V rozmezí půldruhého roku čtyřicet šest schůzek s důstojníky StB - v průměru jedna schůzka každých deset dní. Pečlivé záznamy obědů a večeří placených za Kavana důstojníky StB, se jmény restaurací a cenou z téměř každé schůzky, v Praze i Londýně. Několik stvrzenek přijatých peněz s vlastnoručním podpisem. Mnoho stránek vlastních Kavanových referátů, popisů a udání, které se dochovaLy v pětisetstránkovém spisu KATO z let 1969 až 1970 (s několika dodatky z pozdějších let). Záznam o existenci pokračujícího Kavanova spisu, skartovaného v květnu 1989. Videozáznam schůzky Jana Kavana s důstojníky StB v Praze po listopadové revoluci 1989. Zda tyto dokumenty jsou či nejsou důkazem Kavanovy vědomé či nevědomé spolupráce s StB, může dnes s velkým zpožděním československá veřejnost posoudit sama.

Londýnská rezidentura StB si Jana Kavana všimla roku 1967, kdy ji na něho upozornil mladý anglický levicový lektor a novinář, o němž se dokumenty zmiňují pod krycím jménem Donar. Pod rouškou československého diplomata se s Kavanem tehdy v Londýně setkal major Pavlásek a dostal od něho referát o studentském hnutí. O dva roky později, 21. ledna 1969, Pavlásek (už zpět v Praze na ministerstvu zahraničních věcí) Kavana navrhuje k otipování jako možného spolupracovníka, který má „zajímavé styky mezi studenty a levicovými intelektuály na Západě“.

Kavan má v té době stipendium v Oxfordu, ale je na vánočních prázdninách v Praze. Koncem ledna 1969 je zadržen na ruzyňském letišti na cestě do Stockholmu, kam byl pozván na konferenci Russelovy mírové nadace. Při celní prohlídce jsou u něho nalezeny nepřiznané valuty, dopisy adresované do zahraničí, důvěrné stranické dokumenty a zápisy z jednání vysokoškolského výboru s vládními činiteli. Je podezírán ze spolupráce se západními rozvědkami a obviněn z valutových přestupků.

V tutéž dobu major Pavlásek už navrhuje nábor Kavana pro spolupráci a žádá od svého kolegy Zachystala v Londýně okamžité zaslání všech informací o Kavanově činnosti. 4. února se Pavlásek, pro změnu zase v masce laskavého diplomata ochotného pomoci z nepříjemností, setkává s Kavanem na první náborové schůzi v restauraci Obecní dům. Za dva dny na druhé, tamtéž.

V přísně tajném dokumentu 3. oddělení I. správy MV se krátce nato zpracovává „vytěžení“ Kavana o stycích s radikálními studenty a intelektuály v Británii. Podle majora Pavláska ??? třetí správy projevuje navíc radost nad Kavanovými styky s tajemníkem Russelovy nadace Ralphem Schoenmannem.

Kavan je stále v trestním řízení za devizový přestupek. Pavlásek mu slíbí pomoc ministerstva zahraničí a informuje své nadřízené, že podaří-li se mu poslat Kavana zpět do Anglie, je možné jej požádat o spolupráci a „úkolovat jej na styky s britskými studenty a intelektuály“. Pavláskovy výdaje za pohoštění 4. února 1969 byly 30 Kčs, 6. února 60 Kčs.

24. února, na další schůzce v restauraci Obecní dům, Pavlásek Kavanovi radí, aby si při zítřejším výslechu o svém valutovém přestupku vyšetřovatele zbytečně nepohněval, neboť MZ už vyřizuje jeho výjezdní doložku. Kavan výměnou slibuje, že v Londýně povede studentskou organizaci v zájmu československého státu.

25. února dává Kavan celním vyšetřovatelům obšírné vysvětlení. Trestní stíhání končí. Zabavené valuty si úřady ponechaly. Major Pavlásek ovšem mezitím Kavanovi slíbil alespoň částečnou úhradu. Téhož dne, tedy 25. 2. 1969, je na I. správě MV, 3. odboru založen svazek „KATO“ (KAVAN Jan, narozen 1946 v Londýně - otec tehdy tiskový atašé, matka britská občanka). Číslo 1777. Řídící orgány: Pavlásek (č. 648) v Praze a Zachystal (č. 960) v Londýně. Vše opatřeno razítkem „Přísně tajné“. Seznam styků, které bude vytěžovat: vedle dříve jmenovaných britských intelektuálů také řada československých exulantů, starých i nových.

