SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČR

Vážená paní syndičko,

nemusím Vám zajisté připomínat události, které vedly k založení územního sdružení Praha a následného zvolení Vaší osoby do funkce syndika tohoto sdružení. Vaše cílené úsilí za podpory lidí, kteří vám byli nakloněni Vás nakonec demokraticky vyneslo do funkce kterou nyní zastáváte. Chci Vás ubezpečit, dříve než osvětlím své zklamání a zdůvodním své rozhodnutí ukončit své členství v Syndikátu novinářů ČR, že nepovažuji za neomluvitelné, že když někdo jako Vy uvede druhé v omyl jen proto, že věří ve své schopnosti a vyjímečnost pokračuje ve svém úsilí. Chyba je v těch druhých, kteří přes evidentní signály nerozpoznali, že se jedná o žalostný sebeklam a že tudíž jsou spoluodpovědní za stav věci.

Musím přiznat, že díky Vašim aktivitám došlo k zjevnému posunu v činnosti Syndikátu, a že i ve Vašem případě se osvědčilo, že nové koště dobře mete. Metlo tak dobře, že jsem i já podlehl přesvědčení, že jste ta na kterou všichni čekali. Došlo to tak daleko, že jsem své kritické postoje vůči Přemyslu Vachalovskému spojoval s Vašimi a mylně se celou dobu domníval, že máte pravdu. Uniklo mi, že je to právě pan Vachalovský, který i přes naše letité neshody zůstává stále tím člověkem, kterého jsem poznal před mnohými lety a že právě ta prověřila kvality jeho osobnosti, což bohužel nemohu po krátké zkušenosti konstatovat o Vás.

Dnes vím, že pokusy diskreditovat pana Vachalovského byly z vaší strany cílené, neboť to byl de facto jediný člen syndikátu, který věcně poukazoval na skutečnosti, které, dáli se to vůbec tak říci nebyly zcela košer. Ano musím přiznat, že Vaše aktivity, které jste, jak si nyní uvědomuji, uměla vždy dobře prodat, směřovaly ke zdání, že jste velký léčitel nemocného syndikátu. Trvalo mi hodnou chvíli než jsem pochopil přes veškeré Vaše okatě deklarované zkušenosti z Vašich pobytů v zahraničí posilující vaše demokratické a profesní cítění, že jste stejně jako většina Vašich kolegů hluboce zasažena svojí minulostí socialistického člověka.

To jste nakonec i demonstrovala svým arogantním rozhodnutím, zrušit představenstvo a. s. ČMN a instalací sebe samé, jako jediného statutárního činitele. Kdyby nešlo o majetek o který se jedná, řekl bych si, že jste jenom podlehla despocii vlastní funkce, což se v historii stalo nejednomu jedinci malého vzrůstu. Pravda, u mužů častěji než u žen.

I to, že bez právního citu ignorujete skutečnost, že ten kdo Vás do funkce instaloval je ten, kdo má právo Vás z funkce odvolat, je důkazem, že jste nedorostla takovouto funkci zastávat, neboť jste nenašla dostatek sebekritiky a slušnosti, že když selžeme tak odcházíme. Nebylo to právě toto co Vám u politiků z demokratických společností připadalo tak samozřejmé a co jste jako novinářka postrádala u politiků naší provenience? Zdá se pak, že jste pravděpodobně nedorostla svým vzorům. Nikdy není paní syndičko pozdě. Vždy je možné se ohlédnout, uvědomit si co převažuje, dát přednost zodpovědnosti a slušnosti. Je to o umění odejít.

I já odcházím ze syndikátu a tudíž samozřejmě i z Výboru na ochranu svobody slova. Vedou mě k tomu osobní důvody, které vyvěrají z několika příčin. Tou nejzákladnější není skutečnost, že činnost VOSS byla ve svých výsledcích i přes nemalé úsilí jeho předsedy pana Vachalovského a jeho členů Ivy Hudcové, Jana Bednáře, Ivana Binara, Josefa Landergotta a snad i mé maličkosti zoufale bezmocné, neboť v první řadě nenašla podporu ve Vaší osobě, coby nejvyššího a tudíž právně subjektivního představitele Syndikátu. Nenašla jí ani u správní rady. Nicméně zůstává skutečností, pokud budete mít zájem tak Vám to doložím, že VOSS hlavně díky panu Vachalovskému, jako jediný z celého Syndikátu zanechal po sobě čitelnější stopy než kterýkoliv jiný subjekt této organizace. Pro neprůchodnost snahy prosadit, aby členy VOSS byli i nečlenové SN ČR, pro rozpory mezi VOSS a vedením syndikátu, které se personifikovaly do Vaší osoby a osoby pana Vachalovského, pro samu skutečnost, že nejlepší členové rezignovali jsem se rozhodl rezignovat také.

