Děkuji Vám za zaslání kopií mailů, týkajících se návrhu zákona č. 374/1999 “o ochraně osobních dat“ a výpis některých jeho paragrafů. Porovnání textu návrhu přijatého zákona s jeho dojemnou televizní prezentací, jakožto snahy našeho parlamentu o ochranu občanů před obtěžováním od nejspíše jakýchsi vlezlých obchodních firem dává tušit, že Jemen, Afghanistán, Čína, Severní Korea a podobné další ideostáty nejsou „civilizované“ střední Evropě zase “až tak“ příliš vzdáleny, jak se říká. Skoro mám dojem, že bychom je mohli v jejich vymoženostech brzy dohnat a předehnat ...

Proč si to myslím? Jsem přesvědčen, (a nejsem sám), že všechny osobní údaje nás občanů již byly ukradeny v dávných dobách kupónové privatizace. Důkazy, že se to stalo, existují, nikdy však jsem neslyšel o tom, že by byla vůle tu věc vyšetřovat. Když přijdu na úřad, či domovní správu, “vyklopím“ své osobní údaje, ani nemrknu. Jinak nemám šanci, aby se mnou někdo projednával věc, kterou od toho úřadu chci. Ucházím-li se o zaměstnání, musím se v dotazníku a životopisu takřka vysvléknout do naha, (některé slečny to dělají doslova, inzeráty to neskrývají) jinak nemá dotyčná firma zájem. Ano, dnes se tento postup nazývá personalistika, dříve to bylo kádrování. Spoustě lidí rozdám vizitky a o tom, že bych měl něco tajit, mě uvažovat ani nenapadne. Rodné číslo není věc, kterou bych mohl utajit. Chce ho každá banka, kam mi pošlou výplatu. Výpis z trestního rejstříku rovněž občan neutají. Opravdu moc by mne zajímalo, jestli se tam jako kdysi vypisují i ty tresty, které byly dle zákona „jako“ vymazány po jejich odpykání. Ale koneckonců si lze položit otázku: Proč by někdo měl mít právo tajit trestný čin, když byl za něj kdysi odsouzen ve VEŘEJNÉM procesu? A ten, kdo byl odsouzen neprávem, ten se přece stydět nebude, že na něm byla spáchána křivda!

Ano, zdravotní údaje, tam je to jiné. Ty se dozví lékař, resp. STÁTNÍ uřední lékař, mnohdy i lecjaký úředník v pojišťovně či jinde z titulu své funkce, ještě všechny sestřičky na oddělení v nemocnici, ale já, který jsem či nejsem nemocný, já ne (a to už se mi v polovině 90.let stalo, že jsem si při změně lékaře pěkně přenášel k novému lékaři ZALEPENOU obálku se zdravotními materiály). Asi jsem však působil důvěryhodně, a tak mi ji dali do ruky, (nebo neměli na poštovné). Že by náš stát měl obavu, abych náhodou nespáchal z deprese sebevraždu? Opravdu dojemné ...
Myslím si, ŽE TEĎ UŽ TADY NENÍ CO ŘEŠIT. Nač je tedy veškerý ten humbuk? KOMU TEDY NÁVRH TAKOVÉHOTO ZÁKONA SLOUŽÍ? Logickou odpověď nacházím jen jednu: Tomu, kdo chce z titulu zákona utajovat cosi, co na jeho štítě není v pořádku, řekl bych, co není či nebylo jaksi košér. Je to opravdu dobré, zákon nám bude zločin chránit. Zdá se, že „by to mohl být fenomén hodně legrační, kdyby to nebylo tak smutné“, abych se vyjádřil slovy pana psychologa Slavomila Hubálka z časopisu PSYCHOLOGIE DNES z ledna 2000 (ale ten to řekl v jiné legrační a zároveň smutné souvislosti).

A pak zde ještě tuším jednu věc: pokus předkladatele návrhu zákona o další legalisaci domovních prohlídek nového typu, mimo oblast stávajícího práva, beztak stále ještě sovětského mustru. Stačí si jen namátkou vybavit v paměti ono dosud platné ostudné postavení svědka a poškozeného v našem trestním řízení atd. Ale to bych zabíhal do jiné oblasti ...

Takže, vážený pane Cibulko, chápu, že návrh tohoto zákona nechápete. Já taky ne. Měl bych však, pane Cibulko, ještě takovouto otázku, možná na ni znáte odpověď:

Mají SKUTEČNĚ ostatní státy západní Evropy a státy USA zákony STEJNÉ jako je č. 374/2000 ? Jestliže ano, potom jim i nám všem „Pomož Pán Bůh“! (Lidovci snad zase poradí, jak to zařídit ...) A propos, když už do toho problému šťourám, nevíte prosím náhodou, KDO hlídá toho „hlídače“ - onen „Úřad pro ochranu osobních údajů“ v těchto státech a jaké má na to páky, kontrolovat, JAK onen „Úřad“ SÁM ZPRACOVÁVÁ OSOBNÍ ÚDAJE, které někde jinde při své činnosti (třeba) zabavil ? A kdo pak hlídá ty dva, kteří se pod ním vzájemně hlídají ? Je tam ještě někdo další, kdo hlídá a kontroluje ty všechny tři ?