Restaurace Obecní dům, 17. března, výdaje za pohoštění - 78 Kčs. KATO obdržel výjezdní doložku. Pavlásek mu dává předběžné instrukce pro spolupráci se Zachystalem a na cestu 10 britských liber.

2. dubna 1969 se KATO hlásí na velvyslanectví v Londýně u Zachystala a dostává 30 liber, jejichž příjem podepisuje soudruhu Zajíčkovi (na vysvětlenou: Zachystal je krycí jméno pracovníka čs. rozvědky Zajíčka). Zachystal a KATO se domlouvají na schůzkách mimo čs. zastupitelství v londýnských restauracích.

Operace KATO

3. dubna 1969 student Kavan organizuje diskusi čs. studentů na britských univerzitách. Podle depeše zaslané londýnskou rezidenturou do Prahy studenti odsoudili akce kriminálních a protisovětských živlů, které poškodily kanceláře Aeroflotu v Praze a vytvořili protisovětskou psychózu.

Po druhé londýnské schůzce, 7. dubna, se KATO vrací do Prahy na další tři schůzky s Pavláskem a Zachystalem, který sem nakrátko zavítá z Londýna. KATO je stihne informovat o podrobnostech ze studentské konference v Olomouci a Pavláskovi ještě důvěrně podává zprávu o spolupráci studenta Kovandy s britským časopisem New Left Review, kam Kovanda přispívá pod pseudonymem. Zpráva je řádně předána ministerstvu vnitra.

29. dubna slibuje KATO Zachystalovi, že získá dokumenty z Russelovy konference o ČSSR prostřednictvím levicového labouristického novináře a činitele Russelovy nadace Michaela Barratta-Browna. Dva týdny nato podává podrobné informace o Barrattu-Brownovi, jež jsou vzápětí předány „přátelům“, přesně řečeno VSB SSSR (Koordinační rada zpravodajských služeb SSSR). Přátelé je s díky oceňují jako užitečné. Dalším sledovaným a podrobně popisovaným je tajemník Russelovy nadace Američan Ralph Schoenmann, jenž se podle jedné Kavanovy zprávy setkal v Praze s pročínskými studenty, které vedl Petr Uhl.

Krátce nato KATO organizuje v Londýně studentskou konferenci, na niž mu čs. zastupitelství přispívá drobným obnosem deseti liber. Informace z konference: Student Netolička chce emigrovat a napojil se na Naardenský výbor, emigrantskou organizaci, kterou vede páter Lang. Netolička a Vogel pronesli reakcionářské projevy, projev studenta Martinů byl centristický, referuje KATO. (Bylo to tedy už poté, kdy byl 29. dubna 1969 odvolán ze své funkce v čele komunistické strany symbol „pražského jara“ Alexandr Dubček a byl nahrazen v té době už otevřeným zastáncem tvrdé prosovětské linie Gustávem Husákem - pozn. N.N.).

Kavan je zvolen do studentského výboru a v této funkci znemožňuje připojení čs. studentské odbočky k britskému studentskému svazu NUS. Informuje asi o stovce studentů, kteří uvažují o emigraci. Na 21. srpna plánují studenti protisovětskou demonstraci, dozví se od Kavana Zachystal a úkoluje jej, aby demonstraci zabránil. KATO ji - pomůže si politickými argumenty - československým i britským studentům rozmluví.

V téže době student KAVAN alias důvěrný styk a tajný spolupracovník KATO vypracuje a prostřednictvím Zachystala daruje ministerstvu vnitra podrobný návrh na řešení studentské organizace v ČSSR tak, aby byla ve stranické linii.

10. září navrhuje Zachystal svému pražskému velení, aby uvažovalo o využití Kavana na „vyšší“ úrovni. Je prý velmi cenný, získal si důvěru Angličanů a emigrantů a mělo by se jej využít „v tomto směru“. Zároveň Zachystal doporučuje prodloužení Kavanovy výjezdní doložky.