Hlavním důvodem však nebyly výše zmíněné skutečnosti. Poslední kapkou byl fakt, že jste 16. 12. 1999 lhala správní radě Syndikátu, když jste tvrdila, že jste pozvala na právě probíhající zasedání všechny členy VOSS, tak jak Vám bylo uloženo předchozím zasedáním (viz zápis). Navíc z jakéhosi mně nepochopitelného důvodu, aniž bych byl jako člen tohoto výboru vyrozuměn či jakkoliv vyzván, byla pojednou do čela VOSSu dosazena pani Jana Lorencová, která si přivedla z Ostravy paní Lenku Polákovou, kolegyni ze stejné veřejnoprávní televizní stanice, ale i ze stejné redakce. Tutéž paní Polákovou, která zneužila své profese k podávání zkreslených a zaujatých informací v pořadu o M. Chadimové. Vytržením z kontextu zkreslila odpovědi, kterými jsme nezávisle na sobě s panem Justem doplňovali obraz o případu, který ČT v pořadu Klekánice bulvarizovala. Navíc, přes opakované a výslovné požadavky abychom v paskvilu paní redaktorky Polákové nebyli zařazeni, jsme sestřihem použiti byli.

Prostředníkem k zneužití našich vystoupení, tj. pana Justa a mně, byla sama pani Lorencová, nynější předsedkyně VOSS. Ona měla být tím garantem našich rozhovorů na kameru, které jsme díky důvěře, kterou jsme vůči ní chovali, i téže poskytli. Obě kolegyně nebyly sto v přítomnosti dalších členů VOSS, pana Vachalovského a Ivana Binara, opodstatnit své jednání a přes moji výzvu, aby obě rezignovaly na své členství, ve výboru nadále setrvávají. Pani Lorencová při tomto zasedání vůbec nepožadovala na dosavadním předsedovi předání agendy VOSS. Oč však usilovala, byla snaha mě přesvědčit, abych s ní a s paní Polákovou odešel do nově zřízené kanceláře výboru a tam abychom celý výše zmíněný spor mezi sebou urovnali. Pro nepřístupnost paní Polákové argumentům pana Justa, které jí písemně sdělil a na které dodnes nedopověděla, nemluvě o scestné argumentaci na mé námitky, jsme se s panem Justem rozhodli, že po rozhodnutí etického panelu na které čekáme, podáme na paní Polákovou trestní oznámení.

Je absurdní, když předsedkyní VOSS a dalšími jeho členy jsou osoby, které se dopustily toho, čeho by se profesionální novinář, dodržující základní lidskou slušnost, novinářskou etiku a atributy svobody slova dopustit neměl. Ukazuje se, že i tam, kde by měli působit lidé zodpovědní časem převažují tací, kteří plni sami sebe ustupují od hodnot, které by měli bezezbytku a nekompromisně nejen hájit, ale v prvé řadě sami dodržovat.

S odkazem na dopis pana Benjamina Kurase Vás s veškerou zodpovědností vyzývám, abyste zvážila své další setrvání ve funkci kterou zastáváte, neboť i on, jenž Vás jak se zdá nezná, projevil znepokojení nad kvalitou Vaši dovednosti tak jako já.

S pozdravem

John Bok

P.S. Je běžné a slušnému chování odpovídající, když se již člověk rozhodne odepsat na převzatý dopis, že odpovídá v daných sentencích. Je pak obzvláště znepokojující, když člen Syndikátu novinářů ČR a člen Výboru na ochranu svobody slova obdrží od paní syndičky Válové na výše uvedené otázky a výtky odpověď, v duchu „já o koze, ty o voze“. Zůstává nadále skutečností, že když byl někdo malý a přikrčený za komunistů, nebude jiný ani ve chvíli, když již není zapotřebí být nadále zbabělý.

John Bok

dnes již bývalý člen