SPRAVEDLNOST
kontra ZÁKON
12 VEŘEJNÝCH OTÁZEK NA VEŘEJNÉHO ČINITELE
Pan
JUDr. Otakar Motejl
Ministerstvo spravedlnosti
Praha
Praha 2. července 2000
Vážený pane ministře,
Dovoluji si obrátit Vaši pozornost k Necenzurovaným novinám a
zejména k jejich 13. a 14. číslu. Důvody, proč tak činím, jsou především obecně
politické. Postoje pana Petra Cibulky k naší politické realitě bych s velkou dávkou
zjednodušení mohl charakterizovat jako fundamentalistické a mému naturelu je cizí
každý fundamentalismus, bez ohledu na jeho barvu. Nicméně mnohé jeho názory sdílím
a přes všechny výhrady si ho vážím. Oceňuji také jeho zlobivé dítě –
Necenzurované noviny – které velmi rychle začínají nabývat charakter seriozního
společenskokritického periodika, s jehož postoji lze občas nesouhlasit, nikoli však
je nebrat na vědomí. Také čtenářská obec je sice nepříliš početná, ale
vyskytuje se v ní velmi mnoho lidí, jejichž názory jsou veřejností respektovány.
Mimo to N.N. vynášejí na světlo boží různé naše bolesti, které v ostatním,
zdánlivě svobodném a nezávislém tisku nemají naději na zveřejnění. Navíc tam
lze uveřejnit stanovisko, které jde redakci vyloženě “proti srsti” – a v tomto
směru je demokratismus těchto novin zcela unikátní a příkladný.
K této výzvě mám i osobní důvod. V N.N. č. 13 vyšlo Cibulkovo starší interview s Vámi. Pokusil jsem se analyzovat rozpory Vašich stanovisek a učinil jsem tak článkem, který N.N. zveřejnily, i když se s jeho obsahem neztotožňují. Současně se na jejich stránkách rozpoutala diskuse, podnícená nesouhlasem s mými názory ,která se týká Vašeho resortu i Vás osobně.
Pro vysvětlení uvádím, že považuji vytváření nového právního vědomí naší společnosti, tvorbu spravedlivého právního řádu a účinně fungující justice za jeden z nejdůležitějších politických úkolů, který jsme na sebe vzali v r. 1989 a který jsme hanebně zanedbali. V minulých letech jsem byl nedobrovolně častým konzumentem služeb Vašeho resortu, ať již jako žalovaný, žalobce, svědek nebo zástupce žaloby. Chápu důvody, které vedly k formulování nezávislosti soudce v té podobě, kterou dnes známe. Dovedu pochopit i prameny právního pozitivismu a formalismu, které se v našem soudnictví zakořenily. Ale pocítil jsem na vlastní kůži, jak právě díky aplikaci zmíněných zásad je naše soudnictví nefunkční, nespravedlivé a vůči občanům povýšené až nepřátelské. Nezávislost soudů v její dnešní podobě je zdrojem četných docela triviálních nepořádků, které volají po trestu. V podstatě se ztotožňuji s názory na optimální podobu právního řádu a uspořádání justice, které zastávají různí autoři z okruhu N.N.
Nicméně si myslím, že je třeba se k cíli dostávat po etapách a v této chvíli bych považoval za velmi důležité, aby se uplatnila celá Vaše reforma. Tím bychom se dostali kousek dále a získali bychom lepší startovní pozici pro usilování o vzdálenější cíle. Proto jsem cítil potřebu komentovat zveřejněné interview, které vyšlo přibližně v období zamítnutí novely trestního řádu parlamentem.
Pokud se týče mého názoru na Vás jako osobu, který jsem v článku projevil, nemíním jej brát zpět. Názorově jsem mnohem bližší panu Cibulkovi než Vám a asi nevím o Vaší životní dráze úplně všecko špatné. Nicméně Vaše působení v resortu hodnotím na pozadí činnosti Vašich předchůdců a s přihlédnutím k politickému prostředí, v kterém působíte. Mimo to jsem toho názoru, že člověk, který ušel dlouhou životní dráhu a prokazatelně vždy používal hlavu k přemýšlení, má právo na to, aby mu společnost uznala, že se během života vyvíjel, mýlil se, měnil se, chyboval a učil se až dospěl do své dnešní podoby a bude v tom pokračovat tak dlouho, dokud mu to příroda dovolí. Hodnocení jeho životní dráhy nemůže proto – mimo některých extrémních případů – být odvozováno z jedné etapy a považováno za definitivní.
V těchto souvislostech se velmi přimlouvám, abyste nepohrdl Necenzurovanými novinami, jejich autory i čtenáři a zdvihl rukavici, hozenou Vám určenými zveřejněnými dvanácti otázkami. Některé jdou tvrdě na tělo, ale tak už to v politice bývá a Vy potřebujete velmi tvrdou a otevřenou politickou diskusi kolem svého resortu, abyste mohl dosáhnout svých cílů. Myslím si dokonce, že debata s N.N. na podkladě oněch dvanácti otázek by měla takový veřejný význam, že by zasloužila, aby ji přetiskly některé noviny s velkým nákladem. Spravedlnost je politikum, které se dotýká nás všech nejméně tolik jako vývoj cen piva.
Martin Stín,
nezávislý publicista,
Praha 10