7. října 1969 referuje Zachystal, že Kavanova spolupráce ukazuje, že plně přijímá a plní instrukce. Nutno vypracovat nový postup a nové úkoly. V poslední době je aktivnější a ochotnější a zadané úkoly vykonává se zápalem. Dostal stipendium na londýnské ekonomické škole a žádá si prodloužení doložky na další rok. Zachystal doporučuje a urguje. (Tohle se, pro správné srovnání časové linie, událo už v době, kdy byly v Praze, Brně, Liberci a řadě dalších českých a slovenských měst brutálně potlačeny masové demonstrace proti sovětské okupaci, při kterých jednotky komunistické policie a Lidových milicí za podpory motostřeleckých a obrněných jednotek Československé lidové armády povraždily a těžce zranily desítky demokraticky smýšlejících lidí a stovky z nich uvěznily - pozn. N.N.).

Týden nato, v dopise šéfovi odboru A majoru Seidlovi, shrnuje major Čepelák Kavanovy zásluhy a dobré náznaky, že ho bude možné využít ke zpravodajské práci. Doporučuje prodlužovat výjezdní doložky průběžně pokaždé o tři měsíce a podle výsledků rozhodovat o dalším postupu. KATO udává studenta Černikovského, který v Londýně spolupracuje se Svobodnou Evropou, a studenta Zycha, který se angažuje v Naardenském výboru. Navazuje styk s Pelikánem a podrobně o něm referuje. V listopadu 1969 je mu prodloužena doložka. Podle hodnocení Zachystala přistupuje KATO ke svým úkolům kladně a je politicky přesvědčen, že svými informacemi pomáhá současným stranickým a vládním orgánům v ČSSR.

V listopadu 1969 vydává podplukovník Janouš instrukce prodlužovat důvěrnému styku KATO výjezdní doložky po třech měsících až do konce akademického roku. V té době už téměř všichni ostatní českoslovenští občané v zahraničí mají na vybranou už jen návrat nebo emigraci. Zachystal dostává příkaz, aby se Kavanovi jasně vysvětlilo, jak mnoho se pro něho udělalo a do jaké míry „je na nás závislý“.

V prvním roce své spolupráce se Jan Kavan setkal se svými řídícími orgány jedenatřicetkrát, tedy přibližně každý desátý den. Agenti StB mu zaplatili devětadvacet obědů či večeří a předali mu v hotovosti celkem padesát anglických liber, na něž se ve spisech dochovaly podepsané stvrzenky. Roční Kavanovo stipendium bylo v té době 350 liber.

K vánocům 1969 ještě KATO soudruhům daruje podrobné osobní charakteristiky činitelů Naardenského výboru a Čs. společnosti pro vědy a umění (sdružení exilových umělců a akademiků) a podrobné zprávy o londýnských setkáních Jiřího Pelikána.

V lednu 1970 dostává soudruh Zachystal v Londýně z Prahy tuto znepokojivou zprávu: „KATO - Pro vaši informaci sdělujeme, že z naprosto důvěryhodného pramene (ŠLING) jsme zjistili, že KATO hovořil ve studentských kruzích o prodloužení výjezdní doložky... Je přirozené, že tato skutečnost vyvolala ve studentských kruzích ba i zde v ČSSR překvapení vzhledem k současné vizové praxi a také dohady o tom, že KATO je agentem StB. Byl poukaz i na jeho činnost ve Velké Británii, kde se prý angažuje podle instrukcí z Prahy.“

Je nutné vypracovat legendu, která prodloužení Kavanovy výjezdní doby vysvětlí.

Legenda se najde: jeho zdravotní stav vyžaduje léčení v Británii. Ve zprávě se pak navrhuje: „Vzhledem k tomu, že KATO byl doposud významným pramenem zpráv k nové čs. emigraci, které jsou vysoce hodnoceny především pro jejich konkrétnost, chtěli bychom, abyste v této linii pokračoval s důvěrným stykem KATO a pokud bude možno zvýšil produkci a konkretizaci zpráv. Jde však o to, aby to nebylo na úkor konspirace styku.“

V lednu a v únoru má KATO se Zachystalem pět schůzek. Informuje o další činnosti čs. emigrantů, nejkonkrétněji o Černíkovském, Tomském a Barešovi. Prozkoumává britskou levicovou labouristickou poslankyni Judith Hartovou a mladého anglopákistánského novináře Tariqa Aliho, který se prý chystá do ČSSR navazovat nové trockistické styky. KATO žádá o povolení setkat se se svou pražskou přítelkyní M. O., ať už v Praze nebo v Londýně. Povolení oběma zamítnuto, platné předpisy to nedovolují. Ministerstvo vnitra „obstavuje“ jejich poštu a pročítá si jejich dopisy.

