přítomnost estébáků v centrálních úřadech, bankách, orgánech dozoru nad finančními trhy a jejich bratříčkování s establishmentem zajišťuje jejich spolčencům v obskurních finančních společnostech přednostní přístup k informacím a blahovolné přimhouření oka dozorujících orgánů nad jejich činorodým úsilím.

ČNB jako správce měny má odpovědnost vůči občanům za její zdraví a za hospodárnost nakládání s ní. Měla by proto zveřejnit údaje o objemu intervence, diskontech, provizích, předložit bilanci nákladů a výnosů a odtajnit společnosti, kterým byl umožněn přístup k tomuto špinavému “obchodu století”. Je totiž možné, že nešlo ani tak o dobře promyšlený krok k posílení exportní výkonnosti českého hospodářství, ale o břídilství nebo dokonce přímé zne-užití autority centrální banky ke krytí operace, která s hospodářským prospěchem země neměla nic společného. Do zákulisí měnových čachrů by měli nahlédnout také policejní specialisté, kterým pilné hemžení ve stínu oficielních intervenčních kroků zřejmě uniklo. V každém případě by občané tohoto státu měli vědět, kolik za tento akt “podpory exportu” ze svých peněženek zaplatili, nebo naopak, kolik jím získali. Měli by se také dozvědět, kdo jsou lidé, kteří získali touto cestou mnohamilionové provize a mimo to ve stínu intervence za peníze daňových poplatníků zhodnotili svůj kapitál. Ministr financí a guvernér ČNB by se měli zajímat o cesty, jimiž se zvýhodnění účastníci akce dostali v předstihu k potřebným informacím a měli by ocelovým koštětem vymést ze svých úřadů osvědčené spojence spekulantů.

Martin Stín,

martin.stin@seznam.cz

nezávislý publicista

Praha 10