Má jistě pravdu český krajan pan Frantisek Bejcek <transworld@one.net.au> ze Sydney, když píše: „ - vrahové a jejich pomocníci MAJÍ STRACH. Mají strach z odhalení a pravdy!“ Snad by jen bylo možné doplnit: Je to strach, že někdo zveřejní pravdu o špíně minulosti, o špíně přítomnosti, o špinavých penězích a o špinavém majetku. A to je, myslím, jádro věci: v otázce špinavých peněz a špinavého majetku česká pravice nemá čistý štít a proto mlčí. Kdo mlčí, souhlasí. (O splasklé bublině akce „Čisté ruce“ je snad škoda slov, ta byla užitečná pro čas před volbami, nyní už ne).

Zakrývat špínu je špinavá práce. Špinavou práci vždy dělají jen sluhové, nikoliv páni. Smůla sluhů je, že lid poddaný pány buď respektuje nebo je svrhne, pro sluhy si však nechá jen pohrdání. Proto od sluhů očekávejme vždy to nejhorší. A ten strach? Ten mají všichni, kteří mají CO ztratit. Zvláště MOC, tu prý doporučují čtyři z pěti lékařů (pokud možno) ztrácet leda přirozenou smrtí v posteli. A tak jako občan dávám pozor: Na začátku bývá milosrdné oblbování. Později svatě rozzlobená arogance nad těmi tupými pitomci, kteří pořád ještě odmítají věřit všemu tomu moudru, co se jim k víře předloží. Uprostřed pak nastoupí policejní zákony. Na konci mohou přijít třeba i zločiny proti lidskosti ve jménu státu. Vidím tu však jeden problém (nikoliv pro sebe): Šídlo se v pytli neutají, zvláště když do toho pytle někdo nožičkou příliš kope. Budoucnost nevidím černě. Lidská společnost se mění ve společnost informační. Příliš mnoho informací odkrývá ohanbí ideologiím, demagogii a fundamentalismu. Přístup k informacím znesnadňuje zákulisní politiku. Vlády s totalitními sklony však nepotřebují občany chytré a informované, ony potřebují především občany poslušné. Biblické příkazy typu „Modli se pracuj!“ (a jiné podobné) však již také nefungují tak, jako kdysi. Samozřejmě, souvisí to i se vzděláním lidí a jejich ochotou MYSLET SVOU HLAVOU. I když, přiznávám, myšlení někdy bolí ...

Já osobně věřím, že jedním z kladných rysů informační společnosti je Internet. Je na začátku a je ještě otázka, kdo dá přednost konzumu před věděním a kdo ne. Taky to nebude hned. Nicméně, tato informační dálnice je tu a je to dálnice MNOHASMĚRNÁ. V tom vidím značný rozdíl od dnešních běžných jednosměrných přesvědčovacích nástrojů na mozky lidí - novin, rozhlasu a televize. Navíc lze tušit v budoucnosti Internetu velké peníze. Trh (a jistě také s informacemi) nadělá světovým vládám ještě veliké vrásky na čele. Tam, kde budou OPRAVDU VELKÉ peníze, budou jejich majiteli nadnárodní společnosti. Nebude to jednoduché (jak pro koho). Navíc: Lidi v informační společnosti nelze tak snadno rozeštvat. Kromě více informací z více zdrojů je zde vždycky možnost diskuse. Ta je prvkem demokracie. (Tak, ale teď už opravdu nevím, jestli snad i ta globalisace nakonec nebude k něčemu dobrá ? Anebo jsem se už do toho docela zamotal?) Domnívám se, že ovládat lidi nepravdivým přesvědčováním nebo postihem za pouhá slova, (zvláště když budou pravdivá), to něco bude stát. Svolávat statisícová shromáždění a organizovat pouliční demonstrace, to taky nepůjde zadarmo. Lidi tam za účast UŽ PODRUHÉ nebudou chtít jen sliby, ale aspoň placené volno v práci, pivo a guláš nebo přinejmenším párek, zkrátka nebude to nic jednoduchého. Prodávat ze státního také nebude možné věčně. Násilím, represemi a sledováním se peníze taky nevydělají, to poznali už nacisté v českém protektorátu. Když nebudou peníze, nebude chléb, nebudou hry ... Člověk aby se skoro z toho všeho rozbrečel ...
A tak, vážený pane Cibulko, nezoufejte. Jak věc technicky vyřešit, jistě dobře víte sám. Ostatně asi nám všem nejdříve musí být hůř (a těm chudákům “nahoře“ taky), aby potom bylo líp. I když ...

Václav Čechura,
e-mail: vaclavcechura@seznam.cz