9. března 1970, Hlavní správa rozvědky - Správ A., 2. odbor vydává tento rozbor případu DS KATO: „Při rozboru jeho práce pro rozvědku můžeme konstatovat, že KATO plní úkoly svědomitě a ochotně. Nezjistili jsme, že by podával zprávy dezinformačního charakteru nebo že na jeho práci s námi by se podílela britská strana... Osobně si je KATO vědom, že jeho zprávy jsou předávány oficiálním místům v ČSSR a není pochyb o tom, že ví, že je má k dispozici rozvědka, i když se s ním dosud jedná pod krytím MZV... Dosavadním průběhem spolupráce s námi je KATO kompromitován. K této kompromitaci přispívají nejen předané dokumenty a vlastnoruční zprávy, ale také dopis náměstkovi ministra vnitra dr. Kubíkovi, v němž žádal pomoc při legalizaci svého pobytu a v němž také naznačil ochotu spolupracovat.“

17. března zástupce náčelníka odboru A/2 major Lamač v desetistránkovém zhodnocení důvěrného styku KATO potvrzuje, že „všechny jím předané zprávy mají téměř 100% využitelnost“. A 19. března se navrhuje Kavan po návratu do ČSSR „ve spolupráci s II. správou MV zařadit do problematiky studentského a mládežnického hnutí“.

Stále se ještě počítá, že po skončení akademického roku v létě 1970 se Kavan vrátí do Prahy. Jenže tam se mezitím dějí pro něho nebezpečné věci: je vylučován ze studií na novinářské fakultě, musel by jít na vojnu, a není jisté, zda nebude pronásledován za reformátorskou studentskou činnost v roce 1968, za niž je už ze studií vyloučen jeho kamarád Holeček. Mezi studenty v Londýně i v Praze se začínají šířit zvěsti, že Kavan pracuje pro StB a studentskou organizační činnost v Londýně provádí na pokyny z Prahy. Kavan k tomu sám přispěl prohlášením, že je nutné podpořit proces konsolidace v ČSSR.

Příkaz z pražské centrály: KATO má být využíván jako hodnotný zdroj informací o čs. studentech a emigraci do července 1970. Nepovolit další prodloužení pobytu, neboť by to vedlo k jeho prozrazení u Britů, což by mohlo ohrozit i Zachystala. Odměňovat Kavana formou drobných peněžních darů od Zachystala.

V březnu 1970 KATO odevzdává při obědech či večeřích v Londýně zprávy o snahách Černíkovského získávat nové exilové členy pro velkou organizaci. Po několika dalších obědech a večeřích hlásí Zachystal centrále, že KATO si je plně vědom, že spolupracuje s bezpečností, třebaže neví přesně, s kterou složkou. Plně dodržuje podmínky konspirace, dodává ústní i písemné informace a dostává občasnou odměnu. Podle Zachystala je KATO „schopen jít tak daleko, jak budeme chtít“. A je zcela schopen „plnit naše úkoly“.

KATO přichází i s vlastní iniciativou. V dubnu 1970 odevzdává Zachystalovi tajné spisy britských univerzit, které ukradli studenti z archivů univerzity ve Warwicku. Jsou v nich prý konkrétní jména a údaje, zjevně autentické. A KATO dodává další zprávy o činnosti exilových organizací, které prý svými projevy ovlivňují britští antikomunističtí novináři Davy a Floyd.

V květnu 1970 soudruzi v Praze zjišťují, že Kavan udržuje stále čilý kontakt s ČSSR, ač nezjistili žádnou korespondenci. Musí mít nějaké tajné kanály. Odhalí se, že jsou to Holeček a Blühová. Ministerstvo vnitra vysvětluje ministerstvu školství, že prodloužení pobytu bylo Kavanovi povoleno „ve státním zájmu“. Ale další pobyt po létě 1970 se definitivně zamítá. Je mu sděleno, že zůstane-li v Británii, bude se s ním zacházet jako s každým jiným emigrantem. Zdůrazňuje se mu, že je spoluprací s rozvědkou zkompromitován a Britové by o tom mohli být informováni. KATO poctivě předává dokumenty o činnosti britských levicových studentů.

V létě 1970 je Kavan více méně donucen rozhodnout se pro emigraci. Jeho spisu začíná věnovat pozornost vedle rozvědky také československá vnitřní bezpečnost. Od června 1970 začíná ministerstvo vnitra naznačovat Zachystalovi, že KATO ztrácí hodnotu, jeho zprávy řídnou, začínají být nespolehlivé, mezi studenty je odhalen. Zachystal dostává příkaz spolupráci s ním neprohlubovat a jednat podle pražských instrukcí. Praha Zachystalovi přikazuje: dejte důvěrnému styku KATO na rozmyšlenou, zda chce s námi udržovat nadále styk, jestliže se rozhodne v Británii zůstat bez povolení. Uvědomila si, že jako londýnský rodák má Kavan nárok na okamžité britské občanství. Proto dostává Zachystal z Prahy poslední příkaz: Jestliže se KATO vrátí do ČSSR, přerušit s ním styk. Jestliže emigruje, přerušit s ním styk. Podepsán: Pantůček.

V březnu 1971 navrhuje s. Pantůček tento postup:

a) Zamezit šíření informací o Kavanově spolupráci s MV.

b) Pozvat jej na velvyslanectví a naznačit mu možnosti.

c) Znemožnit legální emigraci jemu, bratrovi a matce.

d) Kolem léta 1971 analyzovat v centrále všechny dosavadní vykonané úkoly a ověřit možnost jeho dalšího využití.

Zachystal odchází do zákulisí a jeho roli přebírá s. Čelanský. Má příkaz nehovořit s Kavanem o konkrétních úkolech, ale nechat jej přijít s vlastní iniciativou. 16. září se Kavan na velvyslanectví dostaví a Čelanskému možnost další spolupráce neodmítá. Koncem roku 1971 se v britské žurnalistice objevuje nová tisková kancelář, která si říká Palach Press. Jejím ředitelem je Jan Kavan, československý ilegální emigrant a britský občan. Jeho kancelář hodlá západním novinářům dodávat neoficiální zprávy od disidentů z Československa. Mimo jiné to znamená, že má prvotřídní informace o činnosti „vnitřních nepřátel“ režimu. V roce 1972 se Jan Kavan začíná objevovat v Československu a prováží zakázané písemnosti tam i ven. Prostřednictvím příbuzných Ernsta Fischera ve Vídni nabízí Jiřímu Pelikánovi, že proveze nějaké písemnosti. Pelikán tuto nabídku - rovněž prostřednictvím příbuzných Ernsta Fischera - odmítá s poznámkou, že „kdyby Kavanovy cesty byly skutečně ilegální, rovnaly by se sebevraždě“. O „ilegalitě“ Kavanových cest svědčí to, že praská centrála StB má záznam nejen o nich, ale i o Pelikánově poznámce.

V dubnu 1973 se rozvědka, která spolupracovníka KATO uložila před dvěma lety k ledu, chystá jeho spis definitivně ukončit a archivovat pod značkou vypůjčitelnosti „N“. V květnu si ale spis od rozvědky vyžaduje KS SNB v Praze s tím, že získala signály o Kavanových stycích v ČSSR a celé síti, které užívá. Otěch už rozvědka nic neví, není to ostatně její práce. Ochotně za ni spis předává poručík Kellner.

Spis KATO číslo 11777/307 se chýlí ke konci a jedním z posledních pozoruhodných záznamů je zpráva o konečném předání spisu KATO dne 14. května 1975 ze 42. odboru I. správy na 31. odbor I. správy, s doprovodným dopisem: „Na základě rozhovoru se s. Čelanským zasíláme k Vašemu využití svazek č. 11777/307 k osobě Jana Kavana. Jedná se o prominentního emigranta z r. 1970, který s námi v minulosti spolupracoval.“ Dodatečná informace tohoto dopisu pplk. Františka Jirouška: Kavan teď aktivně vystupuje proti socialistickému Československu a rezidentura ve Velké Británii jeho činnost sleduje. Spis KATO dostává nové číslo - 12402/332, datum založení 31. 5. 1975. Poslední dochované stránky z 10. června 1977 obsahují Čelanského dodatečné zhodnocení Kavanovy minulé činnosti: „V období spolupráce plnil KATO požadované úkoly a paralelní agenturou nebylo zjištěno, že jím sdělené poznatky byly charakteru dezinformačního. Využitelnost jím sdělených poznatků byla téměř 100%“. A Čelanského navrhované opatření: „Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a jeho současné činnosti proti ČSSR a jeho dosud neprověřené spojení s PELIKÁNem, je nutné vést ho i nadále jako sledovanou osobu. Ke jmenovanému, za účelem jeho nevědomého vytěžování a využití do objektu SLOVAN, bude zaměřován...“- a zde následuje jediné začerněné jméno celého spisu. Na poslední dochované stránce je seznam dokumentů. Jejich názvy mnoho neříkají:

Výpis z inf. II. správy FMV - 15. 6. 1977.

JALTA - 12. 6. 78 - názory Kavana na některé členy skupiny LISTY

JALTA - 24. 8. 78 - publikace prohlášení čs. - polské „opozice“ v západ. tisku

JALTA - 2. 10. 78 - rozhovor o Palach Pressu

JALTA - 16. 10. 78 - rozhovor o Palach Pressu

Tyto materiály se ovšem nedochovaly. Je u nich pouze tato poznámka: „Skartováno 11. 5. 89 Mik.“

Zhruba týden po listopadové revoluci přilétá Jan Kavan do Prahy. Na letišti si jej vyzvedávají pracovníci StB a provádějí jej pasovou kontrolou. Mezi schůzemi Občanského fóra s nimi Kavan jedná nejméně dvakrát. Z obou setkání se dochoval videozáznam pořízený skrytou kamerou. Na prvním setkání estébáci Kavana hostí kávou a zákusky, na druhém šampaňským. Po počátečním vyptávání na první dojmy z porevolučního Československa a na zdraví Kavanova pražského osmiletého syna mu soudruzi kousíček po kousíčku nabízejí pomoc při jeho dalších brzkých cestách do Československa. Hlavně Kavana lákají, že mu vzhledem ke svým stykům mohou velmi jednoduše zajistit „dobrý a přitom laciný“ hotel.

StB: My tedy zajistíme nocleh na příště. Můžete nám teď sdělit přesný příjezd? Toho osmnáctého?

Kavan: Někdy po. Osmnáctého zkouším. Musím připravit nějaké papíry.

StB: Čili někdy po osmnáctém. Jde o eventuální rezervaci. To znamená nějakým vhodným způsobem dát na vědomí, kolikátého byste přijel. Aby se udělala rezervace.

Kavan: Někdy v tom týdnu to určitě bude. Možná v pondělí.

StB: Osmnáctého je pondělí. Štědrý den je sobota. Pardon, neděle. A 25. pondělí. Zřejmě dáte zavčas vědět paní Marcele. Tentokrát jí dáte zavčas vědět.

Kavan: No tak jo. Tak nějak kolem dvacátého, jednadvacátého.

StB: Mně jde o tu rezervaci. Na vánoce je to složité.

Kavan: No to by šlo.

StB: Proto by bylo vhodný, ten můj návrh - jakmile se dozvíte nebo budete přesvědčenej, že přijedete tehdy a tehdy, kdybyste dal hned vědět. Kvůli rezervaci.

Kavan: Dobře.

Záznam obou rozhovorů trvá zhruba dvě a půl hodiny. V závěru KATO svým partnerům slíbil, že setkání zachová v tajnosti. Koncem prosince 1989 se Jan Kavan vrátil do Prahy a začal se angažovat jako činitel Občanského fóra.

Benjamin Kuras, stálý londýnský dopisovatel Respektu

RESPEKT 1992

Pro Necenzurované noviny připravil

Přemysl Vachalovský,